Článek
„Vítr je velmi drahým zdrojem energie, je velmi špatný. Stejné je to se solárními zdroji, jsou velmi velmi neefektivní a velmi ošklivé.“
Jeden z řady výroků amerického prezidenta Donalda Trumpa vystihující jeho názor na místo dvou hlavních obnovitelných zdrojů (OZE) v americkém energetickém mixu. Trump jim hned na začátku svého druhého mandátu v podstatě vyhlásil válku, namířil proti nim exekutivní příkazy a z části i jeho „velký krásný zákon“.
Přehled nainstalovaných a plánovaných nových kapacit pro výrobu energie ale i přes to všechno vypadá takto:
Soláry, bateriová uložiště a větrné zdroje zcela dominují nově nainstalovaným kapacitám.
Přetrvávající dominance obnovitelných zdrojů je dána zejména tím, že zásadní postih v rámci OBBB byl nakonec odložen až na rok 2028, kdy se v sektoru přeci jen očekává významný propad. Čísla z letošního roku jsou nicméně připomínkou, že Trump při hledání klacků, které by mohl rozvoji obnovitelných zdrojů hodit pod nohy, naráží na nepříjemnou skutečnost: když bude ve svém tažení proti solárům a větrníkům až moc úspěšný, riskuje nejen růst cen energií pro Američany, ale rovnou ohrožení energetické bezpečnosti země.
Nahradit totiž rozjeté zelené odvětví něčím jiným nejde lusknutím prstu a potřeba nových kapacit je v USA velká.
Boom, propad a pak pomalý návrat
O tom, že Trumpova válka proti obnovitelným zdrojům nemusí být tak ostrá, jak se může podle jeho výroků zdát, se mluví v podstatě už od začátku jeho mandátu a je za tím jednoduchá logika.
Obnovitelné zdroje energie, a zejména solární panely, totiž zlevnily natolik, že se staly kompetitivními s ostatními zdroji ještě před daňovými úlevami v rámci Bidenova zákona (Inflation Reduction Act, či zkráceně IRA) a vsadily na ně i republikánské bašty včetně například Texasu, který je v instalaci OZE americkým lídrem.
V Republikánské straně proto je skupina lidí, kteří lobbovali za to, aby se IRA upravovala „skalpelem a ne kladivem“.
Trumpův OBBB byl v důsledku toho letos v létě nakonec osekán o původně navrhovanou daň mířenou proti solárním a větrným zdrojů a Bidenovy úlevy na dani neruší okamžitě, ale až po roce 2027. Prakticky to znamená, že developeři, kteří své solární či větrné projekty začnou budovat před červencem 2026 a dokončí je rychle, pořád dosáhnou na daňovou úlevu z IRA.
To je hlavní důvod, proč letos – i přes mnohé jiné dílčí kroky proti těmto „ošklivým“ zdrojům energie – v USA solární a větrné elektrárny spolu s bateriovými uložišti tvoří drtivou většinou nově nainstalovaných kapacit.
Podobně to s nejvyšší pravděpodobností bude vypadat ještě i příští rok. Například podle analýzy BloombergNEF (BNEF) bude rok 2026 z hlediska nově nainstalovaných solárních kapacit v USA dokonce rekordní.
Měl by přijít krátký boom.
Po roce 2027 přijde nevyhnutelně propad, ale po něm se podle BNEF roční přírůstky větrných a solárních kapacit zase začnou navyšovat a do roku 2035 přerostou ty současné. „Pozemní větrné a solární elektrárny by měly být pořád cenově kompetitivní i bez úlev na dani. Modré státy včetně Kalifornie a New Yorku navíc budou nadále usilovat o rozšíření svých zelených energetických flotil,“ nastínil Bloomberg důvody, proč útlum zelené výroby energie v USA nebude absolutní.
Podle časopisu Economist se dá v příštích letech v oboru očekávat větší zacílení na bateriová uložiště (ty OBBB tolik nepostihuje) a špičky v oboru očekávají, že „odpadávat“ budou menší developeři, ale zavedené velké firmy schopné stavět rychle přežijí i v novém nehostinnějším prostředí.
Zelené zdroje může nakopnout cena
Předpoklad znovunastartování růstu nových solárních a větrných kapacit podle Economistu stojí také na očekávání dalšího růstu ceny energií. Ty se přitom čekají kvůli vyhlídkám na budoucí růst poptávky a paradoxně i na problémy tuto poptávku pokrýt.
OBBB podle Economistu postupně vytlačí ceny vzhůru, což znovu podnítí investice do větrných a solárních elektráren. „Není to něco, co by podporovatelé OBBB chtěli, ale je to něco, co pravděpodobně dostanou,“ píše britský list.
Spojené státy budou potřebovat hodně dalších kapacit zejména kvůli nástupu umělé inteligence a na něj navázaným datovým centrům s obří spotřebou. Americká poptávka po elektřině po dvou dekádách stagnace podle odhadů poroste o dvě procenta, takže v roce 2050 může být o 50 % vyšší než dnes.
Pokrýt tento růst bez solárních a větrných zdrojů přitom USA zvládne těžko, což je důsledkem dlouhodobějšího trendu, a nikoliv jen Bidenových politik, které Trump ruší.
Dlouhodobý trend půjde těžko převrátit ze dne na den.
Jako cenově dostupná alternativa se nabízí plynové elektrárny. Americká výroba plynových turbín ale nestíhá a momentální dodací termíny se pohybují v řádu let.
Trumpova administrativa kromě toho uvádí, že se chce opírat i o nové jaderné kapacity, ale není vůbec jisté, jestli se jejich tradičně a celosvětově zdlouhavé budování povede nějak zásadněji uspíšit.
Zdá se být proto nevyhnutelné, že nějakou část poptávky pokryje dobře rozjeté a časově flexibilnější odvětví obnovitelných zdrojů. Zhruba na tom tedy stojí předpoklady, že solární a větrné zdroje Trump navzdory svým antipatiím úplně nepohřbí.
Nabízí se sice ještě řada dalších způsobů, jak by prakticky mohl sektor poškodit vysoko nad rámec toho, co způsobí jeho dosavadní kroky, ale zároveň by tím mohl USA nasměrovat do temných hlubin energetické krize.
Citelná rána pro klima
Na druhou stranu je nicméně už teď jasné, že zpomalení rozvoje zelených zdrojů v USA bude citelné.
Například podle nejnovějších odhadů Rhodium Group se kvůli Trumpovým krokům tempo americké dekarbonizace zpomalí asi o polovinu a do atmosféry bude podle nejhoršího scénáře za deset let vypuštěno o více než miliardu tun CO2 ročně navíc.
Podle expertů z Princetonovy univerzity budou USA jen kvůli OBBB (efekt exekutivních příkazů nepočítaje) v roce 2035 produkovat o 470 milionů tun CO2 víc.
Kumulativně tedy podle odhadů během nadcházejících let v důsledku nástupu Trumpa přibydou miliardy tun CO2. Celá roční americká produkce CO2 se v posledních letech pohybuje kolem 4,9 miliard.
