Členové Trumpova týmu v podezření z vazeb na Rusko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od chvíle, kdy Donald Trump v roce 2015 vstoupil do boje o Bílý dům se sloganem „Make America Great Again“, začaly americké tajné služby sbírat stopy, které naznačovaly nezvyklé a podezřelé vazby mezi jeho týmem a ruskými představiteli.

Tyto kontakty se staly středobodem jednoho z nejvýbušnějších politických skandálů posledních desetiletí. Vyšetřování skončilo s jedním jasným závěrem: Rusko se pokusilo zasáhnout do amerických prezidentských voleb v roce 2016, a to s cílem pomoci Donaldu Trumpovi k vítězství. Zapojení členů Trumpova štábu do této operace se nepodařilo jednoznačně prokázat.

Stejně jako po vítězství ve volbách v roce 2016 Trump i letos v lednu po svém druhém vstupu do Bílého domu obsadil klíčové pozice kabinetu lidmi, kteří podle několika na sobě nezávislých nedávných zjištění mají prokazatelné napojení na osoby blízké Kremlu.

Novináři se na kontakty těchto lidí v Moskvě zaměřují i kvůli obratu americké politiky ve vztahu k Rusku. „Trump naprosto změnil přístup Ameriky k Rusku, a to po několika letech,“ říkala v rozhovoru na konferenci ve Lvově, jejíž partnerem byly i Seznam Zprávy, novinářka a expertka na autoritářské systémy Anne Applebaumová.

Americká zahraniční politika byla více než 80 let založena na síti aliancí a institucí, které umožňovaly Spojeným státům promítat svou moc, vytvářet zóny prosperity a obchodovat s podobně smýšlejícími partnery, především v Evropě, ale i v Asii.

Podle Applebaumové však Trump od svého nástupu do úřadu dává jasně najevo, že už nemá zájem naslouchat evropským spojencům a místo toho se staví po boku mocnosti, která představuje pro Evropu hrozbu. Ve svém nejnovějším článku pro The Atlantic také píše, že Spojené státy dávají „Vladimiru Putinovi všechny důvody pokračovat v zabíjení Ukrajinců“.

Ve světle nedávných výroků amerického prezidenta, které byly k Rusku velmi kritické – a vzhledem k jeho pověstné nepředvídatelnosti – je ale nutné poznamenat, že nikdy nelze vyloučit opětovnou změnu Trumpova přístupu. Stejně tak se může stát, že některé původní spojence prezident částečně či zcela zavrhne.

Kdo jsou tedy významní představitelé americké administrativy a Trumpova okolí s vazbami k Rusku?

Pozornost vzbudilo odhalení novinářů britského deníku The Telegraph, kteří popsali případ teď už bývalého úředníka amerického ministerstva zahraničí Darrena Beattieho. Právě on stojí za rozhodnutím zrušit Global Engagement Center, klíčovou vládní agenturu, jejímž úkolem bylo odhalovat ruské dezinformační operace a čelit jim.

Zdroje listu z diplomatických kruhů naznačují, že Beattieho krok nelze chápat pouze jako personální reorganizaci.

„Eliminace centra, které bylo jedním z mála nástrojů schopných efektivně monitorovat ruské informační operace, je krok, který zásadně oslabil americkou schopnost bránit se hybridním hrozbám,“ řekl deníku nejmenovaný zástupce amerického ministerstva zahraničí.

Podezření umocňuje Beattieho osobní propojení: je ženatý s Ruskou Julií Kirillovovou, jejíž strýc Sergej Černikov je dlouholetým spojencem Kremlu. V minulosti působil ve vládních strukturách Putinovy administrativy a podle odhadů patřil k miliardářům s úzkými vazbami na ruské energetické zájmy.

Sama Kirillovová však obvinění odmítá jako „zlomyslné pomluvy“ a tvrdí, že její strýc byl naopak obětí Putinova režimu, žil v exilu kvůli údajnému stíhání za korupci a jeho podnik Bashkir Soda Company měl být ruskými úřady znárodněn.

Média nicméně opakovaně upozornila na Beattieho dřívější výroky na sociálních sítích a blogu Revolver News, kde označoval Západ za „globalistické americké impérium“, vyzýval k „infiltraci“ západních institucí ruskými vlivy a chválil Putina jako „statečného a silného“ vůdce, jenž prý udělal pro konzervativce v USA více než kdokoli jiný. Zároveň ostře kritizoval NATO a Západ, Británii dokonce označil za „nechutnou dystopii“.

Podezření ze střetu zájmu čelí také Trumpův zvláštní zmocněnec pro Blízký východ Steve Witkoff, realitní magnát a dlouholetý Trumpův známý.

Witkoff sám několikrát veřejně přiznal, že „strávil hodně času budováním přátelství a vztahu s Vladimirem Putinem“ a dvakrát se s ním - už jako člen Trumpova týmu - setkal v Moskvě a Petrohradu. Po jednom z těchto setkání doporučil Trumpovi, aby USA souhlasily s ruským požadavkem na připojení čtyř ukrajinských oblastí, což ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ostře odmítl.

Jak upozornili novináři americko-ukrajinského projektu The Counteroffensive, ale i časopis Forbes, i Witkoff má obchodní vazby na Rusy. Podílel se na několika projektech s miliardářem Lenem Blavatnikem – oligarchou narozeným v Sovětském svazu, který zbohatl během privatizace ruských státních podniků v 90. letech. Blavatnika, dnes občana USA a Velké Británie, Ukrajina v prosinci 2023 zařadila na sankční seznam kvůli „poškozování zájmů státu“.

S Witkoffem v posledních letech společně investovali do luxusních realitních projektů v New Yorku a na Floridě – například do výstavby komplexu One High Line nebo golfového rezortu Dutchman’s Pipe.

Ačkoliv Witkoff tvrdí, že se kvůli nové vládní roli od podnikání distancuje, jeho vazby s Blavatnikem nadále trvají. Projekty běží dál a generují zisky, což může vyvolávat otázky o střetu zájmů.

Oficiálně Blavatnik jakékoli vazby na Kreml popírá. Mluvčí jeho firmy Access Industries opakovaně tvrdí, že Blavatnik „nemá žádné napojení na ruskou vládu ani politiku“. Přesto ale jeho obchodní partner a blízký přítel Viktor Vekselberg v roce 2019 veřejně přiznal, že Blavatnik „vydělal téměř všechny své peníze v Rusku a teprve pak investoval v zahraničí“.

Poté, co ho Trump jmenoval zvláštním vyslancem, Witkoff tvrdil, že se chystá převést svůj podíl v realitní firmě a kryptoměnová aktiva na své syny. Jeho firma Witkoff Group od té doby prezentuje jako novou tvář společnosti jeho syna Alexe Witkoffa. Zda k převodu majetku skutečně došlo, zatím není jasné – žádné oficiální potvrzení zveřejněno nebylo.

I kdyby převod proběhl, podle expertů to střet zájmů neřeší. „Formální převedení majetku na syny nijak zásadně nesnižuje riziko střetu zájmů. Nelze zajistit, že se otec a syn nebudou nadále radit o řízení společných financí, nebo že se majetek časem nevrátí zpět,“ uvedl Josh Rudolph z think-tanku German Marshall Fund, který se zaměřuje na obranu demokracie a boj proti autoritářským vlivům.

I o současné personální šéfce Bílého domu se mluví v souvislosti s vazbami na ruské zájmy, byť nepřímými. Podrobně je zmapoval například britský politický server Byline Times, ale zmiňovala je i další média.

Před nástupem do Trumpova týmu byla Susie Wilesová spolupředsedkyní lobbistické firmy Ballard Partners, která zastupovala různé zahraniční klienty, včetně těch, kteří byli na amerických sankčních seznamech. Mezi její klienty patřili i lidé s přímými kontakty na ruské oligarchy, jako je David Yakobashvili, významný ruský podnikatel s blízkými vazbami na prezidenta Putina a státní energetickou společnost Rosněfť.

Wilesová byla také spolupředsedkyní lobbistické firmy Mercury Public Affairs, kde její kolega Bryan Lanza (a rovněž někdejší spolupracovník Donalda Trumpa) v roce 2018 lobboval za zrušení sankcí proti ruskému oligarchovi Olegu Děripaskovi a jeho firmě EN+ Group.

Děripaska je úzce spojený s ruským státem, vlastní ruský diplomatický pas a zastupoval ruskou vládu v zahraničí. Čelí také obviněním z praní špinavých peněz, zastrašování konkurentů, nelegálního odposlechu, vydírání, podplácení a vazeb na organizovaný zločin. Na druhou stranu byl také jedním z mála ruských oligarchů, kteří otevřeně kritizovali invazi na Ukrajinu.

Také bývalý manžel Wilesové Lanny Wiles má blízký pracovní vztah s lobbistou Rinatem Akhmetshinem, americkým občanem spřízněným s bývalým zástupcem šéfa ruské tajné služby FSB.

Akhmetshin se v roce 2016 účastnil známého setkání v Trump Tower, kde předáci Trumpovy kampaně dostali nabídku kompromitujících materiálů na tehdejší demokratickou prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou, údajně jménem ruské vlády.

Wilesová tento incident popsala jako „nešťastnou shodu okolností“ a zdůraznila, že o činech svého tehdejšího manžela tehdy nevěděla. Vysvětlila, že Lanny Wiles pracoval s neziskovou organizací zabývající se adopcemi z Ruska. Wilesová důrazně popřela jakoukoli účast na zahraničním vměšování do amerických voleb a uvedla: „Nezapojila jsem se a ani bych se nezapojila do něčeho, co by poškodilo kampaň, vládu, prezidenta nebo zemi.“

Wilesová v souvislosti s kampaní čelila také obviněním z možné spolupráce s ruskými zpravodajskými službami, která však popřela a americké úřady v případu dále nepokračovaly.

Podnikatel a zakladatel soukromé vojenské společnosti Blackwater, známé operacemi v Iráku a Afghánistánu, je dlouholetým blízkým spojencem Donalda Trumpa. Znají se už více než deset let a Erik Prince patří k vlivným poradcům, kteří prezidentovi pomáhají zejména v oblasti bezpečnosti a imigrační politiky.

Jak shrnula americká stanice CNN, Trump s Princem na konci svého prvního mandátu fakticky zpřetrhal vazby. Přesto se tento muž po prezidentově návratu do Bílého domu k Trumpovi znovu připojil. Podílel se například na zprostředkování kontaktů se Salvadorem, který pomáhá americké vládě při deportacích migrantů.

Prince má ale také dlouhodobé a komplikované vazby na Rusko, které jsou předmětem pozornosti amerických zpravodajských služeb i médií.

V roce 2017 například podle deníku The Washington Post organizoval tajné setkání na Seychelách, které mělo sloužit jako komunikační kanál mezi Trumpovým týmem a Kremlem.

Sešel se s Kirillem Dmitrijevem, šéfem Ruského fondu přímých investic (RDIF), což je státní investiční fond úzce napojený na Kreml. Dmitrijev je blízký spolupracovník Vladimira Putina, nedávno se podílel například na jednáních s Ukrajinou. RDIF byl už v době schůzky pod americkými sankcemi.

Toto setkání později prověřoval zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, když zkoumal ruské vměšování do amerických voleb v roce 2016. Prince během svědectví tvrdil, že šlo o náhodné setkání, ale jiné důkazy naznačovaly, že schůzka byla předem domluvená a koordinovaná.

Kromě toho se Prince spojil i s ruskou žoldnéřskou Vagnerovou armádou – podle informací ruského exilového serveru The Moscow Times nabídl jejich představitelům vojenské služby, což ukazuje na jeho aktivní snahu navázat bezpečnostní spolupráci s ruskými aktéry mimo oficiální diplomatické kanály.

Zakladatel Tesly a SpaceX, který už opustil Trumpovu administrativu, kde měl na starosti osekávání vládních výdajů, je v posledních letech spojován s Ruskem zejména kvůli svým aktivitám kolem satelitního internetu Starlink.

Systém sice na jednu stranu pomáhá s navigací Ukrajině, ale Elon Musk o jeho detailech podle zjištění amerických médií údajně mluvil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který ho měl požádat, aby neaktivoval Starlink nad Tchaj-wanem. Prý proto, že by to mohlo být vnímáno jako provokace vůči Číně a zároveň by vznikl precedent pro použití Starlinku v ozbrojených konfliktech mimo NATO.

Objevily se také obavy, že ruské síly mohly získat ukrajinské terminály Starlinku z černého trhu a využívat je např. pro komunikaci na okupovaných územích.

Podle zpráv magazínu New Yorker a deníku Washington Post vedl Musk od roku 2022 neveřejné hovory s ruským prezidentem, a to právě ve chvílích, kdy americká vláda řešila, jak technologicky podpořit Ukrajinu. V jednu chvíli měl dokonce zablokovat Ukrajině přístup ke Starlinku, a to během operace na Krymu, aby – podle svých slov – „nebyl zapleten do války“.

Analytici tehdy varovali, že Musk, který má přístup k vysoce citlivým armádním projektům, představuje bezpečnostní riziko, pokud by byl vystaven ruskému nátlaku nebo vydírání.

Pozornost k sobě přilákal i Muskův otec Errol, rovněž podnikatel. V červnu letošního roku se zúčastnil prokremelské konference v Moskvě, kde chválil Putina a zlehčoval veřejné spory mezi Elonem Muskem a Donaldem Trumpem.

Trumpův bývalý kandidát na post federálního prokurátora ve Washingtonu D.C. a současný vedoucí „Weaponization Working Group“ na ministerstvu spravedlnosti, se v minulých letech objevil více než 150krát na ruských státních kanálech RT a Sputnik. Vystupoval zde jako komentátor a šířil narativy shodné s ruskou propagandou – například zpochybňoval ruskou vojenskou hrozbu před invazí na Ukrajinu nebo tvrdil, že Rusko má „legitimní bezpečnostní obavy“ vůči členství Ukrajiny v NATO.

Martin navíc v Senátu, který schvaloval jeho nominaci, zamlčel, že se na těchto platformách objevoval, což ostře kritizovali demokraté i někteří bezpečnostní experti.

Jeho vystupování v médiích kontrolovaných ruským státem je podle nich nejen neetické, ale také představuje riziko pro národní bezpečnost – zejména ve chvíli, kdy Martin působí ve vysoké vládní funkci a může mít vliv na rozhodování týkající se vnitřních hrozeb a udělování milostí.

V únoru 2022, pouhých devět dní před ruskou invazí na Ukrajinu, Martin v rozhovoru pro globální síť RT prohlásil, že neexistují „žádné důkazy“ o hromadění ruských jednotek na ukrajinské hranici, a zároveň obvinil americké představitele, že ignorují „bezpečnostní obavy Ruska“.

Už v roce 2017, těsně předtím, než Spojené státy odpověděly raketovým útokem na Sýrii kvůli chemickému útoku, který zabil 90 civilistů, Martin v RT America naznačoval, že za útokem možná nestál syrský diktátor Bašár Asad podporovaný Ruskem.