Hlavní obsah

Itálie stárne. O imigraci ale premiérka nechce slyšet

Foto: Shutterstock.com

Zatímco před padesáti lety připadal v Itálii na každé dítě do šesti let jeden člověk starší 65 let, nyní jich je pět až šest. Ilustrační foto.

Reklama

Demografická krize nemá podle italské politoložky jednoduché řešení. „Je provázaná s řadou dalších problémů,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zmiňuje ekonomické překážky i genderovou nerovnost, která v zemi přetrvává.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stárnutí populace si lze v Itálii všimnout takřka na první pohled. V tamních městech a vesnicích se pohybuje tolik postarších mužů, že pro ně vymysleli speciální označení – umarell, tedy muž v důchodovém věku, který typicky postává s rukama za zády a pozoruje práci na staveništi.

Koncem loňského roku zveřejnil italský statistický úřad Istat několik znepokojivých dat. Potvrdil, že populace, která je už teď druhou nejstarší na světě, dál stárne a demografická krize se navzdory přílivu lidí ze zahraničí zhoršuje.

Zatímco před padesáti lety připadal v Itálii na každé dítě do šesti let jeden člověk starší 65 let, nyní jich je pět až šest. Průměrný věk vzrostl na 46,4 roku a celkový počet obyvatel klesl pod hranici 59 milionů.

Porodnost přitom nadále stagnuje – průměrný počet dětí na jednu ženu dosahuje 1,24 a je jeden z nejnižších v Evropě (v Česku to v roce 2022 pro srovnání bylo 1,66 dítěte na ženu, i u nás ale porodnost klesá, pozn. red.).

Předloni se v celé zemi narodilo pouhých 392 500 dětí, což je vůbec nejméně od sjednocení před více než 160 lety.

Nepříliš dobré vyhlídky

Itálie není zdaleka jedinou zemí, kterou trápí šedivějící populace a snižující se porodnost. Podobný problém řeší řada vyspělých ekonomik, včetně zemí Evropské unie i Japonska nebo Číny, demografická krize v Itálii ovšem patří k těm vůbec nejpalčivějším.

„Jde hlavně o atraktivitu země a o to, zda lidem nabízí možnost vést důstojný život. Italové před sebou nemají příliš dobré vyhlídky. Proto nejenže nemají děti, ale ve velkém také zemi opouštějí a odcházejí žít jinam,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy politoložka Cecilie Sottilottaová z italské Università per Stranieri di Perugia.

Privilegium bohatých

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) označila Itálii za jedinou zemi Evropské unie, kde se reálné mzdy mezi roky 1990 a 2020 snížily. Průměrná hrubá mzda o 12 % zaostává za evropským průměrem a oproti té německé je nižší až o 23 %.

Velká část mladých Italů tvrdí, že za současných okolností si dítě jednoduše nemohou dovolit. Pro většinu z nich je „fikcí“ už jenom to, postavit se na vlastní nohy. Jak upozornil deník The Guardian, zarážejících 70,5 % Italů ve věku mezi 18 a 34 lety stále žije u rodičů.

Papež František loni v květnu řekl, že založení rodiny se v Itálii stává privilegiem bohatých. „Skutečným problémem je obtížné nalezení stabilního zaměstnání, obtížné udržení zaměstnání, neúměrně drahé bydlení, vysoké nájemné a nedostatečné mzdy,“ vypočítal, co podle něj mladým lidem brání mít děti.

Vláda premiérky Giorgie Meloniové chce trend, který by mohl v budoucnu vyústit v kolaps italské ekonomiky a řadu dalších problémů, zvrátit. Mladé se snaží namotivovat, aby zakládali rodiny, příslibem slev na daních i finanční podpory.

Podle politoložky Sottilottaové ovšem situace není tak jednoduchá, jak se občas italská pravice snaží tvrdit. „Demografická krize je provázaná s řadou dalších problémů. Na jedné straně s ekonomickými problémy, na druhé straně s genderovou nerovností, sexismem a diskriminací žen,“ vysvětluje.

Foto: Alexandros Michailidis, Shutterstock.com

Giorgia Meloniová.

Mateřství v centru kulturních válek

Kritici si podle Financial Times stěžují na to, že se současná italská vláda dívá na demografickou krizi „patriarchální optikou“. Místo aby zlepšila pracovní podmínky žen a pomohla jim lépe skloubit mateřství a pracovní život, snaží se je svou prorodinnou propagandou přimět, aby zůstaly doma a staraly se o potomky.

Klesající porodnost se v Itálii stává častým tématem kulturních válek, a to i v nejvyšších patrech italské politiky.

Senátorka Laviniad Mennuniová z pravicové vládní strany Bratři Itálie nedávno v televizi prohlásila, že by ženy neměly zapomínat na to, že jejich hlavním cílem má být rodičovství. „Musíme se postarat o to, aby se mateřství stalo cool i pro dnešní osmnáctileté,“ dodala.

Za to sklidila kritiku z druhé strany politického spektra. Podle senátorky opoziční Demokratické strany Valeriy Valente čte vláda celou situaci špatně. Přistupuje k ní jako k osobnímu problému italských žen a dívek, přitom se ale jedná o hluboký společenský problém.

„Je třeba uznat společenskou hodnotu mateřství. Itálie se musí stát zemí s vyspělou genderovou demokracií, zatímco s touto pravdou (Lavinie Mennuniové) se vždy znovu objevuje patriarchální model rodiny, který navíc nepraktikují ani sami politici,“ vzkázala podle serveru Il Messaggero.

Podle italské odbornice na témata ženských práv Anny Pramstrahlerové, která před časem Seznam Zprávám poskytla rozhovor, neumí Meloniové vláda, která je známá svými konzervativními postoji na rodinnou politiku, správně reagovat na požadavky žen, jelikož v ní jsou „velmi silně zakořeněné předsudky vůči ženám a stereotypy“.

Jedním z nich je, že ženy mají být oddanými matkami, které svým dětem obětují celý život. Právě to se podle feministických akademiček musí změnit, aby se zabránilo dalšímu snižování porodnosti. Italkám podle nich musí poskytnout pomocnou ruku nejenom stát, ale také muži, kteří figurují v jejich životech.

Více k tématu zde:

Vražda mladé dívky vyhnala v listopadu do ulic tisíce lidí po celé Itálii a rozvířila debaty o fenoménu, který zůstává v tamní společnosti stále silně přítomný: o femicidách čili vraždách žen a dívek z jednoho prostého důvodu – že jsou ženami a dívkami.

„Femicidy a násilí na ženách jsou součástí strukturálního problému, děje se to každý den. Přetrvává tu patriarchální uspořádání, ve kterém muži stále uráží a vraždí ženy,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy Anna Pramstrahlerová, která v italské Bologni založila neziskové centrum pro ženy Casa delle Donne.

Aby bylo na důchody

Sottilottaová se domnívá, že demografickou krizi není premiérka schopná efektivně řešit také proto, že nechce slevit za svého odmítavého postoje k migraci, kterým si získala část voličů. Právě přijímání lidí z ciziny je přitom podle řady odborníků jedním z nejdostupnějších „léků“ na italskou stárnoucí společnost.

„Potřebujeme migranty,“ řekla deníku The Guardian ředitelka Istatu Linda Laura Sabbadini. „Pouze s větším počtem migrantů v produktivním věku se populace okamžitě rozroste a zajistí výplatu důchodů rychle stárnoucímu obyvatelstvu.“

Studijní a výzkumné centrum IDOS v říjnu spočítalo, že pokud do Itálie každoročně - až do roku 2050 - nepřijde minimálně 280 tisíc migrantů, země nebude schopná kompenzovat ztenčující se počet pracujících členů společnosti.

Italská premiérka se přesto snaží příliv migrantů stůj co stůj zastavit. V listopadu představila novou dohodu s Albánií, která by Itálii umožnila „zbavit se“ části migrantů, které zachrání ve Středozemním moři.

Více o dohodě zde:

„Dohoda s Albánií je strategie, jak se vyhnout odpovědnosti tím, že se o uprchlíky budou starat a jejich žádosti vyřizovat jiné země. Je to typický outsourcing,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy expert na migraci Robert Stojanov.

Boj proti migraci je jedním ze základních bodů, se kterými šla Meloniová do volební kampaně. Přiznat nyní, že země ve skutečnosti migranty nutně potřebuje, je pro ni nemyslitelné, domnívá se Sottilottaová.

Její strana Bratři Itálie na problematiku nízké porodnosti navíc nahlíží z nacionalistického hlediska a nezdráhá se uchylovat ke sporným konspiračním teoriím, včetně kontroverzní Teorie velkého nahrazení (The Great Replacement), která tvrdí, že západní elity schválně nahrazují bílou evropskou populaci imigranty.

„Italové mají čím dál méně dětí, tak je nahrazujeme někým jiným. Ano zvyšování porodnosti, ne etnickému nahrazení,“ vzkázal například ministr zemědělství a potravinové soběstačnosti Francesco Lollobrigida. Za svá slova si od představitelů opozice vysloužil srovnání s italským fašistickým vůdcem Benitem Mussolinim.

Reklama

Doporučované