Článek
Írán čelí zásadnímu momentu ve své politické historii. Šestaosmdesátiletý nejvyšší vůdce Alí Chameneí se podle informací agentury Reuters uchýlil do úkrytu s rodinou. Speciální jednotka Revolučních gard nyní chrání nejen jeho, ale i samotnou budoucnost islámské republiky. V zákulisí mezitím naplno běží proces, který rozhodne o tom, kdo po více než třech dekádách převezme absolutní moc v zemi.
Dle pěti zdrojů obeznámených s jednáními se výrazně zrychlila práce trojčlenného výboru, který má na starosti výběr Chameneího nástupce. Ten výbor sám jmenoval už před dvěma lety. Poslední izraelské útoky na íránská jaderná zařízení, americké bombardování a veřejná hrozba prezidenta Donalda Trumpa, který na sociálních sítích uvedl, že „přesně ví, kde se takzvaný ‚nejvyšší vůdce‘ ukrývá“ a označil ho za „snadný cíl“, učinily ze zajištění nástupnictví otázku národní bezpečnosti.
Dva muži, dva směry
V hledáčku výboru jsou momentálně dvě hlavní jména: Chameneího šestapadesátiletý syn Mojtaba, dlouhodobě považovaný za favorita kvůli ideologické kontinuitě, a třiapadesátiletý Hasan Chomejní, vnuk zakladatele islámské republiky ajatolláha Rúholláha Chomejního.
Hasan Chomejní je spojencem reformistického tábora, který dlouhodobě prosazuje uvolnění společenských a politických poměrů. Navzdory odporu konzervativců má díky svému původu respekt mezi duchovní elitou i Revolučními gardami. V sobotu, jen pár hodin před americkými nálety, veřejně vyjádřil svou loajalitu vůči režimu: „Jako pokorný a nepatrný služebník íránského lidu znovu sděluji, že jsem připraven s hrdostí stát na jakékoli frontě či místě, kde to bude potřeba,“ uvedl ve videoposelství.
Podle zdrojů se jeho jméno dostalo do popředí právě nyní, kdy íránský režim hledá tvář, která by mohla zmírnit vnější i vnitřní tlak a nabídnout Západu i vlastnímu obyvatelstvu naději na změnu bez pádu systému.
Mojtaba Chameneí naopak reprezentuje tvrdou linii svého otce – neústupnost vůči zahraničním tlakům, tvrdé potlačování opozice a důsledné dodržování revolučních hodnot. V minulosti sice nezastával žádnou oficiální funkci, ovšem jako středně postavený duchovní s rozsáhlým vlivem v zákulisí platí za neformálního správce otcovy moci. USA na něj v roce 2019 uvalily sankce právě za to, že de facto vykonával státní funkce bez mandátu.
Chameneí pod tlakem
Jak píše agentura Reuters, Alí Chameneí opakovaně odmítal předat moc dědičně. Obává se, že by veřejnost mohla vnímat jmenování syna jako návrat k monarchii, proti níž se v roce 1979 konala revoluce. Funkce nejvyššího vůdce má být dle íránské ústavy vrcholem teokracie – volena teologickým orgánem zvaným Shromáždění znalců, jehož 88 členů musí předem schválit tvrdě konzervativní dozorčí rada. Oficiálně tedy rozhodnutí padne právě v tomto orgánu. Realita je však složitější – klíčový vliv mají Revoluční gardy, které drží bezpečnostní aparát a často i reálnou politickou moc.
Připomíná to situaci z roku 1989, kdy po smrti zakladatele republiky ajatolláha Chomejního nastoupil Chameneí. Ten tehdy nebyl považován za favorita, byl jen středně postaveným duchovním. Přesto se dokázal díky Revolučním gardám, politickým čistkám a tvrdému potlačování protestů stát nejmocnějším mužem v zemi.
Dnes se ale Írán nachází v úplně jiné situaci. Ekonomika je zdevastovaná, zahraniční tlak roste a uvnitř společnosti narůstá nespokojenost. Hasan Chomejní loni veřejně varoval před „krizí rostoucího lidového rozčarování“. Podle expertů by mohl být tím, kdo připraví půdu pro pozvolný přechod k otevřenější formě vlády, aniž by se režim zhroutil.
Další kandidáti odpadávají
Mnoho jmen, o kterých se v minulosti spekulovalo jako o možných nástupcích, už není ve hře. Bývalý prezident Akbar Hášemí Rafsandžání zemřel v roce 2017, expředseda justice Mahmúd Hášemí Šahrúdí o rok později a další favorit prezident Ebráhím Raísí zahynul při havárii vrtulníku v roce 2024. Jiní, jako třeba člen Shromáždění znalců ajatolláh Alireza Arafí, zatím zaostávají.
Někteří analytici nicméně upozorňují, že nakonec může být vybrán méně známý duchovní, kterého budou skutečně řídit Revoluční gardy. „Může to být někdo, koho nikdo nezná – ale o to snáz bude ovladatelný,“ míní Ali Vaez, ředitel íránského projektu v mezinárodním think-tanku International Crisis Group.
