„Neviditelná tsunami.“ Svět se topí v nebezpečné chemii

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sto milionů „nových entit“. Celkové skóre historie průmyslu podle nové studie společnosti Deep Science Ventures (DSV). Co si pod poněkud neurčitým pojmem představit?

Jako nové entity se označují chemické látky, které se v životním prostředí nevyskytují přirozeně a syntetizoval je člověk. Až 350 tisíc z nich se přitom používá a vyrábí pro komerční účely.

Nejnovější výzkum je nazvaný „neviditelná tsunami“ a chemické znečištění popisuje jako „hrozbu pro prosperitu lidí a přírody podobného řádu jako změna klimatu“. Přesto vědci varují, že z hlediska veřejného povědomí i přijímaných opatření fenomén za jinými problémy, jako je právě klimatická změna, zaostává o desítky let.

„Lidé možná předpokládají, že když jdou po ulici a dýchají vzduch, pijí vodu, jedí jídlo, používají osobní hygienické potřeby, šampony, čisticí prostředky pro domácnost nebo nábytek ve svém domě, existuje opravdu obrovská péče o chemickou bezpečnost těchto věcí,“ říká Harry Macpherson, vedoucí klimatický pracovník společnosti DSV. „Nicméně ve skutečnosti tomu tak vůbec není.“

Studie potvrzuje obavy, které již vyslovila řada dřívějších výzkumů: a to, že rozsáhlá kontaminace biosféry má drastické dopady nejen na životní prostředí, ale množící se důkazy chemickou toxicitu spojují i s významnými dopady na lidské zdraví od ADHD přes neplodnost až po rakovinu.

Nicméně popořadě: kde se tak enormní množství nových chemických látek v přírodě vzalo? Důležité je upozornit, že syntéza nových látek není sama o sobě nic nevhodného – často jde o nezbytné sloučeniny, které jako lidstvo používáme v průmyslu i každodenní spotřebě a bez nichž bychom nedosáhli takového stádia prosperity a životní úrovně, jakou máme nyní.

Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se tyto látky dostávají mimo kontrolované prostředí výroby či užití a do životního prostředí pronikají v množstvích a formách, se kterými si přírodní procesy neumějí poradit. K záměrně vyvíjeným sloučeninám je navíc nutné přičíst i vedlejší produkty výroby, spalování nebo rozkladu původních materiálů.

Prudký nárůst počtu a rozmanitosti nepřirozených chemických látek souvisí s explozivním rozvojem chemického průmyslu zejména po 2. světové válce, masovou výrobou plastů, hnojiv, pesticidů a farmaceutik, ale i s globalizací obchodu, která umožnila jejich rychlé rozšíření po celém světě.

Samotný chemický průmysl je v dnešní době regulován a odpadní látky jsou kontrolovány tak, aby je nebylo možné uvolňovat do životního prostředí. Obdobně přísné regulace se týkají i jiných odvětví včetně třeba používání pesticidů v zemědělství. Tato úprava je však záležitostí vesměs posledních desítek let a pouze nejvyspělejších oblastí světa.

Ani v Evropě navíc nejsme schopní vypouštění nebezpečných látek do přírody uhlídat. Na vině nejsou jen velké průmyslové podniky, ale i domácnosti. Mnohé výzkumy – včetně například šetření Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z roku 2022 – dokazují, že lidé nešetrně zacházejí s čistícími prostředky či léčivy.

To se postupně projevuje ve světové přírodě a všech souvisejících a navzájem propojených jevech životního prostředí.

Přetížení novými entitami je již dlouhodobě považováno za jednu z překročených planetárních hranic, ačkoli vzhledem k menšímu počtu studií i jejich obtížné metodice se zatím nepodařilo problém zcela jednoznačně vyčíslit.

Dokládá to i grafika Postupimského institutu pro výzkum vlivu klimatu. Při poslední aktualizaci dat z roku 2024, kde například ještě nejsou zohledněny poslední poznatky stran okyselení oceánů, upozorňuje, že za planetární hranicí není u fenoménu dostupná dostatečně přesná kvantifikace (viz šrafovaná výseč grafu).

Nová studie ostatně také poukazuje na kritické nedostatky v současném hodnocení toxicity, výzkumu a testovacích metodách. Sama hovoří o již zmíněných sto milionech nových entit. Tento rozsah svou závažností přirovnává ke změně klimatu a upozorňuje na časové zpoždění mezi znečištěním a jeho pozorovatelnými dopady.

„I když je obtížné oba komplexní jevy, které zahrnují všechny aspekty, objektivně porovnat, zdá se, že toxicita představuje pro prosperitu lidí a přírody podobnou hrozbu jako klimatické změny,“ varuje studie. „Pokud jde o toxicitu, jsme však z hlediska povědomí veřejnosti a přijatých opatření stále v 90. letech (kdy se společnost začala pomalu přizpůsobovat změně klimatu), zatímco z hlediska důsledků jsme v roce 2025.“

A jaké tedy tyto důsledky jsou?

Nejdříve se podívejme na životní prostředí. Přítomnost těžkých kovů, jako je kadmium, rtuť a olovo, může ovlivnit kvalitu půdy a snížit počet mikroorganismů, které podporují její úrodnost. Zdraví půdy má vliv na biodiverzitu a schopnost produkovat potraviny. V oceánech a vodních tocích znečištění často vede k vzniku tzv. mrtvých zón – oblastí, kde nízká hladina kyslíku ve vodě neumožňuje život.

Vysoká nebo dlouhodobá expozice škodlivým chemickým látkám má rovněž dopad na biologickou rozmanitost mořského prostředí.

Asi nejvýznamnější a nejznámější taková mrtvá zóna se nachází v Mexickém zálivu. Příčin, proč právě zde, je hned několik.

Ústí sem několik velkých řek, jimiž přitékají chemikálie z průmyslu i zemědělství, včetně Mississippi, na níž se nachází i nechvalně známá 137 kilometrů dlouhá „rakovinová ulička“ (Cancer Alley) více než 200 petrochemických závodů a rafinerií.

Ekosystémy se také zatím plně nevzpamatovaly z 15 let staré havárie plošiny Deepwater Horizon. A v neposlední řadě je v místě také vysoká stratifikace vodního sloupce, což znamená, že jednotlivé vrstvy oceánu se nesmíchají a kyslík nedokáže prostoupit přes velmi teplou hladinu. Poslední faktor navíc jen umocňuje globální oteplování.

Výsledkem je každopádně oblast podle loňských dat velká více než 17 000 km² – přibližně součet rozlohy Středočeského a Plzeňského kraje –, kde je v podstatě nemožný život, což se následně projevuje i na ekonomice daného regionu. Podobných mrtvých zón jsou navíc jen ve světových oceánech stovky. Poslední dostupný údaj hovoří o 400, nicméně publikovala jej studie z roku 2008 a vědci se shodnou, že dnes je číslo vyšší.

Je jisté, že chemické znečištění je záležitostí celého světa včetně Evropy. Na začátku roku 2023 projekt Forever Pollution v rozsáhlé zprávě ukázal, že téměř 23 000 lokalit po celé Evropě je kontaminováno umělými chemickými látkami PFAS (per- a polyfluoroalkylové látky), jimž se pro jejich odolnost vůči teplu, vodě i mastnotě přezdívá „věčné chemikálie“.

Chemické znečištění se vůbec nejmarkantněji projevuje ve vodě. Proto třeba i nová studie DSV varuje, že na řadě míst planety není bezpečné pít dokonce ani čerstvou dešťovou vodu. Zvyšuje se tak totiž riziko možných dopadů toxicity na lidské zdraví, které je v tuto chvíli už tak dost vysoké.

Není se čemu divit. Chemickému znečištění se nejde vyhnout. I při pití nezávadné vody a konzumaci biopotravin jsme obklopeni znečištěným ovzduším. Více než 90 % světové populace dýchá vzduch, který porušuje směrnice Světové zdravotnické organizace týkající se znečištění.

A tak si každý již nyní nosíme chemikálie v sobě. Zpráva DSV hovoří o více než 36 000 syntetických látkách, a to pouze z materiálů přicházejících do styku s potravinami při jejich přípravě a balení. Látky PFAS byly nalezeny téměř u všech testovaných lidí, přičemž 14 % evropských teenagerů má v krvi tak vysoké hladiny, že hrozí riziko nepříznivých účinků na zdraví.

Výsledky přitom jen potvrzují závěry loňské studie švýcarských vědců, která se zaměřila pouze na obaly potravin. Z přibližně 14 000 v nich používaných chemických látek jich vědci 3601 – tedy asi čtvrtinu – našli v lidském těle, ať už ve vzorcích krve, vlasů nebo mateřského mléka.

Kontaminace přitom může mít katastrofální následky. Zpráva zjistila, že existuje korelační nebo kauzální souvislost spojující široce používané chemikálie s ohrožením lidského reprodukčního, imunitního, neurologického, kardiovaskulárního, respiračního, jaterního, ledvinového nebo metabolického systému.

„Jednou z hlavních věcí, která vyplynula zcela jasně, byla souvislost mezi expozicí pesticidům a reprodukčními problémy,“ přibližuje expert Harry Macpherson.

Potvrzujících studií je v této věci celá řada. Předloňská metaanalýza dvaceti z nich zjistila, že vyšší expozice pesticidům korelovala s nižší koncentrací spermií. Jiná studie z roku 2018 provedená na 325 ženách podstupujících léčbu neplodnosti přišla se závěrem, že vyšší konzumace zbytkových pesticidů v ovoci a zelenině souvisí se sníženou pravděpodobností otěhotnění a narození živého dítěte. Některé syntetické látky totiž mají prokázanou schopnost narušovat hormonální rovnováhu v těle.

A není to zdaleka jediný problém, který v důsledku takřka všudypřítomné toxicity na lidské zdraví dopadá.

Zde jen několik příkladů, na něž odborníci také upozorňují:

Podtrženo, sečteno: Podle Světové zdravotnické organizace přispělo chemické znečištění jen v roce 2019, pro nějž vydala poslední data, k více než dvěma milionům úmrtí lidí. Téměř polovina byla způsobena kardiovaskulárními chorobami souvisejícími s vystavením účinkům olova.

Je velmi obtížné, ne-li nemožné (a navíc eticky citlivé) všechny zdravotní aspekty související s chemickým znečištěním vyčíslit spojenými ekonomickými dopady, ovšem je jisté, že částka se pohybuje v bilionech dolarů.

V současné době je přitom chemická toxicita jako environmentální problém financována pouze zlomkem prostředků, které jsou věnovány na boj proti změně klimatu, což je podle Macphersona nepřiměřené a mělo by se to změnit. „Samozřejmě nechceme, aby se na klima vynakládalo méně prostředků. Nicméně myslíme si, že tomuto problému je třeba věnovat více pozornosti,“ vysvětluje.

Ačkoli veřejnost i hlavní světoví hráči staví chemické znečištění vedle jiných problémů na druhou kolej, v poslední době se rozjíždí nové projekty, které mají na hrozbu reagovat.

Všimly si již i Spojené národy. OSN v roce 2023 přijala Globální rámec pro chemické látky, podle vlastních slov „přelomovou dohodu, která má světu pomoci lépe nakládat s chemickými látkami a odpady“. Dokument poskytuje zemím návod, jak zavést systémy, instituce a zákony nezbytné pro bezpečné nakládání s chemickými látkami. Může také sloužit jako nástroj ke zlepšení chemické bezpečnosti v různých odvětvích, včetně zemědělství, výroby, textilního průmyslu, elektroniky a stavebnictví.

Jde o mladý program, na němž je potřeba stále pracovat. Dosud největší pracovní panel se sešel letos v červnu v Uruguayi. Zástupci schválili první projekty financované z Fondu globálního rámce. Prostředky poslané do jedenácti zemí Afriky a Jižní Ameriky jsou však zatím v porovnání s projekty zaměřenými na klima spíše skromné – celkem jde o 28 milionů dolarů.

Jacqueline Alvarezová, vedoucí odboru chemických látek a zdraví v rámci Programu OSN pro životní prostředí, však na webových stránkách organizace vyjádřila radost, že se krize chemického znečištění dostává na světlo. „Ačkoli škodlivé chemikálie jsou často neviditelné pouhým okem, důsledky jejich nebezpečného nakládání není možné ignorovat,“ dodala.

„Bez chemikálií nemůžeme žít, ale vzhledem k rychlému růstu tohoto odvětví musíme najít způsoby, jak nahradit škodlivé chemikálie inovativními řešeními a jak s těmi nejškodlivějšími nakládat bezpečněji a udržitelněji,“ vyzývá expertka.