Hlavní obsah

Ukrajinci marně pátrají po dětech. Přesuny na Sibiř asi potvrdil ruský úřad

Foto: Profimedia.cz

Od začátku války na Ukrajině se objevují zprávy, že Rusko na své území převezlo velké množství dětí. Přesná čísla se dají ověřit jen těžko.

Reklama

V důsledku války se na Ukrajině pohřešuje mnoho dětí a stále více rezonují informace o jejich nedobrovolném přesunu do Ruska. Že jsou malí Ukrajinci v sousední zemi poskytováni k adopci, měla potvrdit i jedna z ruských institucí.

Článek

Na konci května informovala organizace Magnolia, která se zabývá pohřešovanými osobami, že od začátku tohoto roku eviduje už více než 2200 pohřešovaných ukrajinských dětí. Za minulý rok jich přitom bylo pouhých 182.

„Jsou to obrovská čísla, na která nikdo nemohl být připraven. Válka všechno změnila,“ uvedla pro ITW News Marina Lypovětská ze zmiňované organizace. „Pokud vaše dítě zmizí během války, představujete si jen ty nejhorší scénáře a nejhorší situace.“

Odpověď na to, co je příčinou více než desetinásobného nárůstu ve statistikách, se tedy přímo nabízí. Kromě důsledků válečného chaosu ale nejen ukrajinské úřady dlouhodobě zmiňují také podezření, že ukrajinské děti jsou z území ovládaného okupačními silami odváženy pryč, do Ruska.

Tisíc dětí z Mariupolu na Sibiř?

Zdálo se, že tyto informace nově potvrdily i samotné ruské zdroje. Úřad v Krasnodaru, ruském městě nedaleko Ukrajiny, totiž zveřejnil zprávu, ve které informoval o přemístění více než tisícovky dětí z ukrajinského Mariupolu do sibiřských měst Tumeň, Irkutsk, Kemerovo i do Altajského kraje. Tam pak Ukrajince adoptovaly ruské rodiny.

Šest měsíců války

Seznam Zprávy připravily sérii textů k půlroku od okamžiku, kdy dal Vladimir Putin povel k invazi. Bezpečnostní expert Vojtěch Bahenský mluví v rozhovoru o tom, jak se může konflikt vyvíjet a před jaké dilema postavily Rusko útoky na anektovaném Krymu:

Analýza toho, jaké faktory jsou rozhodující a proč ani jedna ze stran zatím nezískává převahu:

Ruská invaze má obrovský dopad nejen na životy lidí, ale silně poznamenává také přírodu. Přehled ekologických škod způsobených válkou:

Občanům, kteří se k adopci ukrajinských dětí rozhodnou, má stát poskytnout jednorázový finanční bonus. Kromě této informace ale úřad sdělil také to, že přes 300 dětí stále čeká, až se s novými rodiči seznámí.

Příspěvek na webových stránkách úřadu již není dostupný, ukrajinské zdroje však zveřejnily snímky obrazovky, které text zachycují, a americká organizace Institut pro studium války (ISW) dokázala najít jeho archivovanou verzi. Na webu momentálně visí jen informace, že materiál zveřejnili hackeři během kybernetického útoku a že administrátoři ho již stáhli.

Ruská strana se snahou o umístění přesunutých dětí do rodin v Rusku netají, hovoří však primárně o ukrajinských sirotcích. „Pan prezident poznamenal, že pokud zjistíme, že dítě nečeká na umístění do rodiny na území Ukrajiny, musíme mu pak dát možnost umístění do rodin našich občanů,“ citoval zpravodajský web Info24 ruskou zmocněnkyni pro dětská práva Marii Lvovovou-Bělovovou.

Všichni sirotci zmizeli

„Všichni sirotci a děti s postižením pod dohledem vlády byli z Mariupolu evakuováni ve dnech 24. až 25. února,“ uvedl však v rozhovoru pro Svobodnou Evropu poradce tamního starosty Petro Andrjuščenko. „Po 27. únoru ve městě nezůstal ani jeden oficiálně registrovaný sirotek.“

„Mezi těmi, kdo byli převezeni do Ruska, byly nově osiřelé děti, kteří kvůli válce přišly o rodiče, a děti z rodin, které válka rozdělila. Víme také o případech, kdy byli potomci rodičům odebráni,“ přiblížil situaci Andrjuščenko. Mariupol nicméně není jediným městem, jehož obyvatelé se ptají, kde jsou jejich děti.

Expert k vývoji války na Ukrajině

Příkladem může být příběh šestnáctiletého Vladislava Burjaka, který strávil 90 dní v zajetí ruské armády. Chlapce oddělili od skupiny známých začátkem dubna, když se pokoušel o útěk z města Melitopol. Jeho cílem tehdy bylo město Záporoží, kde žije jeho otec Oleg, místní ukrajinský úředník.

Na kontrolním stanovišti se však Vlad dostal do roztržky s ruským vojákem a vozidlo byl nucen opustit. Jeho otec pak následující měsíce strávil ve strachu a vyjednáváním o synově propuštění. Ruští vojáci chtěli chlapce vyměnit za osobu, o niž měla zájem ruská armáda. Vyšší „cenu“ mu připsalo Olegovo povolání.

„Poprvé mi zavolali den po Vladislavově zadržení, to bylo 9. dubna,“ uvedl pro list The Guardian chlapcův otec. „Bylo jasné, že ho drží jako rukojmí. Také jsem ale pochopil, že je pro ně cenný, a tak mu asi nechtěli ublížit. Za celých 90 dní se mi podařilo s Vladislavem mluvit jen šestkrát, a i tehdy jsme věděli, že Rusové poslouchají.“

PROJEV VOLODYMYRA ZELENSKÉHO K UKRAJINSKÉMU DNI NEZÁVISLOSTI V ORIGINÁLE:

Vlad se nakonec domů úspěšně vrátil, takový závěr ovšem není vždy podmínkou. Své o tom ví i Taťjana Tolstokorová, která pátrá po své tříleté vnučce Nasťje. Dívku neviděla od doby, kdy bylo bombardováno jejich rodné město Mariupol, byla však přesvědčená, že ji viděla na videu zveřejněném ruskými úřady.

Záběry zachycovaly velkou skupinu malých dětí vystupujících z autobusů a jejich přivítání s adoptivními rodiči. Tolstokorová se proto snažila spojit s příslušnými úřady ve snaze získat svou vnučku zpět, nakonec se však ukázalo, že dívka na videu je malé Nasťje pouze velmi podobná. Tříletá holčička je tedy stále neznámo kde.

Jak upozorňuje ISW, násilné převádění dětí z jedné skupiny do druhé „s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo určitou náboženskou skupinu“ je porušením Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. Tu v roce 1948 přijalo Valné shromážděním OSN a uznává ji i Rusko.

Reklama

Doporučované