Doping povolen. Začaly sportovní hry pro „jezdce na dynamitu“

V červenci 1924 nastoupili v Coutances tři francouzští cyklisté, bratři Henri, Francis a Charles Pélissierové, k rozhovoru s reportérem Albertem Londresem. Den předtím odstoupili z Tour de France. Henri rozbalil tašku a začal z ní vyndávat skleničky. Kokain do očí, chloroform na dásně, strychnin v pilulkách, koňské mazání. „Jezdíme na dynamitu,“ shrnul Francis.

Reportáž vyšla v Le Petit Parisien a nebyl z toho to dopingový skandál v dnešním slova smyslu: žádná z daných látek nebyla v roce 1924 zakázaná. Trvalo dalších 40 let, než se Mezinárodní olympijský výbor poprvé pokusil systém pravidel postavit, a dalších třicet, než vznikla Světová antidopingová agentura, v jejímž rámci postupně vznikl dnešní téměř komplikovaný systém dopingových kontrol. Od 24. května v Las Vegas probíhá sportovní soutěž, která chce do jisté míry vrátit čas zpět do doby před 100 lety, kdy pojem doping neexistoval.

Akce nese název Enhanced Games (tedy „Vylepšené hry“) a nejen kvůli nedostatku atletů má jen několik disciplín: plavání (50 a 100 metrů volný způsob, 50 a 100 metrů motýlek), atletiku (běh na 100 metrů) a vzpírání. Účastní se jen 42 atletů, z toho podle dostupných údajů přibližně čtyři, kteří závodí „čistě“. Celkový rozpočet na honoráře 25 milionů dolarů (522 milionů korun), prémie za světový rekord milion dolarů (20,9 milionu korun).

Projekt založil v roce 2023 australský právník Aron D'Souza pohybující se dlouho v prostředí Silicon Valley. Investice první kapitálové vlny vedl miliardář Peter Thiel, mezi pozdějšími sponzory figuruje i Donald Trump Jr. Firma Enhanced je veřejně obchodovaná na americké technologické burze, a kromě sportovní akce buduje spotřebitelskou větev – chce nabízet uživatelů vlastní tréninkové „protokoly“ a doplňky stravy.

Mezi účastníky je řada bývalých olympioniků: australský plavec James Magnussen (mistr světa ve stovce volný způsob z let 2011 a 2013), Řek Kristian Gkolomeev (5. místo v 50 metrech volný způsob na olympiádě v Paříži), britský plavec Ben Proud (stříbro z Paříže), americký sprinter Fred Kerley (bronz a stříbro v atletické stovce z Tokia) a další.

Hry jsou celkem pochopitelně kontroverzní záležitostí. Oficiální místa atlety důrazně varovala před účastí, a i proto je účast tak slabá. Základní argument je jasný: jak napsala šéfka britské WADA laboratoře Kim Wolffová v časopise Nature „sport by měl být zkouškou lidských, nikoli farmakologických schopností“.

Ovšem současný špičkový sport stojí nejen na jedincích, ale také na celé „infrastruktuře“: kterou tvoří specializovaní trenéři, fyzioterapeuti, sportovní lékaři, výživoví poradci, mentální koučové, hyperbarické komory, výškové simulátory a tak dále a tak podobně.

Všechny tyto formy „vylepšení“ jsou ve sportu přijaté. Z atletova pohledu není samozřejmé, proč by farmakologická intervence měla spadat do jiné kategorie než třeba výškový kemp v Himalájích.

Ani argument zdravotními riziky není absolutní. Příprava na maraton ve výšce nese riziko trombózy, kontaktní sporty riziko traumatu hlavy, vytrvalostní sporty riziko srdečních arytmií. Hranice mezi „přirozeným“ tréninkem a chemií není v tomto smyslu ostrá – je výsledkem historického rozhodnutí.

Tolik k teorii. V praxi je však celá řada důvodů, proč na Enhanced Games hledět víc skepticky.

Příprava účastníků probíhala ve dvou režimech. Prvním je vlastně velký medicínský experiment, klinická studie ASCEND001. V jejím rámci se atleti vydali v lednu 2026 na šestnáctitýdenní soustředění ve spolupráci s lékařským týmem do Abú Zabí.

Atleti si mohli v rámci studie vybírat z pěti kategorií látek (třeba testosteronových přípravků) a lékaři pak sledovali a kontrolovali, jak jejich používání snáší. Zkoumala se jen „bezpečnost“, tedy vliv na zdraví, ne na výkony.

Částečná data, která firma zveřejnila 20. května (tedy čtyři dny před závody), ukazují, co atleti reálně brali. Z 36 účastníků studie použilo 91 procent testosteron (nebo jeho estery), 79 procent lidský růstový hormon, povzbuzující léky na bázi amfetaminů 62 procent a 50 procent pak látky, které potlačují nežádoucí účinky steroidů (metabolické modulátory). Zhruba dvě pětiny používaly známé EPO na zvýšení vytrvalosti.

Polovina účastníků přitom brala čtyři nebo více látek najednou. Co přesně který atlet užíval, firma nezveřejnila s ohledem na lékařské tajemství.

Část účastníků se ovšem připravovala mimo oficiální studii s vlastními lékaři. Plavec James Magnussen podle vyjádření pro Sydney Morning Herald od roku 2024 bral ještě celou řadu dalších látek, například látky zrychlující hojení (BPC-157 a thymosin). Některé si aplikoval v injekcích poučen YouTube videi – což pochopitelně může fungovat, ale neměli bychom mluvit o nějakém přísně řízeném medicínském pokusu s neustálým dohledem.

Co přesně to přinese přímo na sportovišti, není jasné. Vlastně to tak vidí i samotná firma. Veřejná prohlášení organizátorů přestala mluvit o rekordech a místo toho zdůrazňují, že studie ukázala „povzbudivé výsledky v oblasti regenerace a prevence zranění“. Tedy tichý ústup z původního slibu, podle kterého hry měly přinést výkony za hranicemi současných možností.

Důvodů bude určitě spoustu. Na elitní úrovni rozhodují detaily, které nemusí souviset s fyzickou kondicí. Nemusí mít přístup k nejlepším trénérům, trénikovým zařízením atp. Navíc, jak chcel ukázat i náš únorový text o oficiálních a neoficiálních číslech dopingu, ortodoxní sport není zdaleka tak „čistý“, jak oficiální statistiky tvrdí. Reálná míra dopingu v elitní atletice může být poměrně vysoká. Enhanced Games tedy nesoutěží s nedopovanou populací, ale s populací, která chemii používá taky – jen ji skrývá. Potenciální „zisk“ z užívání zakázaných látek, je proto zřejmě menší, než se na první pohled zdá.

Ovšem klíčovou otázkou tedy zůstává, čím za zlepšení výkonu – jakkoli malé – sportovec platí.

Krátká odpověď: nikdo to s jistotou neví. Odborníci upozorňují, že u většiny zakázaných látek – anabolik, peptidů, modulátorů androgenních látek – chybí studie, které by spojily konkrétní dávkové režimy s konkrétními zdravotními riziky. Když si „vylepšený“ sprinter v jediné kúře naloží testosteron, růstový hormon, stimulant a metabolický modulátor, neexistuje tabulka, ze které by lékař odvodil bezpečné množství

Část této kritiky se Enhanced Games snaží řešit. ASCEND001 je registrovaná klinická studie s etickým schválením a nezávislým dohledem, jejím cílem je sledovat „bezpečnost a toleranci“ po dobu pěti let.

Studie ovšem sleduje vliv na zdraví, ne optimální dávkování pro výkon – nezkoumá tedy účinky v experimentálním rámci, ale pozoruje, co se s atlety stane. Lékařská věda poměrně u nejlépe prozkoumaných látek, které atleti používají (testosteron, růstový hormon, EPO) poměrně dobře popsala rizika dlouhodobého užívání. Je to pestrá směsice od poruch srdce přes hormonální problémy po psychiatrické komplikace. ASCEND001 tato rizika neodstraní, pouze je zaznamená.

Vůbec nejhůř prozkoumané jsou ovšem některé z látek, které atleti používali mimo – tady spolehlivá data chybí ještě mnohem víc. Jeden z atletů v Abú Zabí popsal v rozhovoru pro Vanity Fair tlak na hrudi, vnitřní žár a podrážděnost. Dva atleti podle reportáže magazínu GQ Abú Zabí předčasně opustili a v přípravě pokračovali se svými soukromými lékaři. Nešlo zřejmě o nic extrémně závažného, ale organizátoři o těchto záležitostech raději příliš nemluví, a přitom nic důležitějšího zatím celý „pokus“ nepřinesl.

Proč se k tomu někdo přihlásil, říkáte si možná? Odpověď je v řadě případů velmi jednoduchá: sportovní socioložka April Henningová z University of Bath v časopise Nature připomíná, že řada olympioniků i z bohatých zemí pracuje vedle tréninku na plný úvazek, hlavně v menších a méně populárních sportech. I u těch úspěšných kariéra nebývá dlouhá.

Magnussen v rozhovoru pro Sydney SEN 1170 označil účast za „kalkulované riziko“ vzhledem k finanční odměně. Irský plavec to řekl ještě jednodušeji: „Řekl jsem si, víte co, jednou mě nechte udělat něco pro mě. Něco si vydělám.“ Všichni účastníci dostali řádově zřejmě stovky tisíc dolarů – tedy více, než si většina z nich vydělala za celou profesionální kariéru.

Ostatně je výmluvné, kdo se přihlásil. Mladí atleti s rozjetou kariérou Enhanced Games ignorují. Účastníky jsou hlavně bývalí olympionici v důchodu, ti, kteří dosáhli kariérního maxima, a v menší míře sportovci suspendovaní v normálním systému. Enhanced Games tak nejsou alternativou olympijského sportu, jsou paralelním kanálem pro lidi, kteří už v hlavním kanále nemají kam pokračovat.

Když tedy Sebastian Coe, prezident World Athletics, označil rozhodnutí přihlásit se za „idiocii“, nevzal v potaz pozici 34letého Magnussena, který je už pět let ve sportovním důchodu, nebo Kerleyho, který do srpna 2027 nemůže nikde závodit.

Jeho vyjádření bylo ovšem zároveň jedním z mnoha, kterými oficiální místa dala jasně najevo, že úřady ve sportu zatím neuvažují o změně svého dosavadního přístupu.

Antidopingová agentura WADA označila projekt za „nebezpečný a nezodpovědný“, mezinárodní plavecká federace v červnu 2025 přijala stanovu, podle níž jsou z plaveckých soutěží vyloučeni nejen samotní atleti, ale také jejich trenéři, lékařský doprovod a v některých případech i státní úředníci spojení s akcemi povolujícími doping. (Enhanced firma na to odpověděla žalobou.) Podobnou linii zaujaly i další národní agentury.

Tvrdost reakcí je svým způsobem výmluvná.

Systém vznikal postupně, reaktivně, jako odpověď na konkrétní skandály. Výsledkem je soustava pravidel, která hlídá sportovce stále detailněji. Atleti elitních disciplín musejí – řečeno oficiálním jazykem – hlásit kvůli kontrolám své místo pobytu, aby je dopingoví komisaři mohli snadno dostihnout i mimo závody. A pokud opakovaně nejsou tam, kde by měly být, hrozí jim zákaz činnosti. Tři propásnuté testy v období 12 měsíců znamenají suspendaci – a právě tak přišel o startovní právo Fred Kerley, který si nedokázal hlídat hlášení v období osobní krize, a nyní bude závodit v Las Vegas.

Pak jsou tu i otázky ryze technické. Sportovcům díky citlivosti současných testů například hrozí pozitivní nález, pokud by jedli maso z (například) čínských chovů. Protože tam se používají v chovech růstové látky, které mají atleti zakázané. Některé federace (třeba norská) členům prostě radí vyhnout se při pobytu v Číně masným jídlům před dopingovou kontrolou.

Tlak, který událost v Las Vegas vytváří, může být do jisté míry pozitivní, myslí si někteří. Například už zmíněná April Henningová v Nature navrhuje rekonstrukci dopingové agentury z trestajícího orgánu na podpůrnou instituci, která by spojila antidoping a ochranu zdraví atletů (i proto, že řada látek se bere kvůli prevenci či léčbě ranění).

Enhanced Games ovšem není organizace, od které by sportovní svět měl chtít nějaké řešení. Jde o komerční podnik kótovaný na burze, který sportovní akci využívá ke sběru dat. Ta zase zpětně živí spotřebitelskou platformu prodávající „protokoly“ zdraví a výkonu běžným zákazníkům.

Cílem je lépe prodávat jednu kategorii produktů ( „výkonností doplňky“ a „tréninkové programy“) na zatím do velké míry panenském trhu mezi černým trhem s dopingem, byznysem s doplňky stravy a medicínou.

Nechť tedy hry započnou!