Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na 73 procent Ukrajinců cítí nějaké následky, které má válka na jejich duševní zdraví.
„Všichni se učíme, jak to zvládat. Učíme se vyrovnat se se situací, kterou jsme neznali,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy šéfka ukrajinského vládního koordinačního centra pro psychické zdraví.
Oksana Zbitnieva má na starosti program podpory psychické odolnosti, na kterém se podílí také manželka ukrajinského prezidenta Olena Zelenská.
„Na Ukrajině vycházíme z toho, že každý musí vzít zodpovědnost za svůj život na sebe, ale můžeme mu s tím pomoci.“
Na Ukrajině vedete projekt nazvaný Jak se máš? (Ty Jak?). Co je jeho cílem?
Pomoci všem Ukrajincům, kteří mají v důsledku války psychické problémy. Tento program jim má pomoci vydržet a popasovat se s tím, co výbuchy a útoky dělají s jejich duševním zdravím. Máme zjištěno, že takové následky cítí třiasedmdesát procent Ukrajinců.
Všichni jsme válkou nějak zasaženi: někdo bojuje, někdo má příbuzné na frontě, někdo je zraněný nebo mu někdo z rodiny zemřel, jiný má část rodiny za hranicemi.
Naše iniciativa vychází z toho, že důležitý je přístup každého člověka ke svým problémům. Že se za ně nestydí a rozhodne se je řešit. Na internetových stránkách nabízíme návod, jak se o své psychické zdraví starat, jaké techniky používat. Každý tak může zjistit, co se mu děje a jak může svoji situaci zlepšit, jak s tím pracovat. Může se také podělit o své zkušenosti.
Má ukrajinské zdravotnictví kapacitu, jak následky války, jako je například posttraumatický syndrom, zvládnout?
Na Ukrajině pracuje ve zdravotnické sféře 120 tisíc lidí - praktičtí lékaři, pediatři, terapeuti, zdravotní sestry. Všichni mají instrukce a úkoly, aby se také zabývali stresem a psychickými problémy pacientů, i když to neznamená, že by úplně nahradili specialisty. Že z praktického lékaře by se stal psychiatr nebo psycholog.
Jde spíše o to, že v tomto směru pracují s pacientem jako lidé z takzvané první linie kontaktu. Víme, že řada onemocnění má základ ve stresu z bombardování a leteckých poplachů. Například problémy s dýcháním.
Pro člověka, který žije v bezpečné zemi, je složité představit si, co prožívá někdo, komu oznámí, že jeho blízký, člen jeho rodiny zahynul na frontě nebo při náletu…
Všichni se učíme, jak to zvládat. Učíme se vyrovnat se se situací, kterou jsme neznali. Důležité je s lidmi hovořit, aby cítili sounáležitost. Například pro ty, kteří se vrátili z fronty - mají novou zkušenost a je třeba, aby se o ni podělili. Myslím, že my Ukrajinci jako národ jsme velmi odolní, ostatně nemáme na výběr.
Pomáhá nějaké sdružování se a kontakty lidí, které válka připravila o blízké?
Na úrovních městských a regionálních samospráv fungují taková centra, kde si lidé vyměňují zkušenosti. Někdy jsou to větší skupiny, někdy menší, jsou to jakási centra psychosociální podpory. Důležité je to jak pro ty, kteří někoho ztratili, tak pro válečné veterány.
Samozřejmě nemáme odpovědi na všechny problémy, žádná země v naší situaci by je neměla, ale snažíme se otázky duševního zdraví řešit už teď, doslova pod palbou. Nemá smysl čekat, až válka skončí. Je to velmi náročné pro specialisty, psychiatry a psychology, protože je něco jiného, když pracujete s pacienty v bezpečí a klidu. Bezpečí a klid teď ale není nikde na Ukrajině.
Stavíme také na spolupráci s firmami, aby se snažily zaměstnancům maximálně vyjít vstříc. Například s Ukrajinskou železnicí nebo se společností Nova Pošta, která doručuje zásilky. Nebo s obchodními centry. Představte si, že třeba pokladní stráví celou noc v krytu kvůli náletům, a pak druhý den pracuje za kasou.
Jak zvládat stres a strach, když má někdo na frontě rodinného příslušníka a neví, co se tam děje, není s ním ve spojení?
Na Ukrajině vycházíme z toho, že každý musí vzít zodpovědnost za svůj život na sebe, ale můžeme mu s tím pomoci. Každý takový člověk se musí naučit každodenní strach zvládat, musí se to stát součástí jeho života stejně tak jako třeba hygienické návyky.
Pokud to neudělá, zblázní se z toho. Pomáhá nám, že víme, za co bojujeme. To nám pomáhá překonávat těžkosti a být odolní.
