Nevíme, proč Čína buduje tak silný atomový arzenál, říká „jaderný šéf“ NATO

O ochotě amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho administrativy plnit pátý článek smlouvy NATO a bránit své spojence leckdo pochybuje. Stejně tak se objevily úvahy o tom, že by Američané mohli stáhnout své jaderné zbraně ze západní Evropy. Transatlantické partnerství nyní prochází zatěžkávací zkouškou.

Ředitel jaderné politiky NATO Jim Stokes ale v rozhovoru pro Seznam Zprávy ujišťuje, že Spojené státy svá závazky stále plní a krizové scénáře nejsou na pořadu dne.

„Nemyslím, že bychom měli uvažovat o nějaké radikální alternativě, kdy se USA nebudou zabývat svými jadernými kapacitami, nebo se dokonce od našeho rozhodovacího procesu odpojí,“ říká přesvědčeně Stokes, který přijel do Prahy na konferenci Globsec.

V rozhovoru také odmítá ambice Polska na vlastní jaderné zbraně a mluví o znepokojení Aliance z jednání Číny, která během posledních let ztrojnásobila svůj jaderný arzenál. „Je to docela znepokojující, protože vlastně nevíme, proč to Čína dělá, proč takové tempo růstu? Proč, když je na světě velký tlak na snížení počtu jaderných zbraní?“ ptá se.

Od Trumpovy administrativy slyšíme směrem k NATO rozdílné signály. Má Aliance nějaké krizové plány pro případ, kdy by se Donald Trump rozhodl stáhnout jaderné zbraně z evropských zemí zapojených do programu jejich sdílení?

Ne, o tom v rámci NATO v tuto chvíli neuvažujeme. Myslím, že jsme se Spojenými státy vedli opravdu dobrou diskusi o jejich rozšířeném jaderném odstrašování a jejich závazek se vůbec nezměnil. Spojené státy ostatním spojencům jasně řekly, že budou stále poskytovat rozšířené jaderné odstrašení, včetně toho, co máme zde v Evropě.

Samozřejmě nemohu mluvit za americkou administrativu, protože pracuji pro NATO, ale nemám pocit, že by se chystal nějaký druh stažení.

Podívejme se na jaderné zbraně, kterými disponují Evropané. Francouzi a Britové používají odlišné nosiče jaderných hlavic (letadla, ponorky). Bylo by podle vás v příštích letech možné a žádoucí nějaké sjednocení či přiblížení evropských jaderných arsenálů?

V rámci Aliance máme tři jaderné mocnosti, Spojené státy, Velkou Británii a Francii, jak jste zmínil, a každá z nich přispívá svými jadernými silami k bezpečnosti jiným způsobem. Pokud jde o Spojené státy, mají samozřejmě své zbraně v Evropě, ale mají také své vlastní strategické jaderné síly, které jsou umístěny v kontinentálních Spojených státech.

Spojené království má jaderné ponorky. Spojené království a Spojené státy jsou začleněny do Skupiny pro jaderné plánování, což je orgán NATO, který přijímá veškerá rozhodnutí pro jaderné odstrašování. A tak jsou obě tyto jaderné mocnosti zapojeny do našich rozhodovacích procesů, vývoje politiky a všeho, co s tím souvisí.

Francie se rozhodla zůstat mimo skupinu, což je podle nás naprosto v pořádku. Je to její národní rozhodnutí. Myslím tím, že každý národ v rámci NATO se rozhoduje, co je v jeho nejlepším zájmu a jak by přispěl k jadernému odstrašení. Ale jejich jaderné síly jsou oddělené a nezávislé a jejich rozhodování je oddělené. S Francií ale máme opravdu dobré vztahy a dobré porozumění hrozbám přicházejícím z Ruska.

Budete se v budoucnu snažit, aby se Francie do této rozhodovací skupiny zapojila?

Nevím, jestli bych měl velký vliv. O tom by měl rozhodnout francouzský prezident. Vždy hledáme způsoby, jak se s Francií různými způsoby spojit.

Za posledních pár let, co jsem v této pozici, jsme se sblížili a máme velmi podobný pohled na jaderné odstrašení NATO. Víme, že bychom byli schopni nějakým způsobem komunikovat nebo konzultovat, pokud by došlo ke krizové situaci v rámci Aliance. Jistým způsobem jsme odděleni, ale cítím, že bychom mohli vést ještě důraznější dialog s Francií o těchto otázkách.

V Evropě se nyní vede diskuze o potřebě více zbrojit. Mohla by si podle vás v budoucnu zajistit jaderné odstrašení jen z vlastních zdrojů, tedy díky Británii a Francii?

Vím, že se o tom teď hodně spekuluje, protože panuje dojem, že v Alianci je krize. Ale znovu opakuji, já si nemyslím, že bychom opravdu museli přemýšlet o takovýchto scénářích. Nemyslím, že bychom měli uvažovat o nějaké radikální alternativě, kdy se USA nebudou zabývat svými jadernými kapacitami, nebo se dokonce od našeho rozhodovacího procesu odpojí.

Cítím, že bychom možná mohli pokračovat v modernizaci našich schopností. V loňském roce jsme odvedli velký kus práce, abychom aktualizovali naši jadernou politiku a nechali ji schválit ministry obrany v rámci skupiny pro jaderné plánování.

Některé státy, jako je Polsko, vyjádřily ambici vyvíjet také vlastní jaderné zbraně. Jak se na takovouto iniciativu díváte?

Myslím, že v rámci Aliance je všech 32 spojenců členy Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Takže s výjimkou USA, Spojeného království a Francie se ostatních 29 členů zavázalo, že nebudou mít jaderné zbraně.

Máme velmi jasné postupy a zajištění toho, aby spojenci, kteří nemají jaderné zbraně, dodržovali tento mezinárodně právní závazek a smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Smlouvu o nešíření jaderných zbraní bychom podle mého názoru měli i nadále podporovat.

Nemyslím si, že by ostatní země měly investovat do jaderných zbraní. Bylo by to velmi nákladné a musely by odstoupit od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Jejich vývoj by trval roky.

A upřímně řečeno, i z finančního hlediska je mnohem lepší investovat do konvenčních obranných kapacit. Musíme být schopni bránit se v rámci Aliance a pak se také podívat na to, jak lze přispět k podpoře jaderného odstrašení NATO. Není třeba hledat nějaké radikální alternativy.

Jak moc se jaderné odstrašení NATO změnilo od začátku ruské invaze na Ukrajinu?

Něco z těch změn předcházelo válce na Ukrajině, například rozhodnutí řady spojenců modernizovat svá letadla. V roce 2010 bylo přijato rozhodnutí o modernizaci všech amerických jaderných zbraní.

V průběhu času spojenci učinili rozhodnutí investovat do různých schopností. Někdy to mohou udělat pouze jaderné mocnosti. U některých zemí, které poskytují letadla s dvojí schopností, to bylo národní rozhodnutí. Bylo to dobrovolné, NATO jim to nenařizuje. A dalším případem je, že spojenci kolektivně rozhodli o modernizaci našich jaderných konzultací, schopností velení a řízení.

Některé věci jsou pak částečně ovlivněny probíhající válkou na Ukrajině. To jsou spíše věci, které je pro nás rozumné udělat, abychom se ujistili, že jsme jako jaderná aliance připraveni.

Napadá mě analogie s mobilním telefonem - hardware aktualizujete jednou za pár let koupí nového přístroje, software pak aktualizujete pořád. Neustále přicházejí noví lídři a my se s nimi o těchto otázkách snažíme mluvit. Povzbuzuje mě, že o to mají velký zájem. Chtějí pochopit svou roli v rozhodování a stejné je to i na straně armády, když přichází nový vojenský personál.

Zmínil jste národní volby a nové lídry. V posledních letech přicházejí i někteří populisté, což se projevuje třeba na úrovni Evropské unie blokováním pomoci Ukrajině Viktorem Orbánem. Cítíte podobné rozepře i uvnitř pracovních skupin NATO?

Viděl jsem, jak různí spojenečtí představitelé přicházejí na velitelství, ať už je to jeden z našich velvyslanců, nebo jiní členové delegace. Také navštěvujeme hlavní města, jako teď Prahu, kde jsem se sešel s některými představiteli z Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí. Cítím, že o to, co právě děláme, je velký zájem. A uvnitř Aliance panuje velká solidarita v oblasti jaderného odstrašování.

Někdy panuje mylná představa, že v Evropě se lidem o jaderném odstrašování mluvit nechce. Máme údaje, které ukazují, že tomu tak není. Děláme průzkumy napříč Aliancí a pak jsme schopni zjistit, jak naše populace rozumí jaderné problematice a jak vnímají hrozbu Ruska, zda mají obavy z Číny nebo jiných aktérů. A trvale vidíme, že NATO má velkou důvěru.

Nakonec bych se zeptal na Čínu. Když se podíváte na její aktivity v oblasti jaderných zbraní, nevyvolává to ve vás obavy?

Je to důvod k obavám. V NATO sledujeme vzestup Číny různými způsoby, i rozšiřování její armády a také čínskou jadernou expanzi. Podle některých zdrojů jsou na cestě ke ztrojnásobení jaderného arzenálu během deseti let.

Určitě to sledujeme, i když se to možná přímo netýká jaderného odstrašení NATO. Je to ale docela znepokojující, protože vlastně nevíme, proč to Čína dělá. Proč takové tempo růstu? Proč, když je na světě velký tlak na snížení počtu jaderných zbraní? Existuje i celé hnutí, které chce zakázat jaderné zbraně, s čímž samozřejmě nesouhlasíme. Myslím, že musíme pochopit, jaké jsou její politické cíle.

Proč investuje do určitých vojenských kapacit a pak konkrétně do jaderných zbraní? Pokud to znamená, že by mohlo dojít ke konfliktu v indo-pacifickém regionu, ten by nás ovlivnil tady v Evropě a samozřejmě by to ovlivnilo i Spojené státy. V indo-pacifickém regionu máme partnery v Japonsku, Austrálii, na Novém Zélandu a v Jižní Koreji. A vedeme s nimi velmi dobrý dialog o tom, jak spolupracovat.

Dobrým příkladem je obranný průmysl. V Evropě se snažíme vynakládat více peněz na konvenční obranné síly. Nemusíme ale všechno kupovat z Evropy nebo ze Spojených států. Příležitosti jsou také v tichomořském regionu. Takže hledáme způsoby, jak můžeme pokračovat v podpoře mezinárodního řádu založeného na pravidlech. A vidím snahu vyhnout se konfliktu, který by nebyl v zájmu nikoho.

Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je pokračovat v investicích do našich vlastních obranných opatření a pak také být schopen podpořit naše odstrašení.