Profesor z USA: Názory se na univerzitě potlačovaly už dřív. A dává příklady

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve Spojených státech narůstá napětí mezi administrativou prezidenta Donalda Trumpa a univerzitami, které čelí nejen škrtům ve financování z federálních grantů, ale i rostoucímu tlaku na omezení přístupu zahraničních studentů, zejména z Číny.

Profesor medicíny na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a expert na americké akademické prostředí Tomas Ganz v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozorňuje, že tyto zásahy nejsou izolované, ale součástí dlouhodobého konfliktu ideologií na kampusech.

„Trumpova administrativa zahájila protiútok, ale velmi neobratně,“ říká Ganz s tím, že i dřívější postupy univerzit nebyly bez problémů.

Jak vnímáte současné politické útoky administrativy prezidenta Donalda Trumpa na americké univerzity?

Myslím, že je důležité říct, že sám se považuju za člověka spíš ze středu – v jádru stojím na principech svobody slova, svobody přesvědčení a otevřenosti k různým názorům. A právě z této pozice mi to, co se děje, nepřijde jako izolovaná událost.

Je to podle mě reakce na dlouhodobý vývoj, který na univerzitách probíhal posledních dvacet, třicet let, tedy postupné ideologické posuny, které bych popsal jako levicové, postkoloniální, orientované na menšiny. Výsledkem byly časté střety, vyhrocené například nedávnými protesty v souvislosti s Gazou, které vyústily v otevřené konflikty mezi studenty a vedením univerzit.

Takže vám zásah vlády přijde jako nepřiměřený, ale pochopitelný?

Je to zásah, který je hrubý, nedotažený a špatně promyšlený. Ale není vycucaný z prstu – vznikl v konkrétním kontextu. Ať už s ním souhlasíme nebo ne.

Trump a jeho lidé sami tvrdí, že chrání svobodu slova, přitom teď zakazují projevy, které jim nevoní a ještě k tomu na univerzitách, které si v Americe zakládají na otevřeném prostředí. Jak tohle dává smysl?

No právě. Představa, že svoboda slova existovala až do Trumpova zásahu, není přesná. Už dříve tu existovala určitá názorová uniformita. Uvedu příklad: v jedné ze svých přednášek jsem citoval Darwina, který popisoval ideály krásy u jednoho afrického kmene. A po přednášce za mnou přišel student a obvinil mě z objektifikace, rasismu a dalších věcí.

A tohle se dělo opakovaně – určitá část studentů je velmi přecitlivělá na cokoli, co by mohlo být vyloženo jako urážka menšin. Výsledkem je, že prostor pro diskuzi se čím dál víc zužoval, lidé se báli říct něco, co by mohlo být překrouceno.

Takže říkáte, že už předtím byla svoboda projevu omezena – jen jiným směrem?

Ano. Formálně měly být univerzity otevřené všem názorům, ale ve skutečnosti určité pohledy byly potlačovány, a to i administrativně. Například při přijímání nových profesorů jste museli projít školením, abyste „nevědomky nediskriminovali“. To nebyla neutralita, to byla ideologie. Takže Trumpova administrativa zahájila protiútok, ale velmi neobratně.

Říkáte tedy, že americké univerzity fakticky nejsou prostředím otevřeného dialogu?

V principu ano, ale v praxi ne. Objevily se kurzy „povinné správnosti“, různé školení před výběrovými řízeními, aby člověk „neúmyslně nediskriminoval“. Všude ideologická linka – ne moc o výzkumu, ale o tom, jak se správně vyjadřovat a jak myslet.

Co je cílem současného tlaku Trumpovy administrativy?

Myslím, že pro některé v jeho týmu je to snaha o jakousi ideologickou kontrarevoluci, obrácení směru, kterým se univerzity ubíraly. Trump sám tomu podle mě plně nerozumí. Často je to chaotické, jeden den zazní nějaké prohlášení, druhý den pravý opak. Někdy člověk neví, jestli je to zmatek, nebo záměr.

To ale není jen otázka univerzit, že? Podobný chaos je i v zahraniční politice.

Přesně tak. Tahle administrativa nemá vybudovaný funkční aparát. Je nevyzrálá, a to se odráží ve všem.

Ale zpátky ke školám. Pokud je to „boj proti woke ideologii“, jak tvrdí Trump, jak to chtějí vlastně provést?

Jeden způsob už vidíme, třeba odstranění zmínek o rase nebo genderu z grantových žádostí. Ale problém je, že i předchozí vlády nutily výzkumníky, aby do projektů povinně zapracovávali témata menšin, LGBTQ+ a podobně, bez ohledu na relevanci. Byla to ideologická povinnost, ne vědecká. A teď to někdo obrací opačným směrem — což je stejně špatné.

Takže obě strany omezují akademickou svobodu, jen každá jinak?

Ano, přesně tak. Dřív jsme museli dokazovat, že jsme v souladu s levicovou ideologií. Teď se naopak vyvíjí tlak zprava. Ani jedno není ideální. Cílem by mělo být, aby stát nezasahoval do akademické svobody vůbec.

Když jste na začátku popsal, že jste politicky spíš ve středu, jak by tedy měl vypadat v ideálním světě univerzitní kampus v Americe?

V ideálním světě by vláda nevnucovala univerzitám ani výzkumníkům žádnou ideologii. Granty by se neměly posuzovat podle politického obsahu, ale podle vědecké hodnoty. A univerzity by měly být místem pro otevřenou diskuzi, bez strachu z perzekuce – zleva ani zprava.

Rozumím tomu, co říkáte o vlivu vlády a o tom, jak by univerzity měly fungovat bez politického tlaku. Ale zajímá mě ještě jedna věc – a to jsou mezinárodní studenti. Proč by měla Amerika omezovat přístup těch nejtalentovanějších lidí z celého světa? Nedává to přece smysl, pokud chce být lídrem ve vědě a výzkumu. Má to podle vás nějaké opodstatnění, pokud cílem je, jak jste popsal, jakási ideologická kontrarevoluce?

Ne moc. Ale je pravda, že pro Trumpa v nich existují určité bezpečnostní obavy. Například v 50. letech byl na Caltechu čínský profesor, který se náhle vrátil do Číny a stal se klíčovým hráčem v jejich jaderném programu. Osobně spolupracuju s čínskými vědci v medicíně a nevidím v tom hrozbu. Ale v oblastech jako vojenská technologie už bych byl opatrnější.

A je tohle i váš osobní pohled? Opravdu si myslíte, že vzdělávání mezinárodních studentů představuje nějaké reálné riziko?

Osobně bych řekl, že ten prvek nelze úplně ignorovat. Má to historický precedens. Ještě dřív, před druhou světovou válkou, zase univerzity Oxford a Cambridge vychovávaly německé jaderné vědce, kteří se pak vrátili do Německa. Britové jim dokonce pomohli sbalit kufry. Takže ano, něco takového se stalo. Je to dnes tak nebezpečné? Asi ne. Je to přehnané? Pravděpodobně.

V minulosti k takovým případům možná došlo, nijak to nezlehčuji, ale zároveň tady mluvíme o životech skutečných lidí. Nezdá se vám, že ty politiky dopadají na úplně špatné cíle? Respektive dá se vůbec reálně obhájit politika, která plošně dopadá na jednotlivce, kteří se do USA přišli jen vzdělávat?

Naprosto souhlasím. To jsou extrémně okrajové případy. Jde o naprostou menšinu studentů, u kterých by vůbec nějaké riziko přicházelo v úvahu. Většina z nich, a třeba u studentů z Česka úplně jistě, žádné obavy nevyvolává.

Ale samotná představa globální konkurence se neobjevila až teď, už předchozí administrativa začala prověřovat čínské vědce působící na amerických univerzitách. Takže to není úplně nové.

V posledních týdnech jsme byli svědky masivních protestů, například v Los Angeles, včetně studentských demonstrací na univerzitách. Jak si vysvětlujete razanci, se kterou na to místní instituce a policie reagují?

Univerzita je do určité míry také pracoviště. Pokud chcete demonstrovat, můžete jít do parku a tam vás nikdo nebude omezovat. A když je chod univerzity narušen, mnoho lidí na univerzitě tím trpí. Takže to není bez následků uvnitř samotné instituce. A to je součást problému.

Myslím, že musí existovat určitá pravidla ohledně studentů, kteří nosí masky a brání ostatním studentům v pohybu. Nemyslím si, že univerzita může tolerovat lidi, kteří se stylizují tak, že vypadají jako teroristé — nejsou to teroristé, ale působí tak, zastrašují ostatní a narušují běžný chod univerzity. A jak to řešit? Mělo by se to dělat co nejcitlivěji, protože to jsou pořád jen děti. Ale přesto škola musí fungovat a lidé nesmějí bránit ostatním studentům, aby se dostali do výuky.

Takže vám přijdou zásahy policie, případně i Národní gardy, oprávněné?

Na naší univerzitě Národní garda nebyla. Ale v momentě, kdy máte stovky studentů a kampusovou policii, která není na takové akce stavěná, asi není jiná možnost. Ale ano – mělo by to být co nejšetrnější. Jsou to pořád děti. Ale ani ty nesmějí znemožňovat ostatním vzdělávání.