Článek
Na obrazovkách našich televizorů, počítačů nebo telefonů si může každý, kdo chce, každý den pouštět nové záběry z bojů na Ukrajině. Množství záběrů z obou stran je bezprecedentní, i když jsou často brutální nebo naopak propagandisticky idealizovaná.
Nekonečný proud záběrů může v divákovi budit dojem, že ukrajinská fronta je pod neustálým dohledem dronů či jiných prostředků. I někteří vojenští analytici mluví o „dokonale průhledném bojišti“.
To má znamenat, že všudypřítomné bezpilotní letouny a další technologie umožňují prakticky v reálném čase sledovat pohyby vojsk na obou stranách, takže je téměř nemožné skrýt před nepřítelem soustředění mužů či techniky. Stejné technologie pak umožňují oběma stranám, aby odhalené jednotky protivníka prakticky okamžitě zasáhly palbou dělostřelectva či (obvykle „kamikaze“) drony.
Průhlednost bojiště je jeden důvod, proč třeba i podle vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil vstoupila válka do jakési „patové“ fáze, ve které je rychlý postup jedné či druhé strany velmi nepravděpodobný. Pokud totiž nepřítel vidí všechno, co se děje na frontové linii i za ní, včetně jednotlivých vojáků, je klasický typ útoku s využitím obrněných jednotek prakticky vyloučený.
I když na představě „dokonale průhledného bojiště“ nepochybně něco je, skutečnost je ovšem poněkud komplikovanější, ukazuje podrobnější pohled na průběh bojů.
Útoky z jedné i druhé strany stále probíhají (bývají i úspěšné). I na bojišti v 21. století je totiž možné se skrýt či protivníka zaskočit a překvapit. Na „průhledném“ bojišti je těžší uspět, ale není to nemožné, jak napsal pro časopis Foreign Policy vojenský analytik Franz-Stefan Gady.
Mimo jiné i proto, že bojiště není „průhledné“ vždy stejně.
Noc je pořád důležitá
Klíčovou je například denní doba, kterou si člověk vybere k útoku. Ruské velení na své ztráty dbá méně, a tak řada ruských útoků probíhá i za dne. Ovšem většina ukrajinských pokusů se koná před úsvitem nebo pozdě večer, pod rouškou tmy. Důvod je prostý: Ve špatném světle se operátorům ruských dronů hůře odhalují.
Přestože se ve válce objevuje řada dronů s infračervenými kamerami, které dobře „vidí“ i ve tmě, takové stroje jsou dražší a hůře dostupné. Je jich tedy mnohem méně než jednoduchých denních dronů. A zatímco za dobrého denního počasí je běžných dronů nad frontou tolik, že je jimi pokrytá prakticky celá, mezi „nočními“ drony jsou výrazně vyšší rozestupy, tedy i mezery v pokrytí, které lze využít.
Podobnou příležitostí může být i špatné počasí nebo mráz. Mnoho bezpilotních letounů nemůže létat za silného větru, deště nebo teplot pod bodem mrazu. Mlha jim tolik nevadí, pochopitelně ovšem snižuje dohledovou vzdálenost.
Skupina západních analytiků (včetně Gadyho), kteří nedávno navštívili ukrajinskou frontu, byla svědkem toho, jak nebezpečné jsou drony za slunečného (byť poměrně větrného) dne. Odhalené skupiny ruských vojáků byly zasaženy palbou během 30 sekund až několika minut.
Jakmile se obloha zatáhne a pokryje těžkými mraky, dronů na nebi výrazně ubude a šance nepozorovaně se přiblížit k protivníkovým liniím výrazně stoupne. V konfliktu, kterému dominuje dělostřelectvo, je proto špatné počasí velkou příležitostí.
Počasí a denní doba tak do značné míry určuje podobu bojů. Například ukrajinské útoky typicky probíhají s jednotkami o nějakých 10-15 mužích. Aby útočná jednotka nebyla dlouho vystavena palbě, doveze je prakticky až k protivníkově zákopu skupina dvou až tří bojových vozidel pěchoty nebo obrněných transportérů podporovanými jedním nebo více bojovými tanky. Když ukrajinští vojáci vstoupí do ruského zákopového systému, obrněná vozidla se stáhnou, aby se nestala terčem protitankových zbraní.
Tento postup ale znamená, že i po úspěšném vyčištění ruských zákopů před sebou má útočný oddíl dlouhý den. Obě strany – ruská o něco důsledněji – dodržují doktrínu aktivní obrany, tedy protiútoků na ztracené pozice. To znamená, že pokud útočný oddíl obsadí zákopy při útoku za úsvitu, musí očekávat, že pozici bude muset udržet až do noci, než se bude moci znovu přesunout, nebo dostane posily.
Cyklus dne a noci tedy do značné míry určuje průběh bojových operací a také to, co vojáci musí vydržet. Nejen Gady v této souvislosti upozorňuje, že podobné operace jsou fyzicky velmi náročné, a tak na věku vojáků obou armád závisí více, než by se mohlo zdát.
Deka i pro tanky
V šeru přitom nehledají úkryt jen jednotliví vojáci, ale i těžká technika. S masivním nástupem FPV dronů (first person view = pohled první osoby) se riziko pro vozidla v blízkosti fronty výrazně zvýšilo a opatrnost je tak důležitější než předtím. Minimálně v některých oblastech fronty tak údajně platí pravidlo, že tanky a další cenná vozidla se bez výslovného rozkazu nesmějí přibližovat na více než 10 kilometrů k pozicím nepřítele.
Ale protože role těžké techniky je stále nezastupitelná, posádky dělají vše proto, aby riziko odhalení snížily. Pochopitelně využívají terénu a maskování. Stále větší počet vozidel je vybavený nějakou formou protidronových opatření, například sítí, klecí nebo malých rušiček.
Důležité je i vybrat vhodnou chvíli k útoku. K protivníkovým pozicím se bojová vozidla přibližují ve vhodnou denní dobu, a to obvykle buď za soumraku, nebo za úsvitu. V těchto částech dne bývá rozdíl teplot mezi vozidly a okolím nejmenší. V noci kov vozidel chladne rychleji, ve dne na slunci se zase ohřívá více než třeba stromy či jiná vegetace.
Vozidla (a někdy i jednotliví vojáci) jsou vybaveni tepelnou kamufláží. Posádky je pokrývají látkami, které mají izolační vlastnosti. Stejně, jako když vám nasadí záchranář lesklou fólii, i v tomto případě je cílem zabránit úniku tepla. Jenomže nejde o to, aby se posádky zahřály, ale aby například protitankové střely, které se navádí právě na teplo produkované cílem (například typ Javelin), neměly na co zaměřit.
Ve výsledku těmito způsoby může dojít ke snížení pravděpodobnosti zásahu hned od několika typů protitankových střel. Tanky se ani v přechodných částech dne a ani v „teplotním maskováním“ nemohou rozhodně na bojišti pohybovat volně a dlouhou dobu, protože nakonec na ně protivník nějakou zbraň dokáže zaměřit.
Velmi často se buď nepodaří opatrnost dodržet, posádka má smůlu na okolnosti, nebo má protivník v daném úseku příliš mnoho protitankových zbraní či dronů. Proto bojová vozidla nemohou nastupovat do boje bez dobré přípravy a průzkumu, ideálně třeba ve spolupráci s jednotkami elektronického boje, dělostřelectvem či vlastními drony, které alespoň zaměstnají nebo zničí protivníkovy možné protizbraně.
Taková koordinace je ovšem pochopitelně náročná. Jak jsme ovšem viděli při zahájení ukrajinské ofenzivy v červnu 2023 nebo při opakovaných a v podstatě marných ruských pokusech o průlom u Avdijivky v říjnu 2023, bez dobré podpory nasazení těžkých vozidel končí velmi často krvavými či minimálně velmi nákladnými neúspěchy.
