Hlavní obsah

Zprávy z bojiště: Rusko přebírá iniciativu po celé frontě

Foto: Profimedia.cz

Snímek z cvičení ruské armády.

Reklama

Ukrajinské i ruské síly se zřejmě připravují na boj přímo v Bachmutu. Pravděpodobným cílem obránců může být to, aby přivodili okupantům co největší ztráty, hrozbou ale zůstává obklíčení města z jihu.

Článek

V posledních dnech nedošlo k dalším velkým útokům na ukrajinské rozvodny a elektrárny. Situace v zásobování elektřinou je ovšem nadále špatná. Po celé Ukrajině platí omezení dodávek. Poptávka by se mohla mírně snížit, protože počasí bude o něco příznivější než dosud.

V posledním týdnu totiž byly teploty ve velké části Ukrajiny v noci i ve dne pod nulou. V některých případech to vedlo třeba i k tomu, že těžká technika se mohla pohybovat přes malé vodní překážky typu řek či malých nádrží.

Teploty ale znovu stoupají a mají se v příštích dnech v některých regionech pohybovat i nad nulou, například kolem Bachmutu. Půda, která údajně není příliš promrzlá, tedy hlouběji nepromrzne. Pohyb těžších kolových vozidel mimo komunikace bude obtížný.

Na frontě

Linie doteku obou vojsk se v žádné části bojiště příliš nezměnila. To ovšem neznamená, že není rozdílná ani situace. Nejnápadnější proměna se odehrála v severní části bojiště, v Luhanské oblasti, což vede ke spekulacím, že už de facto začala očekávaná velká ruská ofenziva.

Pokud ano, nemá podobu útoků velkých obrněných kolon jako v prvních měsících války a není soustředěna na jedno místo fronty, ale probíhá na několika úsecích najednou. Ruská armáda přitom sice využívá podpory obrněné techniky, hlavní roli ovšem hraje pěchota a také dělostřelectvo.

Ukrajinské diverzní akce

„Ukazujeme Rusům, že můžeme vstoupit na jejich území.“ Členové ukrajinského praporu Bratstvo deníku The Guardian přiblížili, jak probíhají jejich operace na ruském území. Pomocnou ruku jim prý někdy podají i samotní Rusové.

Jak kolem Svatoveho, tak kolem Kreminny přebrala totiž v posledních dnech iniciativu ruská armáda. Oddíly ruských pozemních vojsk, včetně nově doplněných výsadkových jednotek či jednotek námořní pěchoty, podnikají protiútoky na celé řadě míst fronty.

V nejsevernější části fronty ruské jednotky podnikly protiútok kolem Dvoričneho. Snaží se tu zřejmě zlikvidovat relativně malé předmostí, které si ukrajinské jednotky vytvořily na východním (tedy pravém) břehu řeky Oskil. Fronta v této oblasti byla v uplynulých týdnech a měsících relativně statická, ukrajinským silám se tu nepodařilo od ofenzivy ze září příliš postoupit.

Dále na jih, kolem Svatoveho, zřejmě nabyl nového významu nedávný ukrajinský úspěch s obsazením vesnice Novoselivske. Zaujatá pozice položená na vyvýšenině je nepochybně velmi vhodná pro obranu, protože ruské pozice leží o několik desítek výškových metrů níže a případní útočníci musí navíc překonat dosti otevřený terén. V této části fronty tak ruské jednotky nebudou mít příliš jednoduchou úlohu.

U Kreminny, kde se donedávna ukrajinské jednotky snažily postupně zatlačit ty ruské východním směrem až k samotnému městu, se situace obrátila. Invazním silám, především zřejmě výsadkářům ze 76. divize (jejichž stavy nepochybně doplnili dobrovolníci a mobilizovaní), se podařilo frontu posunout na západ.

Zdá se, že proti ukrajinskému „maximu“ došlo na různých místech oblasti k posunu o nějakých 5–15 kilometrů. Situace je ovšem nejasná, jak to v podobných případech bývá. Obě strany své úspěchy přehánějí, neúspěchy bagatelizují a tvrzení je těžké ověřit. Celkový obrázek se ovšem zdá zřejmě jasný: ruské síly útočí východním směrem a nutí ukrajinské obránce k ústupu.

Jako obvykle nedokážeme určit, jaké jsou ztráty. Intenzita bojů je ovšem vysoká a nepochybně budou značné na obou stranách. Jako obvykle může za velkou část ztrát dělostřelba, jejíž intenzita v této oblasti především na ruské straně v posledních dnech výrazně stoupla.

Doněck

V Doněcké oblasti rozhodně stojí za zmínku ruský pokus o postup severně od města Soledar. V této oblasti se ruským jednotkám podařilo postoupit o několik kilometrů, než se fronta (alespoň prozatím) stabilizovala. Vagnerovci a jednotky ruské armády obsadili malou vesničku Sakko i Vancetti (nazvanou podle dvou anarchistů z první třetiny 20. století).

Ruský tlak pokračoval i v dalších oblastech této části fronty. Přímo kolem Soledaru nebyly sice žádné ruské zisky zaznamenány, ruské jednotky ovšem rozhodně pronikly až do samotného města, přesněji do jeho východní části. Podle geolokalizovaných záběrů se například dostaly v posledních dnech zhruba 600 metrů od svých výchozích pozic v obci Opytne, která je de facto jihovýchodním předměstím města Bachmut.

Podle některých ukrajinských zdrojů se obránci z východní části města stahují hlouběji do zástavby, aby se vyhnuli hrozbě obklíčení a ztrát. Ruské síly přitom údajně nejsou pasivní, ale neustále zkouší obranu a pokusily se stahování využít k útokům, které zatím nepřinesly velké úspěchy.

Je tedy velmi pravděpodobné, že obě strany čekají boj ve městě. Cílem ukrajinského velení by při něm mohlo být způsobit útočníkům co největší ztráty, ruské síly tak vyčerpat a připravit o možnost zaútočit třeba v jiných částech fronty. To se ovšem ani v nejlepším případě neobejde bez ztrát i na ukrajinské straně.

Postup ruských sil přes město bude ovšem nejspíše relativně pomalý a obtížný. Největším rizikem pro Bachmut nadále zůstává hrozba obklíčení, a to především z jihu. Útočníci tu v posledních dnech snad nezaznamenali žádné větší úspěchy.

Patrně stále pevně neovládají výšiny nad vesnicí Kliščivka, stále zřejmě nedosáhli silnice T0504, která vede do města od západu, ani na ní ležící vesnice Ivanivske. Zřejmě ale postoupili dále západním směrem v lese jižně od Ivanivskeho. Vzhledem k charakteru terénu jde o důležitější oblast, než je samotná vesnice.

Rusové své snahy ovšem zjevně nevzdávají. Ukrajinské síly se alespoň zatím drží pouze v obraně a nedokázaly podniknout úspěšný protiútok. Podle některých komentátorů současná situace nahrává ukrajinskému protiútoku do boku ruských jednotek u Ivanivskeho, který by mohl vést k jejich odříznutí a v nejlepším případě i k ústupu. Na něco takového ovšem musí mít ukrajinská armáda v oblasti dostatek volných sil – a zatím není jasné, jestli je skutečně má.

Situace Bachmutu tak zůstává vážná a mezi analytiky (profesionálními i amatérskými) přibývá těch, kdo věští jeho pád v řádu týdnů. Nejdůležitějším faktorem ovšem bude znovu to, o čem máme nejmenší přehled: plány velení obou stran a především jejich skutečné vojenské možnosti.

Vuhledar a jih

Ruské útoky pokračovaly i kolem města Vuhledar v jihovýchodním cípu fronty. Ruské velení se tu v lednu pokusilo o překvapivý útok s pomocí mechanizovaných jednotek, který ovšem zřejmě nikam nevedl.

Ani v posledních dnech ruské jednotky nijak nepostoupily. Změnila se sice jejich taktika a většinou docházelo údajně pouze k malým útokům s využitím malých jednotek pěchoty a několika kusů obrněné techniky, změnu na bojišti to ovšem zatím nepřineslo. (Změna možná není permanentní, 6. února se ruské síly zřejmě pokusily o útok s větší kolonou techniky, který také skončil zásahem ukrajinského dělostřelectva.)

Výměna ukrajinského ministra se odkládá

V neděli to vypadalo, že se v Kyjevě odehraje blesková výměna ministra obrany. Jedna z hlavních tváří boje proti Rusům však nakonec zůstává. Alespoň zatím; brzy ji může vystřídat muž, který ruskou invazi předvídal na hodinu přesně.

Tajemstvím dosavadního ukrajinského úspěchu v oblasti je zřejmě efektivní využití dělostřelectva. To ruské mělo údajně v mrazivém počasí obtíže se svými průzkumnými prostředky Orlan-10, takže ztratilo přehled o bojišti. Ukrajinská děla – především přesnější západní kusy – tak mohla působit poměrně nerušeně.

Orlany se totiž používají i k navádění kamikadze dronů Lancet, které představují důležitý prvek ruské obrany před protivníkovým dělostřelectvem. Ukrajinským dělostřelcům se také údajně osvědčilo použití kovových a maskovacích sítí, které kamikadze drony snad dokážou zastavit předtím, než se dostanou do vzdálenosti, ze které mohou způsobit nějaké škody. Tolik alespoň tvrdí oficiálně samozřejmě nepotvrzená svědectví z fronty. Až časem uvidíme, do jaké míry jde o „matení protivníka“ a do jaké byl tento prvek skutečně účinný.

Na zbytku fronty byla intenzita bojů nižší a nedošlo k velkým změnám. Ostřelování na frontě i za frontou i tak vedlo ke ztrátám na obou stranách.

Reklama

Doporučované