Hlavní obsah

Zůstat, nebo odejít? Ukrajinští sedmnáctiletí kluci stojí před těžkou volbou

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

Hrozba úmrtí na frontě je velmi reálná. Ukrajinské hřbitovy plní hroby padlých vojáků.

Reklama

Sedmnáctiletí kluci na Ukrajině musí učinit jedno velmi nelehké rozhodnutí. Je pro ně lepší zůstat, nebo zkusit najít bezpečnější místo někde v zahraničí?

Článek

Pro většinu mladých mužů přinášejí osmnáctiny zásadní rozhodnutí. Začít pracovat, nebo pokračovat na univerzitu? To dříve platilo i na Ukrajině. Od začátku ruské invaze se nyní musí ukrajinští chlapci rozhodnout o rok dřív. Jejich volba je však mnohem náročnější. Odejít, nebo zůstat? Ukrajinský Kyiv Post přináší mozaiku příběhů několika mladíků, kteří řeší toto dilema.

Od února, kdy bylo vyhlášeno stanné právo, mají všichni muži ve věku od 18 do 60 let zakázáno cestovat do zahraničí a musí nastoupit do Ozbrojených sil Ukrajiny. Ty se z větší části podařilo naplnit řadou dobrovolníků. Ukrajinská armáda se nyní nenachází v bodě, kdy by bylo nezbytně nutné odvést každého plnoletého muže, ale vzhledem k tomu, že válka ani stanné právo neskončily, čeká mladé muže nejistá budoucnost.

Pro některé, jako třeba pro Ruslana, byly vyhlídky narukování do armády dostatečným důvodem k opuštění jeho domoviny. „Odjel jsem hned v únoru. Bylo to poněkud spontánní,“ uvedl pro Kyiv Post. „Hlavním důvodem bylo, že nechci bojovat a nikdo z mých příbuzných si to také nepřeje.“

Ruslan se i přesto považuje za patriota. Nechce ale umřít. „Rozhodně nejsem připraven zemřít, zvlášť v tak mladém věku. Jsem připraven podpořit Ozbrojené síly Ukrajiny, jakmile si vydělám dost peněz.“

Být 17letý civilista je určitě bezpečnější než ležet v zákopech na frontě, ale i tak to není lehký život. Podle ukrajinské vlády zabily k 22. červenci ruské zbraně 496 dětí. Dalších 1564 jich bylo zraněno. Jedná se jen o prokázané případy. Skutečný počet bude jistě mnohem vyšší. I proto je Ruslanova matka Diana ráda, že odjel. Tvrdí, že krom zkušeností ze světa získá i bezpečí.

U dalších sedmnáctiletých byly obavy z možného odvodu nahrazeny touhou věnovat se kariéře. „Měl jsem a stále mám myšlenky na odchod z Ukrajiny,“ říká Daniel. „Přemýšlel jsem o tom, co by pro mě bylo nejlepší. Obojí má svoje pro a proti. A hlavním faktorem je pro mě kariéra, kterou si hodlám vybudovat na Ukrajině – fotbal, kterému se věnuji už 11 let. Proto jsem se rozhodl zůstat v zemi.“

Na otázku, zda se nebojí, že by mohl být povolán do boje, sedmnáctiletý Dmytro, který v současnosti také žije na Ukrajině, odpovídá, že ho tato myšlenka „občas trápí“. Tvrdí ale, že povolávací rozkazy dávají většinou klukům ve věku 20-21 let a těm, kteří nestudují na univerzitě. Doufá tedy, že po ukončení jeho budoucích studií už bude válka dávno minulostí.

Zatímco pobyt na Ukrajině s sebou nese mnohá zřejmá rizika života ve válečné zóně, vyhlídky na přestěhování do zahraničí vyvolávají u mladých dospělých další neméně závažné obavy. „Nechci opustit rodinu, přátele a jít do nejistoty, kde na mě nikdo a nic nečeká,“ říká Dmytro.

Sedmnáctiletý designér a tanečník s uměleckým jménem SXXXY se domnívá, že přes probíhající válku má na Ukrajině více příležitostí než kdekoliv v zahraničí. Od začátku ruské invaze strávil nějaký čas ve dvou různých evropských zemích, ale vrátil se domů. Na Ukrajině se totiž „cítím jako tvůrce svobodnější“.

„Chci rozvíjet naši kulturní frontu, aby Evropa a Amerika věnovaly pozornost perspektivám designu, choreografie a kreativity na Ukrajině,“ sní. „Způsob, jakým se rozvíjíme, je dobrý, ale musíme se dostat na novou úroveň. Chci se postarat o to, aby naše kreativita více přesahovala hranice země.“

Pro mladé muže, kteří chtějí zůstat na Ukrajině, ale nechtějí být po dobu válečného stavu omezeni na její hranice, existuje několik možností. Například sedmnáctiletý Leonid se zapsal na námořní školu s cílem stát se námořníkem. Tohle povolání by kombinovalo jak výcvik s pobytem na Ukrajině, tak s dlouhými cestami po zahraničí. Jedná se také o jednu z profesí osvobozených od omezení válečného stavu.

Leonid si povolání námořníka vybral kvůli „určité romantice“, která je s tím spojena, ale i právě kvůli možnosti cestovat. Domnívá se také, že by pro něho pobyt na moři mohl přinést určitou úlevu od každodenního stresu života.

„Velkou výhodou této profese je také možnost dočasně se oddělit od všech a všeho, co se děje na pevnině,“ říká.

Někteří ale neměli luxus volby. Kyrylova rodina se loni přestěhovala do Německa a chtě nechtě musel s ní. V nové zemi se sice zabydlel a našel si nové přátele, ale stýská se mu po starých kamarádech a touží s nimi oslavit maturitu ve své staré škole.

Reklama

Doporučované