Ukrajina získala záruky a symbolická gesta. Jak číst závěry summitu NATO

Lídři členských zemí NATO se na summitu dohodli, že Ukrajině zkrátí cestu ke vstupu do Aliance odstraněním takzvaného Akčního plánu členství (MAP). Co je MAP?

Akční plán členství je program NATO, který poskytuje poradenství, pomoc a praktickou podporu přizpůsobenou individuálním potřebám zemí, které chtějí vstoupit do Aliance. Momentálně je do toho programu zapojena například Bosna a Hercegovina.

V praxi jde o soubor kritérií, která musí země splnit, aby prokázala svůj pokrok v procesu vojenské reformy, ale také v obecném procesu demokratického a politického rozvoje. Plán předpokládá mimo jiné to, že uchazeči „urovnají své mezinárodní spory“ i „etnické spory či vnější územní spory“ mírovými prostředky.

Právě v případě Ukrajiny by však tento bod byl zásadním problémem, protože veškeré spory s Ruskem Kyjev jen tak nevyřeší.

Účast v programu pak navíc nezaručuje pozdější kladné rozhodnutí o přijetí do NATO.

S pomocí programu se však do NATO v minulosti dostalo například Bulharsko, Slovensko nebo Černá Hora.

Co přesně znamená, že se NATO rozhodlo v souvislosti s Ukrajinou od MAP upustit?

Ještě než summit v Lotyšsku oficiálně odstartoval, na veřejnost se skrze ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kuleby dostaly informace, že se členové Aliance v případě Ukrajiny shodli na tom, že od MAP upustí. Pro zemi se tím cesta do NATO v podstatě zkracuje, nejde ale o žádný velký posun.

„Je to jen symbolické gesto. V realitě moc neznamená. Jsou země (Finsko), které MAP na vstup nepotřebovali, země, které v něm před vstupem uvázly na dlouhé roky (Severní Makedonie), a také země, které MAP mají už půl dekády a jejich přístupový proces se stejně nehýbe,“ okomentoval situaci pro Seznam Zprávy Matúš Halás z Ústavu mezinárodních vztahů.

Proč Ukrajina nezískala pozvánku do NATO, nebo alespoň časový plán přijetí?

I když by si Ukrajina ze summitu nejraději odvezla pozvánku ke vstupu do Aliance, tato varianta momentálně není na stole. A ani nebude, dokud neskončí válka, kterou před více než 500 dny na území Ukrajiny rozpoutal ruský prezident Vladimir Putin.

Pozvánka pro Kyjev by členské země Aliance uvrhla do otevřeného konfliktu s Ruskem, jelikož jsou povinny považovat útok na jakéhokoliv svého člena za útok na všechny státy NATO.

Jak dále upozornil analytik Halás, ze stejného důvodu členové paktu nemohou v tomto směru válčící zemi nabídnout více, třeba časový rámec jejího přijetí. „NATO nemůže být vůči Ukrajině konkrétnější, protože by to bylo v rozporu s jeho vlastním přáním nezapojovat se přímo do konfliktu s Ruskem,“ vysvětlil odborník.

Objevují ovšem i takové názory, které příliš nefandí ani upuštění od MAP. Někteří členové NATO se domnívají, že příslib téměř automatického členství po válce by mohl Rusko motivovat k protahování bojů, a upřednostňovali by, aby členství Ukrajiny v NATO bylo součástí až poválečného vyjednávání.

„Reálně je vstup Ukrajiny do NATO nejpravděpodobnější v případě změny režimu v Moskvě - ať už v důsledku porážky ve válce, nebo v důsledku domácích problémů,“ soudí Halás. „Současný ruský režim totiž nemá žádnou motivaci ukončit válku, pokud by tím mohl Ukrajině zabránit vstupu do Aliance.“

Co jiného si Ukrajina „odváží“?

Ze summitu si Ukrajina odváží bezpečnostní záruky. Státy skupiny G7 se totiž zavázaly, že Ukrajině poskytnou „trvalou“ vojenskou pomoc, aby zemi pomohly při obraně jejího území před ruskou agresí. Zároveň tím chtějí zamezit budoucím konfliktům.

„Každá ze zemí poskytne Ukrajině bilaterální bezpečnostní záruky,“ řekli zástupci zemí ve společném prohlášení. Skupina se pak zavázala i k tomu, že ukrajinské armádě dodá nejmodernější vojenské vybavení pro boj na zemi, ve vzduchu a na vodě.

Dodávky zbraní oznámily i jednotlivé státy. Například Francie přislíbila Kyjevu rakety s plochou dráhou letu SCALP / Storm Shadow.

Německo uvedlo, že dodá Ukrajině další zbraně, munici a vojenské vybavení za téměř 700 milionů eur (v přepočtu asi 16,7 miliardy Kč).

Ve středu se pak zástupci 11 zemí NATO na summitu dohodli, že od srpna v Rumunsku začne trénink ukrajinských pilotů na amerických stíhačkách F-16, informoval web BBC.

Jak se k výsledkům summitu staví Rusko?

Vzhledem k tomu, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už výsledky summitu označil za dobré, nabízí se otázka, jak vlastně uplynulé dva dny vnímá Rusko. Vztahy mezi NATO a Ruskem dnes v podstatě neexistují, což ale neznamená, že se nemohou ještě zhoršovat.

Kreml dohody z Vilniusu odsoudil. Plán dát Ukrajině bezpečnostní záruky označil za chybu. „Tím, že poskytnou libovolné bezpečnostní záruky Ukrajině, tyto země fakticky ignorují mezinárodní princip nedělitelnosti bezpečnosti. To znamená, že poskytnutím bezpečnostních záruk Ukrajině naruší bezpečnost Ruska,“ reagoval mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

Ve stejném duchu se vyjádřila i ruská diplomacie. Mluvčí ministerstva zahraničí Marija Zacharovová se nechala slyšet, že pro „Západ je důležitější zabíjet než chránit“. (Reagovala tím podle státem plně kontrolované agentury TASS na slova generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, který uvedl, že dodávky zbraní Ukrajině jsou důležitější než bezpečnostní záruky NATO.)

Je nepochybné, že závěry summitu znovu využije ruská propaganda. Ta od začátku „speciální vojenské operaci - nikoli války“ kreativně zrcadlí vývoj na frontě. Jestliže v prvních měsících Rusové bojovali „s ukrajinskými nacisty“, případně „s dekadentním Západem“, který „vyvolal konflikt na Ukrajině, aby zničil Rusko“, v posledních měsících je zřejmé, že za všechno může Bílý dům a jeho loutky v NATO.

Co dalšího summit přinesl?

I když Ukrajině patřila většina pozornosti, jedním z dalších klíčových témat summitu byl také posun v procesu přijetí Švédska do NATO. Začlenění země sice dlouho blokovalo Turecko, tamní prezident Recep Tayyip Erdogan ovšem nově souhlasil, že co nejdříve pošle žádost Švédska o vstup do Aliance k ratifikaci tureckému parlamentu.

Kromě toho (a další pomoci Ukrajině) pak byly na politické úrovni dohodnuty také aktualizované a reformované obranné plány.

„To vše je reakcí na konflikt rozpoutaný Ruskem a NATO se tomu musí přirozeně přizpůsobit, neboť Moskva je nyní bezprostřední hrozbou číslo jedna,“ okomentoval výsledky summitu expert Halás.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg také druhý den summitu zdůraznil potřebu jednoty, spolupráce a rovněž provázanost severoatlantického regionu s takzvaným Indo-Pacifikem. Podle něj je sice NATO aliancí Evropy a Severní Ameriky, zdejší dění však má dopad na situaci v Indo-Pacifiku; platí to i naopak.

Čínská diplomacie v reakci na to uvedla, že se postaví proti jakémukoli pokusu Severoatlantické aliance rozšířit působnost v asijsko-tichomořském regionu. Právě zde se totiž v poslední době snaží i Peking prohlubovat svůj vliv.

Co na summitu dělali čeští zástupci?

Česko na akci zastupoval český ministr zahraničí Jan Lipavský, který se setkal třeba se svým americkým protějškem Anthony Blinkenem, řeckým premiérem Georgem Gerapetritisem, nebo se účastnil jednání o pokračující podpoře Moldavska, Bosny a Hercegoviny a Gruzie v „budování odolnosti a obranyschopnosti vůči Rusku“.

Dále delegaci doplnila ministryně obrany Jana Černochová a náčelník generálního štábu Karel Řehka. Nejviditelnější byl prezident Petr Pavel, který jako vůbec první český státník vystoupil na konferenci NATO Public. Ve svém projevu se věnoval hlavně konfliktu na Ukrajině, ale hovořil i o české zkušenosti v posledních 30 letech.

Kromě jednání s lídry se pak sešel například také s americkými kongresmany, které „zajímaly konkrétní formy podpory, které Česká republika poskytuje Ukrajině,“ sdělila prezidentova tisková mluvčí Markéta Řeháková.

A jak z toho vlastně Česko vyšlo?

„Myslím si, že prezident Pavel se projevil jako člověk, který skutečně má vojenskou zkušenost. To se odráží v některých jeho výrocích a ukazuje se jeho kvalifikovanost. Ta ovšem někdy naráží na ne úplně dobré politické přijetí, protože Pavel říká věci tak, jak by je třeba politik neřekl,“ okomentovala pro Seznam Zprávy působení Pavla na summitu ředitelka pro výzkum v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO) Pavlína Janebová.

„Je vidět, že má vhled do vojenských záležitostí, což považuji za výhodu pro Česko. I na zdejším fóru bylo vidět, že jeho přijetí bylo fenomenální. Připadalo mi, že je jednou z politických celebrit, kterých se tu objevila řada,“ dodala odbornice.

Podle Janebové nyní musí Česko pracovat na tom, aby se míra podpory Ukrajiny v rámci Aliance udržela. To znamená, že musí spolupracovat s těmi státy, které to mají nastavené podobně - tedy s baltskými státy a Polskem.