Recenze: Nový Jurský svět se Scarlett Johansson je lepší, než se čekalo

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Steven Spielberg v původním snímku Jurský park pomocí tehdejších digitálních technologií oživil prehistorické tvory tak věrně, že publikum mohlo nad tímto zázrakem žasnout s protagonisty. V průkopnickém filmu z roku 1993, který spustil mánii po všem souvisejícím s dinosaury, je jedna scéna, jež tento úžas ztělesňuje nejlépe. Když vědci Alan Grant a Ellie Sattler poprvé spatří gigantické býložravé tvory, jen fascinovaně povzdechnou: „Opravdu se pohybují ve stádech!“ Teorii potvrdila praxe nejmagičtějším možným způsobem.

Od té doby série zažívala střídavé úspěchy a pády. Před deseti lety došlo k restartu pod názvem Jurský svět. Solidní dílo umělo zúročit charisma herce Chrise Pratta, který se v hlavní roli potýkal s dinosaury po kovbojsku. Zároveň však tvůrci reflektovali fakt, že dinosauři už tolik „nefrčí“ a že svět, potažmo Hollywood, se dost změnil.

Po dvou o dost slabších pokračováních nyní přichází novinka Jurský svět: Znovuzrození, kterou tento čtvrtek začnou promítat česká kina. Je to sice recyklát známých motivů, ale po dlouhé době opět dílo schopné zaujmout jak příšerami, tak lidmi zápasícími o život.

Režisér Gareth Edwards už ve své Godzille z roku 2014 prokázal pozoruhodný cit pro vyobrazení toho, co přesahuje lidské měřítko. Jako by se ani nezajímal o lidské postavy a plně se soustředil na souboje gargantuovských monster, jako by se pokoušel zachytit ve velkorozpočtovém hollywoodském trháku to, pro co estetici používají pojem vznešeno.

Zatímco klasičtí myslitelé tento pojem přibližovali na přírodních objektech, jako jsou velehory či oceány, Edwards o sebe nechal jako výčnělky skalisek třít hrbolatou kůži nadlidských nestvůr.

Nyní tento talent filmař ukazuje znovu. A navíc má po boku scenáristu původního Jurského parku Davida Koeppa, který opět dokázal napsat postavy, o jejichž osudy se zajímáme. Stále se pohybuje na známém, možná už okoukaném terénu, mnohé scény skládají poctu Spielbergovu originálu. Například když se hrdinové pohybují vysokou trávou kolem nohou dvanáctimetrových titanosaurů. Jejich dlouhatánské tenké ocasy se vlní vzduchem skoro jako stužky gymnastky, toužící okouzlit porotu secvičeným číslem.

Cílem není nic jiného než ukázat majestátnost tvorů, kteří si kdesi poblíž rovníku zrovna projevují lásku. To, co by mohlo jindy působit kýčovitě či hloupě, naopak vyvolává husí kůži. I kdyby to mělo být jen stylistické cvičení ve spielbergovské poetice, zaslouží plný počet bodů.

Od tohoto typu filmu pochopitelně nelze čekat kdovíjak hlubokou či realistickou zápletku. Dinosauři prchli z původních zábavních parků, avšak místo aby se stali smrtelně nebezpečnými obludami, čekal je smutný osud. Podlehli odlišným podmínkám současné planety Země a jejich nepočetná populace, čítající pár desítek druhů, nyní přežívá jen kdesi kolem rovníku, kde je klima jakž takž podobné tomu jurskému.

Tam, kde se vyskytují, zakazují cestovat všechny vlády světa. Přesto se sem malá skupina dobrodruhů vypravuje, samozřejmě kvůli zisku.

Farmaceutická korporace zjistila, že z dinosauří krve lze izolovat látky potřebné k vývoji léku proti srdečním chorobám. Je potřeba získat hned tři vzorky od těch největších suchozemských, vodních i létajících dinosaurů. Žoldačka Zora Bennett v podání Scarlett Johansson nejprve odmítne dohlížet na bezpečnost mise, štědrá suma ji však přesvědčí.

Na paleontologa a od pohledu naprostého podivína Henryho Loomise zase neplatí peníze, nýbrž možnost vidět oblíbené tvory ve víceméně přirozeném prostředí. A tak bárka, jejímž kapitánem je drsňák Duncan Kincaid ztvárněný Mahershalou Alim, brzy vyráží do zapovězených vod.

Kromě monstrózních tvorů se protagonistům připlete do cesty plachetnice se čtyřmi civilisty, což cestu zkomplikuje. Zbytek už je celkem klasická dobrodružná podívaná, dostatečně obratně pracující s oblíbenými spielbergovskými motivy, aby nešlo jen o pouhou „vykrádačku“. Jakkoli si lze klidně odškrtávat, co vše vidíme znovu, jen v trochu odlišné konstelaci.

Tak třeba opět obří Tyrannosaurus rex stojí proti vyděšenému děvčátku, aby vynikl kontrast proporcí a následný úprk byl stejnou měrou nerealistický jako mistrně zrežírovaný i extrémně napínavý. Dojde i na mořské scény v duchu Čelistí, tedy Spielbergova hitu, jenž v 70. letech odstartoval éru kasovních hollywoodských hitů. Stále ale převládá pocit, že sledujeme snahu o reimaginaci proslulých scén, nikoli bezduchou kopii.

Relativně početná výprava časem prořídne a okolnosti ji rozdělí, což ve druhé půli umožňuje budovat různé druhy napětí na několika místech zároveň. Parta ozbrojených profesionálů se uprostřed tropické džungle chová o dost jinak než vyděšená rodinka s dítětem.

Jurský svět: Znovuzrození je po F1 další letní trhák natočený lehkou rukou, který nemá přehnané ambice, a přitom dokáže leckteré momenty posunout dál, než se od něj čekalo. Načasování, nápady, schopnost odlehčit potenciálně děsivý moment – to je jen část kvalit, které novinku povyšují nad zapomenutelný průměr.

Nepřekvapí vývojem děje, a stejně obsahuje spoustu momentů, které prozrazují hravost i vynalézavost a dávají najevo, že tvůrci nejsou jen unudění řemeslníci. Jakkoli místy prodávají svůj „produkt“ až moc na sílu – například slavná titulní melodie Johna Williamse je během sledování čím dál otravnější.

Ale na tu se dá zapomenout. A raději si místo ní připomenout zábavnou chvilku v noční džungli, kdy se za zády močícího protagonisty odehraje nelítostný souboj oblud. Kdyby se vám to náhodou také stalo, nezapomeňte: Lepší je zavřít oči a dál močit, zatímco si dva masožravci vyrovnávají účty.