Článek
Je to informace, kterou je těžko strávit: Prezident Spojených států, mocnosti, které vděčíme za přežití svobody ve 20. století, je hlupák.
Nesuďte předčasně, nejde o primitivní osobní urážku či podpásový útok. Nejedná se ani o hodnocení prezidentových rétorických výkonů během íránské krize, například když příčiny a cíle války popisuje různě podle toho, který den či kterou hodinu se ho na ně zeptáte. Nebo že dokáže během jediného vystoupení požádat spojence o vojenskou pomoc, zároveň tuto pomoc odmítnout, a tento veletoč ještě několikrát zopakovat.
Řeč není ani o Trumpově víře, že íránské sebevražedné drony jsou „AI fake“ (nejsou). Ani o saddámovském tvrzení, že „má podporu 100 % občanů“ (nemá, ale to je snad jasné). Nemluvíme o jeho slovech, že „nikdo, vůbec nikdo nečekal“, že Írán zaútočí na země Perského zálivu (čekali to všichni, kdo o tom něco věděli). Ba dokonce nejde ani o to, že když popustil uzdu své upřímnosti, přiznal, že ohledně války „má možná plán, a možná také ne“.
A tak dále, příkladů, kdy se prezident popral s logikou či elementárními znalostmi, a odešel z nerovného souboje plný modřin, bychom našli celé odstavce.
Věda o hlouposti
Pojďme se na věc podívat bez vášní, z hlediska vědy. Poslední dny a týdny nebyly ničím jiným než ilustrací k legendární eseji vynikajícího ekonomického historika Carla M. Cipolly (Základní zákony lidské hlouposti, 1976). Ten se pokusil hloupost, podle něj zásadní a podceňovanou veličinu lidských dějin, polapit do pasti matematických grafů a zbavit emocionálního nánosu.
Zdaleka prý nejde jen o neschopnost zdárně vyplnit IQ test. Pravý hlupák je podle Cipolly člověk, který ovládl neblahé umění škodit ostatním, zatímco sobě nijak neprospívá. A pravý mistr trápí okolí i sebe naráz. Tím se liší od tzv. „bandity“, který ostatním škodí a má z toho osobní prospěch.
Cipolla k tomu dodává: Hlupáci se překvapivě rovnoměrně vyskytují ve všech sociálních vrstvách, mezi pětkaři i jedničkáři, dlaždiči i nositeli Nobelovy ceny za ekonomii. Opravdu nebezpečnými postavami lidských dějin nejsou zlí, ale poměrně předvídatelní bandité, ale hlupáci, kteří dokážou udeřit zcela nečekaně.
Hlupáci a bandité
Není tedy urážkou, ale faktickým konstatováním, že Donald Trump je podle této teorie hlupák.
Aby bylo jasno: íránský režim je zrůdný, vražedný a destruktivní doma i navenek. Politik, který by měl šanci zlikvidovat chirurgickým útokem nejen jeho hlavu, ale celou íránskou diktaturu, by měl přes pochybnosti o legálnosti takového kroku jistou morální povinnost takový úder nařídit. Navíc pokud by byl Írán opravdu na prahu zprovoznění své jaderné zbraně.
Jenže tomu tak nebylo. Donald Trump by to věděl, kdyby místo youtuberů naslouchal svým tajným službám a blízkovýchodním expertům. Zahájením této války uškodil spojencům v Perském zálivu, v Asii i v Evropě. A v neposlední řadě, v Cipollově duchu, sám sobě.
Podle řady průzkumů to nebyly kulturní války, co dostalo Donalda Trumpa do Bílého domu. Byl to slib snížit spotřebitelské ceny. Rozpoutat před volbami, které ho mohou stát obě komory Kongresu, válku na životně důležité linii světového hospodářství a podnítit tak růst cen, je ukázkovou střelbou do vlastní nohy. Nehledě na to, že do druhé končetiny se prezident střelil porušením slibu, že se vystříhá zahraničních intervencí.
Viceprezident J. D. Vance, politik, který Trumpa dříve označoval za „amerického Hitlera“ a nyní mu věrně slouží coby viceprezident, tento zvrat vysvětlil snadno: Dosavadní vojenská dobrodružství USA na Blízkém východě se od těch současných lišila tím, že dřív měla Amerika hloupé prezidenty. Posuďte sami. A pomyslete přitom například na skutečnost, že USA nyní ve snaze stabilizovat ceny uvolňují sankce na prodej íránské ropy. Přímo tak přihrávají peníze režimu, proti kterému vedou válku.
Otázka načasování
O Margaret Thatcherové se traduje, že na neslušný návrh, který jí v pozdním věku učinil jistý ginem povzbuzený lord, reagovala slovy: „Sire, váš vkus je prvotřídní, ale vaše načasování katastrofální.“
Něco podobného by se dalo s trochou nadsázky říct i o Trumpově válce. Znovu je třeba zdůraznit: íránský režim je odporný a zasadit drtivou ránu je chvályhodné. Ale proboha, proč zrovna teď?
Souvislosti
Z války těží jediná země: Rusko. Obrovskými dodatečnými příjmy z ropy, která prudce zdražila. Tím, že munice, již tolik potřebuje Ukrajina, místo ruských dronů ničí drony íránské.
Válka s Íránem by sotva mohla přijít v méně vhodnou chvíli. Na ruské obyvatelstvo konečně začala doléhat ekonomická tíha války a sankcí. Ztráty na frontě vedle toho narostly v posledních týdnech do té míry, že se stavy musí doplňovat novými rekruty.
Teď do ruské válečné pokladny plynou miliardy dolarů navíc. V Putinovi nepochybně zesílila naděje, že s pomocí svého spojence Viktora Orbána přece jen dotlačí Ukrajinu ke kolapsu. A jak víme, s růstem takových nadějí v hlavě ruského diktátora roste také počet ukrajinských dětí, zabitých ruskými drony a raketami.
Hloupost: nepodceňovat!
Jeden ze zákonů lidské hlouposti, které Cipolla postuloval, zní: Ostatní lidé mají setrvalou tendenci podceňovat počet hlupáků a jejich vliv.
I u českých odborníků vidíme v posledních měsících snahu chytat se stébel ve víře, že je Trumpovo klaunské vystupování jen rafinovaná kamufláž pro jeho pověstné tří až pětidimenzionální šachy na světové šachovnici. Anebo že americkou zahraniční politiku ve skutečnosti za jeho zády řídí skrytá kabala vzdělaných profesionálů, kteří sice možná směřují velmoc v duchu chladných národních zájmů, ale alespoň ji někam směřují. Do omrzení se přitom omílá citát z Hamleta: „v tom šílenství je metoda“. A co když ne?
Takovým tenkým stéblem, které zaujalo část českých intelektuálů coby „cenný pohled z druhé strany“, je článek Wesse Mitchella pro Foreign Policy se vzletným názvem „Velká strategie za Trumpovou zahraniční politikou“. Hlavní teze zní: USA musí konsolidovat své síly před možným velkým konfliktem s Čínou a soustředit se na západní polokouli.
Pojďme si přiznat, že konstruování podobných velkolepých strategií za Trumpovou zahraniční politikou je intelektuální fíkový list, který má zakrýt chaos rozhodování na základě nahodilých nálad, které prezident, jak sám říká, „cítí v kostech“. Co bude dál s Íránem? Kdo to má vědět, když Donalda Trumpa, podle zpravidla dobře informovaného serveru Axios, tato válka zároveň děsí kvůli cenám ropy, a zároveň je z ní nadšený, protože tvrdé údery proti nepříteli jsou „sexy“?
Konsolidace americké moci na západní hemisféře? Jistě, pokud leží Írán na západní polokouli, pak je všechno v pořádku. A příprava na konflikt s Čínou? Loni v létě se Pentagon pokusil zastavit prodej protiletadlových zbraní Ukrajině s tím, že cennou munici je třeba šetřit právě na velkou partii s Pekingem. Teď tutéž munici ve velkém spotřebovává ne v Jihočínském moři, ale v Perském zálivu. Doplnit její stavy bude trvat roky. Ministr obrany (pardon, ministr války) Pete Hegseth na to požaduje od Kongresu 200 miliard dolarů. Celkový účet za americké vojenské dodávky Ukrajině přitom dělá zhruba 67 miliard. Tolik tedy stála pomoc, kterou Donald Trump, jak jinak, označuje za „hloupou“.
