Článek
Švýcarsko je na cestě k bližšímu vztahu s Evropskou unií. Alespoň tak to vypadá dle obchodní dohody, kterou země s unijním blokem uzavřela loni v prosinci.
Rozsáhlý pakt, jehož detaily byly veřejnosti poodhaleny až s odstupem několika měsíců, si klade za cíl zemi více integrovat do jednotného evropského trhu.
Cesta k realizaci ale bude zdlouhavá a nejspíše i poněkud trnitá.
Jelikož je sedmadvacítka hlavním ekonomickým partnerem země, krok vypadá na první pohled logicky. U Švýcarů nicméně může narazit kvůli jednomu zásadnímu problému a tím je otázka suverenity.
Švýcarsko je zemí, která se pyšní svojí nezávislostí a neutralitou, navíc disponuje systémem přímé demokracie, který je na starém kontinentu raritou. Jeho stěžejní součástí jsou častá referenda, díky nimž mají občané možnost se přímo podílet na významných rozhodnutích.
To je ale něco, co by dohoda částečně změnila.
Nulový vliv na legislativu Unie
„Je tu problém se suverenitou, protože podle toho balíčku bude Švýcarsko přijímat nová nařízení EU, která jsou pro něj (dle dohody) relevantní. Švýcarsko se ale procesu vytváření regulací nebude účastnit,“ popisuje pro Seznam Zprávy úskalí dohody švýcarský expert na vztahy s EU René Schwok.
Aby si země zajistila místo u jednacího stolu, kde se nařízení rodí, musela by se stát členem Unie. Tomu ale podle Schwoka nejsou lidé v zemi nakloněni.
Samotná dohoda sice podle průzkumů podporu v zemi má, je ale poměrně křehká. A už nyní, dva roky před očekávaným referendem, se o ni vede politický boj.
Nejhlasitějším odpůrcem je Švýcarská lidová strana (SVP), která je považována za krajní pravici. Partaj, která má v zemi desítky let dlouhou tradici a je nejsilnější v parlamentu, je kvůli nastavení politického systému oficiálně součástí vlády. To jí ale nebrání kroky kolegů v kabinetu kritizovat.
V den uzavření dohody stáli poslanci strany před parlamentem se svíčkami. Akci označili za vigilii „za naši nezávislost a demokracii“, dohodu samotnou pak za „balíček lží“ či „pakt o podřízení se EU“.
Spor o migraci a justici
Britský The Economist spekuluje, že by se SVP mohla snažit proces, který k očekávanému referendu povede, co nejvíce zdržet, aby mohla dohodu využít v předvolební kampani.
Jádrem sporu je migrace, téma dominující volbám i v mnoha dalších evropských zemích. Švýcarsko v tomto směru není výjimkou a volby ho čekají na podzim 2027.
Jak funguje švýcarská demokracie?
Švýcarský politický systém se zakládá na principu přímé demokracie. Pro fungování systému jsou charakteristická častá referenda, která umožňují občanům přímo rozhodovat o důležitých politických otázkách. K vyvolání referenda je potřeba nashromáždit 50 tisíc podpisů.
Důležitou roli hraje ve švýcarské politice konsenzus. Tamní vláda, která se oficiálně nazývá Spolková rada, má sedm členů. Každý z nich řídí jedno ministerstvo. Země nemá vládnoucího premiéra ani prezidenta, vláda rozhoduje kolektivně – rozhodnutí má tedy většina, nikoliv jeden lídr. Úřad prezidenta sice existuje, jeho role je ale pouze ceremoniální.
Součástí dohody je legislativa, která se týká volného pohybu osob. Migrace do debaty vstoupila již před čtyřmi lety, kdy byla podobná dohoda na dosah. Švýcarská vláda se ale k Bruselu otočila zády poté, co jí Unie odmítla poskytnout speciální klauzuli, jež by umožňovala problém s migrací řešit po vlastní ose.
Ta si nyní cestu do dohody našla, její aktivace je ale poměrně složitá. Možný spor mezi EU a Švýcarskem by musely rozhodnout soudy, což je další ožehavý bod.
Hovoří o jakémsi nezávislém soudním panelu, který by měl případné spory řešit, namísto aby se jimi zabývala přímo evropská justice. Háček je v tom, že pokud by se spor točil kolem unijní legislativy, panel se musí na evropské soudy stejně obrátit, upozorňuje server Financial Times (FT).
„Arbitři jsou právně povinni se v důležitých případech ptát Soudního dvora Evropské unie a rozsudek je pro rozhodčí panel právně závazný. Je to v podstatě kamufláž,“ vysvětlil listu expert na mezinárodní obchodní právo Carl Baudenbacher.
Švýcarská legislativa by musela nařízení Evropské unie zrcadlit v několika oblastech, jako je společné uznání standardů zboží, elektřina, hygienické požadavky u potravin, letecká a pozemní doprava a svoboda pohybu.
Alpská země by navíc měla povinnost přispívat ročně 375 milionů eur do kohezního fondu Unie, který slouží na pomoc ekonomicky slabším částem unijního bloku.
Přijetí nebo izolace
Cena, kterou by Švýcaři za zachování přístupu k evropskému trhu zaplatili, tak z jejich pohledu není malá. „Tyto změny stejně vždycky následovali, ale chtějí mít možnost volby. To je pro nás ten zásadní rozdíl,“ citovaly FT nejmenovaného zástupce finančního sektoru.
Variantou číslo dvě je dohodu odmítnout, čímž by se ale Švýcarsko podle Reného Schwoka dostalo do ekonomické izolace.
„Není možné mít status quo. Risk nepřijetí balíčku je, že EU postupně vyloučí Švýcarsko z vnitřního trhu,“ nastínil odborník s tím, že by Unie nejspíše nepřistoupila na alternativní návrhy, které by se snažily zachovat Švýcarsku přístup k trhu, ale obejít závazky, jež EU požaduje nazpátek.
Dohoda je podle bruselského ekonomického listu Bruegel zlomová nejen pro vztah mezi Bernem a Bruselem, ale i z hlediska unijní obchodní diplomacie.
„Je to poprvé, co EU uzavřela dohodu s významným obchodním partnerem založenou na dynamickém sladění předpisů mimo kontext Evropského hospodářského prostoru (European economic area, pozn. red.),“ podotkl Ignacio García Bercero, který v minulosti působil například v Generálním ředitelství pro obchod Evropské komise.
Britské dilema
Rozpoložení Švýcarů nápadně připomíná nálady v jiné zemi, která má k Evropské unii rovněž ambivalentní postoje – Velké Británii. Unii opustila v roce 2020, nyní se ale s blokem začíná opatrně sbližovat. Důvodem je hrozba Ruska, které již čtvrtým rokem útočí na Ukrajinu, či nevyzpytatelná administrativa Donalda Trumpa, jež podkopává sílu transatlantických jistot.
Motivace Švýcarů je dle Schwoka podobná. „Vláda dělá hodně, aby dosáhla konsenzu ve společnosti, a myslím, že by to mohlo fungovat a přispívá tomu i ruská hrozba a americké výhrůžky,“ říká.
Na Švýcarsko nechal Trump uvalit cla ve výši 39 procent. V případě, že by země na dohodu přistoupila, vztahovaly by se na ně ale 15procentní tarify podobně jako na zboží z Evropské unie.
Švýcarský případ by podle experta Bercera mohl posloužit jako inspirace pro Británii. „Nejvíce relevantní pro reset vztahu EU a Spojeného království je oblast společných hygienických standardů pro potraviny. Jsou i další oblasti, které jsou propojeny se zájmy Británie. Širší otázkou ale je, jestli by tento model částečné integrace do jednotného trhu mohl nabídnout pohled, jak strukturovat vztah mezi EU a Velkou Británií,“ upozorňuje.
