Sudetské Němce jede do Česka podpořit muž, jenž touží být kancléřem

Kožené kalhoty, sako se stojáčkem, tuplák v ruce. Na první pohled je jasné, odkud pochází. Méně zřejmé už je, kde leží hranice, za které by při boji o voliče odmítl zajít.

Při loňském Oktoberfestu je bavorský premiér Markus Söder posunul zas o kousek dál. Kromě obvyklých záběrů, kterým dominují bavorské kroje, pivo a maso, putovalo na sociální sítě i další video: korpulentní politik se v typickém „dirndlu“ potýká se zpěvem hitu „Sweet Caroline“.

Söder se nebojí jít s kůží na trh – či přesněji na Instagram. A navíc je ochotný si ji obarvit nazeleno. To když na tradiční masopustní karneval vyrazil v kostýmu Shreka. Tato kreslená postava mimochodem dobře pasuje k jeho fyziognomii: Söder vážil v minulosti i 105 kilogramů a při audienci na Pražském hradě bude převyšovat českého prezidenta o celých 11 centimetrů.

Bylo by snadné cestu do Česka odbýt jako návštěvu bodrého lokálního politika se zálibou v extravaganci. Instagramové výstřelky Markuse Södera jsou ale jen svrchní vrstvou, za kterou se skrývá jeden z klíčových hráčů německé politiky.

Nejde jen o to, že Brno a Prahu navštíví premiér spolkové země, jejíž ekonomika je skoro dvakrát větší než ta česká. Ve hře je navíc i Söderův osobní politický „výtlak“.

Bavorský premiér, který je zároveň předsedou CSU – nejmenší koaliční strany Spolkové vlády – už dlouho čeká na možnost sáhnout po nejsilnější funkci Německa. I čeští partneři by v něm tedy měli vidět „záložního kancléře“.

Už v šestnácti letech, kdy si podle jeho slov vrstevníci věšeli na zdi pokojů fotbalové hvězdy, uctil Söder stejným způsobem ikonu bavorských konzervativců Franze Josepha Strauße. A ve stejném věku také vstoupil do CSU. Vystudovaný právník a po nějaký čas i novinář veřejnoprávní televize si cílevědomě šel za nejvyššími metami bavorské politiky. Svoje tažení završil v roce 2018, kdy převzal vedení CSU i křeslo bavorského premiéra.

Mezi metody, které dostaly Södera na vrchol, patří i názorová pružnost. Velký kritik Zelených, který v minulosti bojoval proti řadě ekologických projektů, se v roce 2019 pod dojmem velkém úspěchu lokálního referenda o ochraně včel změnil bezmála v ekologického aktivistu a vysloužil si přezdívku „objímač stromů“.

V posledních letech patří k nejhlasitějším kritikům rozhodnutí uzavřít německé jaderné elektrárny. Dokonce si veřejně pohrával s dobrodružnou myšlenkou, že by se Bavorsko vzepřelo linii spolkové vlády a poslední místní reaktory provozovalo na vlastní pěst.

V minulosti přitom Söder zastával přesně opačný názor. V nedávno vydaných pamětech ho Angela Merkelová označila za jednoho z politiků, který tlačil na odstavení německých jaderných elektráren po katastrofě ve Fukušimě.

Söderovo vysvětlení je prosté: „Byla jiná doba.“

Mezi názory, které Söder musel revidovat, patří také jeho tvrzení, že „Rusko není nepřítel Evropy“, pronesené několik týdnů před otevřenou ruskou invazí na Ukrajinu. Bavorský premiér v téže době také varoval, že „stále tvrdší sankce proti Rusku nejsou řešení“ a bez ruského plynu bude v Německu „velmi zima“.

Bavorský premiér jí párek. Bavorský premiér se zavázanýma očima testuje různé druhy párků. Bavorský premiér jí vepřové koleno či kebab. Bavorský premiér vaří.

Takhle vypadá podstatná část obsahu instagramového profilu Markuse Södera. Většina německých mainstreamových politiků – na rozdíl od svých konkurentů z AfD – na poli sociálních sítí spíše tápe. Söder je nejviditelnější výjimka. Kromě bavorských tradic sází především na jedno téma: jídlo.

Četné příspěvky s označením (v překladu) SöderJí se staly legendou německého internetu. Televize Arte označila jeho styl politického marketingu za „gastropopulismus“. Předseda CSU se mimo jiné nechal slyšet, že život bez masa „je sice možný, ale nemá smysl“. Podle lidí z okruhu současného kancléře Söder čas od času přivádí Friedricha Merze k šílenství hlasitými projevy, kterými doprovází konzumaci bavorských lahůdek během společných videokonferencí.

Mnohem větší starosti ale Söder způsobil předchozímu šéfovi CDU Arminu Laschetovi, který se chtěl v roce 2021 stát nástupcem Angely Merkelové v čele Německa. Narazil ale na Söderovy ambice. Ten sice několikrát veřejně prohlásil, že jeho „místo je v Bavorsku“, ale je zřejmé, že jeho snem je stát se historicky prvním kancléřem z řad CSU.

A v průběhu kampaně pak několikrát vpadl svému spojenci Laschetovi do zad. Část křesťanských demokratů Söderovi přikládá vinu za to, že volby v roce 2021 skončily nejhorším výsledkem CDU/CSU v historii. Ve výsledku se místo Armina Lascheta do kancléřství nastěhoval sociální demokrat Olaf Scholz.

Před dalšími spolkovými volbami už Söder našlapoval opatrněji. Ačkoliv byl podle průzkumů populárnější než Merz, nekomplikoval mu cestu za kancléřskou kandidaturou, kterou dokonce ohlásili na společné tiskové konferenci.

Přesto Söderovy ambice zůstávají ve hře a – jak píše magazín Spiegel – „obcházejí CDU jako strašidlo s franským akcentem“.

Téma, které je v posledních dnech stále aktuálnější. Merzova popularita atakuje nejnižší hodnoty, kterých kdy německý kancléř docílil. Jeho vládou zmítají vážné koaliční spory. Söder naopak patří mezi nejpopulárnější politiky země. Pokud by Merzovo oslabování skončilo kolapsem jeho mandátu, bavorský premiér by se pravděpodobně pokusil této šance využít.

„Sám Söder několikrát řekl, že je pro něj toto téma uzavřené. Pozorovatelé ale vycházejí z toho, že by o kancléřství přece jen měl zájem, pokud by se mu znovu naskytla vhodná příležitost,“ potvrzuje Petr Jerabek, novinář se českými kořeny, který se dlouhodobě věnuje bavorské politice i konkrétně Söderově politické kariéře.

A i kdyby Merz dokončil celé funkční období, Söderova kancléřská kandidatura bude opět ve hře. I proto, že politik, který odstartoval kariéru velmi mladý, bude v roce 2029 v ideálním „kancléřském“ věku 62 let.

Bavorský premiér si návštěvu na Sudetoněmeckém dni v Brně „neužije“, prohlásil v rozhovoru pro deník FAZ český ministr zahraničí Petr Macinka. Premiér Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník uvedl, že žádal německého velvyslance, aby na bavorské politiky „nějakým způsobem působil, aby sem nejezdili“.

Přes tyto signály z české strany, ke kterým patří i ostentativní usnesení Sněmovny, si Söder účast na prvním sudetoněmeckém setkání na české půdě nenechá ujít. Neznamená to ale nutně, že by sám byl nějakým zapáleným zastáncem sudetských Němců.

„Vztah mezi CSU a sudetoněmeckými vyhnanci vznikl po válce jako vzájemně výhodné spojenectví: CSU jim nabízela politické zastoupení a uznání, zatímco oni jí poskytovali silnou voličskou základnu a spoluutvářeli její identitu,“ říká historička Soňa Mikulová, která v Německu dlouhodobě zkoumá sudetoněmecké téma.

Bavorský premiér a předseda CSU je automaticky chápan jako patron sudetoněmeckých organizací a sudetoněmeckých dnů se zpravidla účastní už od 50. let. Ve hře jsou i čistě strategické úvahy: podle hrubých odhadů má každý třetí obyvatel Bavorska aspoň jednoho předka původem z Česka. Ignorovat tuto voličskou skupinu by bylo politicky riskantní.

I proto bylo pro Markuse Södera téměř nemyslitelné pozvání do Brna odmítnout. Zároveň je ale zřejmé, sudetoněmeckou otázku vnímá spíše jako dědictví, které musí opečovávat, než jako problém, za který by měl zapáleně bojovat.

Rétorikou se také zásadně liší od svého předchůdce Edmunda Stoibera. Ten před čtvrt stoletím mimo jiné označil Benešovy dekrety za „ránu Evropy“ a vyzval Prahu k jejich zrušení. Söder se naopak tématu Benešových dekretů vyhýbá. Sudetské Němce opakovaně označuje – v souladu se standardní rétorikou bavorských kancléřů – za důležitou součást bavorské identity.

Nápadně často ale, a to i souvislosti s aktuálním návštěvou Brna, také zdůrazňuje jejich roli coby mostu s Českem. A o aktuální cestě do Brna a Prahy mluví jako „nabídce soužití a smíření“.

„Bavorsko-české vztahy dnes stojí na stabilních základech. Proto si nemyslím, že by neshody kolem Sudetoněmeckého dne jimi mohly dlouhodobě otřást,“ poznamenává k tomu Petr Jerabek. „Je však možné, že se mezi oběma vládami změní atmosféra. Koneckonců, i český premiér Babiš se nyní chová jinak, než avizoval při své návštěvě Mnichova letos v únoru.“