Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když Jair Golan 7. října 2023 zjistil, že teroristické hnutí Hamás napadlo jih Izraele, neváhal. Oblékl si starou uniformu, vzal zbraň, nasedl do svého auta a vyrazil k hranicím Pásma Gazy. „Bylo to něco, co jsem nikdy dosud neviděl - ani v Bejrútu, ani na Západním břehu, ani v Gaze,“ líčil později agentuře Reuters.
„Všichni, kteří se pokusili odjet auty, byli na silnici zastřeleni. Přežili ti, kteří utekli pěšky do polí. Ty jsem našel,“ vyprávěl opoziční politik, díky jehož záchranné misi přežilo řádění Hamásu několik desítek mladých lidí. Jejich skupinky nacházel Golan pomocí polohy, kterou mu do aplikace WhatsApp posílali jejich rodiče.
Párijský stát jako Jižní Afrika
Bývalý poslanec levicově liberální strany Merec se tak z muže, jemuž pravice kvůli jeho kritice vlády Benjamina Netanjahua nadávala do „levičáckých zrádců“, stal pro mnoho Izraelců národním hrdinou. A pro tápající izraelskou levici nadějí, že konečně našla nového vůdce, který pomůže svrhnout krajně pravicový kabinet.
Minulý týden na sebe Golan opět upoutal pozornost, tentokrát ostrými slovy, kterých se zalekli i jeho političtí spojenci.
Prohlásil, že Izrael „je na cestě k tomu stát se párijským státem, jako kdysi byla Jižní Afrika“. Dodal také, že „příčetný stát nemá jako hobby zabíjení dětí a nedává si cíle vyhnání obyvatelstva (z Gazy)“.
Kromě očekávané reakce Netanjahua, který mluvil o antisemitské rétorice, se proti postavili i opoziční lídři. Golanova slova ostře odsoudil středopravý Benny Ganc, opatrněji pak i centrista Jair Lapid, šéf strany Budoucnost existuje. Golan později svá slova mírnil s tím, že válečné zločiny nepáchá armáda, ale nese za ně odpovědnost vláda.
„Ta kritika je velmi zarážející vzhledem k tomu, že opoziční politici nekritizují fašistické představitele vlády za jejich genocidní výroky,“ řekla Seznam Zprávám Natasha Dudinsky, novinářka a mírová aktivistka, která v Izraeli dlouho žila. Naráží tak na výroky například ministra financí Becalela Smotriče nebo ministra pro veřejnou bezpečnost Itamara Ben Gvira.
Právě Lapidovu stranu přitom Golan vidí jako možného koaličního partnera. Když minulý pátek mluvil s opozičními aktivisty, zdůraznil, že v budoucí „vládě národní jednoty“ nesmí figurovat žádná z partají podílejících se na současné vládě.
S kým by vládnout mohl, je naopak pestrá škála politiků: od bývalého premiéra a zastánce ilegálních osad Naftaliho Bennetta přes centristu Lapida až po levicového Ajmána Odeha ze Sjednocené kandidátky slučující různé arabské strany.
Golan je ostatně známý tím, že pro ostrá slova nejde daleko. Násilníky z osady Chomeš na Západním břehu Jordánu kdysi označil za „podlidi“. „Použil jsem vhodné označení pro ty, kteří vstoupili do vesnice Burka a dělali tam to, co dělali… Jak nazvete někoho, kdo vstoupí do palestinské vesnice, surově zmlátí nevinné lidi, ničí auta a rozbíjí náhrobky?“ hájil se v rozhovoru pro deník Haarec.
Oblíbený v kibucech
I kvůli jeho povaze poněkud neřízené střely měl bývalý premiér Bennett trochu problém, kam Golana umístit. Většina ministrů jeho vlády ho za náměstka příliš nechtěla, protože se bála případných konfliktů. Nakonec tehdy Golan skončil na ministerstvu hospodářství a průmyslu.
„Už v roce 2016 Golan řekl, že to, co se děje v Izraeli, velmi připomíná procesy v nacistickém Německu. Byl za to hodně kritizovaný a byl to, myslím, i jeden z důvodů, proč se nestal nejvyšším armádním generálem,“ připomíná Natasha Dudinsky, podle níž je Golan oblíbený zvláště u voličů v kibucech. Hlas mu dala například většina obyvatel Kfaru Masaryk nedaleko severoizraelské Haify.
Do konfliktu se Golan dostal i ve straně Merec, za kterou sloužil v Knesetu. Na rozdíl od své tehdejší soupeřky o vůdčí post ve straně měl vizi „sionistické levice“, jejíž hlavním cílem je oddělení se od Palestinců.
Klasická levicová témata, jako jsou práva zvířat nebo klima, Golan odsunul na vedlejší kolej a partaj označil za „uzavřenou, exkluzivní a zahořklou telavivskou stranu“. Boj o vedení Merecu v roce 2022 prohrál a strana se později nedostala do Knesetu. Dnes je prakticky mrtvá.
Třiašedesátiletý Golan nyní vede alianci Demokratický tábor, v níž se sdružili politici někdejší Strany práce, Merecu i Zelených. Má za sebou i úspěšnou vojenskou kariéru, v níž to dotáhl na generálmajora a zástupce náčelníka generálního štábu. Minulý týden mu ale ministr obrany Jisrael Kac zakázal vstup na vojenské základny a chystá se předložit zákon, jehož pomocí by zbavil Golana vojenských hodností.
Sám Golan se přitom za levičáka nepovažuje a koncept politické levice a pravice považuje - podobně jako francouzský prezident Emmanuel Macron - za zastaralý. Tvrdí, že Izrael si nyní ve vztahu k Palestincům musí vybrat mezi anexí jejich území a oddělením se od nich. Netanjahuova vláda zjevně volí první variantu.
Absolvent Harvardovy univerzity a otec pěti dětí sice představuje naději izraelské levice, není ale žádným pacifistou. V minulosti navrhoval vojenskou likvidaci Hizballáhu pomocí invaze hluboko do Libanonu, jen letecké útoky podle něj nic nevyřeší.
Dvoustátní řešení jako jediné východisko
Oddělení se od Palestinců, a tedy dvoustátní řešení konfliktu, vidí stále jako jediné východisko. Přestože se židovské osady na okupovaných územích stále rozrůstají, a mnozí pozorovatelé už proto v dvoustátní řešení nevěří, Golan je přesvědčen o tom, že by stačilo odsunout ze Západního břehu na 70 tisíc osadníků. „Všechno ostatní se dá vyřešit. Mapy znám,“ argumentuje.
Deník Haarec píše, že navzdory kritice Golanova výroku o „zabíjení dětí jako hobby“ ze strany dalších opozičníků nakonec může politik u veřejnosti získat. Jak se totiž ukazuje, drsné výroky jdoucí proti vůli strany mají u lidí úspěch.
Haarec v této souvislosti připomíná příklad z druhé strany politického spektra, extremistickou poslankyni Likudu Tally Gotlivovou. Žena, jež například volala po shození atomové bomby na Gazu nebo po použití nepřesné munice, která má zničit co nejvíce budov, se stala jednou z nejoblíbenějších postav Knesetu.
Volby nicméně v tuto chvíli nejsou na obzoru a průzkumy úspěchu levice příliš nenahrávají - ten poslední mezi židovskými obyvateli Izraele odhalil, že 47 procent dotázaných by souhlasilo s kompletním vyvražděním obyvatel Gazy a 82 procent s jejich vyhnáním.
