Projekt, který řeší prezident i Brusel. Proč jsou vlastně Dukovany tak důležité

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdyby vše šlo tak, jak má, teď by se už začínala nová jaderná elektrárna v Dukovanech projektovat. A stavět by se na Vysočině začalo v roce 2029. Nic z toho se ale neděje, přestože je vše připraveno a na kontraktu chybí jen podpisy zástupců společnosti Elektrárna Dukovany II a jihokorejské firmy KHNP, která má zakázku za 400 miliard korun dodat.

Projekt narazil na právní problémy, které jej zatím drží v nejistotě. Krajský soud v Brně totiž jen den před plánovaným slavnostním podpisem vydal předběžné opatření, které znemožňuje smlouvu uzavřít, dokud nepadne jeho pravomocné rozhodnutí nebo pokud Nejvyšší správní soud (NSS) neuzná kasační stížnost EDU II podanou proti „zbržďujícímu“ verdiktu.

Předběžné opatření následovalo poté, co v tendru neúspěšná francouzská firma EDF zažalovala rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který zamítl její námitky o netransparentním průběhu výběrového řízení. Francouzská společnost však napadá tendr i u Evropské komise a požaduje prošetřit možnou státní podporu pro KHNP, která by porušovala zákaz zahraničních subvencí.

Kasační stížnosti proti předběžnému opatření podala jak EDU II, tak KHNP. „Rozhodovat to bude 10. senát, který je tříčlenný,“ uvedla mluvčí Nejvyššího správního soudu Sylva Dostálová. Předsedy tohoto senátu jsou Ondřej Mrákota, Michaela Bejčková a bývalý ústavní soudce Vojtěch Šimíček.

Věc bude projednávána s ohledem na její povahu a význam prioritně, ale jestli to znamená, že k tomu dojde v řádu týdnů či měsíců, nelze říct. „Nedá se to odhadovat, jsou tam procesní úkony, které musí proběhnout, účastníkům musí být odeslány kasační stížnosti, mohou se k nim vyjádřit. Mezitím se soudci seznamují s dokumenty, takže v tuto chvíli termín nelze říct,“ říká mluvčí NSS Sylva Dostálová.

Už loni v červenci vláda o nových Dukovanech mluvila jako o projektu století, který má pro Českou republiku strategický význam a je klíčový pro energetickou bezpečnost.

Oddalování podpisu s sebou však přináší komplikace. Podle generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše by případné zdržení mohlo přinést stamilionové škody v důsledku odkladů a nutnosti upravit navazující smlouvy a přípravy.

Také nabídky uchazečů, kteří byli ve finále jen dva – KHNP a EDF –, mají omezenou platnost do konce června. Poté by ČEZ musel žádat o jejich prodloužení. Podle Beneše EDF spoléhá právě na to, že Korejcům dojde trpělivost a svou nabídku neprodlouží.

„KHNP potvrzuje, že její nabídka zůstává v platnosti do června, jak bylo původně předloženo. Jsme plně odhodláni podpořit včasnou a úspěšnou realizaci projektu Dukovany. Pokud vlastník projektu považuje prodloužení platnosti nabídky za nezbytné, KHNP zohlední různé faktory,“ uvedla na dotaz SZ Byznys KHNP.

Rozhodování soudů, potažmo Evropské komise, může uzavření kontraktu odsunout o několik měsíců, nebo dokonce let, což by mělo dopad na harmonogram projektu. Ten od květnového podpisu směřoval vše k datu spuštění prvního bloku v roce 2036. Premiér Petr Fiala (ODS) však ujišťoval, že se zatím počítá s dokončením zdroje v tomto termínu. Už si ale nebyl tak jistý, že u podpisu smlouvy bude ještě současná vláda.

Pokud se bude podpis dohody s KHNP protahovat, bude to mít vliv na cenu, zní poslední vyjádření k Dukovanům od vlády. Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) nemá informace, že by jihokorejská firma chtěla nabídku stáhnout jako celek, očekává ale, že ji bude muset aktualizovat kvůli zdražování prací a materiálu.

Nyní jádro pokrývá 40 procent výroby elektřiny v Česku. V dalších letech to má být i více než 50 procent. „Proto je rozvoj jaderné energetiky nezbytný pro zajištění stabilní a cenově dostupné dodávky elektřiny. Jaderné elektrárny umožňují provoz ve stabilním režimu ‚baseload‘ s možností regulace, což je klíčové pro stabilitu elektrizační soustavy,“ upozorňuje mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.

Jestliže se nové bloky podle nynějších plánů nepostaví, může se česká energetika dostat do potíží. V polovině 30. let už budou z uhlí vyrábět jen menší teplárny a závodní energetiky a stávající jaderné bloky budou blíž důchodovému věku.

S novými jadernými bloky počítá i ČEPS ve své analýze zdrojové přiměřenosti. „V původním scénáři MAF 2023 byly v roce 2040 uvažovány oba nové jaderné bloky Dukovany 5 a 6, jeden malý modulární reaktor a zároveň prodloužená životnost stávajících bloků,“ říká mluvčí ČEPS Lukáš Hrabal.

Odstavení výkonu zhruba 2280 MW by podle něj vedlo k překročení normy spolehlivosti a zvýšení počtu hodin za rok, kdy produkce zdrojů spolu s dovozem elektřiny nejsou schopny pokrýt spotřebu. „Pokud by nedošlo k plánované výstavbě, případně by byla významně zpožděna, bylo by nutné daný výkon nahradit jinými řiditelnými zdroji minimálně srovnatelné velikosti,“ popisuje Hrabal.

Česko zatím nemá ani náhradu za uhelné elektrárny, natož za dva nové jaderné bloky, přičemž výkon jednoho má být přes 1000 MW. Zpoždění či zrušení výstavby nového jádra by tak ohrozilo dodávky elektřiny v Česku.

„Bude to za stávajících podmínek znamenat další významné ohrožení spolehlivosti dodávky elektrické energie v období po roce 2036, což by prakticky s velkou pravděpodobností mohlo znamenat omezování spotřeby (vypínání odběratelů) v problémových časech v rozsahu řádově jednotek až desítek hodin v roce. Současně se zvýší riziko vzniku rozsáhlejších výpadků zásobování elektřinou,“ říká profesor Petr Toman, vedoucí Ústavu elektroenergetiky z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno.

Podle něj by v tomto scénáři českou energetiku nespasil ani dovoz elektřiny ze zahraničí, protože spolehlivost dodávky bude ohrožena v horizontu roku 2035 i v okolních zemích.

„Řešením by mohlo být prodloužení provozu stávajících uhelných elektráren, což ale není možné bez politické akceptace tohoto řešení na úrovni EU, nebo výstavba jiných typů zdrojů schopných dodávat elektrickou energii i v časech, kdy ji nemáme k dispozici z obnovitelných zdrojů, zejména z fotovoltaických elektráren. Reálně by to znamenalo výstavbu nových plynových elektráren,“ popisuje Toman. Ovšem i výstavba plynových zdrojů je časově nákladná, byť ne tolik jako u jaderných.

Na druhou stranu je třeba říci, že kritici Dukovan připomínají řadu let staré výroky politiků i vedení ČEZ, podle kterých jsme už nyní měli být vlastně bez proudu loučemi. A nic takového se neděje.

Dukovanský projekt se však nestal důležitým jen pro energetiky, ale i politiky. Do boje o projekt se zapojil i francouzský eurokomisař Stéphane Séjourné, který v dopise vyzýval ministra průmyslu a obchodu Lukáše Vlčka (STAN), aby smlouvu na Dukovany ještě nepodepisoval. Smlouvu s korejskou firmou, která porazila tu francouzskou.

Tento dopis přišel Vlčkovi 2. května, tedy pět dní před plánovaným podpisem. Podle bývalého ministra průmyslu Karla Havlíčka (ANO) hlavní roli nesehrála Komise, ale EDF hned po rozhodnutí ÚOHS o jejích námitkách. Antimonopolní úřad podpis smlouvy posvětil již 24. dubna, kdy konstatoval, že tendr proběhl v pořádku.

„V těch několika dnech měla vláda možnost to podepsat, kdyby ovšem nehrála na efekt slavnostního podpisu,“ říká místopředseda ANO Havlíček.

K uzavření hlavní smlouvy mělo podle původního plánu dojít do konce března. Akt se však odložil kvůli předběžnému opatření ÚOHS a převodu 80 procent akcií EDU II na stát, respektive Ministerstvo financí, což byl předpoklad nového investorského modelu pro výstavbu dvojbloku.

„Následně musela vláda podle prováděcí smlouvy mezi vládou, ČEZ a Elektrárnou Dukovany II dát pokyn k podpisu vyjednané smlouvy mezi EDU II a vítězem tendru, korejskou společností KHNP, což bylo rovněž podmínkou podpisu. Souhrnnou informaci ke smlouvám obdržel stát od investora EDU II dne 28. dubna a 2. května,“ obhajuje postup vlády mluvčí Ministerstva financí Ondřej Macura.

Stát převzal většinový podíl v EDU II 30. dubna, ve stejný den EDF avizovala, že brzy podá rozhodnutí ÚOHS k soudu. Podpis byl naplánován na 7. května, ale den předtím jej soud zarazil, protože 2. května EDF podala žalobu.

„Podpis smlouvy měl tedy nastat ve stejný den, co by pokyn k podpisu schválila vláda, a dva dny poté, co se stát stal 80procentním vlastníkem projektu. Z hlediska vlády se tedy vše odehrálo v co nejkratším termínu,“ hájí se Ministerstvo financí.

Ve stejný den, kdy EDF předala věc soudu, přišel dopis i ministru Vlčkovi, o němž ale ještě dříve věděl francouzský velvyslanec v Česku. Od té doby se tendr na Dukovany stal důležitým tématem na česko-francouzsko-evropském diplomatickém poli.

Nejenže o Dukovanech jednal český i francouzský ministr průmyslu a Séjourné, ale téma v Bruselu nadnesl i prezident Petr Pavel a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová mu slíbila, že věc projedná.

Je běžné, že jednání o podobně velkých zakázkách se strategickou hodnotou přesahují hranice státu. Typ technologie jaderných reaktorů, který bude Česko využívat, a to, kým si nechá dodávat jaderné palivo, odráží i směřování jeho zahraniční politiky. Vždyť i k vyřazení ruského zájemce o stavbu došlo na základě argumentů u národní bezpečnosti. V případě jaderných elektráren jde vždy o ohromné peníze a státy se případnou zakázkou vlastně na dlouhou dobu svážou se zemí vítěze.

„U zakázek tohoto rozsahu dochází k tomu, že ekonomické a zahraniční diplomatické styky jsou využívány k dotazování a konzultacím mezi státy, které probírají, jakým způsobem bude postupovat Česká republika či kterákoli jiná země, která takovou veřejnou zakázku zadává. To je poměrně standardní praxe,“ říká Kryštof Kruliš, analytik Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na vnitřní trh a právo EU.

Už v průběhu jednání politika do tendru zasahovala. Delegace z Ministerstva průmyslu a obchodu v únoru navštívila Jižní Koreu, kde jednala se zastupujícím prezidentem i s opozicí, která je favorizována v nových volbách. Stejně tak ještě předtím, než uchazeči v soutěži podali finální nabídky, navštívil Českou republiku jak bývalý korejský prezident Jun Sok-jol, tak francouzský prezident Emmanuel Macron.

„Jde o největší projekt v novodobé historii České republiky. Pokud jde o procesní aspekty – výměnu dopisů, komunikaci v zahraničí atd. –, tak ty nejsou ničím neobvyklým,“ říká Vošahlík.

Podle Kruliše to tak dělají téměř všechny státy, některé však efektivněji a ve větší míře než ostatní. „Francie rozhodně patří mezi ně i s ohledem na to, že mají řadu společností, které působí na poli veřejných služeb a pracují s veřejnými rozpočty nebo jsou závislé na pobírání nějakých poplatků, které jsou silně regulovány. Francouzská diplomacie běžně dělá to, že se snaží svým firmám poskytnout nějakou podporu,“ říká Kruliš.

Vazby na politiku jsou ještě umocněny, pokud jde o společnost vlastněnou státem. V EDF je 100procentním akcionářem francouzský stát a generálního ředitele společnosti navrhuje prezident.

„Vztah s politickou reprezentací státu je užší. S tím souvisí i logika, že zahraniční diplomacie Francie se snaží tyto firmy podporovat, protože do země přinášejí zaměstnanost a investice,“ popisuje Kruliš.

Podle bývalého šéfa ČEZ Jaroslava Míla se však Francouzi svými kroky nesnaží dosáhnout ničeho konkrétního. „Manažeři, kteří za nabídky odpovídali, neuspěli, a třeba i z objektivních důvodů, ale to se těžko vysvětluje. Nový generální ředitel EDF si je vědom toho, že EDF bude mít dost starostí, aby splnila zadané úkoly, které má ve Francii,“ konstatuje Míl.

EDF se těmito kroky snaží o zachování vlivu v Evropě. Podle Beneše ji také může znervózňovat americko-korejská aliance, kterou podle médií vytvořila KHNP se společností Westinghouse poté, co urovnaly své neshody ohledně duševního vlastnictví reaktoru, který KHNP nabízí v zahraničí. KHNP totiž může přenechat Američanům evropský trh, k jiným projektům by Westinghouse přizvala jako subdodavatele.

EDF má však zadání dokončit hlavně jaderný program ve Francii. V posledních letech se jí přitom nedaří domácí ani zahraniční projekty dokončovat dle harmonogramu a vybočuje i  z plánovaných rozpočtů. Pravděpodobně by jí pomohlo, kdyby v Evropě dodávala větší počet reaktorů stejného typu najednou, což by zmírnilo zpoždění a snížilo cenu projektů. Průtahy a nárůsty nákladů však nejsou úplně lákadlem pro investory.

Reaktor APR1000 KHNP navrhla pro Česko jako první svého druhu. Ale vzhledem k tomu, že se jihokorejská firma nejspíš stahuje z evropského trhu, nejspíš zůstane na starém kontinentu unikátem a nebude se opakovat.