Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Místo rušení a brždění klimatické politiky, jak navrhuje většina stran v Česku před volbami, se dění v Bruselu posouvá opačným směrem.
Evropská komise po měsících vyjednávání oficiálně navrhla další cíl snižování skleníkových plynů, a to na úrovni minus 90 procent pro rok 2040. Výkop navazuje na stávající plán minus 55 procent pro rok 2030.
Úleva má proti dnešku spočívat v tom, že část úsilí půjde „vyvézt“ do chudších zemí mimo EU. Logika tohoto opatření je taková, že pro EU může být levnější a účinnější někomu za snížení emisí zaplatit než jít do extrému v energeticky náročných sektorech, jako je třeba výroba cementu nebo oceli.
Tato novinka ale půjde použít jen v malé míře jako doplněk toho, co jednotlivé státy a firmy odpracují doma. Takzvané „uhlíkové kredity“ se mají vztahovat jen na tři procentní body z 90procentního cíle, navíc až po roce 2036, navrhuje Komise.
Její návrh je prvním oficiálním výkopem v spletitém unijním schvalovacím procesu, který obvykle trvá měsíce nebo spíš roky. Finální slovo budou mít europoslanci a hlavně členské státy, podle Komise je ale žádoucí mít už před rokem 2030 hotovou celou „architekturu“ pro další dekádu – tedy shodu na tom, čeho chce EU docílit a jak se k tomu dopracovat.
Navržené závazky pro rok 2040 navazují na to, co už členské státy v rámci Green Dealu odsouhlasily. Včetně už platné shody na tom, že do roku 2050 má uhlíková stopa EU klesnout na nulu. To platí už od roku 2019.
Hlavní snahou tehdy bylo, aby vznikl tlak na zbytek světa a tím i naděje, že se společně podaří odvrátit nevratné dopady přehřívání planety. Spojené státy od boje za ochranu klimatu mezitím ustoupily, řada jiných velmocí ale už má své klimatické ambice také, včetně Číny, Velké Británie, Kanady, Japonska nebo Jižní Koreje.
Česko – ani žádná jiná skepticky naladěná země – nebude mít samo o sobě možnost nové cíle pro 2040 zablokovat. Podle pravidel EU by se o této věci mělo rozhodovat takzvanou kvalifikovanou většinou, kdy stačí souhlas 15 ze 27 členských států, které zároveň zastupují 65 procent unijní populace.
„Evropští občané stále více pociťují dopady změny klimatu a očekávají, že Evropa přijme opatření. Průmysl a investoři se na nás obracejí, abychom stanovili předvídatelný směr dalšího vývoje. Dnes dokazujeme, že pevně stojíme za svým závazkem dekarbonizovat evropskou ekonomiku do roku 2050,“ uvedla v písemném prohlášení šéfka Komise Ursula von der Leyenová.
Viceprezidentka Komise Teresa Riberová a komisař pro klima Wopke Hoekstra nové, tvrdší cíle při prezentaci v Bruselu hájili dvojím způsobem. Jednak že Evropa nemůže ohřívání planety ignorovat, což většina populace chápe, jednak tím, že správně provedená dekarbonizace nemusí být ekonomickou likvidací, jak se často říká v Česku, ale že může být naopak pro Evropu výhodná. A to jak kvůli menším výdajům na dovoz fosilních paliv, tak kvůli tlaku na inovace a investice do zelených technologií, kde je pro případ dalšího zhoršování klimatické krize dobré mít globální náskok.
Cíl zůstává podle von der Leyenové jasný, cesta k němu ale má být „pragmatická a realistická“. Proto Komise slibuje dostat do klimatické politiky větší flexibilitu, příkladem mají být právě nákupy uhlíkových kreditů z okolního světa.
Uhlíkový outsourcing, důležitější Síkela
V praxi by tyto kredity mohly fungovat třeba tak, že někdo na Ukrajině nebo v Africe nahradí uhelnou elektrárnu čistším zdrojem a tím zařídí větší emisní úsporu, než jaké lze za stejné peníze dosáhnout v Evropě, kde má dekarbonizace náskok.
Obchodování s kredity by mohlo usnadnit nebo rozšířit práci českého komisaře Jozefa Síkely, který v unijním exekutivním sboru zodpovídá za mezinárodní partnerství. Prodeje kreditů by do jeho portfolia přidaly novou hrací kartu, vyjednávat s partnery o budoucím uplatnění uhlíkových kreditů by totiž mohl už nyní. Zástupci Komise při prezentaci nových vizí přímo spojili nápad s kredity s iniciativou Global Gateway, kterou řídí právě Síkela coby nástroj pro hledání strategických vazeb přes unijní investice do infrastruktury v zahraničí.
Tuto cestu někteří vědci a politici kritizují jako ústupek od zásadovosti, s jakou Evropská unie klimatickou politiku řešila doposud. Jiní v ní ale vidí pragmatickou a potenciálně efektivnější cestu. „Planetě je jedno, kde emise vznikají,“ uvedl v rámci argumentů komisař Hoekstra, když návrh v Bruselu ve středu prezentoval.
Zástupci Komise také uvedli, že to, co už bylo dohodnuté pro tuto dekádu, považují za hotovou věc a že lze počítat leda s dílčími úpravami. Ne ovšem se změnou kurzu, protože většina EU o couvání nestojí a chce klima nějak řešit.
Do kategorie hotových věcí spadají třeba i chystané povolenky na pohonné hmoty, které členské státy dohodly před dvěma lety a Česko o nich nyní chce znovu jednat. Povolenky se mají od roku 2027 vztahovat v EU i na fosilní paliva v malospotřebě, včetně benzinu a nafty.
Česká vláda minulý týden oznámila, že má v EU dost spojenců pro úpravu návrhu. Nejspíš ale půjde jen o upřesnění legislativy, aby povolenky pro malospotřebu nemohly přehnaně zdražit a aby se do cen paliv promítly jen v řádu nižších jednotek korun za litr.
Třeba Německo už povolenky z benzinu vybírá, další státy vyhlížejí spolu s Komisí další pokrok po roce 2030. Není proto moc pravděpodobné, že by se hotová směrnice úplně rušila nebo že by byla jen dobrovolná, jak to chce Fialova vláda, opoziční hnutí ANO i menší formace typu SPD, Stačilo! nebo Motoristé.
