Článek
Čína a Spojené státy se dohodly na zmírnění vzájemných obchodních omezení. Peking tak plně obnoví dodávky vzácných kovů do USA.
Vývoz široké škály důležitých minerálů a magnetů se pozastavil v rámci odvetných opatření proti novým americkým clům, čímž narušil dodavatelské řetězce, jež jsou klíčové pro výrobce automobilů, letecký průmysl, polovodičové společnosti a vojenské dodavatele po celém světě.
„Číňané si uvědomují, že jsou na nich Evropa a Spojené státy závislé, a využívají toho. Ale zároveň americký a evropský trh potřebují,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ekonom a sinolog Martin Šebeňa, který žije v Hongkongu a působí na tamní univerzitě.
O nové dohodě se ve čtvrtek poprvé zmínil americký prezident Donald Trump, v pátek ji Washington a Peking potvrdily. Jde o výsledek rozhovorů, které se konaly začátkem června v Londýně.
Předtím šéf Bílého domu uvalil cla na zboží dovážené z Číny, ta odpověděla recipročně. V dubnu tak americká cla vůči Číně vystoupala na 145 procent, čínská vůči Spojeným státům na 125 procent.
Když skončila obchodní jednání mezi zástupci Číny a Spojených států v Londýně, americké deníky The Wall Street Journal a The New York Times se v komentářích shodly v tom, že pozice Číny je lepší a že si zřejmě prosadí od USA víc ústupků než naopak. Souhlasíte?
Souhlasím, Čína byla na současnou situaci dobře připravená. Je na tom lépe strategicky. Ví, co chce, má jasně srovnané cíle. Donald Trump mění často názory a stanoviska, některá navíc zjevně nejsou v souladu s názory jeho ministra financí Scotta Bessenta.
Číňané se poučili z prvního Trumpova volebního období. Tehdy se s ním snažili dohodnout, ale teď už chápou jeho nevyzpytatelnost a postupují mnohem tvrději. Mohli jsme to vidět v reakcích na Trumpovo zvyšování cel – místo nabídky jednání Čína reagovala recipročně a neustoupila. Když americký prezident vytáhl cla na zboží z Číny na 135 procent, v Pekingu věděli, že je to neudržitelné.
Čína také vyváží mnoho věcí, které Západ potřebuje. Například vzácné kovy, které se používají v elektronice. Na druhé straně čínská ekonomika potřebuje americký a evropský trh, neobejde se bez něj. Na poptávce z Ameriky a Evropy je závislá, jinými regiony světa to nenahradí.
Možná že Trump má nějakou strategii. Ale je možné, že neodpovídá tradiční představě o tom, že každý politik chce, aby se ekonomice jeho země dařilo co nejvíc. Trump to zřejmě vidí tak, že nevadí, když budou poškozené obě strany, ale Čína musí být poškozená víc. Nevadí mu, že cla poškodí americkou ekonomiku, hlavně když poškodí čínskou.
Označil byste Čínu za tržní ekonomiku podle západních měřítek?
V našem prostředí považujeme trh jako takový za cíl. Z mnoha důvodů je nejefektivnější alokací zdrojů. Čína funguje jinak, tam slouží trh jako nástroj pro řízení ekonomiky k politickým cílům. Čínské vedení vidí trh jako nedokonalý a nespolehlivý, je třeba ho korigovat.
Číňané uznávají, že trh je dobrý pro tvorbu cen a že určí, která firma je životaschopná a vyplatí se ji dotovat. Vezměte si třeba automobilky. Před deseti lety vláda dala dotace na výrobu elektrických automobilů skoro každé firmě, která si řekla. A před třemi lety řekla, že ze 150 přežije 20, které vykazují nejlepší výsledky.
Kdybych měl použít automobilovou terminologii, tak čínská ekonomika je takový hybrid tržní a centrálně řízené státní ekonomiky.
Životní úroveň v zemi strmě stoupala víceméně tři desetiletí. Dokáže takto růst i dál? Udržet tempo, které měla například v devadesátých a nultých letech?
Tak rychlé tempo to už nebude, ale ve srovnání s okolním světem – i Evropou a Spojenými státy – čínská ekonomika poroste. Země se posouvá k produkci zboží s vysokou přidanou hodnotou. Jeden člověk v Číně vytvoří věci s větší hodnotou než, řekněme, před 20 lety. Investují do nových technologií a pokročilé průmyslové výroby, do aplikovaného výzkumu. Čili ano, Číňanům nadále poroste životní úroveň, ale už ne tak skokově.
Cena pracovní síly v Číně je už výrazně vyšší než třeba ve Vietnamu nebo Kambodži?
Je, ale podstatnější je produktivita. A ta je v Číně vysoká, čtyřikrát vyšší než ve Vietnamu. Čína má oproti jiným zemím výhodu v dobře vybudované a fungující logistice. Není tam problém s nákladnou a komplikovanou přepravou zboží nebo surovin.
Další věcí je to, co se označuje anglickým slovem cluster, tedy něco jako hrozen nebo chomáč. To znamená, že průmyslová výroba je soustředěná v určitých oblastech, což snižuje náklady a urychluje výrobu. V tom je Čína velmi úspěšná a naopak například Indie vůbec. Když jste zmínil Vietnam, tak ano, ten se výrazně zlepšuje ve všem, ale určitě potrvá ještě dlouho, než bude srovnatelný s Čínou.
Je pro čínské vedení prioritou umělá inteligence?
To v každém případě. Společnost DeepSeek, která vyvinula jazykový model, je v zemi něčím jako hrdinou, jestli se to dá říci o firmách, protože v AI konkuruje největším světovým hráčům. V čínských školách se učí o AI už na prvním stupni.
DeepSeek je tedy obecně v Číně známá firma?
Známá a velmi oslavovaná. Mluví a píše se o ní všude.
Je v Číně rozšířené povědomí, že Evropa a Amerika řeší závislost na ní?
Číňané to vědí a uvědomují si to, ale také toho využívají. Ukázali to určitým omezováním vývozu vzácných kovů nebo za covidu s rouškami a dalším zdravotnickým materiálem.
Ta závislost je dvojí: na dodávkách z Číny a také na čínském trhu jako odbytišti evropského zboží. Slovensko je typickým příkladem země, jejíž ekonomika z velké míry závisí na vývozu do Číny.
