„Všichni v tuhle chvíli zkouší vydírat.“ Experti diskutují o energetice

Diskuzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Energetickou krizí jsme sice už prošli, ale před novým premiérem je v této oblasti pořád výzev víc než dost. Připravit Česko na odchod od uhlí, se kterým se do budoucna nepočítá. Pomoci nástupu zelených energií. A než se dobudují jaderné zdroje, tak to nějak překlepat s plynem.

Navíc vše zvládnout tak, aby to domácnosti a firmy nepoložilo a zároveň byl energie dostatek.

Podle dat Eurostatu má Česko páté nejdražší energie z celé Evropské unie. Ve druhém pololetí loňského roku jsme platili více než Francouzi, Španělé, Slováci, Poláci a více než průměr Evropské unie. Dražší energie než Češi měly jen Německo, Irsko, Dánsko a Belgie. A při zohlednění parity kupní síly jsme na tom byli dokonce nejhůř z celé Evropy.

Levnějších energií může dosáhnout už příští vláda, říká provokativně zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

„To se dá udělat během roku, ale bude to účetní trik. Jako by zlevní energie, čili třeba přesune různé podpory některých typů zdrojů do státního rozpočtu. Co vidíte na účtu, vás naštve mnohem víc než nějaká nepřímá daň. Tu cenu bude platit ve finále konečný spotřebitel.“

Cesta, kterou by příští kabinet v honbě za nižšími fakturami pro své voliče ale určitě neměl jít, je stropování cen energie, protože i to se spotřebiteli vrátí jako bumerang. „Takovéto regulace ničemu nepřispívají. Bude-li výrobce ve ztrátě, tak se to někde odrazí. Samozřejmě, že to neuvidí konečný zákazník přímo, ale zaplatí to,“ říká šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.

Čemu se příští premiér určitě nevyhne, je tlak na nejrůznější dotace od výrobců energie. Ať už z čistých nebo špinavých zdrojů. „Všichni budou chtít podporované ceny, ať to budou jaderníci, solárníci nebo stavitelé plynových elektráren a koneckonců provozovatelé uhlí. Všichni budou chtít provozní podporu, všichni dotované ceny, to je teď trend. Všichni to zkoušejí, všude v Evropě,“ říká v debatě Ladíme Česko Václav Bartuška.

Největší tuzemští výrobci elektřiny z uhlí ČEZ a Sev.en Energy tvrdí, že konec uhlí nemusí určit politika Green Dealu, ale jen ekonomika. A to dokonce dřív než ve třicátých letech, jak je v plánu. Varují, že se jim výroba přestane vyplácet už za dva nebo tři roky a to nejen kvůli drahým povolenkám, ale i kvůli cenám uhlí.

Po jarním varování pak v prosinci 2024 v pořadu Agenda SZ Byznys vlastník skupiny Sev.En Pavel Tykač řekl, že chce s konečným rozhodnutím o osudu elektráren Počerady a Chvaletice počkat na to, jak se k útlumu uhlí a k možnostem veřejné podpory pro ztrátové fosilní elektrárny bude stavět příští kabinet. „Bude pak na příští vládě, zda mu vyhoví, nebo ne,“ řekl Bartuška.

I po odstavení špinavých zdrojů bude v Česku energie dostatek, shodují se experti. I kdyby se provozovatelé uhelných zdrojů rozhodli odejít od uhlí živelně, máme pojistku v podobě zákona Lex Plyn. Ten uzákonil „krizové mechanismy“, které umožňují provozovateli elektrárny provoz nařídit.

„Přeložím to slovo ‚mechanismus‘ do češtiny. Peníze. Nemůžete nutit soukromého vlastníka, aby ve ztrátě něco vyráběl. Prostě vyčíslí, jakou ztrátu má, a stát to zaplatí,“ dodává Bartuška.

Česko si naplánovalo, že v období mezi odchodem od uhlí a novými jadernými bloky využije plynové zdroje. Zmiňovaný zákon Lex Plyn zjednodušil povolování výstavby paroplynových elektráren, což se aktuálně týká tří velkých zařízení. I v tomto případě však bez dotací nic nebude, domnívá se Bartuška.

„Všichni případní investoři půjdou za státem a řeknou mu o provozní podporu, budou chtít dotovanou výrobu elektřiny. Nebudou riskovat své peníze a investici v situaci, kdy se celá evropská energetika ocitá v nějakém bodu zvratu. Nejenom u nás, to samé v Německu. Všichni v tuhle chvíli zkouší vydírat své národní vlády. Říkám to velmi ostře, ale takhle to reálně je,“ uvedl Bartuška pro Ladíme Česko.

Paroplynové elektrárny jsou přitom podle Drábové slepá vývojová větev. Plyn z fosilních zdrojů je totiž vnímán jako čistý zdroj energie jen dočasně. Avšak vedoucí programu Klima a energie z Hnutí Duha Jiří Koželouh upozorňuje, že obnovitelné zdroje vítr a slunce nemohou fungovat bez podpory stabilních zdrojů.

„Paroplynové elektrárny se primárně budou stavět ne proto, aby celý rok vyráběly spoustu elektřiny, ale aby byly schopné síť jistit. Vyrábět v době, kdy bude menší nebo žádná produkce z obnovitelných zdrojů.“

Vize je nahradit postupně zemní plyn vodíkem z obnovitelných zdrojů. „To je vzdálenější budoucnost, dneska to nevychází ekonomicky. Nevidím paroplynové elektrárny nutně jako slepou větev, pokud se podaří tam pak odejít při vlastně stejné technologii k nefosilním palivům,“ domnívá se Koželouh. I podle Václava Bartušky je to cesta mimořádně nákladná. „Vodík je samozřejmě možný už zítra, ale za cenu, kterou si dneska nemůžeme dovolit.“

I bez vodíku jsou však náklady vysoké, pro příklad nemusíme daleko. U dánských břehů se staví nová větrná elektrárna s výkonem 1000 MW za 3,2 miliardy eur. Další 3,6 miliardy eur stojí vedení výkonu, tedy rozvodna na moři a dráty na pobřeží. Celkem 6,8 miliardy eur, tedy necelých 170 miliard korun.

Investice do elektrárny, která by svým výkonem mohla napájet milion dánských domácností, se investorovi musí vrátit. „Buď v ceně elektřiny nebo v nějaké podpoře od státu. Mnozí lidé mají představu, že někdo hodný postaví větrníky a soláry, abychom měli elektřinu. Ne, on to dělá proto, aby vydělal,“ podotýká Bartuška.

Čím tedy budeme topit a svítit za deset let? „Za 10 let ještě nebude rok stát nové jádro. Obávám se, že zdaleka ne. Odejde podstatná část uhelných zdrojů. Máme tři, které byly obnoveny v první dekádě tohoto století, Tušimice 3, Prunéřov a Ledvice. Ty mohou fungovat řekněme do půlky tohoto století, všechny ostatní jsou nebo se blíží konci životnosti,“ říká Bartuška. Navíc pro ně není dostatek uhlí.

Česko tak čeká výrazná změna, budeme totiž víc energie dovážet než vyvážet. „Když v Německu nesvítí a nefouká, tak dnes jsme součástí řešení, pak budeme součástí problému. To je velká změna, na kterou my Češi nejsme úplně připraveni,“ dodává Bartuška.

Podle Dany Drábové je budoucí energetický mix realisticky popsaný v nejnovější Státní energetické koncepci. „Za 10 let bude zhruba 40 procent z jádra, zhruba 25 procent z obnovitelných zdrojů, zbytek z uhlí, nemyslím si, že uhlí skončí. Značná část toho uhlí odejde proto, že se přestane vyplácet zejména kvůli emisním povolenkám. A ten zbytek bude překryt plynem.“

Podle Jiřího Koželouha z hnutí Duha za deset let naopak uhlí nemusíme potřebovat vůbec.

„Klidně v roce 2035 může být teplárenství vyřešené bez uhlí. Nevidím to tak, že by tu bylo 25 procent uhelných elektráren. Celá řada uhelných lomů nemá už takové zásoby. Nemyslím, že budou fungovat Tušimice a Prunéřov 2 za 10 let,“ předpovídá.

Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě tepla a elektřiny si představuje výraznější. Národní klimatický energetický plán předpokládá 30 procent z obnovitelných zdrojů už v roce 2030, to znamená za pět let.

„Fotovoltaika se rozběhla, ale v případě větru jsme pozadu. Rozběhla se opatření, která by tomu mohla pomoci. Bariéra jsou třeba povolovací procesy,“ připouští odborník z hnutí Duha. Například větrníky bude možné rychleji stavět v tzv. akceleračních zónách.

Koželouh avizuje, že možná v krajině ani nebudou třeba vysoké stovky větrníků. Jejich výkon se totiž zvyšuje. „Teď se staví větrná elektrárna, která má šest MW, ty staré z devadesátých let mají desetinový výkon. Nové jsou schopné taky fungovat při nižší rychlosti větru, to znamená, že roste počet možných lokalit, kde se dají stavět, a také se prodlužuje doba, po kterou větrné elektrárny vyrábějí během roku.“

Podle Dany Drábové tlačí boom zelených zdrojů stát, nikoli zájem investorů, což považuje za riziko. „Tady není velký zájem to stavět proto, že by to investorovi něco nutně přineslo. Tady předpokládáte zájem ve chvíli, kdy stát něco udělá. To není dobře,“ říká s odkazem na dotační programy.

Klíčovou otázkou taky bude, jak dokážeme obnovitelné zdroje zaintegrovat do sítě, aby zůstala stabilní. Podle Dany Drábové by měla vláda podpořit výzkum a vývoj a udělat velký skok v akumulaci elektřiny z čistých zdrojů. „Protože současné technologie pro akumulaci elektřiny jsou pouze vylepšováním stávajícího vylepšení o 10, 20, 30 procent a snížení ceny o 10, 20, 30 procent toho řeší velmi málo.“

Prim tak bude v příštích letech hrát jádro. Českému záměru postavit dva nové jaderné bloky v Dukovanech s korejskou KHNP už podle všeho nic nestojí v cestě. Smlouva o výstavbě byla podepsána ve středu, poté co Nejvyšší správní soud zrušil na základě kasační stížností EDU II a KHNP předběžné opatření, které zakazovalo kontrakt uzavřít.

„Francie využije všechny možnosti, které má a bude mít, aby nám situaci zkomplikovala. Každý, kdo neuspěl ve velkém tendru, se brání. Říká to vcelku otevřeně,“ varuje Bartuška.

Nicméně první nový dukovanský blok by měl být hotový v roce 2036. „Současný harmonogram není ohrožen. Ale jsme tak pět až 10 let po termínu. To bylo jasné už ve chvíli, kdy se ten tendr vypisoval,“ kritizuje Dana Drábová.

Energetické potřeby Česka vyřeší dva nové bloky jen na chvíli, míní jaderná expertka. „Protože někdy okolo roku 2045, 2050 odejdou do důchodu ty stávající čtyři bloky, to znamená, že jejich výkon bude muset být něčím nahrazen.“

Životnost stávajících dukovanských bloků lze prodloužit. „Já už počítám s tím, že ČEZ udělá všechno pro to, aby bloky Dukovany I až IV jely 60 let.

Výstavba nových bloků se patrně zpozdí a prodraží, shodli se hosté. „Za dobu, co tu práci dělám, jsem projel několik desítek staveb jaderných elektráren a žádná z nich nebyla v termínu. Nejblíž tomu vlastně byla Baráka v Emirátech, kterou stavěli Korejci, kde byl u prvního bloku skluz něco přes rok. Ten poslední blok už se dokončil víceméně v harmonogramu,“ říká Václav Bartuška.

Podle Jiřího Koželouha tak slibovaná cena 90 eur za megawatthodinu, za kterou se má silová elektřina vykupovat, nemusí být reálná. Expert ekologické organizace Duha taky zdůrazňuje, že by se Česko v příštích letech mělo zaměřit nejen na produkci energií, ale i její spotřebu. Je třeba jí šetřit.

„V tuto chvíli je 1,3 milionu lidí v energetické chudobě, bydlí zejména v nájemním bydlení, v nezateplených budovách. Je potřeba pomoci lidem, aby došlo k zateplení těchto budov, došlo ke snížení účtů za teplo.“