Diplomatická výhra Pekingu. Konec války přijíždějí slavit těžké váhy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Pekingu se chystá velkolepá událost.

Vojenská přehlídka, která má připomenout 80 let od ukončení války s Japonskem, přilákala řadu zahraničních hostů. Přestože čínský lídr Si Ťin-pching pořádal podobné akce už v minulosti, současný kontext je zásadně rozdílný.

Země čelí domácím ekonomickým problémům, ale zároveň posiluje svou vojenskou sílu a upevňuje diplomatické postavení. Napětí se Západem, zejména se Spojenými státy, roste, a přehlídka tak slouží i jako signál Pekingu, že si nárokuje klíčovou roli v měnícím se světovém řádu.

Na to poukazuje i akce, která samotným oslavám konce války předcházela: Summit Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO), jehož se zúčastnili zástupci Ruska, Íránu, Indie, Pákistánu, Myanmaru, Běloruska a Turecka.

Dnes aliance zahrnuje přibližně 26 zemí z Asie, Evropy a Afriky, které zaujímají 43 procent světové populace a 23 procent jejího HDP. Zdaleka tak nejde o zanedbatelnou organizaci. A jedním z hlavních vzkazů, které vysílá, je snaha vytvořit protiváhu Západu.

Na zmíněnou vojenskou přehlídku pak dorazí severokorejský lídr Kim Čong-un, ale například i zástupci Srbska a Slovenska, tedy zemí, které přes ruskou invazi na Ukrajinu nepřerušily své diplomatické vazby s Moskvou.

Letošní přehlídka proto není jen slavnostní událostí. Pro Peking jde podle expertů spíše o pečlivě připravený vzkaz, který propojuje sdělení o vojenské síle, diplomatickém postavení a historických narativech, určených publiku doma i v zahraničí.

„Vojenská přehlídka je jako projev ambicí Pekingu velmi významná. Čína chce vyslat signál, že se nyní nachází v centru globální geopolitiky a je schopna změnit mezinárodní systém. To, že do Pekingu přijíždí tolik vůdců, vysílá signál, že uznávají rostoucí význam a převahu Číny v mezinárodním řádu,“ řekl Seznam Zprávám Jeremy Alan Garlick, ředitel Střediska mezinárodních studií Jana Masaryka na Vysoké škole ekonomické. „To je přesně to, co Čína chce – uznání své pozice na vrcholu globálního řádu.“

Peking navíc předvede vojenskou sílu v době zvýšené geopolitické nejistoty, kdy americký prezident Donald Trump narušuje tradiční spojenectví a partnerství své země.

Čína se v posledních desítkách hodin stala dějištěm i několika zásadních setkání. Například ruský prezident Vladimir Putin byl na zmíněném summitu SCO čestným hostem. Jen těžko by hledal lepší příležitost, kde upevnit podporu mezi národy, které udržely jeho zemi nad vodou.

Na summitu zopakoval svůj dlouhodobý pohled na mezinárodní uspořádání, tedy snahu o potlačení vlivu Spojených států. Aliance podle něj oživila „skutečný multilateralismus“, přičemž národní měny se stále častěji používají při vzájemných platbách.

„To zase vytváří politický a socioekonomický základ pro vytvoření nového systému stability a bezpečnosti v Eurasii,“ řekl. „Tento bezpečnostní systém by – na rozdíl od eurocentrických a euroatlantických modelů – skutečně zohledňoval zájmy široké škály zemí, byl by skutečně vyvážený a neumožňoval by jedné zemi zajistit si vlastní bezpečnost na úkor ostatních.“

K bilaterálním jednáním se sešel i se Si Ťin-pchingem. Pro Putina, stále izolovaného válkou na Ukrajině, nabízí Peking legitimitu. Pro Siho pak přítomnost šéfa Kremlu podtrhuje strategickou důvěru mezi Čínou a Ruskem.

Oba vůdci sedící vedle sebe, stejně jako Si Ťin-pching v květnu na ruské přehlídce ke Dni vítězství, budou jedním z nejvýraznějších obrazů této události.

Putin nazval čínského prezidenta před jednáním drahým přítelem a poděkoval mu za přijetí. „Naše blízká komunikace odráží strategickou povahu vztahů Ruska a Číny, které jsou na bezprecedentně vysoké úrovni,“ uvedl podle Reuters Putin na videu zveřejněném Kremlem.

Vztah obou zemí ale má své hranice. „Rusko a Čína mají spoustu společných zájmů, ale ne nutně velkou důvěru v sebe navzájem. Rusko čelí vnitřnímu traumatu a nejistotě ohledně vlastní dlouhodobé stability, zatímco Čína je na vzestupu,“ popsal pro Seznam Zprávy politolog Marc Lanteigne, který působí na norské Arctic University.

Připomněl také opatrný postoj Pekingu k válce na Ukrajině. „Čína nikdy oficiálně neschválila ruskou invazi na Ukrajinu. Je velmi opatrná ohledně přílišného ekonomického provázání s Ruskem kvůli obavám o jeho dlouhodobé hospodářské zdraví.“

Příležitost pro posílení své mezinárodní role čeká i na Kim Čong-una, jehož očekávaná účast na přehlídce byla pro mnohé překvapením. Naposledy se totiž severokorejský vůdce zúčastnil vojenské přehlídky v Číně v roce 1959.

Mezi Si Ťin-pchingem a Kim Čong-unem proběhla jen hrstka oficiálních jednání. Naposledy se setkali v roce 2019 v Pchjongjangu u příležitosti 70. výročí čínsko-severokorejských vztahů. V roce 2018 byl Peking první zastávkou Kim Čong-una před jeho setkáním s prezidentem Trumpem, jehož cílem bylo omezit severokorejský jaderný program.

V poslední době se dokonce zdálo, že Si Ťin-pching stojí na okraji prohlubující se aliance mezi Moskvou a Pchjongjangem, do níž by se Peking možná nechtěl vůbec zapojit.

Plánovaná přítomnost severokorejského diktátora vzbudila také diskuze o tom, že by se mohli poprvé potkat všichni tři. „Pokud dojde ke schůzce mezi Si Ťin-pchingem, Vladimirem Putinem a Kim Čong-unem, bude to znamenat velmi zajímavý posun v mocenské dynamice regionu,“ podotkl Lanteigne.

Severní Korea se v poslední době s Ruskem sblížila. Dodává mu zbraně a poslala mu i vojáky na pomoc v boji proti Ukrajincům. To v Pekingu vyvolává obavy, že Pchjongjang začíná být méně ochotný řídit se čínskou diplomacií. Summit tak může být i pokusem napravit ochlazené vztahy mezi Čínou a Severní Koreou, dodal expert.

Nejen toto setkání by vyslalo signál zejména do Bílého domu, protože americký prezident Donald Trump dal nedávno najevo, že by měl o schůzku se severokorejským lídrem zájem.

Stejně tak se snaží už několik měsíců stát prostředníkem v ukončení konfliktu na Ukrajině. Doposud se mu ale nepodařilo dosáhnout většího průlomu, a to i přes výhrůžky směrem k ruskému prezidentovi, které nakonec vyústily v pompézní setkání obou lídrů na Aljašce.

Čínský vůdce mezitím signalizuje, že v této hře drží lepší geopolitické karty a že jeho vliv na Kima i Putina se může ukázat jako klíčový v jakékoli dohodě. Ostatně se dlouhodobě netají tím, že má ambice stát v pozici mediátora nejen ve válce na Ukrajině.

S rostoucí rolí Číny v mezinárodním rozložení také oslabuje vliv západních zemí. „Myslím, že se skutečně jedná o známku posunu geopolitických loajalit. Výsadní postavení USA a EU v mezinárodním řádu je zpochybňováno. Čím více menších zemí Čína a Rusko přetáhnou na svou stranu, tím větší vliv budou mít. Získáním vlivu u stále více zemí mohou Čína a Rusko vytvořit životaschopný alternativní mezinárodní řád, který je reprezentován především organizacemi SCO a BRICS,“ popsal Garlick.