Článek
Rusko od počátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu zintenzivňuje své útoky v hybridní válce s Evropou. Provádí sabotáže na železnici i v letectví, stojí za kyberútoky a zapojuje se i do vlivových operací. Na kontinentu nyní roste tlak, aby byly země v konfliktu asertivnější.
„Všechno studujeme… V kybernetické sféře jsme tak trochu reaktivní. Přemýšlíme nad tím, že bychom byli více agresivní a proaktivní místo reaktivního přístupu,“ řekl britskému listu Financial Times na přelomu měsíce předseda vojenského výboru NATO Giuseppe Cavo Dragone.
Jeden z nejvýše postavených mužů Aliance dodal, že by NATO mohlo přistoupit k „preventivním útokům“. „Jde to za rámec toho, jak jsme zvyklí přemýšlet a chovat se,“ naznačil nekonkrétně.
Jeho slova se shodují s prohlášeními dalších evropských lídrů.
„Rusové neustále pokoušejí hranice - jaká bude odezva, jak daleko můžeme zajít?“ sdělil například serveru Politico litevský ministr zahraničí Baiba Braže. „Slova nedají signál, činy ano,“ dodal.
Volání po tvrdším přístupu zaznívá i v Německu. „Evropa a Aliance se musí samy sebe ptát, jak dlouho jsme ochotni tolerovat tento typ hybridní války… a jestli bychom neměli v této oblasti zvážit aktivnější přístup,“ řekl pro Welt TV Florian Hahn, člen Bundestagu z vládní strany CSU, který se věnuje obranné politice.
Rétorický prvek, nebo reálné kroky?
Co ale slova o „přitvrzení“ skutečně znamenají?
Podle expertky na kybernetickou bezpečnost z Centra pro informovanou společnost Veroniky Víchové jsou prohlášení spíše signálem, že je Evropa připravena o přitvrzení diskutovat, než předzvěstí kroků, které by mělo NATO v dohledné době realizovat.
„To, co zmiňoval předseda vojenského výboru NATO Giuseppe Cavo Dragone, je zatím nový rétorický prvek, kde mluví o nějakém proaktivnějším přístupu a v krajních případech i nějaké předstihové reakci. Neoznamuje tím žádnou operaci, je to spíš signál, že je Evropa schopna diskutovat,“ odkázala v rozhovoru pro Seznam Zprávy na Dragoneho slova o preventivním obranném úderu NATO vůči Ruské federaci.
Mapa vypracovaná investigativním týmem EBU.
Předstihovými reakcemi rozumí útoky na ruskou infrastrukturu nebo informační operaci vůči ruskému obyvatelstvu. „To jsou ale věci hodně na hraně mezinárodního práva a nemyslím si, že Evropa chce využívat nástroje, které využívá Rusko,“ polemizuje Víchová.
Kalkul evropských lídrů je složitý. Na jedné straně není v jejich zájmu pustit se do plnohodnotné války s jadernou mocností, na straně druhé se status quo ukazuje jako neudržitelný. Musí proto najít ten správný manévrovací prostor, aby ukázali sílu, ale zároveň náhodou nezavadili o červené linie Moskvy.
„Já myslím, že lze očekávat kontinuální zostřování obrany a zvyšování nákladů na ni. Nečekám žádný dramatický zlom a že Evropa vyhlásí nějaký oficiální hybridní protiútok. Spíše si myslím, že každý další incident - jako zásahy do voleb, drony, sabotáž kabelů - povede k postupným dílčím opatřením,“ předvídá Víchová.
Neklid v Kremlu
Evropské manévrování pozoruje i Kreml. „Blízce sledujeme rostoucí militarizaci Evropy. Je to jen rétorika, nebo je čas, abychom reagovali?“ řekl v říjnu ruský diktátor Vladimir Putin.
Jeho předchůdce ve funkci Dmitrij Medveděv byl ve svých vyjádřeních ještě ostřejší. „Hlavní je, že krátkozrací Evropané cítí nebezpečí války na vlastní kůži. A že se bojí a třesou jako hloupá zvířata ve stádu, která jsou vezena na porážku,“ prohlásil začátkem října, kdy docházelo k narušování vzdušného prostoru několika evropských zemí letouny a drony.
Stopy těchto incidentů vedou k Rusku stejně jako další operace a sabotáže. Analýza think tanku Globsec ukázala, že od začátku invaze na Ukrajině Rusko v Evropě podniklo více než 110 operací s cílem země destabilizovat.
„Studie zasazuje taktiku Moskvy na pozadí plnohodnotné invaze na Ukrajinu a ukazuje, že operace nejsou vedlejším divadlem, ale pilířem ruské strategie,“ stojí v dokumentu.
Jak konkrétně Rusko útočí?
Různé druhy hybridních operací se mohou svým účelem nebo cílem překrývat a jejich kategorizace je ošemetná. Jednotlivé příklady z kategorií investigativního projektu Evropské vysílací unie (EBU) nicméně přinejmenším dobře ilustrují, jak pestrá je povaha ruských operací.
Nejvíce útoků se podle analýzy stalo ve Francii a v Polsku. Právě Polsko je jednou z evropských zemí, které ruskou hrozbu kvůli geografii a historii pociťují nejvíce. V listopadu v zemi například došlo k sabotáži důležité železniční trati a polská vláda ukázala směrem na Rusko s tím, že se jednalo o akt státního terorismu.
Šéfka diplomacie Evropské unie Kaja Kallasová útok označila za „extrémní nebezpečí i pro naši infrastrukturu“. „Musíme odpovědět silně, protože Rusko se snaží dělat dvě věci. Na jedné straně nás testovat, kam až mohou zajít, a na straně druhé se snaží vzbudit strach v naší společnosti,“ dodala.
Byť se Unie za Polsko postavila, vnitřní dynamika Evropy není tak přímočará. „Neexistuje nic jako jednotná evropská vůle. Severní a východní Evropa tlačí více na tvrdší přístup, ale pak jsou státy, které jsou mnohem opatrnější. Pak jsou tu země, které to brzdí, jako třeba Maďarsko,“ podotýká expertka Víchová.
Zvýšit faktor nepředvídatelnosti
Ani v momentě, kdy by Evropa našla konsenzus, jak reagovat na ruskou hrozbu, nebude to nic jednoduchého. Země sice určité kapacity mají, jsou ale v zásadě defenzivní. Podle analýzy think tanku German Council on Foreign Relations Rusku v hybridní válce s Evropou navíc nahrává faktor nepředvídatelnosti.
„Vyvíjející se metody Ruska brání proaktivnímu přístupu, který by se zakládal na minulých aktivitách. Když zkušenosti nepřinášejí spolehlivé poznatky o následném vývoji, protistrategie musí být reaktivní. Rusko hraje hru nejistoty a získává převahu tím, že se chopí iniciativy,“ popisují experti Mario Baumann a Katri Pynnöniemi.
Evropské země by se podle nich měly naučit s touto nepředvídatelnosti pracovat a v závislosti na ní vyvíjet nové technologie a inovace. „Evropské země by nakonec měly obrátit situaci a zvýšit faktor nepředvídatelnosti pro Moskvu. To by vyžadovalo asertivnější přístup, aniž by se chovaly jako Rusko,“ doplňují.
Taková změna je ale poměrně komplikovaná a v evropském rámci těžce proveditelná. Země, jakkoliv ohroženy, musí respektovat mezinárodní právo a zodpovídat se svým občanům, což Rusko nedodržuje, a je pro něj proto jednodušší být v hybridní válce efektivní.
„Pro Evropu je těžké reagovat rozhodně. Oproti našim protivníkům musíme jednat v rámci národního a mezinárodního práva. Také musíme uznat, že je Rusko mnohem těžším terčem než demokratické a relativně otevřené západní země,“ komentuje britský historik a expert na Rusko Mark Galeotti pro Seznam Zprávy.
Podle něj by Evropa neměla vést hybridní válku způsobem, kterým to činí Rusko, ale co nejvíce zocelit svou vlastní obranu, aby byly ruské útoky zbytečné.
„Náš nejlepší přístup není odstrašení potrestáním, tedy ‚vy nám uděláte něco a my uděláme to stejné vám‘, ale odstrašení popřením, tedy ‚nedělej to, bude to marné‘. Pokud nasadíme naše zdroje na to, abychom byli méně zranitelní, a zároveň vybudujeme silný národní konsenzus, který bude říkat, že i když budou naše životy o něco těžší, nenecháme to změnit naši politiku, poté efektivita hybridních útoků prudce klesne,“ dodává.
