Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Psal se červen 2021 a Andrej Babiš (ANO), viditelně podrážděný, odpovídal v Bruselu na otázky českých novinářů, proč v debatě na summitu nevystoupil na podporu Viktora Orbána.
Maďarská vláda tehdy prosadila zákon o ochraně dětí, který mimo jiné zakazuje, aby byli mladiství do 18 let vystaveni na školách jakýmkoli informacím o sexuálních menšinách a změně pohlaví. Lidskoprávní organizace novelu napadly, protože podle nich udělala rovnítko mezi pedofilií a homosexualitou, a na summitu EU se o zákonu nečekaně strhla několikahodinová výměna názorů.
Na jedné straně byla většina evropských lídrů, která postup Maďarska kritizovala, na druhé Viktor Orbán. Verbálně se za něj postavili ještě polský a slovinský premiér.
Šéf české vlády, který už v té době Orbána obdivoval a označoval ho za svůj politický vzor, mlčel.
„Maďarský premiér tvrdil, že je ten zákon o něčem jiném, než tvrdí další státy. Reakce maďarského premiéra byla, že neví, o čem byly ty reakce ostatních,“ odpověděl Babiš na dotaz, proč nevystoupil v debatě. „Takže je potřeba, aby se to vysvětlilo. Nechám maďarský zákon analyzovat a určitě to probereme na vládě,“ dodal tehdejší premiér.
Sám v poli nikdy
Žádná analýza maďarského zákona nikdy nevznikla. Jak upozornil o několik měsíců později Deník N, český premiér ji ani nikomu nezadal a vláda se Orbánovou novelou nikdy nezabývala.
„Je to typický Babiš,“ okomentoval to tehdy seniorní český diplomat z prostředí české evropské politiky, který s Andrejem Babišem pracoval. „Z byznysu se naučil jednat jeden na jednoho. Kdykoli ale měl stát v EU sám v poli nebo proti přesile a neměl tam nějaký osobní zájem, který musel ošetřit, stáhl se, Viktor ne-Viktor.“
Stejného Andreje Babiše lze čekat nyní, pokud by po volbách opět vládl. Přední experti na českou zahraniční politiku Vít Dostál a Pavlína Janebová z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) vypracovali analýzu na téma, jakou změnu přinese Babiš 2.0, a došli v ní k závěru, že lídr ANO může převzít podobnou taktiku „vydírání a obstrukce“, jakou používá právě maďarský premiér.
„Andrej Babiš se rád za Orbána schová,“ řekl Seznam Zprávám Vít Dostál. „Ale nepohrne se do střetů za maďarského premiéra nebo za Roberta Fica, pokud v nich nebude sledovat svůj zájem. Babiš si bude bitvy určitě vybírat.“
V tomto smyslu Babiš nevnese revoluci do nitra EU – právě proto, že už je tu Orbán a občas také Fico. „Oživení kontaktů s Maďarskem a také se Slovenskem bude ale každopádně nejviditelnější změnou bilaterálních vztahů v rámci zahraniční politiky,“ píší Janebová s Dostálem.
Změna podle autorů nenastane v tom klíčovém, na co se ptají spojenci Česka a zahraniční média s ohledem na případný podíl radikálních stran na moci. „I přes možné změny ve vládě je nepravděpodobné, že by bylo zpochybněno to nejdůležitější, členství Česka v EU a NATO,“ konstatují analytici.
ANO označilo exit z Unie či Severoatlantické aliance za „červenou linii“. V duelu se šéfem koalice Spolu Petrem Fialou (ODS) ve středu večer Babiš zopakoval, že hnutí „nikdy nedovolí“ referendum o exitu z jedné nebo druhé organizace.
Shodu v této věci nemají ani případní vládní partneři hnutí. Krajně levicové Stačilo! chce v EU spíš zůstat a zpochybňuje hlavně NATO, krajně pravicová SPD to vidí obráceně. Motoristé sobě, další potenciální partner, nechtějí odcházet ani z jednoho. Ke změně obojího je navíc nutná podpora nejen vlády a poslanců, ale také Senátu a prezidenta.
Janebová s Dostálem navíc zmiňují klíčový argument, že ANO nebude chtít ohrozit příliv evropských fondů do Česka, o jejichž výši bude nová vláda spolu s ostatními vyjednávat. Největším příjemcem agrárních dotací v Česku je Babišův holding Agrofert.
Kde by naopak měli spojenci Česka čekat změnu, je podpora Ukrajiny. Jak hnutí ANO, tak jeho možní vládní partneři kritizují vojenskou pomoc napadené zemi, protože podle nich „prodlužuje válku“. Sám Babiš také v kampani několikrát řekl, že zruší českou muniční iniciativu – náboje pro Ukrajinu, které zajistila, označil za „plesnivé“ a „předražené“.
„SPD nebo Stačilo! půjdou do vlády s nějakou podmínkou v zahraniční politice,“ zmiňuje analytik Dostál. „Může to být neúčast Česka v Koalici ochotných, neúčast našich vojáků na posílení východního křídla NATO. Můžeme blokovat další balíček sankcí na Rusko, rozšíření EU o Ukrajinu, nebo odmítneme zvýšení výdajů na obranu na pět procent HDP dohodnutých v Alianci. Něco, na čem Babišovi nezáleží, si menší strany vymůžou.“
Vláda ANO zřejmě poleví v kritice Ruska a zastánci Ukrajiny v EU ztratí jeden výrazný hlas. Podle analytiků AMO to ale neznamená, že dojde k obnovení vztahů Prahy s Moskvou. V ANO chybí silnější sympatie k Putinovi a Babiš postrádá i čistě pragmatické důvody k navázání užších kontaktů – jeho byznys se odehrává v 16 zemích EU, nikoliv v Rusku.
Ruce pryč od médií
Strany možné příští vlády se shodují ve snaze podřídit veřejnoprávní média politické kontrole. Chtějí převést financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) z koncesionářských poplatků pod státní rozpočet a poté obě instituce sloučit tak, aby měli vládní politici skrze mediální radu nového tělesa otevřenou cestu k ovlivnění šířeného obsahu.
V předvolební kampani to nebylo téma, ale právě tady hrozí přímý střet s Bruselem. Začátkem srpna vstoupil v platnost nový evropský zákon o svobodě médií (EMFA), který má chránit novináře a garantovat politickou a finanční nezávislost veřejnoprávních médií. Pokud by byla narušena, vláda poruší zákon, který už platí také v Česku.
„Byť aktuální poplatky a organizaci ČT a ČRo považuji za nejlepší řešení pro nezávislost českých veřejnoprávních medií, samotná reorganizace nebo převedení pod státní rozpočet by problémem nemusely být. Je to tak i v jiných evropských státech,“ řekl pro SZ Pavol Szalai, šéf oddělení pro EU a Balkán v profesní organizaci Reportéři bez hranic, jež dlouhodobě monitoruje novinářskou svobodu ve světě.
„Pokud by ale byl rozpočet televize a rozhlasu neadekvátně malý, ohrožoval jejich chod a politici zasahovali do obsahu, to by problém byl. Česko by se dostalo do rozporu s unijní legislativou a mohlo by kvůli tomu skončit před soudem,“ dodal. Případný střet ale závisí také na vůli médií prát se za svoji práci a bránit vlastní nezávislost. Instituce EU zatím situaci v Česku, na Slovensku, v Itálii a jinde jen sledují.
Kritika médií jako „lživých hlásných trub vlády“ je součástí vyhroceného politického slovníku, ke kterému sahají opoziční strany. Sám šéf hnutí ANO je výrazně kritičtější vůči EU a NATO než v minulosti, a pokud by pozval do vlády SPD či Stačilo! s jejich slogany o „spálené zemi“ ohrožené „hrdlořezy z Afriky“, tuto rétoriku by Babiš legitimizoval.
Dostál s Janebovou právě v tom vidí dlouhodobé riziko pro český stát. Babišově vládě by nehrozila okamžitá izolace ze strany zbytku EU, jako se to stalo rakouskému kancléři Wolfgangu Schüsselovi po roce 2000 kvůli sestavení vlády s krajně pravicovými Svobodnými. Evropa si už zvykla, že různí radikálové mají vliv na národní vlády.
„Významné riziko vyplývá z toho, že normalizace krajně levicových a krajně pravicových narativů může postupně podkopat mezinárodní důvěryhodnost Česka. Jeho stabilitu a bezpečnost,“ varují analytici.
