Podívejte se do zákulisí, říká válečný novinář: Amerika stojí na straně Ruska

Jednání o míru na Ukrajině se opakovaně setkávají s neúspěchem, posun nepřinesly ani summity na Aljašce a ve Washingtonu. Zatímco svět sleduje marné pokusy o diplomacii, realita na frontě a politické manévry v zákulisí ukazují jiný obraz: Amerika stojí na straně Ruska.

„Trump je s Ruskem spjat na velmi hluboké úrovni. Nikdy neudělá nic, co by ruským zájmům uškodilo,“ tvrdí v rozhovoru pro Seznam Zprávy britský válečný novinář Luke Harding, který téměř 20 let pracuje pro deník The Guardian.

Harding podrobně zkoumal Trumpovy vazby na Moskvu – od KGB přes českou StB až po obchodní a finanční kontakty z 90. let – a na základě několika na sobě nezávislých záznamů dospěl k závěru, že americký prezident se chová tak, aby vyhovoval ruským zájmům.

Během rozhovoru pro Seznam Zprávy dokonce řekl, že se Trump přinejmenším chová jako spolupracovník Ruska. Harding o tom napsal i knihu, která v češtině vyšla pod názvem Tajná dohoda a s podtitulem Jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům.

„Viděli jste někdy, že by pro někoho jiného než Putina rozprostřel červený koberec a tleskal mu, zatímco vystupuje z letadla?“ ptá se.

Právě tyto zkoumané vazby podle uznávaného reportéra znamenají, že ruská válka na Ukrajině v dohledné době neskončí. „Dokud bude u moci Putin a dokud Trump či jeho administrativa nebudou tlačit na Moskvu, konflikt bude pokračovat,“ konstatuje s tím, že k plánované schůzce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského s Putinem rozhodně nedojde.

Jednání o míru na Ukrajině na Aljašce ani ve Washingtonu nepřinesla žádné výsledky. Po tolika neúspěšných pokusech o příměří a mírové dohody – myslíte si ještě, že taková setkaní mají smysl?

Podle mě je hlavní problém v tom, že Donald Trump vlastně nedává smysl. Jeho „mírové snahy“ jsou prázdné. Realita je taková, že de facto podporuje Rusko. A když k němu budeme shovívaví, řekneme, že je mu osud Ukrajiny lhostejný a že je v mírových jednáních naprosto nekompetentní. Ale já si myslím, že jde ještě dál.

Co tím naznačujete?

Od chvíle, kdy se v lednu vrátil do Bílého domu, je zřejmé, že změnil stranu. Vždyť víme, co si myslí o Putinovi, říká mu přítel, skvělý chlap.

Na jaře jsme byli svědky scény, kdy Trump v Oválné pracovně veřejně osočil Zelenského, nazval ho diktátorem a obvinil z rozpoutání války. To, co vidíme posledních sedm měsíců, je naprostá neochota udělat ty zjevné kroky, které by mohly vést k ukončení války: znovu vyzbrojit Ukrajinu a zároveň vyvinout politický a ekonomický tlak na Rusko.

Ani jedno neudělal. Jen stále opakuje, že něco přijde – za 20 dní, za měsíc, za dva měsíce… A nic.

Jediným konkrétním výsledkem summitu na Aljašce bylo, že Trump převzal Putinovu rétoriku – jeho „plán“ na ukončení války, který v podstatě spočívá v odmítnutí příměří a prosazení „komplexního urovnání“. Ještě půl roku předtím přitom Trump sám mluvil o příměří.

Ve skutečnosti se Amerika z celé věci stáhla. Otázka je, do jaké míry Spojené státy Rusku aktivně pomáhají. Když se ale na věc podíváte strategicky, je jasné, že Trumpovým cílem je jakýsi „velký reset“ s Putinem – velká dohoda. To je jeho priorita.

A není to jen o Ukrajině. Jednají spolu také o obchodu, Arktidě, návratu amerických ropných firem do Ruska. Trump je přitom téměř zcela lhostejný k utrpení Ukrajinců a k tomu, že tam lidé každý den umírají.

Myslíte, že Amerika chce, aby Ukrajina prohrála?

Spíš je to Trumpově administrativě úplně jedno. V zásadě ale stojí na straně Ruska. Jakmile si tohle člověk připustí, všechno začne dávat smysl. Amerika pod Trumpem v tomto konfliktu zásadně změnila pozici, dnes je spíš proruská.

U Trumpa nemá cenu rozebírat jeho výroky, často jsou to jen nesmyslné smyčky. Důležité je sledovat, co skutečně dělá. A to, co udělal dosud, pomohlo hlavně Rusku. The Wall Street Journal například informoval, že Pentagon potichu vetoval ukrajinské útoky na ruské území s využitím amerických zbraní.

Klíčové je, že americké dodávky zbraní prakticky ustaly. To samozřejmě Rusku nahrává a umožňuje jeho armádě postupovat na Donbasu i na východě země.

Podívejte se také na lidi kolem něj. Třeba Steve Witkoff je okázalý a samolibý sympatizant Putina. V Moskvě mu vždy naservírují propagandu, on jí uvěří a pak ji opakuje – až do absurdností, například když tvrdil, že když byl Trump loni málem zavražděn, Putin se za něj modlil.

V Kremlu se tím baví. Ti lidé nahoře, často bývalí příslušníci KGB, považují Trumpa za snadno manipulovatelného. Nepotřebují žádné složité triky – stačí mu lichotit, opakovat jeho vlastní lži a on jim pokaždé podlehne.

Ale Donald Trump přece říká, že chce válku na Ukrajině ukončit. Musí si být vědom toho, že jediný způsob, jak na Vladimira Putina, je skrze projevení síly. Proč tedy nikdy nezaujme tvrdší postoj?

V roce 2017 jsem vydal úspěšnou knihu Collusion (Tajná dohoda), která popisuje, jak Rusové pomohli Donaldu Trumpovi vyhrát v prezidentských volbách v roce 2016. A myslím, že odpověď je v zásadě jednoduchá: Trump je s Ruskem spjat na velmi hluboké úrovni. Nikdy neudělá nic, co by ruským zájmům uškodilo.

Když se podíváme na volby v roce 2016, na Muellerovu zprávu i na zprávu senátní zpravodajské komise, obě výslovně konstatují, že Rusko vedlo rozsáhlou, systematickou, mnohovrstevnou špionážní operaci s cílem pomoci Trumpovi k vítězství. V tomhle smyslu jim něco dluží.

Pak je tu samozřejmě ideologie. Mnozí lidé z MAGA křídla Republikánské strany se dívají na Rusko a líbí se jim, co vidí. Vnímají ho jako konzervativní, nacionalistický, „bílo-křesťanský“ stát, který je proti liberalismu, feminismu a „woke“ kultuře, vedený silným vůdcem. A to se jim jeví jako model, jakým by se měla ubírat i Amerika.

Takže USA vidí v Rusku svůj vzor?

Ano. A k tomu se přidává i dlouhá historie kompromitujících materiálů. Trump jezdil do Moskvy opakovaně už od 80. let. Já sám jsem těsně před ruskou invazí na Ukrajinu pracoval v Praze s českými novináři a studovali jsme archivy StB. A zjistili jsme, že StB sledovala Donalda Trumpa už od konce 70. let.

Tohle zpravodajské „zboží“ pak mířilo do Moskvy, takže už v 80. letech musela mít KGB na Trumpa velmi rozsáhlý spis. Následovaly opakované pokusy Moskvy si ho „vypěstovat“.

Můžeme se donekonečna přít o to, do jaké míry je Trump komplicem, jestli si všechno uvědomuje nebo co se přesně odehrálo v hotelu Ritz-Carlton v roce 2013 (viz infobox Steelův spis). 

A je těžké necítit soucit se Zelenským. Dělá všechno, co může, aby si Trumpa naklonil, aby s ním udržel dobré vztahy. Ale je to, jako kdyby plaval proti silnému proudu – zatímco Putin si na druhé straně jen pohodlně plave s proudem.

Vy jste Trumpovy vazby na Rusko detailně studoval. Z toho, co říkáte, chápu správně, že věříte tomu, že americký prezident slouží ruským zájmům?

Přinejmenším se tak chová. Myslím, že i kdyby někdo říkal, že neexistuje důkaz, že jde o konspirační teorii, stačí se podívat na to, co Trump dělal od ledna ve srovnání s Joem Bidenem.

Biden poslal Ukrajině miliardy dolarů na zbraně. Nebylo to perfektní, bylo napětí, byla tu strategická opatrnost administrativy, která Ukrajince frustrovala. Ale byla tu politická, vojenská, ekonomická a rétorická podpora, spolupráce s evropskými partnery a transatlantickými spojenci. To všechno dnes prakticky zmizelo.

Místo toho máme Spojené státy, které jsou z velké části pasivní. Trump na Rusko žádným způsobem netlačí. A ty scény na Aljašce? Putin vystoupí z letadla, Trump ho vítá na červeném koberci, tleská mu. Dělá to pro Zelenského? Pro českého premiéra? Pro Keira Starmera? Ne. Dělá to pro Putina.

Nechá ho jet v jeho milovaném autě, nechá ho mluvit první na tiskové konferenci, nepokládá otázky, které by mohly Rusy kompromitovat. Je to velmi neobvyklé. Trump je nejvíce proruský prezident v americké historii, zároveň nejméně „americký“. A země, která z toho nejvíc trpí, je Ukrajina.

Summit v Anchorage na fotografiích:

V jednom z rozhovorů s ukrajinskými médii jste řekl, že Trump byl v minulosti jakýmsi snem KGB. Můžete to víc rozvést?

Existuje kniha, kterou mám teď na poličce, Comrade Kryuchkov’s Instructions (Pokyny soudruha Krjučkova). Jsou to tajné spisy KGB o zahraničních operacích v letech 1975–1985, které pašoval Oleg Gordijevskij, nejdůležitější dezertér během studené války, jenž deset let tajně pracoval pro britskou rozvědku MI6. Přeposílal jim všechny instrukce, které dostával od KGB.

Jeden z motivů, který se objevuje v 80. letech, byla frustrace KGB, že v Americe nemají větší úspěchy při získávání agentů. Po invazi Sovětů do Maďarska a zvlášť do Československa v roce 1968 se lidé motivovaní ideologií rychle zmenšovali. KGB se proto rozhodla hledat jiné typy – lidi, kteří nejsou motivovaní komunismem, ale penězi. Snadno zkorumpovatelní a naivní.

A tím pro ně byl Donald Trump?

Je to úsměvné, ale přesně. V dokumentech KGB jsou kritéria pro ideálního amerického agenta: ambiciózní v politice či byznysu, špatní analytici, s chaotickým osobním životem, materiálně orientovaní a chamtiví. Když jsem si to poprvé přečetl, smál jsem se – každý bod sedí na Donalda Trumpa.

Nemůžeme tvrdit, že Trump v 80. letech nosil sovětskou uniformu, ale KGB do něj vkládala velké úsilí. I po rozpadu Sovětského svazu pokračoval v četných cestách do Moskvy, některé spojené se ženami. To vše potvrzuje i zpráva senátní zpravodajské komise.

Kompromitující materiály pravděpodobně existují – moderní ruské bezpečnostní složky rády natáčí lidi, vloupávají se do bytů. Trump o tom ví a Putin také. A Trump ví, že Putin to ví. V takové situaci je pak jeho chování vůči Putinovi zcela submisivní, zatímco k jiným světovým vůdcům může být hrubý. To je jeden z největších záhadných jevů naší doby. Přesto je to přímo před očima každého.

Podle některých tvrzení Rusové Trumpa finančně zachránili, když byl v 90. letech zadlužený. Je na tom něco pravdy?

Ano, zkoumal jsem to. V 90. letech byl Trump v Moskvě známý jako někdo, kdo je spojený s praním peněz – lidé mohli přijít do Trump Tower s miliony v hotovosti a koupit si byt bez otázek. Postupně ho Rusové několikrát finančně podporovali.

Například Donald Trump Jr. sám řekl, že „většina našeho obchodního modelu pochází z Ruska“ – narážel tím na ruské klienty, kteří investovali do nemovitostí Trump Organization, a to mnohdy prostřednictvím anonymních schémat.

Nebo když oligarcha Dmitrij Rybolovlev koupil Trumpovu floridskou vilu za 90 milionů dolarů, přestože ji Trump pořídil za 40 milionů a nijak ji neupravoval. Je to série velmi zvláštních epizod, které ukazují, že Trump měl s Ruskem finanční vazby, některé veřejné, některé tajné.

Zmiňoval jste také spojitost s komunistickou tajnou policií…

Ano, i Trump byl v 80. letech na radaru české StB. Jeho tchán s ní neformálně spolupracoval a některé zprávy byly o běžných záležitostech – například o Donaldu Trumpovi Jr., když si jako chlapec zlomil nohu. Ať už to interpretujeme jako byrokratickou snahu, nebo něco víc, faktem je, že Trump byl sledován komunistickou tajnou policií stejně jako KGB.

Vy jste sám žil v Moskvě. Překvapilo vás něco během ruské agrese na Ukrajinu, nebo jste vždy věděl, čeho je Rusko schopné?

Nic mě nepřekvapilo. Byl jsem v Moskvě čtyři roky, do roku 2011, sledovali mě lidé z FSB, byt byl odposlouchávaný a natáčený. Zažil jsem i hrozivé situace – například když někdo z bezpečnostních složek rozbil okno do pokoje mého šestiletého syna. Po vraždě Alexandra Litviněnka bylo jasné, že tento režim nezná žádné hranice. Už tehdy bylo zřejmé, že Putin má vlastní imperiální a mesianistické plány a že je stále více posedlý Ukrajinou.

V roce 2021, když Rusko soustředilo síly na Krym a Bělorusko, jsem byl přesvědčen, že invaze nastane, i když jsem neznal její přesný rozsah. A opravdu k ní došlo. Byl jsem v Kyjevě, když tehdy dorazily ruské tanky.

Jak vás, s ohledem na vaši zkušenost válečného reportéra, zasáhla brutalita ruské agrese a rozsah válečných zločinů?

Mám zkušenosti z válek v Iráku, Afghánistánu, Sýrii i Donbasu v roce 2014, ale to, co jsem viděl v Buči, bylo nejhorší.

V jednom ze svých příspěvků na sociální síti X jste v poslední době zmínil, že válka bude pokračovat a že ruské požadavky se nezměnily. Nevěříte, že současné snahy o ukončení války skutečně k něčemu povedou?

Myslím, že válka bude pokračovat, dokud bude u moci Putin. Setkání Zelenskyj–Putin se nikdy neuskuteční, protože Putin neuznává Zelenského legitimitu, setkat se s ním by znamenalo jeho uznání a to nechce. Moskva si myslí, že čas je na její straně a že může dosáhnout svých cílů dlouhodobě, zejména s tím, jak vnímá politickou situaci v USA.

Podle Putina totiž „vítězství vede spíš přes D.C. než přes Donbas“ – klíčovou roli v konfliktu vidí spíš v politickém prostředí ve Washingtonu než na bojišti na Ukrajině. Současné snahy o ukončení války tak podle mě nemohou přinést zásadní změnu. Jediná možnost, že by se situace mohla změnit, je, pokud by Putin přestal být u moci, a dokud je, bude agresivní politika pokračovat.

Ukrajinci ale mají své silné stránky, technické schopnosti, drony, rakety a dokážou zasahovat ruské zázemí, což Rusku způsobuje stále větší problémy. Takže válka bude pokračovat, ale Rusko už začíná pociťovat tlak.

Bavili jsme se dnes jen o Rusku a Americe, ale téměř jsme zapomněli na roli Evropy. Myslíte si, že Evropa jako samostatný hráč nemůže Ukrajině pomoct na cestě k příměří?

V Evropě, včetně Prahy, už je konečně jasné strategické pochopení, že je na to sama. Evropa musí Ukrajině nadále poskytovat podporu, protože bez ní už je jasné, že prostě padne.

Přesto od roku 2022 Evropa ukázala, že dokáže jednat jednotně, a tato soudržnost dokázala překvapit i Putina. Ale udržet ji je těžké. Lídři musí svým voličům vysvětlit, že bezpečnost znamená vyšší výdaje na obranu, a to často na úkor zdravotnictví a školství, v době, kdy sílí nacionalismus a populismus.

Pokud Evropa obstojí a dokáže podporovat Ukrajinu, hájit svá základní pravidla – práva, mezinárodní právo, rovnost malých i velkých států –, může sehrát klíčovou roli. Bez této jednoty a odvahy ale Ukrajina samostatně příměří nedosáhne.