Na mapě Afriky se možná objeví nový stát. Západu může pomoct

Když tento týden etiopská vláda v čele s premiérem Abiy Ahmedem informovala o podepsání memoranda porozumění s lídrem Somalilandu Musem Bihi Abdim, šlo o přelomový krok. Region na severu Somálska je sice fakticky nezávislý, ale žádný další stát ho formálně neuznává. Etiopie teď dala najevo vůli to změnit.

Výměnou, pokud uspějí další jednání, Etiopie získá pro své námořnictvo na 50 let přístup k části pobřeží Somalilandu a pro své obchodní aktivity zase k přístavu Berbera. Neuznaná země navíc dostane podíl ve státní letecké společnosti Ethiopian Airlines.

Dohoda by tak mohla být výhodná pro obě strany. Addis Abeba po přístupu k moři touží už léta - od oddělení Eritreje je Etiopie vnitrozemský stát. Somaliland by zase uznáním získal naději, že příkladem poměrně vlivné africké země se budou řídit další státy. Časem by tak separatistický region mohl dosáhnout svého dlouhodobého cíle - širokého mezinárodního uznání.

Proti podepsání memoranda se obratem vymezilo Somálsko, které s odkazem na historii a mezinárodní právo označuje Somaliland za část svého území a krok odsoudilo jako „agresi“.

„Somálsko patří Somálcům,“ prohlásil prezident Hassan Sheikh Mohamud a slíbil, že bude bránit suverenitu své země. „Budeme chránit každou píď naší posvátné země a nebudeme tolerovat pokusy vzdát se jakékoli její části.“ Somálsko se chce se stížností obrátit na Radu bezpečnosti OSN i Africkou unii.

Na respektování svrchovanosti a územní celistvosti Somálska apelují také USA, Africká unie nebo Evropská unie, uvádí britská BBC.

„Dalo se čekat, že půjde Etiopie tímto směrem,“ říká k současnému dění politický geograf Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd UK. Přístup k moři je pro Etiopii klíčový. Snahou získat k němu přístup se navíc tamní premiér v uplynulých měsících netajil, uvádí americký deník The New York Times.

„Jediný (přístup), který Etiopie měla k moři, bylo přes Džibutsko. Přístav měl ale malou kapacitu,“ naznačuje možnou motivaci k dohodě expert. Pro kontext - za využívání svého přístavu si ročně Džibutsko přišlo na 1,5 miliardy dolarů (asi 34 miliard korun), což je pro jeho rozpočet zásadní příjem. Přes Džibutsko putovalo přes 95 procent veškerého etiopského dovozu i vývozu, uvádí dále s odkazem na Světovou banku americký deník.

O toto výsadní postavení a příjmy teď může Džibutsko přijít. Podle politického geografa Doboše se nicméně Etiopie nemohla dále spoléhat pouze na kapacity Džibutska, které se už navíc nedají dále navyšovat. Podobně ani na další sousední státy – Eritreu, která vyhlásila na zemi nezávislost v roce 1993, ani na Súdán, který se zmítá v občanské válce.

Dohoda obou zemí ale paradoxně přichází jen krátce poté, co Somaliland a Somálsko souhlasily s obnovením vzájemných vyjednávání. Somálsko má teď jen velmi omezené možnosti, jak další vývoj ovlivnit.

„Somálsko nemůže zasáhnout, protože tamní vláda je závislá na etiopských vojácích, kteří na jihu pomáhají vládním jednotkám v boji proti (radikálně islamistickému hnutí) Al-Šabab,“ vysvětluje politický geograf Doboš. Poukazuje také na skutečnost, že pokud není somálská vláda schopná udržet kontrolu ani nad částí vlastní metropole Mogadišo, „je iluzorní“ si myslet, že by se to mohlo podařit v tomto případě.

Uznání ze strany Etiopie může být pro Somaliland příslibem a prvním krokem k tomu, aby ji v tomto rozhodnutí následovaly i další státy.

„Etiopie udržovala politiku druhého uznání, tedy že si počká, až tak někdo učiní jako první a přidá se až následně. Teď se zdá, že tento záměr poruší,“ uvádí dále Doboš. Domnívá se, že se tak Addis Abeba mohla rozhodnout mimo jiné proto, že už má stejně pošramocenou reputaci kvůli válce v Tigrajském regionu.

Vláda Somalilandu navíc dlouhodobě tvrdí, že podmínky pro existenci suverénního demokratického státu splňuje. Kromě toho, že má vlastní vládu, měnu a občany, v zemi proběhly několikrát parlamentní a prezidentské volby, při nichž došlo k výměně lídrů. Území má také vlastní bezpečnostní složky nebo vydává cestovní pasy, uvádí příkladem americká nezisková organizace Council on Foreign Relations (CFR).

Výrazně hůře než ostatní si Somaliland nevede ani v otázce politických práv nebo občanské svobody. Podle indexu globální svobody americké neziskové organizace Freedom House za rok 2022 byl Somaliland zařazený do kategorie „částečně svobodných“ zemí s finálním skóre 49 bodů ze 100. Naopak Somálsko získalo za stejný rok bodů pouze 7.

„Somaliland je stát, jehož vyhlášení neporušuje mezinárodní právo a normy, což je jeden ze základních rozdílů secesionistických (separatistických, pozn. red.) režimů,“ říká dále expert Doboš.

„Obě země vznikly nezávisle na sobě, a teprve až po jejich vzniku, kdy došlo k dodržení mezinárodního práva a postupů, došlo k podpisu dohody o federalizaci, kterou ale Somaliland vypověděl v roce 1991… nejde tedy o případ secesionismu,“ vysvětluje.

Důvodů, proč ale svět stále Somaliland neuznává, je podle analytiků několik. Jedním z nejdůležitějších je, že by to mohlo motivovat další území. CFR zmiňuje příkladem Republiku Biafra na jihovýchodě Nigérie.

Především evropské země (a bývalé kolonie) se zdráhají udělat podle expertů první krok před obavou z možného obvinění z dalších forem kolonialismu a z důvodu předchozí zkušenosti, kdy se Západ pokusil v devadesátých letech o intervenci a neuspěl.

„Západ se v Rohu Afriky v podstatě nechce angažovat, protože jde o složité prostředí. Obzvlášť v Somálsku, kde společnost není dělena jazykově, nábožensky, ani etnicky, jak to dokážeme vnímat my v Evropě. Jde o klanové rozdělení společnosti, což dodává celému prostoru další rozměr. Jde o tak složitý sociální systém, že si Západ počká, jak se to vyvine, než aby se znovu angažoval,“ vysvětluje dále politický geograf Doboš. První krok by tak podle něj měl přijít ze strany Africké unie, která sdružuje státy na kontinentu.

Dalším faktem je, že o dění v Somalilandu také dlouhodobě nebyl zájem. „Jde o území, které je stabilní, ne moc bohaté, a tudíž trochu pozapomenuté,“ dodává Doboš.

Mezinárodní uznání Somalilandu může představovat pro zemi především zlepšení ekonomické situace a větší možnosti zahraničního obchodu a investic. Pokud zemi ostatní státy neuznávají, nemá například nárok na půjčky od Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu, což dalšímu rozvoji brání, uvádí dále analytici z CFR.

Uznání Somalilandu může podle Doboše z FSV přinést výhody i západním spojencům. Somaliland by například mohl pomoci s obranou proti přibývajícím případům napadených a unesených lodí piráty v Adenském zálivu, kudy vede jedna z nejdůležitějších námořních tras pro světový obchod. Provoz v regionu nedávno v souvislosti s válkou v Gaze začali narušovat také Íránem podporovaní rebelové v Jemenu.