Hlavní obsah

Nejmladší europoslankyně říká, co si k ní muži dovolí kvůli věku a pohlaví

Foto: © European Union 2021 - Source : EP

Dánska europoslankyně Kira Marie Peter-Hansenová.

Reklama

28. 12. 2022 15:55

Zatímco její vrstevníci dokončují vysokou školu, Kira Marie Peter-Hansenová již několik let působí v prostředí nejvyšší evropské politiky. Dánská europoslankyně se zaměřuje především na otázky daní, genderu a klimatu.

Článek

Dvacet jedna let, tři měsíce a tři dny – tolik bylo Dánce Kiře Marii Peter-Hansenové let, když byla v roce 2019 zvolena nejmladší poslankyní Evropského parlamentu v historii.

Členka v rodném Dánsku zelené levicové strany Socialistisk Folkeparti (SF) je v EP místopředsedkyní frakce Zelených/ Evropské svobodné aliance a také místopředsedkyní podvýboru pro daňové záležitosti; krom toho je členkou několika dalších výborů. Někdejší studentka ekonomie na Kodaňské univerzitě je také velkou bojovnicí proti klimatické změně, usiluje o rovné příležitosti obou pohlaví a apeluje na větší zastoupení mladých žen v politice.

„Je pro mě šokující, že ženy pod 30 let jsou v parlamentech po celém světě zastoupeny méně než jedním procentem,“ řekla například.

S čím se jako poslankyně v parlamentu, kde činí průměrný věk 49 a půl roku, potýká? A co by doporučila mladým, kteří by se také rádi prosadili v politice? I na to Kira Marie Peter-Hansenová odpovídá v rozhovoru, který poskytla redakci Seznam Zpráv.

Proč jste se vlastně rozhodla jít do politiky?

Mojí motivací bylo, že jsem chtěla otevřít diskuzi o budoucnosti Evropy mezi svými vrstevníky. Nestačilo mi, aby o tom, co by Evropa měla dělat, nebo třeba o migraci, diskutovaly jen generace mých rodičů nebo prarodičů.

S tím, že budu zvolena do Evropského parlamentu jako europoslankyně, jsem nepočítala. Jak jsem říkala, chtěla jsem především rozvířit diskusi o Evropské unii a její budoucnosti.

Neměla jste někdy oproti svým vrstevníkům pocit, že o něco přicházíte, když jste se nakonec do EP dostala?

Jo, řekla bych, že hodně. Především na začátku, kdy jsem opustila svou univerzitní bublinu a dostala se do seriózního politického světa. To pro mě bylo těžké. Zatímco moji přátelé před pár lety končili bakaláře nebe teď dokončují magistra, já jsem na zcela jiné cestě.

Jelikož jsem nebyla doma v Dánsku tak často, ovlivnilo to také mnoho mých přátelství a vztahů. Zároveň mi to ale dalo hodně zkušeností, které bych jinak nezískala.

Co vás nejvíce na roli europoslankyně baví? A co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Nejlepší na tom je, že to, co dělám, věci opravdu mění. Třeba řešení otázky transparentnosti odměňování. Já jsem za tuto legislativu hlavní vyjednavačkou EP a s českým předsednictvím jsem řešila, jak by měla její finální podoba vypadat, kdyby byla schválena. Rozhodnutí může následně ovlivnit životy až 500 milionů Evropanů.

Za Zelené jsem taky vyjednávačkou v otázce praní špinavých peněz. A je skvělé vidět, že nápady, které člověk má, se následně stanou součástí pozice parlamentu, když se s jednotlivými členskými státy vyjednává. I jako jedinec tak máte velký vliv.

Taky si užívám, s jakými s lidmi mám možnost pracovat.

Portrét

Po dvaceti letech vede Evropský parlament opět žena, navíc z nejméně lidnaté členské země EU, z Malty.

Jak vypadá váš typický pracovní den?

Začínáme ranní poradou týmu, kde řešíme, co se děje ve světě, o čem píší v médiích a zda se děje něco v politice, na co bychom měli reagovat nebo sledovat podrobněji. V pondělí také ladíme kalendář a ujišťujeme se, že jsme na týden připravení.

Dále se můj den skládá z různých meetingů – s dalšími europoslanci a europoslankyněmi ze Zelených, z jiných frakcí nebo se stakeholdery, abychom došli k politické dohodě. Důležitou součástí jsou také rozhovory a debaty třeba se středoškoláky.

Jste nejmladší europoslankyně v historii a zároveň žena. Jaké pro vás bylo se na půdě parlamentu prosadit? Potýkala jste se kvůli věku a genderu se stereotypy?

Ano, hodně. Často zmiňuji jeden příklad. Na mém prvním jednání kolega z jiné frakce řekl, abych mluvila nahlas, protože lidé nad čtyřicet let u jeho stolu mě neslyší. Dělal si tak legraci z mého věku.

Samozřejmě nikdy nevíte, jak vás lidé vnímají, ale občas mám pocit, že především muži mají pocit, že mě mohou válcovat, šikanovat, nebo se mnou dokonce flirtovat kvůli tomu, kolik mi je a že jsem žena.

Zároveň si ale myslím, že je Evropský parlament dobrým místem pro mladou političku a my Zelení jsme navíc feministickou stranou, kde je hodně mladých, žen i dalších skupin.

Z Česka

Jedenačtyřicetiletá pirátka Adéla Šípová je nejmladší senátorkou. Feministka, advokátka a matka pěti dětí byla do horní komory zvolena před dvěma roky. V rozhovoru popisuje své rozčarování z horní parlamentní komory, která vždycky byla sborem starších prošedivělých mužů.

Je žen v Evropském parlamentu dostatek? A možná i obecně v politice?

Rozhodně ne. Stále jich je méně než mužů (žen je aktuálně v EP 41 procent, mužů 59 procent, viz data z roku 2019 – pozn. red.). Je tak vidět, že reprezentace pohlaví není vyrovnaná, jak by mohla být, kdyby byly ženy prosazovány uvnitř stran v každé členské zemi.

Vnímám nicméně, že se situace zlepšuje. EP je navíc ještě jeden z těch více diverzifikovaných než mnoho jiných národních nebo regionálních parlamentů.

Proč je podle vás stejné zastoupení žen i mužů důležité?

Řekla bych, že nejen žen, ale obecně je důležitá co největší diverzita. Každý můžeme brát z naší expertizy a životních zkušeností. Například já nemám takový přehled o systému denního hlídaní dětí jako ti, co děti mají a tyto instituce navštěvují. Generace mých prarodičů zase nerozumí, jaké to je dnes být mladý – v době klimatické krize, ekonomických problémů a v době nezaměstnanosti.

Vnímám to tak, že zásadní je shromáždit různé zkušenosti a přeměnit je v politickou sílu tak, aby vznikala lepší legislativa.

Jak dostat více mladých do politiky?

Je to zodpovědností politických stran na národních úrovních. Mít strany, které opravdu podporují mladé, aby kandidovali, a podporují je, pokud se tak rozhodnou. Je jednoduché říkat, jak na mladých záleží, že jich chceme v politice více, ale když jim nedáme příležitost, aby kandidovali nebo získali vliv, nikam se neposuneme.

Dánské politické strany si v podpoře mladých lidí v politice vedou dobře. Není to ale případ většiny evropských zemích.

Jste členkou frakce Zelených/ESA, pro kterou je zásadní téma životního prostředí. Jak vnímáte výsledky nedávno proběhlého klimatického summitu COP27 v egyptské Káhiře?

Popravdě jsem zklamaná. Rok 2022 vnímám v souvislosti s klimatickou změnou jako promarněný rok. Nejsme blíž našemu cíli přiblížit se hodnotě 1,5 stupně Celsia (viz infobox).

Pařížská klimatická dohoda

Pařížská konference o změně klimatu se odehrála v prosinci 2015.

Do jednání o nové celosvětové právně závazné dohodě o změně klimatu se zapojily delegace z přibližně 150 zemí.

Celosvětová dohoda byla stvrzena 12. prosince a říká, že cílem je omezit globální oteplování na úroveň výrazně nižší než 2 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou a pokračovat v úsilí o jeho omezení na 1,5 °C.

Významný posun nevnímám ani v souvislosti se vznikem speciálního fondu pro zranitelné země, který je velmi důležitý a jeho podoba je zatím nejasná. Neví se, kdo do něj bude přispívat, ani to, kdo z něj bude čerpat. Zkrátka podpora těch nejvíce zranitelných a (klimatickými změnami) nejvíce zasažených zatím chybí. Já osobně měla od summitu větší očekávání.

Doufala jsme také, že se nám podaří udržet při životě Pařížskou dohodu, což tak nevypadá. Míru globálního znečištění navíc nesnižujeme.

Nová dohoda o klimatu

Zástupci téměř 200 zemí ukončili dvoutýdenní klimatickou konferenci COP27 v Egyptě, která nakonec vyústila v dohodu o zřízení fondu na pomoc chudým a zranitelným zemím.

Dělá podle vás Evropa dost?

Ne, rozhodně ne. Stanovili jsme si cíl zredukovat CO2 do roku 2030 o 55 procent, ale to není v souladu s tím, co nám ukazují vědecká data a co bychom měli udělat, abychom docílili Pařížské dohody.

Teď se v důsledku covidu-19 redukce zvýšila na 57 procent. A kvůli energetické a inflační krizi děláme kroky zpět. Říká se, že nejde řešit více věcí najednou (energetickou krizi a zároveň zajišťovat čistou energii), ale podle mě je to ušlá příležitost.

Způsoby, jak upozorňovat na změny klimatu, jsou různé. V poslední době nicméně společností rezonují akty aktivistů v galeriích, kteří obrazy, byť často pod ochranou skla, polévají barvami nebo polévkou, blokují dopravu na silnicích. Jaký na to máte pohled? Nedělají podle vás tématu spíše protislužbu?

Z mého pohledu záleží na mnoha faktorech. Vážně chápu lidi, co si připadají frustrovaní, protože i já jsem frustrovaná. Vnímáme, že se neposouváme a že se politici nesnaží docílit klimatických cílů, což pak frustraci jen prohlubuje. Podobně to prohlubuje i nevíru v demokracii.

Tito lidé se pak rozhodnou využít občanské neposlušnosti a specifických postupů, aby na téma poukázali. Chápu proto, odkud jejich myšlenka přichází, ale zároveň riskují, že těmito kroky bude podpora klimatické otázky spíše klesat. Ano, přitáhne to pozornost, ale měli bychom zároveň respektovat zákon.

Co byste doporučila mladým, kteří mají z klimatické krize obavy. Co by měli dělat?

Měli by se prosazovat a mluvit o klimatických otázkách, podobně jako o dalších věcech, které je trápí a jsou pro ně důležité. Následně by se v nich měli angažovat. Zásadní je také neztratit naději, protože i když se něco jeví beznadějně, demokracie je nejlepší způsob, jak dosáhnout cílů a politické změny.

Angažujte se v rámci aktivismu nebo na půdě parlamentu, využijte možnosti a příležitosti a podporujte demokracii, to bych jim poradila.

Proč by mělo být pro Čechy a Češky důležité, co se děje v evropské politice?

Evropská unie je důležitá, protože rozhodnutí, která provádíme, mají konktrétní dopady na naše životy a politiky. Je nicméně důležité si připomenout, že EU je to, co si z ní uděláme. Je to organizace, která se skládá z europoslanců, komisařů, členských států – a my můžeme udělat jakékoliv politické změny, co v EU chceme.

Zároveň je to ale bitevní pole jako jakýkoliv jiný parlament. Je proto důležité, aby se v něm lidé angažovali, protože jinak dojde ke změně bez nich.

Co byste doporučila mladým Čechům a Češkám, kteří by se rádi prosadili v politice?

Aby se angažovali a uvědomili si, že mají právo být součástí politické diskuze a jejich hlas je stejně důležitý jako kohokoliv jiného. Ano, vyvstanou problémy, setkají se s odporem, ale je důležité, aby se snažili, protože musíme zajistit lepší reprezentaci mladých lidí v politice.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované