Rusko se snaží rozložit dalšího nepřítele. Nejde mu to, říká finský expert

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rusko-finské pohraničí se za poslední týdny výrazně proměnilo. Ještě minulý týden tudy procházel průměrně jeden žadatel o azyl denně. Pak najednou severský stát zaznamenal příchody stovek migrantů z blízkovýchodních, afrických a dalších zemí, které na hranici podle finské vlády cíleně poslal režim ruského prezidenta Vladimira Putina.

A teď jde prakticky o nepropustné území.

Finsko v úterý dočasně uzavřelo všechny hraniční přechody s Ruskem. Rozhodnutí následovalo po týdnech, kdy vláda postupně rozhodovala o uzavírání jednotlivých stanovišť. Pro severskou zemi jde o bezprecedentní situaci – kompletně uzavřené pozemní hranice s jiným státem totiž Finsko nemělo od konce druhé světové války.

Premiér Petteri Orpo označil příliv migrantů za hybridní útok z Ruska. Podobné hlasy zní i od dalších finských představitelů. Ministryně zahraničí Elena Valtonenová řekla, že není pochyb o tom, že Rusko „instrumentalizuje migranty“ jako součást své hybridní války proti Finsku po vstupu země do Severoatlantické aliance.

Nárůst žadatelů o azyl z ruské strany hranice hlásí také Estonsko, o uzavírání přechodů se nyní v zemi debatuje.

Nejde přitom o nic nového. Západní země již léta obviňují Rusko a jeho blízkého spojence Bělorusko, že využívají migranty hledající v Evropě bezpečí a ekonomické příležitosti jako pěšáky k destabilizaci západních demokracií.

Evropští představitelé to označili za formu „hybridní války“, kterou proti nim Moskva nasazuje spolu s dezinformacemi, zásahy do voleb a kybernetickými útoky.

Podobnou strategií ochromil běloruský diktátor Alexandr Lukašenko před dvěma lety polsko-běloruskou hranici, některé migranty svážel režim i k litevské hranici. Krize, kterou připomínají svědectví zachycující promrzlé lidi v bažinatých lesích v polském pohraničí, pokračuje v menší míře i nadále.

Běloruský lídr si přitom vypůjčil a dohnal do extrému již dříve užívaný scénář aplikovaný ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Posílání migrantů do sousední země, rovněž do Finska, Moskva využívala už v letech 2015 a 2016.

Evropská unie tehdy obvinila Rusko, že napomáhá rostoucím migračním vlnám do Finska v odvetě za hospodářské sankce, které EU uvalila na Moskvu kvůli anexi ukrajinského poloostrova Krym.

Ve všech zmíněných případech využívaly režimy migranty jako nástroj k vyvolání neklidu. „Je zřejmé, že ruské úřady nyní usnadňují pro migranty proces k překročení hranice. A to je ten hlavní problém. Nejde ani tak o konkrétní počet žadatelů o azyl, ale o to, jakým způsobem je Rusko instrumentalizuje. Je to velmi levný a pohodlný nástroj užívaný v hybridní válce,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy vedoucí výzkumný pracovník a expert na Rusko z Finského institutu mezinárodních vztahů Jussi Lassila.

Důvodů, proč se Moskva uchýlila k této praktice zrovna nyní, může být několik. „V širším měřítku jde o dvě věci. Rusko je ve válce s Ukrajinou – z ruského pohledu jde ale také o válku obecně proti Západu – a Finsko vstoupilo do NATO. V pozadí je to, že Rusko varovalo před důsledky členství Finska v alianci a situace na východní hranici je jedním z těchto důsledků,“ poznamenala pro finskou YLE expertka na hybridní hrozby Hanna Smithová z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Kreml podle ruského exilového serveru Meduza pouští na své území migranty bez řádných dokladů, později je vozí do pohraničí a ve velmi nízkých teplotách je pak posílá přes hranici na kolech – pro pěší jsou totiž přechody neprostupné.

Ruští představitelé sice odmítají, že by se podíleli na převozu migrantů k hranicím, pohraničí autoritářské země je ale přísně hlídanou zónou a jen těžko by se zde mohly náhle pohybovat stovky cizinců.

Všichni migranti se zatím pokusili přejít přes oficiální přechody, v čemž se situace značně odlišuje od té na polsko-běloruské hranici. Současně s postupným uzavíráním hraničních přechodů se přesouvali i žadatelé o azyl, zprávy o nelegálních pokusech přejít do Finska se ale neobjevovaly.

„Pokud Kreml plánuje sáhnout po scénáři ve stylu Lukašenka, vyžadovalo by to mnohem větší úsilí a zřetelnější politiku Ruska. Nyní se spíše jen snaží prezentovat jako jakýsi hodný a ochotný národ v kontrastu s tím, že Finsko a Západ jsou zlo, které uzavřelo hranice,“ vysvětluje Lassila.

To dokládají i prohlášení z Moskvy reagující na rozhodnutí Finska hranice uzavřít. „Spuštěním železné opony na východě finské vedení trestá především vlastní občany a zbavuje zemi možností rozvoje,“ uvedl předseda Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu, Vjačeslav Volodin na sociální síti Telegram.

Za pomoci uměle vyvolaných migračních vln využívají režimy hlubokých politických rozporů uvnitř Unie a obav veřejnosti z nekontrolovaného přistěhovalectví, napsal deník The Financial Times.

Nárůst nelegální migrace pak nutí demokratické státy, aby se vzdaly části svých demokratických závazků poskytovat lidem žádajícím o azyl právo na ochranu. Evropa je pod silným migračním tlakem už několik let, což v mnoha zemích zvýšilo odpor vůči přistěhovalcům, jenž posílil i krajně pravicové strany.

Například v Polsku krize na hranicích prohloubila již existující společenské rozpory a postavila proti sobě ty, kteří usilují o tvrdý postoj k migraci, a ty, kteří upřednostňují vstřícnější přístup k migrantům a uprchlíkům.

Vláda strany Právo a Spravedlnost se ostře vyhradila vůči lidem podporujícím otevřenější přístup k migrantům a obvinila je, že nevědomky pomáhají nepřátelským mocnostem.

Podobný rozruch se podle Lasilly snaží Moskva nyní vyvolat i ve Finsku. „Rusko očekává, že zavření hranic vyvolá nespokojenost ve společnosti, zejména pak mezi ruskojazyčnou menšinou, která z rodinných důvodů byla zvyklá hranici přecházet. To by vedlo k domácí nestabilitě, o kterou Rusko ve svých hybridních operacích usiluje. Já ale pochybuji, že se mu to v tomto případě zatím daří,“ říká.

Ve finské společnosti i mezi politiky totiž panuje jakási shoda na uzavření hranic a nutnosti vyslat co nejjasnější signály Rusku.

„I mezi opozicí panuje velmi široká shoda, že je to správné rozhodnutí. Samozřejmě se trochu diskutuje o tom, zda je třeba hranice uzavřít úplně, nebo ne. Ale podobně jako v jiných otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky, jako tomu bylo například v případě rozhodnutí podat přihlášku do NATO v loňském roce, panuje na postoji vesměs shoda,“ upřesňuje Lassila.

Svůj podíl na tom má i rychlá reakce vlády. Jen týden poté, co se objevily první známky o nárůstu počtu žadatelů o azyl, se rozhodla uzavřít první přechody. Finsko loni po běloruské migrační krizi navíc změnilo své zákony, aby mohlo rychle reagovat bez vyhlášení výjimečného stavu a aby mohlo v případě potřeby centralizovat vyřizování žádostí o azyl.