Von der Leyenová posílila, debakl pro Patrioty, hodnotí analytik hlasování

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pád šéfky unijní exekutivy sice nikdo nečekal, přesto se spekulovalo o tom, že mnohem větší počet europoslanců zdvihne výhružný prst a zdrží se hlasování. Zejména liberální a socialistický tábor totiž Ursulu von der Leyenovou čím dál tím častěji kritizuje za příklon doprava.

„Navzdory nespokojenosti se projevila docela velká loajalita,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Viktor Daněk, zástupce ředitele think tanku Europeum, který se zaměřuje na evropský integrační proces.

Byť politická pozice Ursuly von der Leyenové neoslabila, postoje světových lídrů to nijak neovlivní, míní analytik. Zvláště v případě prezidentů USA a Ruska Donalda Trumpa a Vladimira Putina.

„Oba se snaží Evropskou unii nebrat jako svého protějška. Nejednají s Ursulou von de Leyenovou jako rovný s rovným, ale vybírají si na principu „rozděl a panuj“ lídry, se kterými jsou ochotni mluvit a ostatní pomíjí, což samozřejmě Evropu vnitřně oslabuje, dodává.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve čtvrtek ustála hlasování o nedůvěře. Podrželo ji 360 europoslanců, naopak 175 jí nedůvěřuje. Překvapila vás tato čísla?

Překvapilo mě, že rebelů uvnitř hlasovací koalice ve středu a vlevo nakonec nebylo tolik, kolik se očekávalo. Čekalo se, že pokus o vyslovení nedůvěry nevyjde, ale ve výsledku si myslím, že to nakonec Ursulu von der Leyenovou posílí, protože se ukázalo, že hlasovací většinu třímá pevněji v rukou, než se očekávalo.

Čím europoslance přesvědčila, že jí mají důvěřovat? Co je vedlo „nerebelovat“?

Uvnitř hlasovací koalice hlavně na levici, ale i u liberálů je poměrně velká nespokojenost s tím, že lidovci, ze kterých von der Leyenová pochází, stále častěji hlasují směrem napravo s konzervativci, kde je i česká ODS, a s Patrioty, kam patří ANO. V důsledku to vede z pohledu levice k oslabování klimatické politiky. Vidíme to i na příkladech, které se týkají migrace.

Tedy nespokojenost tam je, ale na druhou stranu Patrioti neměli žádný plán, co by následovalo. Celou tu akci proto spíš vidím jako PR pokus zviditelnit se, dostat do veřejného prostoru znovu Pfizergate. Nemělo to žádný praktický plán, jakým způsobem by se postupovalo, kdyby skutečně byla nedůvěra vyslovena.

Poměrně překvapivé je číslo 18, tedy počet těch, kteří se zdrželi. Očekávala se vyšší cifra. Z jaké části politického spektra tito europoslanci jsou?

Když se na to podíváme, tak jsou to opravdu jednotky poslanců, kteří se zdrželi. Velká část jich ale ani nepřišla hlasovat. Každopádně ti, co se zdrželi, jsou napříč frakcemi. Asi za pozornost stojí to, že jich je tam právě více od liberálů a sociálních demokratů, byť bych řekl, že těch osmnáct je opravdu malý počet. Čekal jsem jich mnohem víc.

Navzdory nespokojenosti se projevila docela velká loajalita. Dokonce i ve frakci ECR (konzervativci, pozn. red.) jsem očekával, že názor bude jednoznačnější a také tam bylo několik rebelů, kteří vůbec nehlasovali.

Ze 720 europoslanců hlasovalo jen 553. Bývá taková absence běžná?

Bývá to relativně běžné, ale u takto klíčového hlasování bych očekával, že účast bude vyšší. Řada europoslanců se podle mě prostě zúčastnit nechtěla, z nejrůznějších důvodů. Někteří ukázali ten zdvižený prst aktivně tím, že se zapojili do hlasování, ale nehlasovali, zdrželi se.

Ve výsledku má ale neúčast a zdržení se hlasování stejný efekt, protože nehlasovat aktivně pro odvolání znamená de facto podpořit setrvání Komise. Znamená to tichý souhlas s jejím pokračováním.

Zmínil jste se o konzervativní frakci ECR, že nebyla zcela jednotná. Tři její europoslanci Komisi podrželi, proti ní nicméně hlasovala většina.

Pro odvolání jich hlasovalo poměrně dost, hlavně velké množství europoslanců z polské strany Právo a spravedlnost.

Nehlasovali tři zástupci české ODS, kteří jsou v ECR.

Taktikou ODS bylo aktivně se nepokoušet Evropskou komisi potopit, právě proto, že teď není žádná alternativa. Dokonce si myslím, že v zájmu ECR je udržet nějakou míru konstruktivní kooperace. Zrovna s ECR lidovci velmi často hlasují a tím lidovci vlastně „zrazují“ neformální hlasovací většinu, kterou drží s liberály a se socialisty.

Bratři Itálie premiérky Giorgie Meloniové, kteří jsou ve skupině ECR silně zastoupeni, proti Komisi nehlasovali. Co to naznačuje?

Giorgia Meloniová má velmi silnou pozici v ECR, nyní velká část jejích europoslanců nehlasovala. Kdo nehlasuje, dává najevo, že souhlasí s tím, aby Evropská komise pokračovala, byť s nějakými výhradami.

Před hlasováním se upozorňovalo na to, že se v Evropském parlamentu rozpadá takzvaný cordon sanitare, kterým se v Unii rozumí izolace krajní pravice a euroskeptiků v Evropském parlamentu? Neukázalo toto hlasování opak?

Bylo to jen hlasování. Při něm cordon sanitaire takový význam nemá. Ten spočívá například při vyjednávání ve výborech, při tom, kdo se dostane k jaké legislativě. A tady cordon sanitaire drží, ačkoli nyní se ukazuje, že možná ne tak pevně. Úplně výmluvným příkladem z posledních dní je to, že Patrioti pro Evropu získali právo nominovat zpravodaje pro návrh na omezení emisí do roku 2040 o 90 %, což je jedna z klíčových legislativ, které Evropská komise nyní musí předložit, protože jí tak ukládá zákon.

A to, že tento návrh budou mít Patrioti, má podle mého soudu jenom dvojí vysvětlení: buďto Patrioti přechytračili matadory z EPP (lidovců, pozn. red.) z velkých zavedených frakcí a vyfoukli jim to pod rukama, anebo to EPP přepustila Patriotům záměrně. Pravděpodobně s cílem tu legislativu pokud možno oslabit, vykostit nebo možná prokrastinovat a vůbec nedovést do finále, což by ukazovalo, že tedy cordon sanitaire nefunguje. A že lidovci tak, jak jsou vnitřně rozdělení, tak jsou stále více ochotni hledat podporu právě směrem napravo, kdy Patrioti jsou do značné míry těmi, kdo dodávají klíčové hlasy, které lidovci a ECR potřebují.

To právě vyčítají socialisté a liberálové i Ursule von der Leyenové, že se přiklání moc napravo. Přesto ji dnes podpořili. Vyjednali si za to něco?

Do toho, co si vyjednali nebo ne, samozřejmě nevidím, ale tipnul bych si, že určitě proběhlo množství neformálních zákulisních vyjednávání, aby rebelů bylo co nejméně. Ale vtip je v tom, že Ursula von der Leyenová celkem otevřeně před volbami říkala, že by chtěla vytvořit nějakou středopravicovou koalici, jenomže voliči rozdali ve volbách karty tak, že žádná taková většina neexistuje. I kdybychom spočítali hlasy lidovců, ECR a Patriotů, tak to dohromady nedá většinu.

Je potřeba, aby se k tomu přidali buďto liberálové nebo socialisti, každopádně někdo od středu směrem nalevo a ti odmítají spolupracovat s Patrioty. Proto ona nemá jinou možnost, i kdyby chtěla, než nějakým způsobem najít průnik právě s liberály nebo se zelenými nebo se socialisty. Neobejde se bez toho, aby hlasovací koalice držela při klíčových hlasováních. Když pak jde ale o jednotlivé legislativy, tak je nucena hledat většiny ad hoc.

Už neplatí to, co platilo v unijní politice po dekády: že existuje nějaká hlasovací většina a ta jako dobře namazaný stroj hlasuje. Teď je to opravdu jeden legislativní návrh od druhého. Myslím si, že bude přibývat návrhů, které jsou potenciálně sporné, kontroverzní, jako je třeba ono omezování emisí, kde to nakonec mohou být právě ti Patrioti, kdo dodá rozhodující hlasy.

Dá se vypozorovat, jestli se rodí nějaké nové třecí plochy v Evropském parlamentu?

Právě to, co se stalo s emisemi, tedy že lidovci buďto vlastní chybou, anebo záměrně přepustili tak klíčovou legislativu Patriotům, nemůže zůstat bez odezvy. Může to být úplně nový mocenský posun, který by mohl dost výrazně poznamenat akceschopnost Unie v příštích měsících a několika málo letech.

Jak jsem řekl, Ursula von der Leyenová se bez hlasů na levici tak docela neobejde, ale zároveň zejména socialisté, ale i liberálové mají nyní dobrý důvod se postavit vůči tomu, co se stalo. A dát jasně najevo, že si nepřejí, aby, lidovci „zrazovali“ dohody, které na začátku uzavřeli a takto otevřeně spolupracovali s těmi, na které by měl mířit právě ten sanitární kordon.

Čili to, že to dnes šéfka Evropské komise ustála, zdaleka neznamená, že může usnout na vavřínech. Problémy se budou vrstvit. Může to ochromit legislativní programy Komise, tedy to, co předkládá parlamentu?

Já si opravdu myslím, že ji to nyní posílilo, protože těch rebelů nebylo tolik. Naopak prokázala, že je schopná flexibilně pro legislativu hledat podporu od středu doprava, ale když jde do tuhého a potřebuje ukázat své pozice, tak je schopná koalici najít i od středu směrem doleva.

Takže Ursula von der Leyenová jako osoba z toho vzejde naopak posílená, politicky to ji a celou Komisi neoslabí. Je to spíše debakl ze strany Patriotů, kteří chtěli dostat do veřejného prostoru kauzu Pfizegate, což se jim zas tolik nepodařilo. A co teď bude následovat, to je samozřejmě těžké odhadnout.

Mohlo by to posílit její pozici i u premiérů či prezidentů členských států? Ne všichni s ní mají harmonický vztah.

Roli Evropského parlamentu bych nepřeceňoval. Jeho funkce je přece jenom specifická, vymyká se tomu, na co jsme zvyklí z národních parlamentů. Evropská komise se sice na jednu stranu zodpovídá europoslancům, čehož je hlasování o nedůvěře dokladem, ale zodpovídá se také členským státům. A ty v mnoha ohledech, zvláště v těch strategických otázkách, výrazně hrají prim. Takže na tom, jestli teď ustála hlasování o nedůvěře s takovým či jiným poměrem hlasů, zase tolik nezáleží.

Daleko více záleží na tom, jak dopadnou volby v Česku nebo v jiných členských zemích. Jak se změní kompozice premiérů, kteří sedí za jednacím stolem v Bruselu při Evropských radách. Protože to jsou ti, kteří dávají Evropské komisi zadání, jak má dál postupovat.

A když se na to podíváme z pohledu zvenčí, jaký signál to vysílá mimo EU? Nenahrálo hlasování o nedůvěře Vladimiru Putinovi a Donaldu Trumpovi, kteří ji zrovna příliš nerespektují?

Negativní signál by to vyslalo, kdyby byl pokus o vyslovení nedůvěry úspěšný a byli bychom nyní nuceni hledat nové politické vedení. To by na několik měsíců pravděpodobně zastavilo fungování unijní politiky na té nejvyšší úrovni, což by rozhodně Evropě nepomohlo. To je možná i důvod, proč řada poslanců i navzdory své nespokojenosti nakonec třeba se skřípěním zubů pro Ursulu von der Leyenovou ruku zvedla.

Ale to, s jakým poměrem hlasů obstála a že vůbec obstála, na tom tolik nezáleží. Zvláště u Donalda Trumpa a Vladimira Putina. Oba se snaží Evropskou unii nebrat jako svého protějška. Nejednají s Ursulou von de Leyenovou jako rovný s rovným, ale vybírají si na principu „rozděl a panuj“ lídry, se kterými jsou ochotni mluvit a ostatní pomíjí, což samozřejmě Evropu vnitřně oslabuje.