Nicolas to zaplatí. Internetová hnutí jako zdroj obav pro Macrona

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dvě hnutí, dvě strany politického spektra, dva zdroje obav pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.

Ve středu Francií otřásly rozsáhlé protesty původně internetového hnutí „Všechno zablokujme“ („Bloquons tout“). Policie zadržela několik stovek lidí, i tak se ale demonstrantům podařilo zemi částečně paralyzovat.

Protesty byly původně svolány proti rozpočtovému návrhu francouzského premiéra François Bayroua, který měl například v plánu zrušit dva státní svátky. Jeho kabinet sice v pondělí padl, nepokojům to ale nezabránilo.

Demonstranty nezklidnila ani obměna vlády, do jejíhož čela se nyní postaví Sébastien Lecornu jakožto pátý předseda vlády za méně než dva roky.

Nespokojenost s politickou situací je totiž podstatně hlubší než jeden – byť pro francouzskou společnost velice kontroverzní – návrh rozpočtu. Francie se nachází v hluboké politické krizi a řada občanů má pocit, že jejich hlas není slyšet.

„Je to výzva k opětovnému přesunutí politické pozornosti na krizi spojenou s životními náklady a k tomu, že se lidé necítí dostatečně zastoupeni v dění v parlamentu,“ řekl serveru Euronews Andrew W. M. Smith, expert na novodobé dějiny Francie.

Iniciativa „Všechno zablokujme“ sbírá podporu zejména u levicových voličů. Přihlásila se k ní mimo jiné strana Nepoddajná Francie krajně levicového politika Jeana-Luca Mélenchona.

„Hodně lidí se snaží přivlastnit si část té politické dynamiky a síly hnutí tím, že se k němu připojí,“ doplnil Smith s tím, že vnímá analogii s hnutím „žlutých vest“.

Narážel na sérii protestů (místy až násilného charakteru) v letech 2018 až 2019, které plynuly z nespokojenosti občanů původně s rostoucími cenami palivových hmot. Postupně se na ně ale nabalila i frustrace z daňového systému a vysokých nákladů na život.

Frustrace nicméně bují i na opačné straně politického spektra.

„Každý měsíc je to Nicolas, kdo platí,“ hlásal koncem dubna ve francouzském Národním shromáždění poslanec opoziční pravicové strany Unie pro francouzskou demokracii Gérault Verny.

Šlo o jednu z prvních zmínek o postavě Nicolase ve francouzské vrcholové politice. Verny tehdy neodkazoval k žádnému konkrétnímu muži, ale k internetovému hnutí, jež v posledních měsících rovněž nabývá na síle.

Fenomén Nicolas původně pochází z internetového „memu“. Vše začalo již před několika lety obrázkem zhruba 30letého muže – Nicolase – ve značně ztrápeném stavu s hlavou složenou v dlaních, který na jedné straně financuje život důchodcům Bernardovi a Chantal, na druhé mladému cizinci Karimovi.

Co začalo jako vtip s rasistickým podtextem šířící se v pravicových a libertariánských zákoutích internetu, se stalo symbolem nespokojenosti pracující střední třídy, která má pocit, že na daních výrazně přeplácí a táhne tak sociální systém státu.

„Mají tak velkou hlasovací moc, že se od nich nevyžaduje žádné úsilí. Politici proto tlačí na pracující,“ řekl pod podmínkou anonymity zakladatel profilu NicolasQuiPaie na síti X, který má přes 75 tisíc sledujících, v narážce na rozpor mezi pracujícími a důchodci.

Uvedl, že účet založil, aby bránil svoji generaci a zároveň popřel propojení s jakoukoliv politickou stranou či hnutím.

„Nicolas to zaplatí“ sice zatím na rozdíl od hnutí „Všechno zablokujme“ nepřekračuje hranice internetu, již nyní ale budí obavy v Elysejském paláci.

„Dáváme pozor na hnutí jako ‚Nicolas to zaplatí,“ potvrdil bruselskému serveru Politico jeden ze zdrojů znalý dění v Elysejském paláci. „Můžeme to vnímat buď jako populistické krajně pravicové hnutí, nebo jako varovný signál, že spokojenost občanů s daňovým systémem klesá. Myslím, že je to obojí a znamení, že daně se již nesmí zvyšovat,“ dodal.

Pro Emmanuela Macrona je hnutí nepříjemné také kvůli tomu, že zasahuje přímo do dlouhodobého jádra jeho elektorátu – pracující střední třídy.

Právě jejich hlasy Macron postupně ztrácí a je otázkou, ke komu se nyní přikloní. Myslí si na ně ale i jiné subjekty. A to i v řadách nyní již padlé vlády.

Fenoménu se chopil například ministr vnitra z řad Republikánů Bruno Retailleau, který v kritické narážce na Bayroův návrh rozpočtu prohlásil, že je to „Nicolas, kdo bude dále platit“.

Největší otazník ale visí nad tím, jak se střední třídu podaří nalákat Národnímu sdružení. Střední třída je dlouhodobě částí elektorátu, která partaj Marine Le Penové a Jordana Bardelly příliš nepodporuje.

Mezi frustrovanými třicátníky a Národním sdružením je jeden zásadní rozpor. Strana dlouhodobě platí za obhájce zájmů důchodců, tedy skupinu, se kterou je hnutí „Nicolas to zaplatí“ ve sporu.

S tím by ale mohla pomoci vycházející hvězda strany a její oficiální šéf Jordan Bardella, o kterém je známé, že je zastáncem volného trhu a partaj by rád přeprofiloval, aby byla přijatelnější právě pro umírněnější a bohatší voliče.

„Historicky je to ten typ populace, který se Národnímu sdružení nedařilo přetáhnout. Pokud se jim podaří dostat se k těmto voličům, mohou se přiblížit tomu, že by získali většinu elektorátu,“ poznamenal pro Politico analytik Bruno Jeanbart.