Putin jako vládce antického Říma. Bez ochutnavače v Rusku ani rána

Jed, střelné zbraně, pády z oken, atentáty. Putinovi kritici umírají za nevyjasněných okolností. Někteří útok zázračně přežijí. „Rekonvalescenci“ pak tráví ve vězení. Jako Vladimir Kara-Murza. Přežil dvě otravy. A dostal 25 let za velezradu.

„Jak se můžete bránit otravě?,“ ptá se Kara-Murzova manželka. „Co můžete dělat? Nejíst? Nosit si všude vlastní jídlo?“ Někteří to tak dělají. Bývalý mistr světa v šachu, nyní Putinův oponent Garri Kasparov se na veřejnosti pohybuje ve společnosti bodyguarda, nosí si vodu v lahvi a vaří si sám. Zatím žije.

Připomíná to atmosféru antického Říma, kdy ochutnávači jídla patřili k samozřejmé výbavě císařského dvora. Nebo dobu Borgiů na papežském stolci. Obě ta srovnání by možná Putinovi lichotila.

K dalším obětem Putinova režimu se ještě vrátíme. Nyní zpět k Prigožinovi.

Ve středu večer se nedaleko ruského města Tver zřítilo malé tryskové letadlo. Okolo šesté hodiny vzlétlo z Moskvy, směřovalo do Petrohradu. Na palubě bylo sedm cestujících a tři členové posádky. Nikdo havárii nepřežil. Na seznamu cestujících bylo i jméno Jevgenije Prigožina. To jsou fakta. Vše ostatní jsou zatím spekulace. A je to svým způsobem příznačné.

Sám Jevgenij Prigožin byl, nebo stále je mistrem ve vytváření dezinformací. Založil „trollí farmy“, jejichž cílem bylo šířit ruskou propagandu a vnášet zmatek na „nepřátelská“ území. Výrazných úspěchů dosáhl při zapojení do amerických prezidentských voleb v roce 2016, ve kterých Moskva podporovala Donalda Trumpa.

Abychom mohli hlouběji proniknout do spleti (dez)informací, které zatím kolují kolem havárie letadla, musíme se vrátit o krok zpět – k Prigožinově „tažení na Moskvu“. Není třeba detailně rozebírat známá fakta.

Připomeneme jen hlavní nevyjasněná témata.

Jevgenij Prigožin, ruský magnát, důvěrník Vladimira Putina a šéf „vagnerovců“ – žoldnéřské armády, která hrála důležitou roli ve válce na Ukrajině. Během války opakovaně a tvrdě kritizoval vedení ruské armády. Už to vzbuzovalo spekulace.

Odborníci a komentátoři se neshodli: Je to obratná Putinova hra, který Prigožina využívá k oslabení moci armádních špiček? Nebo se prostě šéf vagnerovců „utrhl ze řetězu“? Nebo snad dokonce pomýšlí na vstup do politiky, na střet se samotným Putinem?

A pak přišla noc z 23. na 24. června. Prigožin oznámil, že armáda zaútočila na jeho muže. A vytáhl na Moskvu. Cestou obsadil město Rostov na Donu. Zbláznil se, chtěl opravdu s několika tisícovkami mužů provést státní převrat? Byl to zoufalý čin muže, který cítil, že ve střetu s generalitou prohrál? Byl to pokus alespoň o záchranu vlastního života? Byla to hra?

Americká analytička, specialistka na tajné služby a Rusko Rebekah Koffler je přesvědčena, že Prigožinův „puč“ byl zinscenovaný. Putin se při jeho „likvidaci“ představil jako ochránce Ruska, který nedopustí chaos a vypořádá se s teroristy. Pokus o „puč“ jeho pozici neoslabil. Naopak.

To, že je Putinova pozice oslabena a že byl hysterický, je pouze pohled ze Západu. Přání otcem myšlenky. I to Putinovi vyhovuje. Jen ať si Západ myslí, že je slabý…

Vypadají vysvětlení americké analytičky jako konspirační teorie? Ano. Ale co nikoli?

Vztáhneme-li spekulace kolem pádu letadla a možné Prigožinovy smrti k červnovému tažení na Moskvu, vidíme, že možné jsou zcela protichůdné obrazy.

Tažení na Moskvu nebylo zinscenované a Putin odsoudil Prigožina k smrti. Jako už mnoho politických oponentů před ním. Letadlo sestřelily tajné služby. Případně ho před startem jejich agenti poškodili. Vzkaz veřejnosti: Zrada se neodpouští.

Tažení na Moskvu bylo zinscenované a Putin odsoudil Prigožina k smrti. Jako nepohodlného svědka.

Tažení na Moskvu bylo zinscenované, nicméně Putin odsoudil Prigožina k smrti pouze virtuálně. Prigožin seděl v jiném letadle, dostává šanci začít nový život někde jinde. Třeba kdesi u diamantových dolů v Africe. A Putinův vzkaz veřejnosti zůstává: Zrádcům se neodpouští.

Tažení na Moskvu bylo zinscenované a hra pokračuje dál. Prigožin se možná znovu objeví. Až se bude hodit. Vzkaz? Normální vyšetřování letecké nehody v demokratickém právním státě. Letadlo samozřejmě nesestřelili agenti. Vše bude objasněno. Včetně otázky, zda při nehodě zemřel Jevgenij Prigožin.

Vypadá to jako konspirační teorie? Ano, vypadá. Také to může vypadat jako intelektuálně-mediální cvičení na téma „poznej dezinformaci“. Reálný problém je v tom, že se jasnějších a spolehlivějších informací budeme dobírat pravděpodobně jen velmi těžko.

Zatím se musíme spokojit stále s týmiž zdroji: Ty ruské oficiální provádějí vyšetřování a na závěry se čeká. Ty západní nemohou potvrdit ani vyvrátit, že Prigožin na palubě letadla byl. Nemohou ani určit příčinu nehody. Zdroje blízké tajným službám ovšem tvrdí, že Prigožin skutečně zemřel.

„Ani zdaleka ne každý, kdo se střetl s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, zemřel násilnou smrtí nebo za nevyjasněných okolností. Ale bylo jich hodně,“ napsal list The Washington Post v dubnu 2017. Článek tehdy reagoval na vraždu Denise Voroněnkova, Putinova kritika, který utekl na Ukrajinu. Za bílého dne byl zastřelen v Kyjevě.

Bylo jich hodně. Některá jména si vybaví skoro každý. Politik Boris Němcov, novinářka Anna Politkovská, dvojitý agent Alexandr Litviněnko… Ale co třeba takový Jurij Ščekočichin?

Ščekočichin byl poslanec Státní dumy a investigativní novinář, kritik čečenské války. Připravoval texty o teroristických útocích z roku 1999, které se staly jednou ze záminek pro rozpoutání druhé čečenské války. Někteří historici a komentátoři se od počátku domnívali, že za útoky stojí ruské tajné služby. Během této práce Ščekočichin v roce 2003 náhle zemřel. Bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku. Oficiální diagnóza: Alergická reakce. Zdravotní dokumentace zmizela.

Anna Politkovská byla novinářka, autorka knihy Putinovo Rusko, ve kterém prezidenta obvinila z vytvoření policejního státu. Byla tvrdou kritičkou války v Čečně. V roce 2006 ji zastřelili ve výtahu v domě, kde bydlela. Nejprve bylo z vraždy obviněno pět mužů, později vyšetřování dospělo k závěru, že šlo o nájemnou vraždu. Hlavní pachatel nebyl nikdy dopaden.

Natalja Estěmirova byla novinářka a tvrdá kritička války v Čečně. Popisovala únosy a vraždy, které se staly běžnou součástí války. V roce 2009 byla unesena před svým domem a zastřelena. Její mrtvé tělo vrazi pohodili v nedalekém lese. Z vraždy nebyl nikdo obviněn.

Stanislav Markelov byl právník. Zastupoval levicové a antifašistické aktivisty, oběti policejního násilí i novináře. V roce 2009 byl zastřelen v centru Moskvy. Na pomoc mu běžela mladá novinářka Anastasija Barburova. Útočníci zastřelili i ji. Bylo jí 26 let.

Boris Němcov byl politickou hvězdou 90. let. Za Putinovy vlády se stal jednou z hlavních postav opozice. Vedl demonstrace proti podle něj zfalšovaným výsledkům parlamentních voleb z roku 2011. Několikrát byl uvězněn. V roce 2015 byl v centru Moskvy zastřelen. Pachatel neznámý.

Výčet obětí Putinova režimu tím ani zdaleka není vyčerpán. Během války na Ukrajině se k nim navíc přidává fenomén lidově pojmenovaný jako „pády z okna“. Několik manažerů velkých firem zemřelo za nevyjasněných okolností: Pád z okna, pád z jachty, zinscenovaná sebevražda oběšením…

I pokračování v tom výčtu může připomínat konspirační teorii. Ale náhoda to není.

Jevgenij Prigožin byl nebo stále je krutý bezohledný člověk, který se zásadně podílel na zločinné válce Ruska proti Ukrajině. Je to bezpochyby zločinec. Klást ho tu po bok Anny Politkovské vypadá jako tupé nactiutrhání. Ano, uvažujeme tu ale o tom, zda se Prigožina zbavil Putin.

Putin odstraňuje ze své cesty k moci a udržení moci nejenom sympatické intelektuály, novináře a aktivisty, ale i konkurenty, kteří si s ním v krutosti nezadají. Ne, nesrovnáváme Prigožinův „protest“ s Politkovskou nebo Kara-Murzou.

Takové je ale dnešní Rusko. Dělat tam vážně práci novináře už v podstatě není možné a před pár lety to bylo smrtelné riziko. Podobně jako pro lidsko-právní aktivisty a právníky a dnes už pro kohokoli, kdo zpochybní vpád na Ukrajinu. A totéž platí pro všechny, kdo by si troufli ohrozit diktátora mocensky. Oběti se zásadně liší. Princip a důvod jejich likvidace nikoli.

„Nemohl jsem dýchat. A v tomhle stavu, kdy lapáte po vzduchu, cítíte, že život pomalu opouští vaše tělo. Přesně si pamatuji ten pocit – tak to je ono. To je konec. Teď umřu,“ vzpomíná Kara-Murza na pocity po druhé otravě v roce 2017.

Nezastavilo ho to. Pokračoval v kritice režimu. Dokázal se nebát. Přitom musel vědět, jak to dopadne. V dubnu dostal 25 let za vlastizradu. V závěrečné řeči před soudem řekl:

„Přiznávám vinu: Nepodařilo se mi přesvědčit dost lidí o tom, jak velkým nebezpečím pro svět je současný kremelský režim.“

Zatím se to nepodařilo nikomu.