Polsko se mění, homofobie už ve volbách netáhne

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje z Varšavy/

Šlo o jeden z nejvýraznějších momentů letošní polské prezidentské kampaně. Konzervativní kandidát Karol Nawrocki, za kterým stojí opoziční strana Právo a spravedlnost (PiS), obešel během dubnové televizní debaty v Końskich svůj pultík a vydal se ke svému hlavnímu protikandidátovi.

Na svém stolku nechal Nawrocki polskou bílo-červenou vlajku. Rafałowi Trzaskowskému ale položil na pultík duhový praporek, který symbolizuje hnutí za práva LGBT+ lidí čili leseb, gayů, bisexuálů, trans lidí a dalších queer osob. „Já vždycky s bílo-červenou vlajkou – už roky doma i ve světě, a jiní… po svém,“ prohlásil Nawrocki.

Varšavský primátor Trzaskowski nejdřív nehnul brvou, pak ale vlaječku sklidil. Iniciativu záhy přebrala prezidentská kandidátka progresivní levice Magdalena Biejat a od Trzaskowského si duhový praporek vzala.

Proč k tomuto gestu Nawrocki sáhl? Zopakoval manévry, které v minulosti podnikl nynější konzervativní prezident Andrzej Duda.

V roce 2015 dal svému rivalovi Bronisławu Komorowskému na pultík praporek s logem Občanské platformy, čímž z něj udělal prezidenta „jedné strany“ (toho času navíc v krizi). Při obhajobě mandátu v roce 2020 Dudův štáb sáhnul po tvrdé homofobii a z LGBT+ lidí udělal „neobolševickou ideologii ohrožující děti“. Tehdy mu to pomohlo k vítězství.

V dubnové debatě si Nawrocki vypůjčil oba osvědčené tahy. „V roce 2020 byla taktikou dehumanizace LGBT+ lidí a jejich vykreslování jako ideologie. V letošní kampani se Nawrocki stylizuje jako kandidát polských tradičních hodnot, což má stát v kontrastu k ‚duhovému‘ Trzaskowskému,“ podotýká polská organizace Kampaň proti homofobii (KPH).

Nawrockého vlaječkové gesto mělo podle KPH symbolizovat, že „v téhle zemi není místo pro každého“ a Trzaskowského „ocejchovat“ jako liberálního primátora dvoumilionové metropole.

Trzaskowski totiž v roce 2019 podepsal Chartu LGBT+ čili program, jenž měl pomoci v boji proti šikaně a nenávisti na školách, podpořit sexuální výchovu a sexuální menšiny. Pro odpůrce se stal základním kamenem „LGBT ideologie“.

Navzdory incidentu z jedné předvolební debaty letos nejsou, na rozdíl od roku 2020, „duhová témata“ v kampani stěžejní. Podle Tomasze Słomky, politologa z Varšavského univerzity, jí dominují zejména bezpečnost, obrana, sociální otázky a bydlení. V posledním týdnu také bytová aféra Nawrockého.

I tento tematický posun svědčí podle politologa o proměně polské společnosti, která za poslední léta udělala skok „dopředu“, často navzdory zákonodárcům.

Například výrazné omezení práva na legální umělé přerušení těhotenství, které stvrdil ústavní soud ovládaný stranou PiS v roce 2020, vedlo k silnému ženskému hnutí a v konečném důsledku (vzhledem k mobilizaci voliček) výrazně přispělo k volební prohře PiS v parlamentních volbách 2023.

V polských velkých i menších městech jsou standardem rovněž duhové „pochody rovnosti“ na podporu práv LGBT+ lidí. Například v čele varšavského pridu šel i zmiňovaný prezidentský kandidát Trzaskowski.

V metropoli loni vzniklo i první muzeum queer historie ve středovýchodní Evropě. „Vrátil jsem se do Varšavy loni z Amsterodamu, kde jsem osm let žil, a musím říct, že se polská metropole neuvěřitelně rychle rozvíjí. Jsou vidět investice, dynamičtí lidé, vracejí se sem Poláci ze zahraničí,“ říká mi dramaturg a pedagog Szymon Adamczak, který zasedá v desetičlenné správní radě Queer Muzeum Warszawa.

Prostory malého dvoupatrového muzea přímo v centru města ještě pořád voní novotou. Nahoře je místnost pro malé výstavy, komunitní setkávání a také archiv, kde se ukládají materiály o historii queer lidí.

O patro níž je stálá chronologická výstava s artefakty a doklady historie LGBT+ lidí od pozdního středověku až do roku 2003, kdy polským senátem prošel vůbec první návrh na zavedení registrovaného partnerství. V Sejmu, tedy polské sněmovně, ale iniciativa narazila. „V politickém smyslu jsme ustrnuli v roce 2003,“ říká Adamczak, „i když teď máme poprvé vládní zmocněnkyni pro rovnost“.

„Posledních dvacet, pětadvacet let je dobou obrovských změn. Vstoupili jsme do Evropské unie, došlo k polské migrační vlně na Západ, vznikly různé LGBT organizace, začaly pochody a Polsko se proměnilo. Mám dojem, že je společnost vyspělejší než naši politici a političky,“ míní Szymon Adamczak.

Má za to, že se LGBT+ lidé a aktivisté museli politicky probudit a politická situace za vlád PiS je donutila reagovat.

Dodatečným impulzem pro vznik muzea byla i změna vlády na konci roku 2023. „Chytili jsme vítr do plachet. Panovalo přesvědčení, že možná právě tohle je moment, kdy má smysl udělat další krok,“ říká člen programové rady muzea. „Nemusíme se už ohlížet na to, co dělá vláda,“ dodává s tím, že varšavský queer prostor zlepšuje zemi reputaci pošramocenou posledními roky.

Důkazem proměny polské společnosti a růstu akceptace jinakosti je i to, že z mapy Polska v dubnu zmizela vůbec poslední „zóna bez LGBT“. Za území „bez ideologie LGBT“ se totiž od léta 2019 léta samy označily desítky vesnic, okresů, ale i některé celé kraje – například Malopolské vojvodství.

Podle iniciativy Atlas nenávisti, která zóny mapovala, jich bylo na jejich vrcholu v roce 2020 přes sto a týkaly se třetiny území Polska. Šlo hlavně o místa na východě země.

Tamní zastupitelstva, ve kterých měla většinu strana PiS a další konzervativní zastupitelé, přijímala deklarace prezentované jako „podpora rodiny“. Autorem vzorového dokumentu byla ultrakonzervativní organizace Ordo Iuris, která dlouhodobě vystupuje mimo jiné proti právní ochraně LGBT+ lidí nebo potratům. Za vlád strany PiS šlo o vlivné lobbisty, kteří se aktivně podíleli na tvorbě legislativních návrhů.

Nezávazné deklarace často zmiňovaly „ochranu rodiny“ a „tradičních křesťanských hodnot“, odpor vůči domnělé „ideologii LGBT“ a „ochranu před morálním rozvratem“. Měly dopad i na školy, kulturní akce nebo neziskové organizace a projekty týkající se zdravotní osvěty, sexuální výchovy a psychického zdraví.

V roce 2019, kdy se „zóny“ začaly zavádět, například ultrakonzervativní týdeník Gazeta Polska, který je nepřímo napojený na stranu PiS, distribuoval samolepky s přeškrtnutou duhou a nápisem „Zóna bez LGBT“. Ve stejné době došlo k útoku extremistů na účastníky duhového pochodu v Bělostoku na severovýchodě země.

Řadu usnesení zastupitelstvem nakonec zrušily kvůli jejich diskriminační povaze soudy, u kterých je napadnul Adam Bodnar, tehdejší ombudsman a dnešní ministr spravedlnosti a generální prokurátor ve vládě Donalda Tuska.

„Zóny“ poškodily mezinárodní reputaci Polska. Evropský parlament dokonce v roce 2021 jako reakci přijal rezoluci, která vyhlásila celou EU za „zónu svobody pro LGBT lidi“. Některá evropská města a regiony rušily partnerství s polskými „LGBT free“ obcemi.

Rychle a ostře reagovala i Evropská komise, jež v roce 2020 pozastavila dotace některým městům, která deklaraci přijala. Šlo například o Kraśnik, ze kterého Seznam Zprávy v minulosti přinesly reportáž.

Finanční tlak a veřejná ostuda nakonec přiměly zastupitelstva k ústupu.

„Důvodů je víc. Samozřejmě hlavním je to, že je Polsko členem EU a že jsme se zavázali k určitým standardům ochrany a důstojnosti menšin a lidských práv,“ řekl Seznam Zprávám k tématu politolog Tomasz Słomka.

„Strana PiS zřejmě nečekala, že reakce bude tak ostrá a že se penězotok zastaví. Finanční prvek tu hrál obrovskou roli. Roli ale hrály i změny společnosti. Mladí lidé už nechtějí být skanzenem, ve kterém se straší cizinci a menšinami a hledají se smyšlená nebezpečí. I strana PiS se tomu musela přizpůsobit,“ dodává expert z Varšavské univerzity.

Vůbec poslední takovou deklaraci letos v polovině dubna odvolal okres Łańcut v Podkarpatském vojvodství na jihovýchodě země.