Hlavní obsah

Za 30 let v Česku nevypěstujeme ani brambory, říká expert

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační fotografie.

Reklama

10. 1. 12:12

Budeme mít potíže s vodou. Nevypěstujeme brambory a začneme mít potíže i třeba s pšenicí a ječmenem, varuje český polárník Daniel Nývlt před následky oteplování. Rok 2020 byl přitom nejteplejším Evropě v dějinách měření.

Článek

„Byl to výjimečný rok. Začalo to už zkraje února nejvyššími teplotami naměřenými v Antarktidě. Víc než 20 stupňů Celsia bylo naměřeno na Seymourově ostrově. To je asi jen 70 kilometrů na východ od české stanice Johana Gregora Mendela a i na našich meteorologických stanicích jsme v tomto období naměřili 17 až 18 °C. Tohle byla v Antarktidě zcela výjimečná událost,“ uvádí vedoucí českého antarktického výzkumného programu Daniel Nývlt výčet hlavních událostí loňského roku. Ten se podle páteční zprávy unijní služby Copernicus celosvětově vyrovnal dosud nejteplejšímu roku 2016.

„Co bylo ale mnohem významnější než samotná maximální teplota, bylo to, že se jednalo téměř o týdenní periodu. To je strašně dlouhé období vysokých teplot, které přes den kulminovaly mezi asi 12 až maximálně 20 °C, ale i v noci bylo kolem 8 až 10 °C,“ doplnil Nývlt důvod, proč byl podle něj loňský rok tak výjimečný. Znamenalo to velmi rychlé tání místních ledovců a permafrostu.

Tropické teploty na Sibiři krátkodobě nevadí

Na jaře a v létě klima podobně působilo i na druhé straně planety, v Arktidě. Nejdřív se to výrazně projevilo na Sibiři, kde vysoké teploty v červnu způsobily ropnou havárii v Norilsku, kde se kvůli rozmrzlé půdě z poškozené nádrže uvolnilo do půdy a řeky Ambarnaja asi 20 tun ropných látek. Na konci měsíce pak přišla i rekordní maximální teplota naměřená za polárním kruhem v hodnotě 38 °C. Oznámilo ji sibiřské město Verchojansk.

Podle Nývlta je v tomto ohledu hlavním problémem spíš délka trvání teplého období než pouze jeho zvyšující se intenzita. Permafrost podle vědce rozmrzá jednak proto, že se zvyšují maximální letní teploty, ale hlavně kvůli tomu, že léto je delší. A tímto se podle českého odborníka dá zčásti vysvětlit i na první pohled možná ne každému zřejmý jev znázorněný na následujícím obrázku Světové meteorologické organizace (WMO):

Foto: Profimedia.cz

Obrázek ukazuje rozdíly mezi lednem a květnem 2020 od průměrných teplot z let 1951-1980. Tmavě červená barva znamená oteplení o 10 stupňů Celsia.

Z obrázku je vidět, že teploty se v daném období nejdramatičtěji, a to až o celých 10 °C, odchýlily hlavně v polárních oblastech na Sibiři a také v Antarktidě. Podle Nývlta jde právě o důsledek dlouhého léta a kratší zimy v těchto oblastech. Teplotní výkyvy mezi obdobími jsou v Arktidě totiž přirozeně obrovské, a když tak například na Sibiři přibývá dnů, kdy je nad 30 °C a ubývá těch, kdy je kolem -50 °C, udělá to mnohem větší rozdíl v odchýlení od průměrné teploty než v mírném klimatickém pásu, kde jsou teplotní rozdíly mezi zimou a létem významně menší.

Tající grónské i antarktické ledovce

Rekordní klimatické jevy se loni nevyhnuly ani Grónsku, kde si vyžádaly vysokou daň. V grónském ledovcovém štítu byla loni zaznamenána maximální plocha, na které docházelo k tání ledovce. „Tání, které se ještě před 30 až 40 lety týkalo jen jižního sektoru Grónska, dneska prakticky obkružuje celý grónský ledovcový štít a ten nám odtává i v hodně severních částech daleko za polárním kruhem. Ty hodnoty jsou samozřejmě rok od roku vyšší, je možné, že za rok nebo za dva budeme mít zase další rekordy. Je to vlastně spíš pravděpodobné než možné,“ shrnul Nývlt.

Z Grónska kromě toho loni v létě přišlo hned několik alarmujících zpráv od zahraničních vědeckých týmů. Asi nejvýraznější z nich byla prognóza , že grónské ledovce už roztály do takové míry, že nevyhnutelně zmizí. Kromě toho se například v arktické Kanadě rozpadl poslední nedotčený šelfový ledovec.

V Antarktidě zase vědci loni významně pokročili ve výzkumu příčiny rychlého tání Thwaitesova ledovce. Ten je podle zjištění americko-britského týmu prošpikovaný kanály, kterými protéká teplá mořská voda. Thwaitesův ledovec si kvůli své velikosti a rychlosti tání vysloužil přezdívku „Doomsday Glacier“ neboli Ledovec soudného dne. Pokud by došlo k jeho kolapsu, zvedlo by to totiž podle loňské studie hladiny oceánů o 65 centimetrů.

Letecké záběry Thwaitesova ledovce:

„Ledovec soudného dne” z ptačí perspektivy. (Video: AP)

Nývlt k tomu dodal, že ačkoliv se zatím neví, kdy by k jeho totálnímu roztání mohlo dojít, počítá se spíš s desítkami let. Stále zdokonalující se modely ale podle něj obecně dobu takových katastrofických scénářů spíš přibližují nežli naopak.

Může za to člověk

„Vše samozřejmě souvisí s vlivem člověka. Vědci už dneska jasně kvantifikovali, že na současné oteplení má z asi šedesáti nebo sedmdesáti procent vliv lidská činnost. Víme to jednoznačně,“ označil expert hlavní příčinu zmiňovaných událostí.

Vědci tohle mohou ověřit dvěma jednoduchými metodami. „Jednou z možností je podívat se do geologické minulosti. Tedy jak tomu bylo, když tady člověk nebyl,“ pojmenoval odborník první z nich. Porovnání se podle něj zakládá na tom, že homo sapiens se objevil v poslední době ledové. Všechny předchozí doby meziledové (bez vlivu člověka) se tak dají srovnat s tou současnou, v níž už člověk ovládl všechny kontinenty a je na planetě dominantní. „My můžeme srovnávat, jaké byly koncentrace přirozených skleníkových plynů oproti dnešním, jaké byly teploty a také jak rychle se měnily. A to je to nejdramatičtější. Rychlost současné změny teplot nebo odtávání ledovců je totiž sto až tisíckrát rychlejší než vlivem přírodních procesů v předchozích dobách meziledových,“ řekl Nývlt.

Druhá možnost je podle něj modelování budoucího vývoje na základě parametrů, které se dneska dlouhodobě měří, a na základě toho, jak se chovaly v dávné minulosti. Mezi modely zohledňujícími měření z moderní doby a modely, které počítají s chodem klimatu z prehistorie, ukazují rozdíl, jenž je přičítán člověku. Člověk podle nich způsobuje nárůst asi 0,7 °C globální teploty a příroda přibližně 0,3 °C.

„Tohle od sebe jde odečíst. Samozřejmě je to s určitou mírou chyby. Ta se ale s postupem času neustále snižuje. Máme víc a víc studií i dat a dokážeme to lépe a přesněji spočítat,“ dodal Nývlt s tím, že vliv člověka je „jednoznačně dominantní“.

Koncem roku vzbudila pozornost i největší putující ledová kra, která se v prosinci začala blížit na britské zámořské území Jižní Georgie. Odlomila se 12. července 2017 z ledového šelfu Larsen C na Antarktickém poloostrově:

+1

Následky pocítíme už brzy a budou drsné

V našich zeměpisných šířkách se v následujících desítkách let dají očekávat rostoucí teplotní extrémy. Kromě stále častějších a intenzivnějších letních vln veder s tím budou souviset i opakující se mírnější zimy. V Česku to bude podle Nývlta znamenat především problém s vodou. „Od nás veškerá voda odtéká. Všechny řeky z naší země vodu odvádějí, tečou od nás pryč a my budeme muset vodu nějakým způsobem zachytávat. Potřebujeme ji pro zemědělství i průmysl a kromě přehrad budeme muset vodu zachytávat i v mokřadech a slepých ramenech řek, které v naší krajině dřív běžně byly.“

Klima ve střední Evropě se tak bude stále více blížit středomořskému podnebí. „To znamená, že za 30 až 50 let tady budeme moci pěstovat třeba citrusy, ale už nevypěstujeme brambory a začneme mít potíže i třeba s pšenicí a ječmenem, které jsme tady tradičně pěstovali. Nebude pro ně dost vláhy.“

Globálně bude klimatická změna poškozovat nejen zemědělství, ale především bude snižovat obyvatelnou plochu kvůli zdvihání hladiny oceánů, s čímž bude souviset i obrovská migrace lidí, jejichž domovy zmizí pod vodou. Odhady, o kolik se hladina moří do roku 2100 zvedne, se bohužel díky stále lepším modelům zhoršují. Před 10 lety se mluvilo o 25 až 40 cm, nyní optimisté odhadují jeden metr, střízlivý odhad je podle Nývlta nejspíš dva metry a ty katastrofické hovoří až o šesti metrech, pokud se lidstvo bude v budoucnu chovat jako dnes.

Nývlt zmínil i další problém, o kterém se až tolik nemluví, a to je očekávané rozšíření různých nemocí, jako je třeba malárie nebo ebola, z tropického do mírného pásma. „Zvýší se plocha, na které budou podmínky pro šíření těchto nemocí a přežití virů či bakterií, co je způsobují, ideální.“ Zároveň se významně zvýší plochy oblastí, kde budou letní maximální teploty přesahovat 50 °C a budou pro lidstvo bez významnějších technických zásahů neobyvatelné.

Splnit Pařížskou dohodu už nelze

Uklidnit nás v tuto chvíli nemůžou už ani zpřísňující se světové klimatické závazky. Na jejich plnění už je totiž podle Nývlta dost pravděpodobně nenávratně pozdě.

„Dohody, jako třeba ta, ke které došlo v Paříži, že bychom se měli držet do 1,5 °C od předindustriální doby, už vůbec nejsou na papíře. My toho již dnes nejsme schopni docílit, protože je to nereálné. Zdá se, že této hodnoty dosáhneme již za 10–15 let. Dneska už víme, že bychom se měli bavit o 2,5 °C nebo 3 °C , ale to pokud s tím začneme okamžitě,“ řekl Nývlt.

Klima má totiž dlouhou setrvačnost, a i kdybychom nyní úplně zastavili veškerou produkci skleníkových plynů, teplota pod úrovní jedenapůlstupňového zvýšení od předindustriální doby nezůstane. „I kdybychom produkci skleníkových plynů okamžitě úplně zastavili, odhaduje se, že dalších 30 či dokonce až 70 let se bude dál oteplovat,“ vysvětlil Nývlt, proč je hlavní cíl Pařížské dohody již dnes nesplnitelný.

To ale samozřejmě neznamená, že by se lidstvo klimatických závazků mělo vzdát. Právě naopak. „Politici musí začít naslouchat vědcům a místo vytyčování cílů do roku 2040 a podobně začít konat okamžitě, jinak se musíme připravit na významně jiné klimatické podmínky na planetě Zemi, než je známe z nedávné minulosti.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované