Hlavní obsah

Pandemie není fér. Všechny zachránit nemůžeme

Tomáš Salomon
Generální ředitel České spořitelny
Foto: Shutterstock

Woody Allen ví, jak rozesmát… publikum i Boha.

Reklama

11. 11. 2020 16:19

Generální ředitel největší české banky, České spořitelny, Tomáš Salomon ve svém komentáři popisuje, jak koronavirus proměnil fungování ekonomiky. A jaké proměny ještě Česko čekají.

Článek

Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu své plány. Na tenhle citát Woodyho Allena jsem si v uplynulých sedmi pandemických měsících několikrát vzpomněl.

Ať to bylo v březnu, nebo během léta, kdy jsem opakovaně překládal dovolenou, nebo během října, kdy jsme se na roadshow s našimi 10 tisíci zaměstnanci nepotkali na pobočkách a v regionech, ale jen přes obrazovku počítače.

Přesto se řada letošních prognóz bohudík nebo bohužel naplňuje. Banky, klienti a celá společnost se rychle a nevratně digitalizují. Využívání mobilních plateb stouplo o 70 procent, počet seniorů mezi uživateli digitálního bankovnictví překročil 30 procent a z domova přes počítač pracovala na jaře celá polovina Čechů.

Současně se ale ukázalo, že lidský kontakt je nenahraditelný. Přesvědčili se o tom také naši poradci, když v pandemii obtelefonovali s nabídkou pomoci 300 tisíc zejména starších klientů a pro mnohé z nich to byl jediný sociální kontakt, který ten den měli. Potvrdila se také odolnost českých bank, které i po skončení šestiměsíčního moratoria nadále dokážou financovat ekonomiku a pomáhat klientům individuálními odklady splátek.

Pandemie ukázala, že máme skutečně jedno z nejlepších zdravotnictví na světě s neuvěřitelně obětavými lékaři a sestrami. Díky za to. Koronavirus ale bohužel ještě zvýraznil existující rozdíly v kvalitě českých škol a učitelů a pandemie také nezměnila naši schopnost a talent hledat viníky jinde než u sebe. Jen co vyšlo letní sluníčko, rázem jsme zapomněli, čím jsme prošli na jaře, a když nám podzim vystavil účet za naše letní uvolnění, máme hned jasno, kdo za to může a co se mělo udělat jinak.

První výročí se blíží

Moc jsem si přál, aby se školy otevřely ještě do Vánoc, což se podle všeho aspoň u některých tříd splní. Řada evropských států zvládla lockdown i s otevřenými školami. Pojďme umožnit všem našim dětem přístup ke vzdělání co nejdříve.

Za pět měsíců budeme slavit první pandemické výročí. Zima bude nejspíš ve znamení spíše opatrné hospodářské rekonvalescence a dříve než na jaře ke skutečnému ekonomickému oživení, které jsme zažili v létě, nedojde. A to kdo ví, jestli k němu dojde.

Ekonomické oživení v zimě ani na jaře nebude mít charakter vítězoslavného V, ale spíše rozpačitého K, což signalizuje, že ne každý bude mít stejnou příležitost na zotavení. Pandemie není fér a některá odvětví ekonomiky z ní vyjdou podstatně oslabenější než jiná. Řadu restaurací, hotelů nebo cestovek dokážou majitelé a banky podržet, ale některým klientům z těchto odvětví už prostě nebude možné pomoci.

Přesto jsem stále přesvědčen, že i tato krize představuje příležitost, jak se připravit na stále nejistější budoucnost. Přál bych si, aby stát i soukromý sektor skutečně dokázaly společně strategicky investovat, a to zejména do vzdělávání, digitalizace, automatizace nebo dostupného bydlení.

Věřím, že dokážeme nepromarnit příležitost, kterou v tomto smyslu představuje Národní plán obnovy nebo Národní rozvojový fond.

Přál bych si to, ale víte, co řekl Woody Allen :-) Přeji vám proto především pevné zdraví!

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené