Hlavní obsah

Expert: Kde má Rusko jaderné zbraně a proč Putinovi nahrává nelichotivá pověst

Foto: Profimedia.cz

„Státy mají zájem protivníka informovat, za jakých podmínek jaderné zbraně použijí, a to proto, aby se protivník zastavil,“ říká Jan Ludvík.

Reklama

3. 3. 2022 9:05

Ruský prezident nařídil uvést odstrašující síly do pohotovostního režimu. „Primární rolí jaderných zbraní je odstrašovat,“ říká Jan Ludvík z Katedry bezpečnostních studií. A dodává, že pověst šílence může být pro Putina výhodná.

Článek

Jan Ludvík je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií a výzkumným pracovníkem Střediska bezpečnostní politiky IPS FSV UK. Ve své práci se zaměřuje na jaderné zbraně a vojenské konflikty. V rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, jak si jaderné mocnosti mohou vzájemně vyhrožovat, co může způsobit lidská hloupost nebo proč je pro Putina výhodné být označován za šílence.

Putin v neděli nařídil uvést odstrašující síly do pohotovostního režimu. Co to znamená?

Každý jaderný stát má nějaké stupně pohotovosti, které směřují od stavu „jsme v míru, nic se neděje, máme maximální pojistky proti odpálení jaderných zbraní omylem,“ až po „jsme uprostřed války, každou chvíli na nás může protivník zaútočit a pokusit se naše jaderné zbraně zničit na zemi, zabít našeho prezidenta nebo přerušit systém velení.“ Rusko zatím bylo na stupni „mír“.

Ruské ministerstvo obrany zveřejnilo krátce před Putinovým projevem video, které má zachycovat přesun jaderných střel z města Teykovo na vojenskou „přehlídku“ do Moskvy.Video: AP

Slova, která použil Vladimir Putin, nekorespondují s názvem, který známe u ruských pohotovostních stupňů. Proto trošku spekulujeme o tom, co se může stát. Nevíme přesně, co to fyzicky znamená. Podle informací z otevřených zdrojů odhadujeme některá opatření, která by se mohla stát.

Co se tedy po rozkazu Vladimira Putina změnilo?

Podle toho, co zatím říkají západní zdroje, jsme neviděli velké fyzické změny v tom, co dělá ruský jaderný arzenál. Podle toho, co řekl (ruský ministr obrany) Sergej Šojgu, Rusové navýšili počet lidí na velitelských centrech, mají zvýšenou pohotovost. Zatím jsme ale neviděli větší fyzické kroky.

Co se obvykle děje s jadernými zbraněmi za mírového stavu?

Část jaderných sil je za mírového stavu zcela neschopna odpálení, aby nedošlo k žádným chybám. Taktické jaderné zbraně nejsou za mírového stavu vůbec u jednotek, jsou soustředěné v několika centrálních skladech, kde jsou pod příslušným dozorem. Ruské strategické bombardéry létají bez jaderných zbraní.

Jak to naopak vypadá, když se vrchní velitel jaderné mocnosti rozhodne provést jaderný útok?

Prezident vydá příkaz, který jde systémem ruské armády až k poslednímu důstojníkovi, který fyzicky zmáčkne to tlačítko a střelu odpálí. Tohle by měli být schopní udělat přibližně během čtvrt hodiny, velmi rychle. Je nepravděpodobné, že se to stane, pokud na ně někdo nezaútočí jadernými zbraněmi, což asi všichni víme, že se NATO nechystá udělat.

V jaké situaci by Rusko teoreticky mohlo spustit jaderný útok?

Pokud by Vladimir Putin chtěl použít jaderné zbraně, může k tomu nejpravděpodobněji dojít ve dvou případech. Zaprvé bude mít pocit, že Rusko je pod jaderným útokem, a že tedy odpálí odvetný úder. Systém je nastavený tak, že se předpokládá, že by stát mohl být napaden a jeho jaderné zbraně zničeny na zemi. Rusko mělo v devadesátých letech arsenál sice velký, ale velmi zranitelný, jejich systémy včasné výstrahy během krizových devadesátých let „zrezly“. O něco méně než zbytek armády, ale stejně tam měli spoustu děr. Ruské jaderné ponorky, které jsou normálně považované za velmi těžko zničitelné, v určité době byly všechny v přístavu, kde se dají zničit. Mobilní balistické mezikontinentální střely také v devadesátých letech nějaký čas nevyjížděly ze základen, protože prostě Rusko nemělo peníze.

Válka na Ukrajině

Podívejte se, jak pomoci Ukrajině. Reportéři Seznam Zpráv se už pošesté vydali na Ukrajinu, podívejte se na jejich očitá svědectví z válkou zmítané Ukrajiny. Seznam Zprávy v ukrajinštině (praktické informace, zprávy, příběhy) – Українські новини.

To nejdůležitější k dění na Ukrajině shrnujeme každý všední den v newsletteru Tečka. Přihlaste se k odběru.

Jaký je stav ruského jaderného arzenálu teď?

Teď už drží pohotovost, stejně jako jiné státy. Vždycky je nějaká ponorka pryč z přístavu, nějaké mobilní balistické střely patrolují po území Ruské federace, takže je těžké je zničit. Aby mohli rychle odpovědět. Samozřejmě nevíme, na co by Rusko střílelo. Doufáme, že se to nikdy nestane.

Jaké jsou ty další možné důvody k jadernému útoku, kromě odpovědi na útok NATO?

Mohou zachytit nějaký false alarm (falešný poplach). Na radaru si spletou hejno ptáků nebo něco jiného s útokem. Lidská hloupost je bohužel neuvěřitelná. Připomeňme, že v době kubánské raketové krize, kdy svět stál na prahu jaderné války, provedly americké strategické síly naplánovaný test mezikontinentální balistické střely, kterou odpálili z Kalifornie směrem na Pacifik, prostě proto, že to bylo v plánu. A nikdo nebyl dostatečně chytrý, aby to zrušil. Potenciál pro průšvih tam vždycky je, a je dobré tohle deeskalovat.

Hodně se teď používají slova eskalace, deeskalace. Jakou podobu může eskalace mít?

Eskalace znamená, že se bude vždycky bojovat o trochu víc. S eskalací na jadernou úroveň naštěstí nemáme žádnou zkušenost s výjimkou svržení atomových pum na Hirošimu a Nagasaki, kde neexistoval potenciál pro odvetu ze strany zasaženého státu. NATO se ale velmi bojí toho, že ruská doktrína počítá s takzvanou eskalací k deeskalaci. Rusko to popírá a většina odborníků na ruské jaderné síly také tvrdí, že to tak není. Ale teoreticky ve chvíli, kdy by v konvenční válce prohrávali, tak použijí taktickou jadernou zbraň na vojenský cíl, aby NATO ukázali svoje odhodlání. Budou chtít vyvolat šok a dosáhnout politického řešení výhodného pro Rusko.

Jak můžeme znát cizí jadernou doktrínu? Zveřejňují ji mocnosti schválně, aby se navzájem ujistily o svém chování?

Ty samotné plány pro použití jaderných zbraní jsou nejstřeženějším tajemstvím. Zároveň ale primární rolí jaderných zbraní je odstrašovat. Odstrašování protivníka spočívá v pronášení hrozby spolu s podmínkami, za jakých má být naplněna. Proto státy mají nějakou deklaratorní politiku, o které sice nevíme, jestli nelžou, ale mají velký zájem buď říkat pravdu, nebo trochu přehánět. Tedy že tvrdí, že jaderné zbraně v konfliktu použijí trochu dřív. Vůbec nedává smysl, aby je použily v situaci, ve které to nedeklarovaly. Válka je samozřejmě zmatek, a když začnou umírat lidé ve velkém, emoce vzplanou a může se stát něco, co se nepředpokládalo. Ale v principu mají státy veškerý zájem protivníka informovat, za jakých podmínek jaderné zbraně použijí. Právě proto, aby se protivník zastavil.

Putin při zahájení invaze varoval před vměšováním dalších stran, v podstatě přitom jasně pohrozil jadernými zbraněmi. Jaké podmínky z toho plynou? NATO se zřejmě oficiálně nezapojí, co když ale členské země NATO posílají zbraně? Co když za Ukrajinu budou bojovat občané členských zemí NATO?

S tím limitem, že nevíme, jak se změnila ruská citlivost v průběhu konfliktu, je můj profesionální odhad takový, že dokud se NATO nezapojí vojensky, tak bychom se neměli ruské červené čáře přiblížit.

Nyní bych chtěl říci něco velmi důležitého pro ty, kteří by mohli být v pokušení zasahovat do tohoto vývoje zvenčí. Ať se nám kdokoli pokusí postavit do cesty, nebo tím spíše vytvořit hrozby pro naši zemi a náš lid, musí vědět, že Rusko okamžitě odpoví a následky budou takové, jaké jste v celé své historii ještě nezažili. Bez ohledu na to, jak se budou události vyvíjet, jsme připraveni. Všechna nezbytná rozhodnutí v tomto ohledu byla přijata.
Vladimir Putin při zahájení invaze na Ukrajinu

Vladimir Putin jasně řekl, že by se neměly zapojovat státy NATO, ale předpokládám, že mluví o přímém vojenském zapojení, ne o dodávkách zbraní. Ekonomické sankce by to také být neměly, byť bychom ani u nich neměli podceňovat, že mohou mít nějaký eskalační efekt. Zapojení dobrovolníků je podobné, mělo by to, věříme, být pod Ruskem vymezenou hranicí. Pokud se Vladimir Putin úplně nezbláznil, tak by nás měl varovat v případě, že bychom jeho hranici začali překračovat.

Co všechno si může NATO dovolit, aniž by rozpoutalo jaderný konflikt?

Pokud můžeme studenou válku považovat za reprezentativní lekci toho, co velmoci tomu druhému bloku v konfliktu dovolí, tak třeba zapojení dobrovolníků by mělo být v pohodě. Za studené války spolu nikdy otevřeně nebojoval Sovětský svaz a Spojené státy americké, ale do konfliktů si vzájemně zasahovaly. Spojené státy zasahovaly do konfliktu v Afghánistánu, masivně dodávaly zbraně Afgháncům, uvalily sankce na Sovětský svaz. Předtím do války ve Vietnamu i do války v Koreji se zapojili Sověti i Čína. Primárně dodávkami zbraní, ale třeba v Koreji bojovali takzvaní čínští dobrovolníci, kteří vůbec dobrovolníky nebyli. To bych teď na Ukrajině nedělal, to už by bylo hodně, je také potřeba říct, že Čína v tu dobu nebyla jaderná velmoc a Sověti tam tenkrát nasadili svoje letadla, aby se to mohlo popřít. Dneska se popírá hůř.

Odborníci vesměs kritizují volání některých lidí po vyhlášení bezletové zóny nad Ukrajinou, fakticky by to znamenalo, že by USA nebo NATO sestřelovaly ruská letadla. Co ale nějaké spornější situace, například kdyby se část ukrajinské armády stáhla na západ na Slovensko nebo Polsko, aby by se zformovala, a poté se znovu vrátila do konfliktu? Je myslitelné, že o to třeba Ukrajina požádá?

Je to další možný krok k nebezpečí, které bychom museli přesněji vyhodnotit. Určitě by to byl nepřátelský krok, ale dokud nebudou z území členského státu NATO bojovat, dokud budou moct překročit z území NATO hranici na území kontrolované ukrajinskou armádou a nebudou střílet na Rusy z členského státu, tak by to mohlo projít. S jednou výjimkou – jedním okem musíme hlídat to, aby Vladimir Putin neměl pocit, že jeho režim padne a on umře. Pokud bude bojištěm Ukrajina, jako byl Vietnam nebo Korea, tak může Putin i prohrát, když si bude myslet, že to doma ustojí.

Jaderné mocnosti jsou v pozici vzájemného zaručeného zničení. Mají tolik jaderných hlavic, že i kdyby protivník zaútočil, tak jsou kdykoliv schopné protiútokem zničit celý svět. Jak se za takové situace ještě mohou vydírat použitím jaderných zbraní?

Zničení protivníkova jaderného arzenálu prvním úderem by skutečně nemělo být možné, pokud nedošlo k nějakému technologickému průlomu, o kterém nevíme. Musela by to být extrémně sofistikovaná technologie, která umožní sledovat všechny ruské jaderné ponorky, všechny ruské balistické mobilní rakety jezdící někde po Sibiři a zasáhnout je všechny ve stejnou chvíli. I kdyby ten útok přežila jedna jediná ruská jaderná ponorka, tak má na palubě šestnáct balistických raket, každá z nich nese tuším šest až deset jaderných hlavic. Zničily by hodně cílů, nebyl by to třeba jen Washington.

Teoretici se zabývají tím, jak se mohou vzájemně vydírat dva racionální aktéři v situaci, kdy ani jeden nechce spáchat sebevraždu, ale chtějí dosáhnout nějakých politických cílů. Říká se tomu soutěž v přijímání rizika. Žádný z nich nechce skočit přes hranu propasti, ale vždycky k ní udělá o krok blíž a protivníkovi tím signalizuje: „Mně na tom záleží víc než tobě, já jsem ochotný riskovat, že se nám to vymkne z rukou.“

Jsou nějaké modely takového vydírání, například použití jaderné zbraně někde v oceánu bez lidských ztrát?

To už jsou extrémní části. Prvním krokem na této cestě je to, co udělal Vladimir Putin se zvýšením pohotovosti ruského jaderného arzenálu. Dál je možné, že Rusko rozmístí všechny jaderné síly, ruské strategické bombardéry mohou začít patrolovat vyzbrojené jadernými zbraněmi, aby je nebylo možné zničit na zemi. Mohou naložit jaderné zbraně a provádět patroly v mezinárodním prostoru směrem k NATO. V míru jsme pozorovali, jak ruské letectvo testovalo protivzdušnou obranu NATO, stíhačky NATO je vždycky vyprovodily pryč. Když tohle budou dělat za krize, tak přijímají velké riziko, že někomu rupnou nervy a sestřelí je. Zároveň by tím dali najevo, že jsou připraveni jít daleko s přijímáním rizika. A teoreticky se mluví i o tom, že odhodlání je možné demonstrovat i provedením jaderného testu, byť si nemyslím, že se to stane. Nejextrémnějším případem je malé jaderné použití tam, kde by to způsobilo omezené ztráty a protivníkovi to ukázalo, že jedné z těch stran jde o hodně.

Válce na Ukrajině předcházela jednání s NATO. Jedním z požadavků Ruska bylo stažení jednotek NATO z území nových členských států na východě Evropy. Dalším požadavkem byl závazek, že NATO nerozmístí jaderné rakety středního doletu ve východní Evropě. Trvají tyto požadavky dál? Může být jejich vypořádání součástí jednání o míru na Ukrajině?

Nevíme, co bude Rusko v rámci jednání o míru požadovat. Mezi tím, co prosáklo z pondělního jednání, tento požadavek není. Klíčový požadavek je, že Ukrajina nevstoupí do NATO, to je pro Rusko nejdůležitější. Požadavek na nerozmisťování jednotek starých členů NATO na území nových členských států byl vždycky… pokud se Rusové nemýlí v představě o Západu, tak tento požadavek nikdy nebyl ani řádově realistický. Domnívám se, že to spíš byl nějaký bargaining chip, něco, co chtěli hodit na stůl. Pokud by se jednalo o všech třech požadavcích, tak z tohoto mohli couvnout, nebo ho nějakým způsobem upravit.

Jedna věc je požadavek nerozmisťovat žádné síly, které tam nebyly v roce 1997. S tím si potom můžete hrát. Můžete říct, že rozhodující rok nebude 1997, ale 2000. Můžete říct, že se tam nerozmístí žádné další síly, nad rámec něčeho. Že mezi nimi nebudou nějaké typy zbraní. NATO by o tom možná jednat mohlo.

A co se týče raket středního doletu, které tedy zatím ve východní Evropě nejsou?

Byly zakázané smlouvou o zákazu raket středního doletu, kterou uzavřeli Ronald Reagan a Michail Gorbačov v osmdesátých letech. Byla to průlomová záležitost, podpis této smlouvy byl začátkem konce studené války. Oni byli jen maličký krůček od toho, aby zakázali všechny jaderné zbraně. Tato smlouva platila poměrně dlouho, ale měla dva zásadní problémy. První byl v tom, že Rusko podle všeho trošku podvádělo, mělo raketu, která o kousek překračovala parametry té smlouvy. Podváděli takovým způsobem, asi jako když jedete 65 kilometrů za hodinu v obci. Nemá se to, je to špatné a nebezpečné, ale není to, jako byste jel 130.

Druhý problém byl, že ta smlouva nevyhovovala Spojeným státům, protože zavazovala tyto dva státy, ale nesvazovala Čínu, která má raket středního doletu tisíce. USA měly pocit, že by potřebovaly čelit Číně stejným způsobem, ale smlouva s Ruskem jim to zakazovala. V tom smyslu by pro NATO ten návrh mohl být výhodný. NATO ani Rusko by je nemělo v Evropě, ale mohly by si je nechat v Asii. NATO signalizovalo, že by tuto část návrhu chtělo, ta smlouva by se musela detailně doladit. No a třetí bod je ta nešťastná Ukrajina a zákaz jejího vstupu do NATO.

Teorie strategických studií říká, že je výhodné šílenství i jen předstírat. Například (americký prezident) Richard Nixon to historicky dělal schválně. Nechával k Sovětům uniknout informaci o tom, že americký prezident nemusí být úplně psychicky v pořádku a že by mohl začít na Vietnam házet jaderné zbraně. Chtěl Sověty přesvědčit o tom, že je blázen, že by se to vážně mohlo stát, a tím je přesvědčit, aby oni zatlačili na Vietnam.
Jan Ludvík o Putinově „šílenství“

Velmi intenzivně se mluví o vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Je pro Rusko představitelné nechat Ukrajinu vstoupit do EU?

Nedokážu říct. Rusko o tom nemluvilo, jako mluvilo o NATO. Nevíme, jak velká je jeho citlivost. Víme, že sabotovalo snahu Ukrajiny přistoupit do Evropské unie, proto tam nakonec došlo v roce 2014 k revoluci, protože nepodepsali asociační dohodu. Ale jestli by v rámci jednání souhlasili s tím, že se Ukrajina vzdá ambicí vůči Severoatlantické alianci, pokud bude moct naplnit ambici stát se součástí Západu skrze EU, to je otázka.

Teorie strategických studií, tedy v podstatě teorie o jaderné hrozbě, počítají s tím, že se oba aktéři chovají racionálně. Jedná Putin racionálně?

Nikdo ve skutečnosti nejedná úplně racionálně. Míra iracionality se liší, úplně bláznivé státy jsme ve světě neviděli, úplně racionální také ne. Putin se chová v některých věcech zvláštně, ale je možné, že spíš než nějakou zásadní mírou bláznivosti je to způsobené špatným odhadem toho, jak se zachovají Ukrajinci. Pokud čekal, že Ukrajina bude ruská vojska v podstatě vítat, nebude jim moc klást odpor a že jediný problém je tamní režim, který sfoukne za čtyři dny jako Krym, tak jeho chování je naprosto v rozporu s mezinárodním právem, naprosto nepřijatelné, ale není zase až tak iracionální. Pokud si myslel, že ta válka bude krátká a vítězná, tak se sice úplně přepočítal, ale když máte špatné informace, na základě nichž děláte rozhodnutí, tak to neznamená, že jste blázen. Pokud je ochoten jít do jaderné války s NATO, tak by blázen byl.

Může být statut šílence ve vyjednávání výhodou? Narážím na to, že prezident Miloš Zeman pro někoho překvapivě označil invazi za akt šílenství. Můj dojem je, že tím dává nějakou výhodu do rukou Putina, protože je to karta, na kterou se dá hrát: „Já jsem šílenec, a když mě nebudete poslouchat, tak celý svět zničím.“

Je to tak, teorie strategických studií postavená na nějakých racionálních modelech, o nichž víme, že sice úplně přesně neplatí, ale jsou užitečné pro popis reality, tak ta teorie říká, že je výhodné šílenství i jen předstírat. Například (americký prezident) Richard Nixon to historicky dělal schválně. Nechával k Sovětům uniknout informaci o tom, že americký prezident nemusí být úplně psychicky v pořádku a že by mohl začít na Vietnam házet jaderné zbraně. Chtěl Sověty přesvědčit o tom, že je blázen, že by se to vážně mohlo stát, a tím je přesvědčit, aby oni zatlačili na Vietnam.

Něco podobného dělají Severokorejci. Podle všeho jsou velmi racionální, byť brutální vůči svému obyvatelstvu a jako režim zavrženíhodní. Nezdá se, že by měli zásadní potřebu spáchat sebevraždu, ale protože jsou mnohem slabší, tak potřebují přesvědčit Západ, že by jaderné zbraně mohli použít. Přestože by jim to nic nepřineslo, nejsou se Spojenými státy v situaci vzájemného zaručeného zničení. Jsou v situaci, kdy mohou protivníka nějak poškodit, byť to není úplně jisté, zatímco soupeř je může vymazat ze světa. To by udělal jenom blázen, proto oni musí předstírat, že jsou blázni.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované