Hlavní vazal Kremlu na misi. Na ose Írán-Čína hledá pomoc pro sebe i Putina

„Uvědomili jsme si, jak moc se navzájem potřebujeme, jak úzce bychom měli spolupracovat,“ prohlásil Alexandr Lukašenko při teheránské schůzce s íránským prezidentem Ebráhímem Raísím.

Ten „na oplátku“ odvětil, že je Írán připravený podělit se s Běloruskem se svými zkušenostmi s obcházením sankcí. Oba politici také podepsali „cestovní mapu“ spolupráce mezi zeměmi na příští tři roky.

Írán čelí mezinárodním sankcím dlouhodobě kvůli svému jadernému programu. Lukašenkův režim pak kvůli porušování lidských práv, represím a také podpoře ruské války na Ukrajině.

Lukašenkova cesta do Íránu vzbuzuje pozornost zejména v kontextu světového dění. Běloruský diktátor od potlačení revoluce v roce 2020 do zahraničí prakticky necestoval. Důvodem mohou být obavy ze státního převratu v době jeho nepřítomnosti, ale také to, že ho nikdo nikam nezve.

Když už Lukašenko někam vyrazil, šlo o Rusko nebo bývalé státy SSSR. Letos, rok po začátku ruské války, se zaměřuje i na jiné destinace.

Od začátku roku navštívil už Spojené arabské emiráty a Zimbabwe, kde ho obdarovali vycpaným lvem. Zimbabwský prezident Emmerson Mnangagwa od něj na oplátku dostal traktor. Na začátku března byl pak Lukašenko na několikadenní návštěvě Číny. Tento týden pak zavítal do Teheránu, kde byl naposledy v roce 2006.

Utužování vztahů s Pekingem a Teheránem vzbuzuje otazníky, zda běloruský diktátor neumetá cestu hlavně zájmům Vladimira Putina. Lukašenkova země totiž slouží Rusku jako základna pro invazní vojska i startovací plocha pro bombardéry a rakety ničící ukrajinská města.

Lukašenko, který si v Bělorusku už léta uzurpuje politickou moc, je sám svým způsobem v hrsti šéfa Kremlu a tomu přizpůsobuje i svou politiku.

„Lukašenko na nedávných cestách do cizích zemí často vystupoval jako kremelský vazal a jeho návštěva Teheránu je pravděpodobně součástí širšího úsilí Kremlu zajistit pokračování íránské podpory tváří v tvář mezinárodním sankcím,“ píše o cestě v denní svodce americký Institut pro studium války (ISW).

Podobně o věci v pondělí hovořil i mluvčí americké diplomacie Ned Price. „Pokud jde o Lukašenkovu návštěvu Íránu, vnímáme ji jako ještě větší prohloubení vztahů mezi Íránem a Ruskem,“ poznamenal.

Vztah Moskvy a Teheránu podle Price dlouhodobě vyvolává obavy zejména kvůli vojenské spolupráci mezi těmito dvěma zeměmi. Írán dodal Rusku například drony Šáhid-136, které Rusové od loňského podzimu používají pro útoky na ukrajinskou kritickou infrastrukturu i civilní cíle ve městech.

Otazníky obestírají i Lukašenkovu cestu do Pekingu. Diktátor tam s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem podepsal šestnáct dokumentů týkajících se průmyslové nebo vědecko-technické spolupráce a také projektů za využití čínských půjček.

Podle ISW mohou nové dohody usnadňovat Číně tajný dovoz vojenského materiálu do Ruska prostřednictvím Běloruska. Americká média nedávno psala o tom, že Peking vážně uvažuje o prodeji čínských bojových dronů a dalších zbraní.

„Skutečnost, že se teď Peking angažuje u Lukašenka, který se v podstatě vzdal suverenity ve prospěch Ruska, je jen dalším prvkem prohlubující se spolupráce mezi Čínou a Ruskem a všemi, kteří se účastní brutální války Ruska proti Ukrajině a podporují ji,“ uvedl k pekingské cestě už zmíněný mluvčí americké diplomacie Ned Price.

Jiný pohled nabídl poradce ukrajinského ministra vnitra Vadim Denysenko. Podle něj je pro Lukašenka podpora Číny důležitá při jeho odporu vůči přímému zapojení Běloruska do války na Ukrajině.

„Čína potřebuje samostatné Bělorusko a nechce, aby zemi pohltilo Rusko. (…) Klíčovým ekonomickým zájmem Číny je, aby měla diverzifikovaný přístup do Evropy pro čínské zboží a aby jedna z cest vedla přes Bělorusko,“ uvedl Denysenko.

O tom se zmiňuje i ISW. Lukašenkovým cílem může být posílení ekonomických zájmů Číny právě proto, aby se pokusil oslabit svou závislost na Rusku. Think tank ovšem soudí, že ruské definitivní převzetí ekonomické kontroly nad Běloruskem to může jen zpomalit.

Čína svou podporu Lukašenkovi demonstrovala už v roce 2020, když ho uznala za prezidenta i navzdory zfalšovaným prezidentským volbám a pokusu společnosti o demokratickou revoluci. Peking tehdy mluvil o „politické stabilitě“.

Teď byl Lukašenko v Pekingu už potřinácté za 29 let, co je u moci. Běloruská opoziční televize Belsat sídlící ve Varšavě podotýká, že velký význam pro něj mělo už slavnostní přivítání na letišti v Pekingu. Není podle ní vyloučené, že se teď Čína kvůli slábnoucí ruské pozici „podívá blíž“ na investice na běloruském trhu.