Máme věci, za něž v Evropě těžce platíte. Nápaditá mládež o životě v Zambii

/Od naší zvláštní zpravodajky v Zambii/

Nemají to vždy jednoduché, na pracovním trhu pro ně není příliš příležitostí, přesto řada mladých Zambijek a Zambijců hledá cesty, jak se po vlastní ose prosadit. Seznam Zprávy si vybraly tři z nich.

Precious, Johnny a Elijah jsou skejťáci a zástupci Gen Z (lidé narození na přelomu tisíciletí). Rozhodli se, že netouží jenom po tom prosadit se ve svém sportu, ale chtějí se stát motivací a inspirací pro děti a dospívající z celé Zambie. Ukázat jim, že změna je i v nepříznivé ekonomické situaci možná.

V subsaharské Africe jsou vzory pro mladé zvlášť důležité. Vždyť tamní populace je nejmladší na světě, 70 procent obyvatel není starších 30 let, uvádí data OSN. Přímo v Zambii je podle údajů Dětského fondu OSN UNICEF víc než 53 procent lidí mladších 18 let.

Precious studuje medicínu, skejtuje a založila skateboardingovou organizaci na podporu dívek a zároveň duševního zdraví @skateformentalhealth.

Johnny stojí ve spolupráci s českým zakladatelem organizace Skate World Better Martinem Louženským za vznikem největšího skateparku v západozambijském městě Mongu a za organizací @weskate_mongu101, která se zaměřuje na vzdělávání a kreativní rozvoj dětí a mládeže.

Elijah pracuje v technologiích a zároveň je předsedou Zambijské skateboardingové asociace, která podporuje a sdružuje mladé skateboardisty a skateboardistky, aby se profesionalizovali. Pořádá akce a snaží se o tomto sportu zvýšit povědomí a získávat pro něj podporu.

Jak byste popsali mladou generaci v Zambii?

Precious: Jsme otevření a nezatížení předsudky. Třeba my holky ve skateboardingu už najednou nemáme takové zábrany se zapojovat do sportů, včetně skateboardingu.

Johnny: Přemýšlíme mimo zavedená pravidla. Přisvojujeme si všechno, o čem starší generace tvrdí, že to není naše kultura, a snažíme se to měnit. Vymýšlíme si způsoby, jak se uživit. Ať už je to skrze umění, skateboard, nebo sport.

Elijah: Holky a kluci v Zambii mají talent a jsou kreativní. Díky internetu a sociálním sítím máme možnost vidět, jak jsou lidé kreativní v různých částech světa, a to motivuje i nás, nejen v rámci skateboardingu.

Já pořádám akce a v rámci asociace se snažím, aby mladí cestovali. Je to pro nás příležitost, jak se nesoustředit jen na chudobu a těžkosti, ale abychom byli schopni dosáhnout svých cílů a jít si za sny.

Všichni, byť každý jiným způsobem, se pohybujete v lokální skejtové komunitě. Co to pro vás znamená?

Johnny: Pro mě je skejtování útěk od toho být průměrný. Takhle jsem něčím jedinečný. Dalo mi taky svobodu a vnímám, že dokáže opravdu změnit život.

Snažím se tohle přenášet i na děti a lidi mladší, než jsem já, a proto jsem právě začal s vlastní organizací. Podporujeme děti, aby se dostaly z ulice, snažíme se je zabavit a skrze skateboarding jim dáváme příležitost, jak se jim může změnit život.

Je jedno, odkud pocházíš, jestli jsi bohatý, nebo chudý, když máš talent a dobře skejtuješ, můžeš inspirovat a být vzorem třeba i pro ty, kteří pocházejí z lepších podmínek než ty. Tím si buduješ vztahy s lidmi napříč různými sociálními vrstvami.

Precious: Pro mě jako holku, která skejtuje, to bylo ze začátku těžké. Moji rodiče byli a jsou stále proti. Skateboarding mi ale moc pomohl. Především v tom, jak řeším svoje psychické problémy.

Ke skejtování mě přivedl právě Johnny, se kterým se znám dlouho a viděla jsem, jak to miluje. Někdy jsem si ale říkala, jaké to bude trávit tolik času s kluky a jak to budou vnímat lidi, ale pak jsem si řekla, že to nebudu řešit.

Teď pomáhám dalším holkám, učím je skejtovat a snažím se je do komunity víc zapojit. Pro holky je totiž těžší se dostat do sportu.

Elijah: Kluci a holky ze skejtové komunity pocházejí z velmi těžkých podmínek a někdy z vesnic, kde není nic jiného než písek a příroda. Ale jak říká Johnny, když skejtuješ, hodíš tohle všechno za hlavu a soustředíš se jen na zábavu a kreativní věci.

V souvislosti se zeměmi subsaharské Afriky se často mluví pouze negativně – o válkách, chudobě, těžkých podmínkách? Máte pocit, že to máte těžké?

Elijah: Pro mladého člověka v Africe je především velmi těžké sehnat práci. Skončíte střední školu a když se hlásíte na nějakou pozici, řeknou vám, že potřebují, abyste měli pět let praxe. Stává se taky, že lidé, kteří mají lepší sociální a ekonomické zázemí, seženou práci díky konexím snáze.

My, Afričané, navíc čelíme mnoha výzvám najednou. Protože ale každý z nás má vlastní organizaci nebo pracuje na vlastním projektu, tak tyhle strasti sdílíme a mluvíme o nich.

O afrických zemích také existuje mnoho negativních stereotypů. Je něco, co byste lidem, kteří je mají, vzkázali?

Precious: Chtěla bych, aby věděli, že je Afrika sice jeden kontinent, ale skládá se z různých zemí a kultur. Máme různé talenty, schopnosti a můžeme toho tolik předat. Hodně se toho tady děje, ať už se bavíme o filmech, umění, nebo hudbě.

Johnny: Lidé by měli přijet, aby opravdu pochopili. Možná něco vidí na internetu nebo v televizi, ale často to tak ve skutečnosti není. Platí to nicméně i pro nás obráceně.

Afrika je rozhodně víc než jen zvířata a safari. Například ve světové pop-music udávají trendy africké hvězdy, podívej se na popularitu Afrobeats. Nollywood produkuje víc filmů než Hollywood.

Podobně jako v Evropě, i my máme krásná města, ale je zkrátka potřeba cestovat a zažít si to. Pak budete schopní stereotypy odbourat.

Elijah: Podle mě si lidi vytvářejí představy o Africe podle toho, co se jim prezentuje, ale pravdou je, že musí přijet. Většina mých kamarádů, která byla v Zambii, tak už nikdy nechtěla odjet. Jsou tu nízké náklady na život, máme tu čerstvý vzduch, lokální a organické potraviny, za které si vy v Evropě musíte hodně připlatit a my je tu zkrátka máme. (smích)

Žádný provoz, přátelští lidé. Musíte to zkrátka zažít. V Zambii nikdy nebyla válka a je to jedna z nejmírumilovnějších zemí na světě. Přijde mi, že vnímání Afriky je takové, že tu lidé trpí, a tomuhle obrazu pomáhají i neziskové organizace.

Je tu ale strašně moc pozitivních věcí, které pak především Evropané, kteří přijíždějí z korporátního a kapitalistického prostředí, dokáží docenit. Je tu zkrátka plno krás k vidění. Nesoustřeďte se proto tolik na stereotypy, ale přijeďte se podívat sami a udělat si názor.

Kde se vidíte za pět let?

Johnny: Povedu víc skateboardingových projektů se sociálním přesahem. Taky bych rád, aby se nějak využilo česko-zambijských vztahů a vzniklo více projektů. To by bylo super. Taky bych chtěl, aby se rozvíjely projekty Precious a Elijaha a splnily se všechny sny, které mám.

Precious: Doufám, že už budu mít dostudovanou medicínu. Přála bych si, aby se víc mluvilo o duševním zdraví, lidé si nechávali pomoct, skejtovalo víc holek a moje organizace na podporu holek a duševního zdraví prospívala.

Elijah: Chtěl bych hodně cestovat.

Jelikož pracuju v odvětví technologií, doufám, že se mi podaří zjistit, jaké technologie musíme vytvářet, aby se Afričanům otevřely příležitosti.

Myslím si, že aby se v Africe řešily problémy, je potřeba na ně koukat inovativním přístupem, takže bych se chtěl soustředit na výzvy, které v Zambii máme, a přinést nové možnosti a způsoby, jak je řešit.

Jen se podívej. Stačil jeden kluk z Mongu se slávou na instagramu a jeden Čech s jeho neziskovou organizací, aby změnili poměry v komunitě. Říkám si, jaké jsou asi další možnosti, o kterých zatím ani nepřemýšlíme, abychom řešili problémy v Africe.

Proto se vidím jako někdo, kdo řeší palčivé problémy Afriky a hodně cestuje.