Azyl pro zběhlé ruské vojáky? Norsko řeší velké dilema

Při tvrdých bojích na východě Ukrajiny u města Bachmut bojoval šestadvacetiletý Andrej Medveděv po boku žoldnéřské Vagnerovy skupiny. Přiznal, že vzal život několika ukrajinským vojákům a byl rovněž svědkem řady válečných zločinů, kterých se dopouštěli další žoldnéři.

V lednu odešel z fronty do Norska, kde požádal o azyl a výměnou slíbil západním úřadům informace, které o okupačních jednotkách má.

„Pro vás jsem ničema, ale já vás jen žádám, abyste vzali v potaz, že jsem si to uvědomil, i když opožděně, a jsem proti tomu všemu. Žádám vás, abyste mě neodsuzovali, a každopádně se omlouvám,“ vzkázal Medveděv v rozhovoru s norskou televizí NRK. Podle stanice BBC jde o prvního muže, který ze žoldnéřské skupiny známé pro své brutální praktiky zběhl na Západ.

Díky svému nepravděpodobnému příběhu se Medveděv stal jedním z mála veřejně známých ruských bojovníků, kteří po účasti na invazi hledali ochranu v Evropě. Jeho žádost o azyl nyní nutí Norsko rozhodnout o případu, který staví humanitární étos země proti stále asertivnější politice národní bezpečnosti a solidaritě s Ukrajinou, popsal deník The New York Times.

Jak se postavit k zběhlým ruským vojákům, řeší i další evropské státy. Pavel Filatiev, někdejší ruský výsadkář, který požádal o azyl ve Francii po bojích na Ukrajině, čeká na rozhodnutí osm měsíců po podání žádosti. Třetí veřejně známý ruský dezertér v Evropě, bývalý armádní mechanik Nikita Čibrin, má od listopadu nevyřízenou žádost o azyl ve Španělsku.

Norsko a země Evropské unie se snaží dohodnout na společném postupu k žádostem o azyl podávaným Rusy, kteří uprchli ze země, aby se vyhnuli vojenské službě. Komplikovanější situace pak nastává u žadatelů, jež se do bojů na Ukrajině zapojili.

V obou případech je podle agentury na členských státech, aby o udělení ochrany rozhodovaly.

„Jde to až k jádru toho, kdo v Evropě jsme. Nutí nás to přehodnotit náš přístup k lidským právům způsobem, k němuž jsme dosud nebyli ochotni,“ vysvětlila pro NYT Cecilie Hellestveitová, odbornice na právo v ozbrojených konfliktech a bývalá členka odvolací azylové komise v této zemi.

Evropská unie a přidružené státy, jako je Norsko, musely již dříve najít rovnováhu mezi humanitárními potřebami a odpovědností za válečné zločiny naposledy při vyřizování žádostí o přistěhování osob, které bojovaly v občanských válkách na Balkáně a v Sýrii.

Ale rozsah války na Ukrajině, její blízkost k Evropské unii a účast dvou konvenčních armád znamená, že ruská invaze představuje pro azylový systém v regionu mnohem větší výzvu, uvedla Hellestveitová.

Rozhodování o poskytnutí azylu se tak odvíjí od konkrétních případů. Medveděv vyjádřil po svém útěků do Norska obavy z možné odvety ruských úřadů, což je podle jeho právníka Brynjulfa Risnese hlavním důvodem, proč by měl bývalý vagnerovec získat v severské zemi ochranu.

Někteří norští politici se pak domnívají, že podpora ruských vojáků by mohla podpořit více z nich ke zběhnutí a ve výsledku tak oslabit ruskou armádu.

Nicméně řada aktivistů z Ukrajiny i západní Evropy zastává názor, že poskytování bezpečného útočiště v Evropě ruským bojovníkům, zejména žoldnéřům z Vagnerovy skupiny, jim umožňuje vyváznout bez trestu. Podle nich by se měli zodpovídat z činů, kterých se dopustili na Ukrajině.

Medveděvův případ navíc komplikuje řada nesrovnalostí v jeho výpovědích i samotné chování v hostitelské zemi. Bývalý vagnerovec byl v dubnu shledán vinným z výtržnictví kvůli rvačce před barem a z nošení vzduchovky na veřejnosti. Dostal podmíněný 14denní trest. Minulý měsíc pak zveřejnil video, v němž naznačil, že se chce vrátit do Ruska. Ačkoliv ho později smazal, jeho slova prohloubila nedůvěru vůči jeho verzi příběhu.

Medveděv tvrdí, že se mu podařilo zdolat ostnatý drát, vyhnout se pohraničníkům se psy i jejich kulkám. Mnozí odborníci se ovšem domnívají, že bývalý vagnerovec nemohl překročit přísně střeženou hranici bez pomoci.

„V tomto případu je mnoho protichůdných práv, mnoho protichůdných povinností a mnoho protichůdných politik,“ řekl Paal Nesse, vedoucí norské organizace pro žadatele o azyl, neziskové organizace poskytující právní pomoc žadatelům.

Norsko v současnosti všechny žádosti o azyl podané ruskými občany pozastavilo. Severský stát se řadí mezi přední podporovatele Kyjeva. Na pomoc ukrajinské armádě vyčlenil v přepočtu asi 165 miliard korun a stal se domovem asi 40 tisíc Ukrajinců.

Vedle posuzování žádostí o azyl probíhá v hostitelských zemích i na Ukrajině vyšetřování válečných zločinů, kterých se mohli zběhlí vojáci dopustit. Natalia Lutsyková, vedoucí Ukrajinské asociace v Norsku, uvedla, že nedostatek mezinárodní spolupráce brání Norsku a dalším zemím v důkladném vyšetřování válečných zločinů spáchaných na Ukrajině. „Medveděv a jeho společníci tak zůstávají nepotrestáni,“ dodala.

Krátce po příjezdu Medveděva do Norska tamní ukrajinský velvyslanec místním médiím sdělil, že by Kyjev mohl požádat o jeho vydání.

Podle NYT by taková žádost postavila Norsko před další dilema, neboť by bylo nuceno volit mezi projevem podpory spojenci a dodržováním základního principu svého azylového práva. Tento zákon stanoví, že žadatel o azyl nesmí být poslán do země, kde by se mu nemuselo dostat spravedlivého soudu.