Trumpův klíčový argument pro obsazení Grónska má vratké základy

Ještě nedávno by se téma tohoto setkání zdálo nepředstavitelné.

Na jedné straně zasednou americký viceprezident J. D. Vance a ministr zahraničí Marco Rubio, od nichž se dá očekávat opakování stanoviska Bílého domu – tedy že Spojené státy nutně potřebují Grónsko a nezdráhají se využít ani vojenské prostředky, ve hře je podle nich i varianta prodeje dánského autonomního území.

Druhá strana setkání už jasně naznačila, že taková debata vůbec není na pořadu dne. Dánská premiérka Mette Frederiksenová a grónský premiér Jens-Frederik Nielsen se kriticky vyjádřili k ambicím Washingtonu a jejich postoj se zdá neměnný.

Nedá se očekávat, že jejich ministři zahraničí, kteří se středečního setkání ve Washingtonu zúčastní, přijdou s jiným stanoviskem.

Americká administrativa zdůvodňuje svůj zájem především bezpečnostními obavami spojenými s aktivitami dalších velmocí v okolí Grónska. Tyto obavy ale při bližším pohledu stojí na chatrných základech.

„Právě teď je Grónsko všude pokryté ruskými a čínskými loděmi. Grónsko potřebujeme z hlediska národní bezpečnosti,“ řekl Trump novinářům na začátku ledna.

Veřejně dostupná fakta ale tento výrok amerického prezidenta minimálně v současnosti nepotvrzují. Data o sledování plavidel z webových stránek s námořními daty a zpravodajskými službami, jako je MarineTraffic, neukazují přítomnost čínských ani ruských lodí poblíž Grónska.

Tvrzení popřely i severské vlády, podle kterých nejsou tyto informace podložené zjištěními zpravodajských služeb, jak napsal list Financial Times. „Viděl jsem zpravodajské informace. Nejsou tam žádné lodě, žádné ponorky,“ řekl deníku jeden diplomat.

Norský ministr zahraničí Espen Barth Eide také norské televizi NRK řekl, že poblíž Grónska je „velmi malá“ ruská nebo čínská aktivita, a to i přes probíhající pohyby ruských ponorek blíže k samotnému Norsku.

Ruské vojenské lodě se pohybují právě spíše v Barentsově moři kolem Špicberk a podél norského pobřeží, aby ukázaly, že dokážou zastavit jakékoli útoky na jaderné zbraně, které má Rusko rozmístěné na poloostrově Kola.

„Ano, kolem Grónska sice plují nějaké ruské ponorky, ale sotva jich tam pluje víc než kolem kanadských ostrovů na severu nebo kolem Islandu o něco dále na jih,“ popsal expert na arktickou oblast Andreas Østhagen z norského think-tanku Fridtjof Nansen Institute.

Přesto ale potenciální nebezpečí ze strany Moskvy existuje. „Ačkoli Rusko své kroky prezentuje jako obranné, modernizace arktických základen mu dává i ofenzivní možnosti. Z letecké základny na souostroví Země Františka Josefa je Rusko schopno zasáhnout americké vojenské instalace v Grónsku,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy Jon Rahbek-Clemmensen z Royal Danish Defence College.

„Právě tento potenciál je podle expertů jedním z důvodů, proč se Arktida stává dalším prostorem strategické konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy,“ dodal bezpečnostní expert.

Ani čínské lodě se zpravidla kolem Grónska nepohybují. Jejich hlavní trasa je směrem do Ruska a zpět se surovinami, plují tak spíš relativně blízko od americké Aljašky. Do jejího širšího okolí se vydávají za účelem vojenských cvičení, výzkumu a rybolovu.

Nedá se ale říct, že by Peking neměl na ostrově nebo v jeho okolí své zájmy. Čína se netajila myšlenkou, že by zde ráda investovala zejména do těžby. Mnoho z těchto projektů ovšem bylo z bezpečnostních důvodů pozastaveno.

„Číňané a Rusové se ve vodách v okolí Grónska neobjevují v takové míře, že by bylo možné ospravedlnit to, co se nyní americká vláda snaží dělat,“ řekl v podcastu 5:59 americký zpravodaj dánského týdeníku Weekendavisen Markus Bernsen.

„Samozřejmě, jde o obrovské a velmi odlehlé území a tamní vody nejsou pod takovým dohledem, takže je hodně věcí, o kterých nemusíme vědět. Ale obraz ruského a čínského vlivu a jejich přítomnosti v Grónsku, který se snaží americká vláda vykreslit, neodpovídá realitě,“ dodal.

Grónsko ale má svůj strategický význam. Ten se naplno ukázal už během druhé světové války. Ostrov leží v místě, které je klíčové pro sledování lodí a letadel v severním Atlantiku, a s nástupem jaderných zbraní jeho role ještě zesílila.

Na běžných mapách to sice působí tak, že Sovětský svaz a Spojené státy jsou od sebe velmi daleko. Při pohledu na mapu se severním pólem uprostřed je nicméně vidět, že jsou si mnohem blíž – a právě přes Arktidu by v případě jaderného konfliktu vedla nejkratší cesta raket.

Ty by částečně letěly i nad Grónskem. I proto se Spojené státy dlouhodobě snažily mít v oblasti přístup k přístavům, radarům schopným včas odhalit útok a také k vojenským základnám, odkud by bylo možné rychle zasáhnout cíle v Sovětském svazu.

USA ovšem již mají na své základně Pituffik v severozápadním cípu Grónska – zařízení, které provozují od druhé světové války – trvale rozmístěno více než 100 vojenských pracovníků.

Podle stávajících dohod s Dánskem dokonce mají Spojené státy možnost do Grónska vyslat tolik vojáků, kolik chtějí. To je jeden z hlavních argumentů Kodaně, který používá, aby Trumpovi vysvětlila, že není třeba, aby Washington získal nad ostrovem politickou kontrolu.

Za strategické území nicméně platí celá Arktida, region hraje ve sporech velmocí stále větší roli. Jde o obrovskou oblast, která tvoří čtyři procenta zeměkoule a zahrnuje Severní ledový oceán, který je sám o sobě šestkrát větší než Středozemní moře.

Části Arktidy jsou naprosto klíčové pro ruské strategické jaderné zbraně, tj. pro ruskou schopnost ohrozit Západ a zejména Spojené státy jadernou válkou. Tyto zbraně v podobě raket, bomb a hlavic na ponorkách se většinou ale nacházejí na poloostrově Kola – co by kamenem dohodil od Norska –, nikoli v blízkosti Grónska.

V této oblasti může Moskva operovat relativně svobodně. Přitom je to ale místo, odkud vede nejkratší přímá trasa vzdušnou čarou z jakéhokoli místa v Rusku ke klíčovým cílům podél východního pobřeží Spojených států.

„Arktida je pro Rusko zásadní především proto, že právě zde ukrývá své strategické jaderné ponorky. Schopnost tyto síly chránit je pro Moskvu existenční otázkou a jeden z hlavních důvodů, proč Rusko region militarizuje. Jakýkoli tlak Západu v této oblasti proto Moskva vnímá jako přímé ohrožení svých základních bezpečnostních zájmů,“ dodává Rahbek-Clemmensen.

Také Čína má o „Arktidu“ evidentně zájem, dokonce před osmi lety vydala vlastní arktickou politiku.

Peking ale v regionu nemá vlastní území a od čínské metropole je to za polární kruh daleko. V první řadě má Čína zájem využít Arktidu jako arénu k projekci moci a zároveň prostředek k finančnímu zisku, přičemž si uvědomuje strategické umístění regionu, které se ještě zvýší s dalším táním ledu.

Rusko a Čína mezitím spolupracují na rozvoji arktických přepravních tras, jelikož Moskva se snaží pod vlivem západních sankcí dodávat do Číny více ropy a plynu, zatímco Peking hledá alternativní trasy, aby snížil svou závislost na Malackém průlivu mezi Malajsií a Indonésií.

Naopak pro Evropu šlo dlouhé roky o druhořadé téma, což je i jeden z argumentů, který Trump používá pro zdůvodnění svých ambicí. Dokonce řekl, že v současné chvíli brání Grónsko dvě psí spřežení.

To sice není ani zdaleka pravda, ostatně zrovna Dánsko v posledních letech výrazně zvýšilo výdaje na obranu i investice na ostrově a má i další plány, ale zároveň se nedá ani říct, že by ochrana regionu byla vyřešená.

Spojenci Dánska v NATO – hlavní evropské země a také Kanada – se sjednotili v podpoře Kodaně, když znovu potvrdili, že „pouze Dánsko a Grónsko mohou rozhodovat o záležitostech týkajících se jejich vztahů“.

Zdůraznili, že na bezpečnosti Arktidy jim záleží stejně jako USA, a uvedli, že toho musí být dosaženo spojenci, včetně USA, „kolektivně“. Toto řešení ale zatím Bílý dům spíše odmítá.

Bezpečnost oblasti totiž nemusí být zdaleka jedinou motivací pro Trumpovu politiku. V posledních letech vzrostl zájem o přírodní zdroje Grónska – včetně vzácných zemin, uranu a železa –, které jsou s táním ledu v důsledku klimatických změn stále snadněji dostupné.

Vědci se domnívají, že by Grónsko mohlo mít také významné zásoby ropy a plynu. A to – jak se ukázalo i při nedávném vpádu amerických sil do Venezuely – hraje v politice bývalého obchodníka Trumpa velkou roli.