Norové spočítali, kolik dá Evropa na obranu, když Rusko zvítězí a když ne

Válka na Ukrajině už trvá téměř čtyři roky a prověřuje schopnost Evropy chránit vlastní bezpečnost, politickou stabilitu a ekonomickou prosperitu.

Děje se tak ve chvíli, kdy se Spojené státy, tradiční garant bezpečnosti starého kontinentu, z této role pod vedením Donalda Trumpa postupně stahují.

Nedávné mírové iniciativy přicházející z USA ukázaly rostoucí rozdíl mezi americkým a evropským pohledem na ruskou válku proti Ukrajině.

Některé návrhy počítají s omezením ukrajinské suverenity, zmrazením frontové linie a vyloučením Ukrajiny z budoucího členství v NATO.

Takový přístup však podle expertů nereflektuje chování Ruska během celé války – Moskva dosud neprojevila ochotu ke skutečnému kompromisu a jednání opakovaně využívá jako nástroj nátlaku.

Vědci z Norského ústavu mezinárodních vztahů v nové studii nazvané Evropská volba analyzují možné scénáře vývoje války na Ukrajině a její dopady.

Autoři zdůrazňují, že Evropa stojí před dvěma výrazně odlišnými možnostmi: buď výrazně zvýšit podporu Ukrajině, aby mohla konflikt vyhrát, nebo čelit mnohem vyšším nákladům, pokud Rusko dosáhne vojenského úspěchu a Evropa bude nucena sama posílit svou obranu a čelit důsledkům ruského tlaku.

Podle výpočtů by celkové náklady spojené s ruským (částečným) vítězstvím mohly být až dvakrát vyšší než náklady na vybavení Ukrajiny pro úspěšnou obranu.

V prvním scénáři, který analytici označují za nejpravděpodobnější při zachování současného tempa podpory, by se válka proměnila v dlouhodobý konflikt opotřebení.

Rusko by postupně získávalo převahu, obsazovalo další části ukrajinského území a nakonec by Kyjev dotlačilo k přijetí nevýhodné mírové dohody. Ta by podle studie znamenala omezení ukrajinské suverenity, zablokování její integrace do EU a NATO a dlouhodobou politickou i ekonomickou nestabilitu země.

Takový vývoj by měl přímé bezpečnostní důsledky i pro Evropu. Rusko by po oslabení Ukrajiny mohlo uvolnit vojenské kapacity a zesílit tlak na další státy v regionu, zejména v Moldavsku, Pobaltí a severní Evropě.

Evropské země by byly nuceny výrazně urychlit zbrojení, posílit vojenskou přítomnost na východním křídle NATO a investovat do obrany v řádu stovek miliard eur. Součástí tohoto scénáře by byly i trvalé hybridní hrozby, kybernetické útoky a politické destabilizační operace.

Druhý scénář vychází z předpokladu, že Evropa převezme hlavní odpovědnost za vojenskou podporu Ukrajiny. Analytici uvádějí, že dodání dostatečného množství zbraní, munice a systémů protivzdušné obrany by umožnilo zastavit ruský postup a znovu získat iniciativu. Nejde přitom nutně o úplné osvobození všech okupovaných území, ale o vytvoření takové vojenské rovnováhy, která by Rusko donutila přistoupit na jednání o míru za udržitelných podmínek.

Podle studie by tento přístup znamenal vysoké výdaje v krátkém horizontu, z dlouhodobého hlediska by však vedl k nižším celkovým nákladům než scénář ruského vítězství. Úspěšná obrana Ukrajiny by snížila riziko masivních uprchlických vln, omezila potřebu rychlého a nákladného zbrojení v Evropě a poskytla evropským státům více času na systematické posílení vlastní obrany.

Na základě propočtů by realizace prvního scénáře – tedy postupné ruské převahy bez výrazného navýšení evropské podpory – znamenala pro Evropu výrazné ekonomické i bezpečnostní náklady v řádu stovek miliard eur.

Mluví se o celoevropských výdajích přesahujících až 1600 miliard eur během čtyř let, pokud by Rusko dosáhlo významných vítězství a evropské státy by musely samy posílit svou obranu a zvládat narůstající migrační a humanitární tlaky.

Oproti tomu varianta, v níž by Evropa výrazně navýšila vojenskou podporu Ukrajině a umožnila jí zastavit ruský postup, by podle autorů studie vedla k podstatně nižším celkovým nákladům.

Přestože by si vyžádala vysoké výdaje v prvních letech, v souhrnu by byla pro evropské státy zhruba o polovinu levnější než scénář ruského (částečného) vítězství.

V této souvislosti se dnes na evropské politické scéně odehrává klíčová debata o tom, jak tyto prostředky sehnat a financovat další podporu Ukrajině.

Unijní lídři mají na probíhajícím summitu v Bruselu rozhodnout o využití zmrazených ruských aktiv v hodnotě zhruba 210 miliard eur, která byla zadržena v EU po začátku invaze v roce 2022 jako součást sankčního režimu. Cílem je použít tyto prostředky jako zajištění pro velký „reparační úvěr“ Ukrajině na financování jejích obranných a civilních potřeb v letech 2026–2027.

„Takový plán by mohl pokrýt významnou část očekávaných nákladů, aniž by bylo nutné okamžitě zatížit rozpočty členských států vysokými jednorázovými výdaji. Pokud se Evropě nepodaří dohodnout, mohou být důsledky pro její bezpečnost a důvěryhodnost dalekosáhlé,“ píše ve svém komentáři odborník na Rusko z Mezinárodního institutu pro strategická studia Nigel Gould-Davies.

Debata je však komplikovaná. Některé státy, především Belgie, kde je uložená většina těchto aktiv, vyjadřují obavy ohledně právních rizik a možné odplaty ze strany Moskvy, včetně právních žalob či ekonomických protiofenziv.

Podobné obavy sdílí i další země, které varují před narušením důvěry v evropský finanční systém, pokud by bylo ruské vlastnictví aktiv jednostranně použito. Mezitím Ukrajina a její zastánci upozorňují, že bez rozhodného kroku může selhání plánu znamenat „katastrofu pro každého Evropana“, protože by se zhoršila finanční situace Kyjeva a výrazně se zvýšily náklady konfliktního pokračování.

Evropské lídry čeká tedy nejen otázka kolik peněz je třeba, ale i rozhodování se, odkud je vzít. Volba mezi mobilizací vlastních zdrojů, využitím ruských aktiv nebo kombinací obojího se teď podle expertů stává jedním z nejdůležitějších momentů evropské bezpečnostní politiky od začátku konfliktu – a může výrazně ovlivnit, zda se Evropa dokáže postavit nákladům války efektivně a jednotně.