Článek
Jejich cesta začala na východě země v jednom z největších překladišť, kde se hygienické pomůcky, spacáky, deky a další potřebné věci přeskládávají z kamionů do menších aut. Těch si ruští vojáci tolik nevšímají.
Během 48 hodin se dostali přes Ternopil až do hlavního města Kyjeva. Dojet tam nebylo jednoduché. Museli si dávat pozor nejen na ruské vojáky, ale třeba i na miny, které lemují místní cesty. „Byly momenty, kdy jsme se zastavili, řidič někam zavolal a zjistil, že tamtudy jet nemůže. A museli jsme jinudy,“ popsal Janek Kroupa. Noci podle nich ale byly na současné poměry klidné.
Před devátou hodinou ráno stáli reportéři kdesi v centru města. Předtím viděli kyjevské náměstí Nezávislosti nebo také Majdan. Místo, které se před osmi lety proslavilo masivními protivládními protesty, dnes zelo prázdnotou.
Co vidíte kolem sebe? Je poznat, že je město ve válce?
J. K.: Na některých místech určitě ano. Kyjev je celý opevněný. Útoky přicházejí primárně na severní okraj města. V centru, kde jsme v tuhle chvíli, válka jako taková vidět není. Ale není vidět vlastně nic, protože tu nejsou ani lidé. Město je naprosto vylidněné.
J. N.: Válka ale je vidět v okolí Kyjeva. Když jsme projížděli dovnitř, byla tam velká opevnění. Vojáci tam staví zákopy. Dokonce kolem silnic jsou minová pole, respektive… Nebo to nemám říkat?
J. K.: Ale jo.
J. N.: Prostě jsou tam výstražné cedule, že tam jsou položené miny. Opevnění jsou sofistikovaná a profesionální.
J. K.: My tady vlastně vedeme neustálou debatu ne tolik mezi sebou, ale s Ukrajinci, co můžeme říkat. Oni samozřejmě považují svoji obranu za strategickou, nenechávají se fotit, absolutně zakazují focení opevnění. My jsme několik snímků udělali po dohodě a jen tam, kde si byli jistí, že je to neohrozí. Že jsou cesty zaminované, mají označené cedulkami, takže to neutají, ale nechceme popisovat detaily toho, jak to opevnění vypadá, protože jim nechceme škodit.
Reportéři Jan Novak a Janek Kroupa reportují z Ukrajiny.
Jak je tedy náročné se přes různá opatření dostat z kraje Kyjeva až do jeho centra?
J. K.: Jeli jsme za řidičem, který vezl humanitární pomoc. Cesta se měnila a vyvíjela. Byly momenty, kdy jsme se zastavili, řidič někam zavolal a zjistil, že tamtudy jet nemůže. A museli jsme jinudy. Jestli to bylo kvůli velké opatrnosti, nebo kvůli tomu, že je to úplně uzavřené, to nevíme. My jsme projeli jedinou bezpečnou cestou. Oficiální představitelé nám ale říkali, že v tuhle chvíli je jen jedna, a to z jihu. Všechny ostatní už nepovažují za bezpečné. Nemusí to znamenat, že jsou neprodyšně uzavřené, ale v tuhle chvíli je prostě Kyjev přístupný jen z jihu.
Zhruba před dvaceti minutami (kolem půl osmé ráno) agentura Reuters napsala, že nad Kyjevem byla sestřelena raketa. Zachytili jste to, nebo je Kyjev tak velký, že o tom vlastně ani nevíte?
J. K.: Slyšeli jsme dunění. Byly to takové dvě rány. Předpokládám, že jsme slyšeli odpálení raket, které tu raketu sestřelovaly. Kolega, se kterým jsme se tady sešli, nám ale říkal, že velká část těch škod je ze šrapnelů z těch raket. A ty mohou zabít i lidi.
Česká pomoc Ukrajině
Sirény jste ale neslyšeli? Nemuseli jste se schovat do krytu?
J. K.: Ne, dopoledne jsme je neslyšeli.
J. N.: Oproti tomu, když jsme předtím přespávali ve městě Ternopil, tak jsme slyšeli sirény několikrát. Ale na východě Ukrajiny už na to nereagují, příliš si s tím hlavu nelámou a do krytu nechodí.
J. K.: V noci to ale v Kyjevě dunělo. Myslím, že nějaké sirény tady pravděpodobně byly, ale já jsem je zaspal.
Na současné poměry v Ukrajině to tedy na východě byla klidná noc?
J. N.: Každý k tomu přistupuje jinak, ale mně se spalo vcelku dobře.
Říkali jste, že jste v centru Kyjeva neviděli žádné civilisty. Bylo to tak celou cestu? Nikde jste nepotkali žádné ženy nebo děti?
J. K.: Není to tak, že by nebyly vůbec vidět, ale je jich málo. Ráno jsme se šli podívat na Majdan, abychom to město viděli, a děti jsem neviděl žádné. A žen je tady málo. Působí to jako Václavské náměstí, kde na začátku pracovního dne není ani noha. Jen občas okolo někdo projde. Chodí tu lidé v civilním oblečení, jezdí tady auta, ale většina z těch, které potkáváme, jsou připraveni Kyjev bránit a neodejít.
J. N.: A samozřejmě jsou zavřené všechny obchody, z těch byznysových věcí nefunguje vůbec nic.
Balíky s humanitární pomocí, které mířily do Kyjeva.
Jak se lidé dostanou k pitné vodě nebo k jídlu?
J. N.: Kolega, který tady už je tři týdny, nám říkal, že tyhle věci se dají koupit ve velkých supermarketech na okraji města. Musí se tam dojet autem.
Pokud tedy chtějí lidé z Kyjeva pro potraviny, tak musí absolvovat cestu na okraj města?
J. K.: Ano. Otázkou je, kolik takových obchodů je otevřených. V centru neuvidíte žádný, ale sem tam lidé nosí igelitky s nákupem, takže tu možná pár obchodů otevřeno má. Benzinové pumpy fungují občas a jen některé. Voda teče a elektřina funguje. Město zatím není úplně izolované. Nepůsobí to jako město v katastrofickém stavu, které by se hroutilo. Takový dojem to na mě nedělá.
V reportáži jste popisovali, že lidé mají nedostatek neprůstřelných vest. Starosta Kyjeva Vitalij Kličko zase ve čtvrtek pro Seznam Zprávy řekl, že jim chybí vysokozdvižné požární žebříky. Co dalšího podle vás potřebují? Zmínili se o něčem dalším, čeho je nedostatek?
J. K.: Jakékoli ochranné prostředky před válkou. Tady existuje jen jedno téma – válka. Ničím jiným nežijí, řeší jen to, jak se ubránit.
