Nová studená válka? Soupeření o vliv i ekonomickou moc změnilo pravidla

Nepřátelství mezi ideologicky odlišnými bloky, jaderné zbrojení a podpora protichůdných stran v lokálních konfliktech po celém světě.

Současné dění v mnohém může připomínat období studené války, které definovalo mezinárodní vztahy po desítky let.

Když se minulý týden setkala trojice mužů na náměstí Nebeského klidu, v médiích se objevily reakce o setkání „nové Osy zla“, někteří experti pak označili události v Pekingu právě za důkaz o průběhu „druhé studené války“.

V přehledu shrnujeme, v čem mohou být tyto paralely přesné a v čem je dnešní rozložení geopolitických sil rozdílné.

Čínský prezident Si Ťin-pching, jeho ruský protějšek Vladimir Putin a severokorejský lídr Kim Čong-un se netají svým vymezováním proti Západu. Ostatně právě během diplomatických setkávání v Číně minulý týden padla řada prohlášení na toto téma.

Si ve svém projevu zmínil, že se Šanghajská organizace pro spolupráci má postavit proti konfrontaci bloků a šikanózním praktikám. Je třeba zmínit, že toto uskupení zahrnuje přibližně 26 zemí z Asie, Evropy a Afriky, které zaujímají 43 procent světové populace a 23 procent jejího HDP. Nejde tak o zanedbatelnou alianci.

Někteří experti četli takové prohlášení jako kritiku kroků amerického prezidenta Donalda Trumpa, který využívá proti jiným státům vysoká cla.

Putin pak na summitu zopakoval svůj dlouhodobý pohled na mezinárodní uspořádání, tedy snahu o potlačení vlivu Spojených států. Aliance podle něj oživila „skutečný multilateralismus“, přičemž národní měny se stále častěji používají při vzájemných platbách.

„To zase vytváří politický a socioekonomický základ pro vytvoření nového systému stability a bezpečnosti v Eurasii,“ řekl. „Tento bezpečnostní systém by – na rozdíl od eurocentrických a euroatlantických modelů – skutečně zohledňoval zájmy široké škály zemí, byl by skutečně vyvážený a neumožňoval by jedné zemi zajistit si vlastní bezpečnost na úkor ostatních.“

Taková událost neunikla pozornosti ve Spojených státech a ani v Evropě. Zatímco Trump obvinil trojici lídrů z toho, že proti jeho zemi intrikují, unijní představitelé varovali před silou aliance.

Spojenectví, které se potvrdilo v Pekingu, je na papíře již delší dobu. A je také klíčem pro pochopení toho, proč se někteří experti zdráhají mluvit o druhé studené válce.

Rozložení sil ve světě se od té doby razantně proměnilo. Zatímco pád Sovětského svazu znamenal i konec studené války, předeslal také proměnu geopolitických pořádků. Za posledních 30 let se Rusku nepodařilo obnovit svou sféru vlivu. A to přesto, že kvůli tomu rozpoutalo několik krvavých konfliktů.

Válka na Ukrajině, kterou ruský režim obhajoval snahou zachránit sousední stát před západním vlivem, nakonec pověst Moskvy spíše poškodila. Západní sankce donutily Moskvu k přeorientování ekonomiky a větší závislosti na Číně. A stejně tak i diplomatické vyhnanství připravilo Rusko o několik dřívějších spojenců.

„Rozdíl je v tom, že svět je dnes mnohem více multipolární a pozice se proměnily. Ale to není to, co by Rusko chtělo, protože dlouhodobě touží po tom být možná jediným, nebo alespoň druhým lídrem světa – podobně, jako tomu bylo právě během studené války,“ podotkl pro Seznam Zprávy Arsenij Kumankov, odborník působící na Princetonské univerzitě, který se věnuje ruské politické scéně.

Dodává, že nepřátelství vůči Spojeným státům není už natolik dogmatické, což lze vidět právě na většinou pozitivních interakcích, které má Vladimir Putin se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem.

Navíc po velkou část období studené války byly Čína a Sovětský svaz ve sporu, což rozdělovalo komunistický blok. Moskva nemohla spolupracovat s Pekingem proti Západu. Dnes jsou však Čína a Rusko blízkými a zároveň nerovnocennými partnery.

Podle oslovených expertů je tak současná geopolitická dynamika silně rozdílná od té v době studené války.

„Studená válka byla bipolární konfrontací mezi dvěma bloky. Dnešní svět je mnohem více multipolární. Ačkoli EU a USA jsou si prozatím bližší, než jsou ostatním významným hráčům, stejně jako si jsou bližší Čína a Rusko, nakonec všichni významní hráči sledují své národní zájmy,“ popsal pro Seznam Zprávy Sven Biscop s tím, že dnes se země nemusí tolik bát být autonomní, protože jednotlivé páky nejsou tak silné.

„Pokud se Putinovi podaří uzavřít výhodnou dohodu s Trumpem, nebude například žádat čínského prezidenta o svolení. Je nepravděpodobné, že by se hráči jako Indie připojili výlučně k jednomu nebo druhému ‚táboru‘,“ dodal.

V těchto ohledech má své limity i spojenectví Ruska a Číny, která je v mnohém navázaná na západní státy.

„Termín ‚nová studená válka‘ tak nemusí přesně vystihovat povahu vztahů mezi Ruskem a Čínou. Přestože jsou obě země často vnímány jako hlavní hrozby pro západní stabilitu, realita je složitější než jednoduché rozdělení na dva bloky,“ popsala Skylar Christoffersenová, která působí na Harvardově univerzitě.

„Rusko by bez čínské podpory jen obtížně provokovalo Západ, protože Peking má vlastní obavy z války a dominuje v obchodní i technologické spolupráci, včetně vesmírných programů. Čína je navíc ekonomicky závislá na Spojených státech a Evropské unii, což ji vede k opatrnosti v otázce otevřené podpory Ruska, ať už v rusko-ukrajinské válce, nebo v jakémkoli možném globálním konfliktu,“ uvedla.

Stejně tak podle Biscopa hraje v novém světovém rozpoložení mnohem menší roli ideologie. Zatímco v minulém století šlo zejména o boj mezi demokracií a komunismem, dnes je mnohem důležitější komoditou ekonomika.

„Existují dva hlavní rozdíly oproti studené válce. Zaprvé je Čína nedílnou součástí globální ekonomiky, což SSSR nebyl. A zadruhé dnešní mocnosti se nesnaží exportovat svou ideologii – Čína například spolupracuje s kýmkoli, kdo je ochoten s ní spolupracovat – cílem není přeměnit své partnery na komunistické lidové republiky,“ poznamenal Biscop.

Sedmdesát procent zemí nyní obchoduje s Čínou více – ve většině případů dvakrát tolik – než s Amerikou. Pokud se konkurence mezi USA a Čínou dále zintenzivní a rozdělí svět na dvě oddělené ekonomické a technologické sféry, nemusí být jasné, která strana „zadržuje“ tu druhou.

Právě multipolarita a ekonomická rivalita tak podle experta Odda Arneho Westada, který působí na Univerzitě Yale, spíše připomíná jiné historické období.

„Nemyslím si, že vstupujeme do další studené války. Dnešní svět se stává stále více multipolárním a (bohužel) mi připomíná spíše svět před rokem 1914 než cokoli jiného od té doby. Mnoho mocností soupeří o výhody v rámci stejného globálního ekonomického systému. Samozřejmě existují ideologické rozdíly, ale nejsou tak zásadní, jako při střetech během studené války,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy.

Další varují před paralelami zejména proto, že žijeme v rozdílném světě a výsledek, který studená válka měla, by dnes nemusel být obdobný.

„Skutečnost, že nedošlo k žádným přímým válkám mezi USA a Sovětským svazem, však může vést k lehkomyslnému závěru, že snahy o krizové řízení a kontrolu eskalace během studené války byly spolehlivé. Stručně řečeno: povrchní a růžový pohled na studenou válku může vést k přehnané důvěře ve schopnost Spojených států a Číny zvládat krize a kontrolovat eskalaci,“ upozornil politolog Andrew Scobell.