Článek
Ukrajina a její spojenci se obávají, že prezidenti Donald Trump a Vladimir Putin uzavřou bez jejich účasti dohodu a budou ji chtít vnutit Kyjevu.
Nic s tím ale nezmohou. Skutečné páky na šéfa Kremlu má podle analytika Matúše Haláse z Ústavu mezinárodních vztahů pouze Washington.
„Spojené státy jsou jedinou zemí, která má reálnou možnost zatlačit na obě strany konfliktu. Mají nástroje, jako sekundární sankce, které mohou Rusko ekonomicky omezit, a zároveň jsou schopné vyvíjet tlak i na Ukrajinu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Zároveň připomíná, že Ukrajina je suverénní stát a není nucena přijmout žádnou dohodu, se kterou nebude souhlasit. „Legitimita míru závisí na souhlasu Ukrajiny.“
Evropa je teď v citlivé pozici. Na jedné straně se snaží zabránit tomu, aby Rusko bez účasti Ukrajiny u jednacího stolu získalo nějaké ústupky. Na straně druhé si nechce pokazit vztahy s Donaldem Trumpem. Myslíte, že dokáže udržet diplomatickou rovnováhu? A jaká jsou hlavní rizika, pokud by se o Ukrajině rozhodovalo bez její účasti?
Upřímně, velká rizika tam nevidím. Summit je důležitý hlavně proto, že USA jsou jedinou zemí, která má reálnou možnost zatlačit na obě strany konfliktu. Na Rusko mohou tlačit přes sekundární sankce, například nedávné 25procentní clo na některé indické produkty je příkladem. Stejný princip by mohly použít i vůči Číně, která je druhým největším odběratelem ruské ropy.
Spojené státy také umí vyvinout tlak na Ukrajinu, jak jsme viděli po známém sporu mezi prezidenty Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským v Oválné pracovně. Jejich role je tedy v mírovém procesu naprosto klíčová.
Zároveň ale platí, že Ukrajinu nikdo nemůže donutit přijmout dohodu, se kterou nebude souhlasit. To není Mnichov – československá vláda tehdy souhlasila, tady to tak být nemusí. Ukrajina je suverénní země a dohoda bez jejího souhlasu nemá legitimitu. Proto nemám problém s tím, že se prezidenti setkají v pátek na Aljašce a budou hledat řešení, USA mohou na Rusko tlačit způsobem, jakým to nikdo jiný nedokáže.
Postoj Evropy ke schůzce Putina s Trumpem
Evropští lídři varují, že mírová jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem na Aljašce pravděpodobně nebudou úspěšná bez zapojení Ukrajiny.
Ve společném prohlášení, které podepsali prezidenti Francie, Itálie, Německa, Velké Británie, Polska a Finska, se uvádí: „Cesta k míru na Ukrajině nemůže být rozhodnuta bez Ukrajiny.“
Ale i tak - není problém, že se jedná bez Ukrajiny, když jde o její budoucnost?
Americká administrativa je v neustálém kontaktu s Kyjevem. Zelenského strategie je navíc jasná: ukazovat Washingtonu, že je Ukrajina ochotná uzavřít příměří a ukončit válku. A to se daří. Je čím dál zjevnější, že Rusko je tou stranou, která o mír nestojí.
Proto jsou také zaváděny sekundární sankce, aby se Moskva přiměla k ukončení bojů. Tento summit je v tom směru klíčový.
A když se Putin s Trumpem na něčem dohodnou, ale Ukrajina to odmítne?
Vše záleží na tom, co z toho vzejde, pokud vůbec něco. Upřímně jsem spíš pesimista. Ruská strategie je teď spíš protahovat konflikt, takže summit může být pro Kreml jen způsob, jak získat čas. Ale pokud k dohodě dojde, je na Ukrajině, zda ji přijme.
Nebojíte se tedy, že Ukrajina může být donucena vzdát se území?
Nemyslím si, že by Ukrajinu někdo donutil vzdát se území, která stále kontroluje. Pokud by odmítla, Spojené státy jí budou dál dodávat zbraně, ale zřejmě za evropské peníze, k čemuž to stejně postupně směřuje.
Co se týče „územních ústupků“ – nemluvím o tom, že by se Kyjev stahoval z dalších oblastí, ale spíše o tom, jakou mezinárodní právní podobu dostane ruská kontrola nad okupovaným územím. Může jít o de facto, nebo dokonce de iure uznání. To je otázka právních nuancí, ve kterých je určitá flexibilita.
Nemyslím si, že Rusko se vzdá toho, co už drží, ani že Ukrajina znovu získá velkou část okupovaných území. Spíš půjde o to, jak mezinárodně zakotvit současný status quo – podobně jako při jednáních mezi Západním a Východním Německem za kancléře Willyho Brandta.
Když říkáte, že to jsou hlavně mezinárodněprávní nuance, znamená to, že budoucí dohoda se bude točit především kolem formulací?
Přesně tak. Jsou to detaily, které budou muset řešit právníci - zda půjde o mezinárodněprávní uznání, dočasné vzdání se, přenechání území Ruské federaci, nebo jen potvrzení de facto stavu. Možností, jak to naformulovat, je spousta. Hlavním cílem Ukrajiny ale zůstává, aby se ruská okupační vojska stáhla, byť pomalu.
Pokud by se podařilo dosáhnout dohody, mohl by Brusel působit jako garant nebo prostředník jejích podmínek?
Upřímně jsem skeptický, že k nějaké dohodě dojde. Myslím, že z ruské strany jde stále hlavně o získávání času. Pokud jde o bezpečnostní záruky, nejsilnější a nejdůvěryhodnější zárukou je článek pět Severoatlantické smlouvy. Ten ale pro Ukrajinu na stole není, protože tato administrativa v Bílém domě nikdy nepodpoří její vstup do NATO.
Jakákoli jiná bezpečnostní záruka, například ta, kterou nabízí Evropská unie, je bohužel méně spolehlivá než členství v NATO. Příkladem jsou Švédsko a Finsko: obě země měly už dříve v rámci EU právní závazek vzájemné pomoci - článek 42(7) Lisabonské smlouvy, který na papíře vypadá velmi silně.
Ve skutečnosti ale EU nemá společnou armádu ani vojenské kapacity srovnatelné s NATO. V Alianci jsou navíc Spojené státy, které představují nejvýznamnější vojenskou sílu. Proto Stockholm i Helsinky usilovaly o vstup do NATO. Věděly, že jen tam dostanou skutečnou, prakticky vymahatelnou bezpečnostní garanci.
Co by v praxi znamenalo, kdyby se Ukrajina musela spolehnout jen na evropské záruky?
Pak by měla dvě možnosti: buď se stát jakýmsi „evropským Izraelem“ a masivně se vyzbrojit, nebo zvolit cestu podobnou Finsku během studené války – dlouhodobě budovat obranné schopnosti a odolnost.
Další variantou by bylo vyslání mírových jednotek z některých evropských zemí. To ale považuji za riskantní, protože pokud by Kreml chtěl situaci eskalovat, mohl by na tyto jednotky zaútočit. Vlády v Berlíně, Paříži či Londýně by pak stály před těžkým rozhodnutím, zda proti Rusku vojensky zasáhnout.
A co současná vyjádření evropských lídrů, jako jsou Emmanuel Macron nebo Keir Starmer? Vidíte v nich spíš symbolickou jednotu, nebo reálný tlak na Rusko?
Spíš symbolickou jednotu. Evropské země nejsou u jednacího stolu a nemají páky, jak Rusko dotlačit k míru.
Klíčovými hráči jsou teď tři, Ukrajina, Rusko a Spojené státy, konkrétně Zelenskyj, Putin a Trump. Z nich jedině USA mají prostředky, jak na Rusko účinně tlačit – zejména hrozbou sekundárních sankcí.
Takže jediný, kdo má páky na Putina, je podle vás Trump?
V podstatě ano, respektive Spojené státy jako takové. Žádná jiná země nedokáže Rusko donutit, aby přestalo bojovat. Ukrajina se o to snaží už tři roky, nejblíž byla při charkovské ofenzivě a pak v létě 2023, ale teď není schopná mobilizovat dostatek vojáků, aby ruský postup zastavila.
