Izrael ničí své cíle. Proč má v tvrdém střetu s Íránem zase navrch?

Izrael a Írán procházejí patrně nejvážnějším vzájemným konfliktem ve svých dějinách. Od pátku, kdy Izrael poprvé udeřil, roste na obou stranách počet obětí, včetně těch civilních. O co se ve tvrdém střetu hraje?

Izrael a Írán už jsou čtvrtý den pod palbou. Dlouholetí nepřátelé na sebe příležitostně útočili i v minulých měsících a letech, od pátečního úderu, který Izrael zdůvodnil snahou zabránit Íránu v získání jaderné zbraně, se však roztočila dosud nevídaná spirála vzájemného konfliktu.

Od té doby obě země sčítají škody, ale také ztráty na životech - jak vojáků, tak civilistů. K nedělní noci uváděly íránské úřady celkem nejméně 224 mrtvých a přes tisícovku raněných, zatímco v Izraeli bylo zabito nejméně 13 lidí a další tři stovky byly zraněny.

„Řekl bych, že se blížíme k plnohodnotné válce. Rozsah konfliktu (…) se vymyká tomu, co jsme v rámci přímých střetů mezi Íránem a Izraelem viděli v minulých měsících a letech,“ říká v podcastu 5:59 Matouš Horčička, analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), který se zaměřuje na Írán. A dodává, že jde o „nejintenzivnější výměnu raket a dronů“ mezi oběma zeměmi v historii.

Z bilance v poslední době přitom Teherán nevychází nejlépe. Stejně jako v předešlých konfrontacích i v té současné se jeví jako vojensky slabší: Většinu íránských střel např. likviduje izraelská protivzdušná obrana, zatímco izraelské útoky často nacházejí své cíle. Izrael také dokázal zabít některé nejvyšší představitele íránské armády a Revolučních gard nebo také elitní jaderné vědce.

To vše navzdory tomu, že se Írán před mezinárodním publikem vždy snažil budovat obraz sebe sama coby státu, který je pro Izrael rovnocenným protivníkem.

Analytik AMO popisuje, že Írán léta působil jako někdo, kdo má v ruce silné karty. Mezi trumfy měl třeba i spolupráce se spřízněnými ozbrojenými skupinami v regionu, jako je libanonský Hizballáh. A také že má Írán široké možnosti, jak svým soupeřům případný útok oplatit. Během současného střetu s Izraelem se ale ukazuje realita.

„Írán byl schopen posunout to válčení (a své vojenské schopnosti, pozn. red.) ve smyslu nějaké guerillové války. Vždy byl schopen realizovat operace, které měly spíš charakter guerilly - to znamená úderu skrze nějaké překvapení. (…) Ale zároveň ne v přímé konfrontaci,“ podotýká Horčička s tím, že vojenské schopnosti Íránu mimo jiné utrpěly v důsledku mezinárodních sankcí a izolace země ze strany Západu.

Chybí nejen technologie, ale i spojenci, kteří by je mohli dodat. Z přímých konfrontací s Izraelem, který se navíc opírá o dodávky zbraní ze Spojených států, tak Írán z expertova pohledu vychází „bídně“.

Proč ale nejvážnější eskalace mezi oběma dlouholetými nepřáteli přišla právě nyní?

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu už v pátek prohlásil, že údery cílily na íránské jaderné vědce pracující na výrobě atomové bomby, na jaderná zařízení a na íránský balistický program. Izraelská armáda ostatně v dalších hodinách informovala třeba o zásahu jaderného zařízení v Natanzu.

Útoky ale mířily i jinam. Cílem byly třeba špičky íránského režimu jako náčelník generálního štábu íránské armády Mohammad Bagherí. A úderům se nevyhnula například ani ropná a plynová pole.

„Izraelci to takto (že míří na jaderný program, pozn. red.) zarámovali na začátku, ale vlastně už teď třeba i izraelský ministr obrany Jisrael Kac mluví o tom, že je nutné srazit hlavu ‚íránskému hadovi‘, čili tomu režimu,“ upozorňuje Horčička.

Především načasování útoku Izraele je podle českého analytika nutné vnímat v širším kontextu: Za stěžejní v tomto smyslu označuje rozhovory mezi Spojenými státy a Íránem o hledání cesty k nové dohodě o íránském jaderném programu. (Jen pro doplnění: Washington a Teherán v minulosti už jeden takový pakt v rámci větší skupiny zemí podepsaly, v roce 2018 od něj ale USA pod vedením Donalda Trumpa odstoupily, později ho Írán začal porušovat. Letos se Trump - po svém znovuzvolení - rozhodl, že znovu do jednání vstoupí.)

Tyto debaty mezi Spojenými státy a Íránem trvají už řadu týdnů, teprve nedávno ale podle Horčičky americká administrativa v čele s Trumpem začala projevovat ochotu v některých bodech zásadních pro Teherán slevit, třeba v otázce obohacování uranu pro mírové účely.

„Což samozřejmě Izraeli musí být z dlouhodobého hlediska velmi proti srsti, protože Izrael dlouhodobě byl proti jakékoliv existenci íránského jaderného programu,“ vysvětluje expert. „A tím pádem pro Izraelce bylo nutné možná v tomto světle tu dohodu torpédovat,“ míní.

Roli nicméně podle Matouše Horčičky může hrát i snaha izraelského vedení odvést pozornost od humanitární situace v Pásmu Gazy, kde Izrael už více než rok a půl vede tažení s cílem zničit radikály z Hamásu v reakci na teroristický útok ze 7. října 2023.

„Čím více se situace v Gaze prohlubuje, tím více to Izraeli na mezinárodní scéně škodí. Takže toto (střet s Íránem) mu může nějakým způsobem aspoň získat čas,“ říká analytik.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli se může Írán uchýlit k asymetrické odpovědi a zaútočit třeba na cíle spojené s Izraelem v zahraničí nebo jaké jsou podle experta možné scénáře dalšího vývoje. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.