Od USA k „nejtemnější“ Číně. Indie vysílá vzkaz Trumpovi, míní expert

Zkraje týdne obletěly svět snímky indického premiéra Naréndry Módího po boku čínského a ruského lídra plné vřelých gest.

Reakce ze strany Washingtonu na sebe nenechala příliš dlouho čekat. Americký prezident Donald Trump napsal, že Spojené státy ztratily Indii a Rusko ve prospěch „nejhlubší a nejtemnější Číny“.

Už předtím přitom komunistickou velmoc obvinil ze spiknutí proti USA, když komentoval společné vystoupení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s šéfem Kremlu Vladimirem Putinem a severokorejským vůdcem Kim Čong-unem během vojenské přehlídky v Pekingu.

Trump později své výroky na adresu Indie mírnil. „Módí bude vždy můj přítel, je to skvělý premiér,“ vzkázal s tím, že se není čeho obávat. S přívětivými slovy přispěchal i indický premiér. „Hluboce oceňuji a plně sdílím názory prezidenta Trumpa a jeho pozitivní hodnocení našich vztahů,“ napsal na platformě X.

Podle indologa Jiřího Krejčíka z Filosofického ústavu Akademie věd ČR byly záběry lídrů, které na summitu vznikly, ze strany Indie cílené právě na Spojené státy. Těm chtělo podle něj Nové Dillí vyslat jasný vzkaz, „že nejsou jejich jediným přítelem a že mají řadu dalších spojenců“.

„Premiér Módí se tím snaží Donaldu Trumpovi ukázat, že se nenechá tak snadno vydírat a Indie má možnosti, jak obchodní výpadek nahradit,“ říká pro Seznam Zprávy s odkazem na padesátiprocentní americká cla na dovoz indického zboží, která začala platit koncem srpna. Jejich zpřísnění Trump prezentoval jako trest za to, že Indie pokračuje v nákupu ruské ropy.

Na druhou stranu ale podle něj není v zájmu Indie se od USA zcela odstřihnout. Události posledních hodin to ostatně potvrzují: „Trump s Módím si už znovu vyměňují komplimenty a vypadá to, že se usmiřují,“ doplňuje s tím, že „Indie by potřebovala Spojeným státům ukázat, že vztah, který si mezi sebou vybudovali, není samozřejmost“.

V rozhovoru expert vysvětluje také, co Módího přítomnost na summitu vypovídá o vztazích mezi Čínou a Indií zatížených dlouholetými spory i jakou roli by mohlo Nové Dillí, které udržuje vazby s Moskvou i Kyjevem, sehrát při jednání o míru na Ukrajině.

Setkání Módího s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a čínským Si Ťin Pchingem provázela vřelá až přátelská gesta. Jaká je uvnitř tohoto tria dynamika? Jakou pozici zde zastává indický premiér?

Ta dynamika se podle mě teprve utváří. Záběry ze summitu Šanghajské organizace pro spolupráci bychom neměli, myslím, úplně přeceňovat. Je potřeba si uvědomit, že by se konal tak jako tak. Otázkou je, jestli by něj Módí dorazil osobně, ale nějaký indický zástupce by tam byl.

To, že se Módí svezl s Putinem limuzínou, není nic nového. Své přátelství dávají na odiv poměrně konstantně a kontinuálně. Když byl loni premiér Módí v Rusku, prezident Putin ho vzal na prohlídku svých stájí a povečeřeli spolu na terase v Putinově sídle. V tomto ohledu tedy Indie nevysílá nic nového. Jen ukazuje, že s Ruskem jsou na tom pořád stejně a mají nadstandardní vztahy.

A jak to má s Čínou?

To je mnohem složitější. Za poslední rok jsme mohli vidět, že se vztahy Indie s Čínou začaly trochu oteplovat po tom, co se spolu od příhraničních konfliktů v letech 2017 a 2020 prakticky nebavily.

Otázka je, do jaké míry se vůbec můžou dál oteplit. V zájmu obou zemí je pravděpodobně nějakým způsobem normalizovat obchod, letecké linky a další spojení, obecně nějakou konektivitu. U vojensko-strategického hlediska si ale nejsem jistý. Vztahy v nedořešených sporných územích, která si navzájem nárokují, představují červené linie, které se budou velice těžko vymazávat.

Hlavním cílem fotek a záběrů, které se po summitu objevily, je ze strany Indie vyslat vzkaz Spojeným státům, že nejsou jejich jediným přítelem a že mají řadu dalších spojenců. Během jednoho týdne došlo v této dynamice k zásadním posunům.

Právě na to, zda lze číst Módího přítomnost na summitu jako vzkaz Washingtonu, mířila i moje další otázka. Lze podle vás mluvit o odklonu Indie od USA?

Se slovem odklon bych ještě počkal. Určitě ale lze říci, že vztahy mezi Spojenými státy a Indií opravdu ochladly, přinejmenším dočasně. V tom, na čem pracovali skoro 30 let, zase zařadili na základě nedávných událostí zpátečku.

Jinak je to, jak říkáte. Jde o vzkaz Spojeným státům, že Indie není jednostranně orientovaná na Spojené státy, že nejsou jejich jediným partnerem, i když velice, velice významným. Vzkaz, že Indie bude do budoucna nadále prosazovat politiku takzvané strategické autonomie.

Premiér Módí se tím snaží Donaldu Trumpovi ukázat, že se nenechá tak snadno vydírat a Indie má možnosti, jak obchodní výpadek nahradit.

Zároveň je důležité zmínit, že u premiéra Módího je vždy nutné všechna jeho gesta číst primárně jako vzkaz svým vlastním voličům. A tím vzkazem je, že Indie je země, která má své spojence a partnery všude.

Jak zmiňujete, o Indii se často mluví jako o zemi, která se snaží udržovat dobré vztahy se všemi a balancovat různé zájmy. Může se jí to podařit i v této situaci? S ohledem třeba na to, jak Trump reagoval na přehlídku, kdy Putina a Si Ťin-pchinga společně s Kim Čong-unem obvinil z toho, že konspirují proti USA. Je Indie připravená na variantu, že by si mohla amerického prezidenta svým počínáním ještě více znepřátelit?

Právě nad tím, jak to udělat, aby Spojené státy proti sobě nepopudili ještě víc, indičtí analytici, poradci a stratégové poslední měsíc určitě usilovně přemýšlí. Indie se nechce od Spojených států úplně odstřihnout. Není to v jejím zájmu právě proto, že se dlouhodobě snaží o politiku, která bude přátelská nebo aspoň korektní s co nejvíce stranami. Události posledních hodin to ostatně potvrzují: Trump s Módím si už znovu vyměňují komplimenty a vypadá to, že se usmiřují.

Zároveň by ale Indie potřebovala Spojeným státům ukázat, že vztah, který si mezi sebou vybudovali, není samozřejmost.

Netroufám si pouštět se do velkých prognóz, ale kdybychom to měli zhodnotit zpětně, tak myslím, že zahraniční politika, kterou Indie následovala posledních 10 let, přece jenom nebyla úplně šťastně zvolená. Indie se historicky snaží mít co nejlepší vztahy s co nejvíce stranami. Během Módího vlády se to ale trochu posunulo a Indie se začala mnohem více orientovat na Spojené státy a snažila se v regionu zadržovat vliv Číny, kterou obě země chápaly jako společného nepřítele.

Můžeme se ptát, do jaké míry to bylo z vlastní vůle, do jaké míry na přání Spojených států a do jaké míry prostě jenom proto, že premiér Módí cítil osobní sympatie k prezidentu Trumpovi. I o tom se nyní debatuje – zda se Indie nepřimkla ke Spojeným státům nebo přímo k osobě Donalda Trumpa víc, než by z hlediska vyvažování a strategické autonomie bylo nutné.

Cílem pro další týdny, měsíce, roky tedy podle mě bude oslabit příliš jednostrannou vazbu na Spojené státy, normalizovat vztahy s Čínou a mít opět zahraniční politiku mnohem více multilaterální.

A co se týče vztahů s Čínou, lze setkání na summitu vnímat jako známku toho, že se podařilo zažehnat spory, že dochází k nějakému resetu vztahů mezi zeměmi?

Je to spíš signál, že začíná nějaký reset vztahů. K žádným konkrétním domluvám či jiným krokům zatím nedošlo. Spíš, než že se něco podařilo, bych to tedy bral tak, že se začíná pracovat na resetu, na normalizaci. Je to v zájmu Indie i Číny.

Samozřejmě ale platí, že tak jako Spojené státy jsou přece jen silnější než Indie, platí to i pro Čínu. Takže půjde o to, jaké podmínky si bude Čína klást jako silnější partner v dialogu.

Může partnerství mezi Čínou a Indií z dlouhodobého hlediska fungovat, s ohledem na minulost, kterou za sebou státy mají?

Do nějaké míry fungovat může, ale myslím si, že jenom z hlediska partnerství obchodního nebo takového, které by mělo dlouhodobě vyvažovat vliv Spojených států ve světě. Taková je ostatně dlouhodobá indická strategie z hlediska angažovanosti ve velkých mezinárodních skupinách.

Když se podíváte třeba na platformu BRICS, je vidět opravdu velký rozdíl v tom, jak ji vnímá Rusko nebo Čína a jak Indie. Zatímco Rusko nebo Čína by BRICS rády měly jako nástroj geopolitického nátlaku, pro Indii je to jedna z mnoha mezinárodních skupin a bere ji spíš jako půdorys pro obchodní výměnu.

Otázka je, jestli právě roztržka se Spojenými státy, Indii neposune na té škále trochu víc do pozice, kdy bude prostřednictvím skupin, do kterých je zapojena společně s Ruskem a Čínou, vyvíjet nátlak na Spojené státy.

Vrátil bych se ještě zpátky k té symbolice toho, kdo je s kým a kde vidět a jaký signál to vysílá potenciálním partnerům. Když se podíváme na summity Šanghajské organizace pro spolupráci, Indie tam vstoupila v roce 2017 a jezdil na ně pravidelně i premiér Módí. V roce 2022 v Taškentu měl onen slavný rozhovor s Vladimirem Putinem, kdy mu říkal, že v dnešní době se neválčí a všechno se má řešit mírově.

V roce 2023 to pak organizovala Indie a z nějakých důvodů, které nikdo pořádně nezná, to udělala jako online konferenci – možná to tehdy byl signál, že pro Indii ta organizace není až zas tak významná. A naopak to, že premiér Módí teď letěl osobně do Tchien-ťinu, může být signálem, že Indie ji začíná brát vážněji než dřív.

Uvidíme, co to přinese do budoucna. Určitě je tu ale jasný signál, že Indie začíná brát mnohem vážněji partnerství s Čínou a partnerství s Ruskem zůstává nadále pevné.

Když mluvíte o důležitosti společných schůzek, potažmo fotografií, můžeme z toho nedávného summitu vyvozovat nějaké závěry o pozici Indie ve světě? Je to, že se Módí objevil po boku těchto lídrů, řekněme, potvrzením důležitosti Indie na mezinárodní scéně?

Právě to bych úplně nepřeceňoval. Na jednu stranu určitě můžeme říct, že Indie opět ukázala, že je všude vítána. Po boku těchto lídrů se tam objevili snad všichni. Pravda, žádný z představitelů ostatních zúčastněných zemí asi nemá fotku, jak se drží s čínským a ruským prezidentem za ruce. Musíme si ale uvědomit, že Módí je velice kontaktní a snaží se vždy mít fotku, kde je s někým v blízkém kontaktu, ať už je to objetí, nebo držení za ruce.

Z hlediska dlouhodobé sebeprezentace premiéra Módího bych to neviděl jako zásadní přelomovou fotku. A ani z hlediska toho, kdo s kým se nechal na summitu fotit, to zas tak moc nevybočuje. Je to spíš signál, že Indie je zpátky v kontaktu s Čínou a hodlá do budoucna pracovat na vztazích celé této trojice.

A na jaké úrovni jsou momentálně vztahy Indie s Evropou?

Často se na to zapomíná, ale na vztazích s Evropou se pracuje docela usilovně. Je zde snaha ještě letos schválit obchodní partnerství mezi Evropou a Indií, což by samozřejmě vztahy povýšilo na další úroveň. Většina evropských států bere Indii v patrnost, jsou s ní v kontaktu a vědí, že si nemohou dovolit ji ignorovat.

Když si vezmeme třeba Česko, premiér Fiala byl před dvěma lety na summitu v Gudžarátu, kde podepsal strategické partnerství o inovacích. U Polska se dá říct, že vztahy s Indií v posledních letech začínají rozkvétat a obě země navzájem objevují svůj potenciál.

A když mluvíme o obchodu, vzpomeňme i na to, že původním argumentem Donalda Trumpa pro uvalení cel na Indii bylo srovnat obchodní deficit. Trump tady měl částečně pravdu v tom, že indický trh je hodně protekcionistický, třeba na potraviny jsou cla opravdu vysoká, aby Indie chránila svoji zemědělskou produkci. Kdyby se tyto překážky snížily, výměně s evropskými zeměmi by to určitě mohlo pomoci.

Indie začíná být v poslední době čím dál častěji zmiňována jako možný prostředník, který by se mohl pokusit vyjednat mír na Ukrajině. Jaké jsou v tomto ohledu její šance?

Indie má dnes určitě lepší pozici než před těmi třemi lety, když válka začala. V té době začala odebírat zlevněnou ruskou ropu, invazi na Ukrajinu nikdy neodsoudila a ještě ji s Ruskem pojí strategické partnerství, dokonce s přívlastky speciální a privilegované.

Mezitím Indie navázala čilé kontakty s Ukrajinou. Premiér Módí ji loni v srpnu osobně navštívil, s prezidentem Zelenským si poměrně často telefonují a ladí pozice vztahu mezi Indií a Ukrajinou. Indická pozice je tedy rozhodně lepší, než byla předtím.

Problém ale spočívá v tom, že Indie rozhodně není nestranná – naopak má své zájmy na obou stranách a asi nebude chtít nikoho zklamat. Z hlediska Ruska využívá slev na ropu, kterou potom přeprodává a sama na tom vydělává, za což dostala trest od Spojených států. Z hlediska Ukrajiny jde o potenciální investice do ukrajinské obnovy a nakopnutí obchodních vztahů do budoucna.

Je otázkou, jestli někdo, kdo má ve hře tak moc, může být ideálním mediátorem a nestranným zprostředkovatelem. Možná i proto se do toho Indie ze začátku tolik nehrnula. Spíš bych se poohlížel po někom, kdo v konfliktu není tolik zainteresován – třeba nějaká střední mocnost jako Indonésie, nebo nějaká neutrální země typu Rakouska.

O Indii se v poslední době mluvilo jako o zemi, která se začíná zařazovat po bok světových mocností. Jak silná je její současná pozice na světové scéně? S ohledem na to, o čem jsme se tady teď bavili.

Indie dlouhodobě posiluje s tím, jak roste její ekonomika a ostatní velcí hráči ji berou čím dál tím vážněji.

Potenciál rozhodně má, její pozice se zlepšuje a musíme s ní počítat. Můžeme ji brát třeba na roveň Rusku. Sice je na tom v různých ohledech lépe, v dalších je zase Rusko silnější, teoreticky se ale porovnávat dají. K tomu, aby se stala supervelmocí jako Spojené státy nebo případně Čína, má ale je ještě pořád hodně daleko. Proto bych nadšení ohledně Indie mírnil.

Pro indickou diplomacii byla hrozně velká rána - a zároveň šlo o velký šrám na indo-amerických vztazích -, když došlo v květnu na konflikt s Pákistánem a americký prezident Donald Trump neustále opakoval, že to byl on, kdo mír dojednal. Pro Indii to byla v podstatě urážka, protože se prezentuje jako regionální velmoc, která si dokáže udělat pořádek před svým prahem a nepotřebuje k tomu žádné zprostředkovatele.

Trump navíc nejen že řekl, že sjednal mír, ale zároveň řekl, že vyřeší i Kašmír, což je věc, kterou se Indie dlouhodobě snaží držet pod pokličkou a chce, aby k tomu mezinárodní společenství přistupovalo jako k čistě bilaterálnímu problému mezi Indií a Pákistánem a nezasahovalo do toho. Trump tedy tímto nepřímo zpochybnil sílu Indie v regionu.

Teď bude zajímavé sledovat, co Indie dokáže z roztržky se Spojenými státy vytěžit. Jestli třeba z toho, co byla doteď její slabina - tedy třeba oportunismus a nevyprofilovanost, která jí třeba v úvodních letech ukrajinské války docela škodila - neudělá svou přednost. Třeba jako země, která bude mít srovnatelné vztahy jak s Ruskem, tak s Čínou a Spojenými státy, a bude tak do budoucna považována za vhodného mediátora nebo rozhodčího.

Svou strategickou autonomii může nakonec využít ve svůj prospěch, ale je to běh na dlouhou trať. Z hlediska zahraniční politiky se podobnou roli Indie snažila hrát už někdy před 15 lety, kdy byl ještě premiérem Manmóhan Singh. Pak ale přišlo další sbližování se Spojenými státy, příhraniční konflikt s Čínou a zmrazení vzájemných vztahů. A teď, po roztržce s USA, se to zase vrací zpátky.