Hrůzy z Černihivu: Bydleli s mrtvými, spali vestoje

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Z centra Černihivu je to do obce Jahidne zhruba jen třicet kilometrů. Je to jen o málo méně než k ruské a běloruské hranice, které leží dál na sever.

Ruské jednotky vzaly Černihiv a jeho okolí útokem už v prvních dnech invaze a místní prožili pod ruským diktátem téměř měsíc.

V Jahidne podle výpovědi místních, kteří se svěřili novinářům z BBC, udělali občanům ze života peklo. Muže, ženy i děti Rusové vyhnali z domovů. Čtyři týdny je drželi v nelidských podmínkách ve sklepě místní školy. V prostoru o rozloze zhruba 65 metrů čtverečních se tísnilo asi 130 lidí.

„Místnost byla špinavá, na podlaze bylo poházeno několik matrací. Oblečení, boty i knihy. V místnosti nebylo žádné větrání, jediná dvě okna byla zabedněná,“ popisuje ve svém textu reportérka stanice Yogita Limayeová.

Uvězněn tu byl i šedesátiletý Mykola Klymčuk. „Toto byl můj prostor, zhruba o rozloze půl metru. Spal jsem vestoje. Přivázal jsem se tady šálou k zábradlí, abych nespadl. Takhle jsem strávil pětadvacet nocí,“ ukázal novinářům BBC. Dodal, že se bál hýbat i kvůli strachu, že pošlape ostatní lidi.

Mezi uvězněnými podle něj bylo asi 40 nebo 50 dětí, včetně těch maličkých. Nejmladšímu podle něj byly pouhé dva měsíce.

Ruské jednotky se při zahájení útoku na Černihiv do vesnic, jako je Jahidne, dostaly rychle. Tím se jim podařilo Černihiv, město s přibližně 300 tisíci obyvateli, na několik týdnů odříznout od světa. Ruská armáda také zničila most na trase do hlavního města Kyjeva, takže obyvatelé neměli kudy utéct.

Patnáctiletá Anastasia byla ve sklepě místní školy uvězněná spolu se svým otcem a babičkou. „Nebylo tam skoro žádné místo. Bydleli jsme vsedě. Spali jsme vsedě. Ne že bychom spali. To nešlo. Kolem dopadalo tolik raket. Bylo to nesnesitelné,“ řekla pro BBC.

„Během doby, kterou jsem ve sklepě strávil, tady zemřelo 12 lidí,“ řekl Mykola Klymčuk. Většina z nich byla staršího věku. Není jasné, na co zemřeli, ale Mykola se domnívá, že někteří se udusili.

Když lidé zemřeli, nebylo možné jejich ostatky bezprostředně odnést. Ruští vojáci to podle Mykoly nechtěli dovolit. A kvůli neutuchajícímu minometnému ostřelování, výbuchům a střelbě to také bylo poměrně nebezpečné.

A tak ti, kteří byli ve školním sklepení uvěznění, žili mezi mrtvými hodiny a někdy i dny.

„Bylo to velmi děsivé. Lidi, kteří tam zemřeli, jsem znala. Chovali se k nám velmi laskavě. Bylo mi tak smutno, že tu prostě bezdůvodně zemřeli,“ svěřila se BBC Anastázie.

„V normálních podmínkách by (tito lidé) nezemřeli. Putin je válečný zločinec,“ souhlasí Klymčuk. I jeho začalo trápit zdraví. „Začaly mi otékat nohy. Ale pořád jsem si říkal, že musím přežít. Musím – kvůli své dceři a dvěma vnučkám.“

Nyní se ruské jednotky po neúspěchu při dobývání Kyjeva stáhly. Kreml ohlásil, že teď se boje přesunou na východ Ukrajiny.

Přesto tady, na severu, v těsné blízkosti ruských hranic, panuje strach. Lidé se dál obávají, že by se mohly invazní jednotky brzy vrátit.

BBC byla jednou z prvních zpravodajských organizací, které se do oblasti na severu po stažení ruských jednotek dostala.

Stanice na svých webových stránkách uvádí, že od chvíle, kdy se Rusko z okolí Černihova stáhlo, musejí s pochováváním mrtvých vypomáhat i dobrovolníci. Jednu část místního hřbitova zaplnily nové hroby a do každého z nich je zapíchnutá tabulka pro účely identifikace.

Členové odloučených rodin tam chodí zjišťovat, zda jejich blízké nepotkal ten nejhorší osud.