Očima byznysu: Miliarda v háji, trojnásobné zdražení a dvanáct let čekání

Projekt eSbírky a eLegislativy překonal negativní rekordy českého eGovernmentu. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ho dokonce explicitně označil za selhání Ministerstva vnitra. A není divu. Místo tří na něj bude Česko čekat dvanáct let (uvedl to Deník N). Odhadované náklady se více než ztrojnásobily, kdy atakují 1,35 miliardy, a k tomu NKÚ upozornil, že se více než půl miliarda zřejmě utratila v rozporu se zákonem. Přitom stále nemáme plně funkční systém pro tvorbu zákonů, zatímco Slovensko obdobný systém používá už deset let.

Projekt eSeL (eSbírka a eLegislativa) měl podle původních plánů fungovat od 1. ledna 2020. Nakonec se zprovoznila jen část funkcí k 1. lednu 2024 a plné nasazení modulu eLegislativa pro novely zákonů bylo odloženo na 15. ledna 2027. Aktuálně se řeší ovšem další posun termínu až na rok 2029. Projekt tak místo tří bude vznikat minimálně dvanáct let a rozpočet postupně stoupl z 482 milionů na 1,35 miliardy. NKÚ navíc v dubnu 2025 oznámil podezření, že 581 milionů bylo vynaloženo neoprávněně prostřednictvím dodatků uzavíraných v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Za projektem stojí postupně čtyři ministři vnitra (Chovanec, Metnar, Hamáček, Rakušan, znovu Metnar) a od roku 2018 stejný dodavatel - Asseco Central Europe spolu se slovenskou firmou S-EPI. Zatímco sousední Slovensko svůj srovnatelný systém Slov-Lex spustilo již 1. ledna 2016, český ekvivalent je ikonou pomalé digitalizace státu. A k odpovědnosti se nikdo příliš nehlásí: poslední ministr vnitra Vít Rakušan se - na rozdíl od ostatních - k systému prakticky nikdy nevyjadřoval, přestože i on za projekt nesl politickou odpovědnost.

Projekt eSeL měl nahradit tištěnou Sbírku zákonů a vytvořit dva propojené systémy: eSbírku jako veřejný portál pro publikaci závazných elektronických znění právních předpisů a eLegislativu jako interní nástroj pro celý proces tvorby zákonů - od návrhu přes meziresortní připomínkové řízení až po podpis prezidenta.

Cílem bylo zajistit bezplatný přístup ke garantovanému znění platného práva, integraci s evropskými systémy EUR-Lex a N-Lex a uspořit zhruba 100 milionů korun ročně obcím, které by už nemusely odebírat papírovou sbírku.

Právním základem se stal zákon č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, přijatý 15. června 2016 s původní účinností od 1. ledna 2020. Tento termín byl ovšem opakovaně posouván. Expert Michal Rada v lednu poslední odklad označil za „jubilejní desátý“. Jubilejní možná, poslední ale rozhodně ne, vzhledem k tomu, že se už chystá další.

eSbírka běží, eLegislativa kulhá na obě nohy. Po nekonečných peripetiích se spustila alespoň část eSbírky, která je dostupná na adrese e-sbirka.gov.cz, přičemž migrace z původní domény e-sbirka.cz na gov.cz proběhla až 6. dubna 2026. eSbírka ovšem představuje jen malý zlomek celého projektu.

Pokrývá přibližně 44 600 právních předpisů od roku 1945, některé sahají až do roku 1918. Dále nabízí veřejné API a otevřená data. V době kontroly NKÚ v polovině roku 2024 se nové právní normy do eSbírky vkládaly ručně, což jen v roce 2023 stálo 23,5 milionu korun - více než dřívější papírové vydávání.

Modul eLegislativa pak nefunguje v plném rozsahu - mezinárodní smlouvy měly povinně běžet od 1. července 2024, do července 2024 ovšem podle serveru Lupa.cz nebyla v systému ani jediná. Vyhlášky se pak měly spustit od 1. července 2025 a pro zákony byl povinný start formálně 15. ledna 2026. Novela 583/2025 Sb. odložila povinné používání na 15. ledna 2027.

Technický provoz zajišťuje Státní pokladna Centrum sdílených služeb. Ačkoli od dubna 2023 funguje Digitální a informační agentura (DIA), eSeL zůstává pod správou ministerstva a nebyl převeden.

Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil 28. dubna 2025 závěry kontrolní akce č. 24/04 za období 2016–2024, jak už jsem zmínil výše. Kontrolor Stanislav Koucký to shrnul jednou větou: „Při řízení projektu eSeL Ministerstvo vnitra selhalo. Jeho realizaci prodloužilo o šest let a rozpočet projektu téměř zdvojnásobilo na 903 milionů korun.“

Zjištění NKÚ vytvářejí ucelený obraz manažerských pochybení – a to ještě v době kontroly úřad netušil další vývoj. Ve své zprávě tehdy popsal, že projekt vznikal devět let místo plánovaných tří, rozpočet vzrostl z 482 na 903 milionů korun, podíl EU fondů klesl z původních 81 % na 42 % a stát naopak platí 58 % místo původních 19 %. Ministerstvo vnitra podalo podle reportu do prosince 2024 celkem 22 žádostí o změnu projektu.

Nejzávažnějším zjištěním NKÚ bylo, že 581 milionů korun bylo vynaloženo neoprávněně - jde o dodatky ke smlouvě s Asseco uzavřené v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, protože šlo o „změny, které by umožnily účast jiných dodavatelů“. NKÚ podal oznámení správci daně pro podezření na porušení rozpočtové kázně.

Mluvčí resortu Hana Malá v srpnu 2025 vysvětlovala žádost Ministerstva vnitra o dalších 453 milionů korun na rozvoj systému eSbírka a eLegislativa (eSeL) takto: „Nejedná se o změnu původního návrhu, ale další nadstavby a rozvoj toho, co se původně ani nepředpokládalo.“

Vyjádření ministrů a resortu tvoří pozoruhodnou paletu nesplněných slibů. Milan Chovanec v květnu 2016 sliboval účinnost 1. ledna 2020 s tím, že systém „posílí transparentnost legislativního procesu“. Jan Hamáček v prosinci 2019 při podpisu smlouvy uvedl, že systémy „by měly začít fungovat od ledna 2021“.

Mluvčí ministerstva Hana Malá v únoru 2022 avizovala spuštění k 1. lednu 2024. V srpnu 2023 resort sliboval zákony elektronicky od ledna 2025. V prosinci 2024 pak Malá uvedla: „Rozhodující je používání systému, které by mělo být nejpozději na podzim 2026.“ Akorát, že vůbec.

Po volbách 2025 se stal staronovým ministrem vnitra Lubomír Metnar (ANO), který 21. února 2026 prohlásil: „Aktivně se zabýváme situací kolem systému eSeL. Na ministerstvo nastoupí první náměstek, pan magistr Klučka, takže tam došlo i ke změně řízení tohoto projektu. Ale hlavně tam jde o manažerský přístup, protože to musí být řízeno jako krizové projektové řízení.“

Ve všech vyjádřeních chybí poslední ministr vnitra Vít Rakušan, který k projektu osobně prakticky mlčel. Veškerou obhajobu si odehrál tiskový odbor.

Na kontrolní závěry NKÚ reagoval resort 28. dubna 2025 oficiálním prohlášením: „Ministerstvo vnitra odmítá řadu kontrolních zjištění. Závěry často nejsou správné, jsou zavádějící či vytržené z kontextu. Systémy e-Sbírka a e-Legislativa jsou plně funkční a přinášejí výrazné zpřehlednění právního řádu. Nepravdivé je i tvrzení kontrolorů o údajném téměř 600milionovém navýšení ceny - dodatky činily 173 milionů Kč, nikoli 581 milionů.“ Ministerstvo dodalo, že „díky projektům se Česká republika zařazuje mezi evropské lídry v oblasti digitalizace legislativního procesu“.

Ministr vnitra Lubomír Metnar v únoru 2026 uvedl: „Aktivně se zabýváme situací kolem systému eSeL, jak říkáme (systémům) eSbírka a eLegislativa, jehož spuštění bylo v minulosti opakovaně odkládáno.“

Ministr po svém nástupu zadal „odbornou analýzu“, kterou chce ověřit, zda se systém podaří do 1. ledna 2027 přepracovat do takové podoby, aby v něm mohli legislativci bez potíží pracovat. „Je tam celá řada problémů a já vám řeknu, že je to jedna z mých priorit. Chci vědět přesně, kdy a co dělali (členové týmu, který na projektu pracuje), protože pro mě je neakceptovatelné, po těch letech, po těch financích, co se do toho zainvestovaly, aby ten stav byl takový,“ řekl Metnar s tím, že by analýza stavu eLegislativy měla být hotová v polovině roku. Až poté bude resort vědět, jestli systém zvládne v roce 2027 spustit.

Kromě NKÚ projekt podrobili systematické kritice i IT odborníci. Ondřej Kokeš v lednu 2024 v Lupa.cz napsal, že „e-Sbírka ukazuje, jak neotevírat data“ - otevřená data podle něj nesplňují zákonnou definici, nejsou v Národním katalogu otevřených dat a dokumentace byla vykopírovaná z webu DIA bez úprav. „Chyby odhalí odborník v řádu minut,“ dodal.

Jiří Peterka pak upozornil, že eSbírka běží (až do dubna 2026) mimo doménu gov.cz, nepodporuje státní identitu občana NIA ID a nemá podporu IPv6, povinnou od roku 2009.

Michal Rada (ISVS.cz) situaci shrnul takto: „Ministerstvo vnitra podělalo snad úplně všechno, co se dalo. Od samotné koncepce přes nesplnění prvotního záměru až po současné verze informačních systémů, které jsou z mnoha hledisek doslova tragické.“ Kritizoval i to, že eSbírka není přístupná pro osoby se zdravotním postižením, přestože to ukládá zákon z roku 2019. Také Hlídač státu projekt od samého počátku kritizuje - od podezřelé zadávací dokumentace až po výběr dodavatele a opakované posunování termínů či zvyšování nákladů.

Kontextově nejzajímavější srovnání poskytuje slovenský systém Slov-Lex. Ten spravuje Ministerstvo spravedlnosti (ne vnitra), stavělo ho konsorcium ATOS/ICZ Slovakia, financován byl rovněž z evropských fondů a ostrý provoz se rozjel 1. ledna 2016. Tedy osm let před českou eSbírkou a přesně dle harmonogramu. Slov-Lex má stejnou dvojmodulovou architekturu (eZbierka + eLegislatíva) a zpracoval zatím přes 21 500 právních předpisů.

Snaha Česka dohnat ztrátu se nekoná - naopak, zatímco Slov-Lex je plně funkční pro tvorbu legislativy, česká eLegislativa po bezpočtu odkladů a téměř miliardě korun dosud nezvládá hlavní funkci, pro kterou byla postavena. Ředitel odboru strategického rozvoje na Ministerstvu vnitra David Sláma v prosinci 2024 přirovnal projekt k „první verzi iPhonu, od které se musíme k těm novějším doiterovat“. Snad se toho dočkáme aspoň v tomto století.