Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Stejný produkt, jiný obal. Provozovatelé některých večerek nabízejí zboží, které se sice v Česku běžně prodává, ale v určitém provedení není vyrobené pro český, potažmo evropský trh. V prodeji se objevuje například Coca-Cola s etiketou v ukrajinštině a moldavštině a s oddělitelným víčkem.
Povinnost připevněných víček u jednorázových plastových lahví do objemu tří litrů přitom platí už od loňského července. A výrobky prodávané v Česku navíc musejí být označené českou etiketou.
Produkty, které tato pravidla nesplňují, by se správně na český trh dostat neměly, realita je ale jiná. „Jsou nějaká pravidla, jak mají vypadat potraviny pro evropský trh, a máte mít alespoň nálepku v češtině. Velký obchod by si tohle nikdy nedovolil, protože by tam přišla inspekce a rozdala by masivní pokuty. Večerky tohle dělají často a sází na to, že tam kontrola nikdy nedojde,“ vysvětlil pro SZ Byznys prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
Coca-Cola s etiketou v ukrajinštině a moldavštině a další podobné potraviny se podle expertů na evropský trh zřejmě dostávají nelegální cestou, samotný produkt zde ovšem protizákonný není.
„Pokud potravina primárně neurčená pro tuzemský trh nesplňuje některou z podmínek kladených právními předpisy ČR a EU v oblasti jakosti, bezpečnosti nebo značení, jsou vůči takové potravině a provozovatelům podílejících se na uvádění na trh činěny stejné kroky jako vůči potravinám z ČR nebo EU,“ říká mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Pavel Kopřiva.
Dle míry závažnosti inspektoři nařizují buď stažení výrobku z trhu, nebo přeznačení potraviny, mohou ale s prodejcem zahájit i správní řízení o uložení pokuty
„SZPI vlastní kontrolní činností i z podnětů od spotřebitelů o tomto jevu má informace. V některých případech se podezření na předmětná pochybení nepotvrdila. Tam, kde se potvrdila, inspektoři nařídili prodejci stažení z trhu,“ dodává Kopřiva.
Kvůli obalům s oddělitelným víčkem SZPI prováděla šetření i u distributora. „Z dosavadního šetření mimo jiné vyplynulo, že oficiální zástupce Coca-Cola HBC Česko a Slovensko, s. r. o. není spojený s dovozem předmětného nápoje ze třetích zemí do ČR,“ dodává Kopřiva.
Dovoz se může vyplatit
U velkých potravinářů, jako je například Coca-Cola, by podle Prouzy měli tuzemští prodejci nakupovat zboží jen od lokálního distributora, zároveň ale kritizuje praxe, kdy je stejný výrobek na českém trhu dražší než v zahraničí.
„Pro každý trh mohou nastavit jinou cenu a například pro Česko nastavují trochu vyšší. Češi milují značky a jsou ochotní si připlatit za značkový výrobek, než aby sáhli po jiné alternativě, která je kvalitou stejná, ale jmenuje se jinak. V tu chvíli dodavatel ví, že si může říct o vyšší cenu,“ uvedl.
Velké rozdíly v cenách produktů u nás a v zahraničí se netýkají jen Coca-Coly. „Když chcete například nakoupit Prazdroj přímo od zdroje, dostanete výrazně vyšší cenu, než když jste třeba v Maďarsku. Není to tam tak známá značka a není to brané jako prémiové pivo. Plzeňský Prazdroj to do Maďarska prodá levněji než jakémukoliv českému obchodu a vyplatí se vám to dovézt zpátky přes maďarský velkoobchod, pokud máte menší obchod, a riziko, že přijde kontrola, je téměř nulové,“ pokračuje Prouza.
Praktiky dodavatelů, kteří rozlišují mezi trhy, ovšem znevýhodňují jak prodejce, tak spotřebitele, již musí v tuzemsku zaplatit vyšší ceny než v zahraničí. Tomu se ovšem někteří menší prodejci, například provozovatelé večerek, vyhýbají a zboží nakupují třeba ze zahraničních velkoobchodů a od zahraničních distributorů, kteří produkty nabízí levněji.
Na rozdíl od večerek si větší prodejci nedovolí uvádět na český trh zboží určené pro zahraniční trh. „Coca-Cola si řídí trh. Výrobky pro český trh nejsme schopni nakoupit v zahraničí, ale vietnamská komunita je schopná si ty věci přesouvat po Evropě. Také bychom si radši koupili Coca-Colu tam, kde je levnější, ale česká Coca-Cola nám to jako obchodním partnerům neumožní a my to nechceme porušovat,“ tvrdí předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (Skupina Coop) Pavel Březina.
Podle Prouzy jsou nižší ceny hlavně na větších trzích, jako například v Polsku nebo v Německu.
Distributor prodejce nesmí omezovat
Původ zboží přitom automaticky nemusí být překážkou pro uvedení na český trh. V rámci Evropské unie totiž platí zásada volného pohybu zboží.
„To znamená, že pokud je určité zboží (například nápoj) uvedeno legálně na trh v jedné členské zemi EU, může být dále přeprodáváno v jiné členské zemi bez souhlasu původního výrobce. Tento takzvaný paralelní dovoz není nezákonný – naopak, jde o způsob, jakým může fungovat zdravá konkurence. Prodejci mohou díky němu nabídnout zákazníkům nižší ceny, protože si zboží pořídí levněji v zahraničí,“ uvedla zástupkyně tiskového oddělení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Milena Marešová. Zboží ale musí mít například již zmíněnou českou etiketu.
Podle Marešové není nákup zboží od lokálních distributorů povinností. „Oficiální distributor pro Českou republiku, který má smlouvu s výrobcem, je sice zodpovědný za marketing, propagaci a logistiku značky na našem trhu, ale nemá výlučné právo zakázat jiným prodejcům prodávat originální zboží koupené legálně v jiné zemi EU,“ říká Marešová.
Pokud by distributor nebo výrobce bránil prodejcům v dovozu zboží ze zahraničí – například prostřednictvím smluvních zákazů nebo tlakem na obchodní řetězce –, mohl by se podle Marešové dopouštět porušení pravidel hospodářské soutěže.
Podle mluvčího české Coca-Coly Václava Koukolíčka lokální distributor místním prodejcům v nákupu produktů ze zahraničí nebrání. „V rámci Evropské unie platí svoboda volného pohybu zboží a služeb, a proto naše zákazníky nijak neomezujeme ani nekontrolujeme v tom, odkud zboží nakupují – ať už ze zahraničí, z velkoobchodu nebo přímo od nás. Odpovědnost za to, aby bylo zboží v souladu s českou legislativou, zejména co se týče informací pro spotřebitele v českém jazyce, nese prodejce,“ sdělil pro SZ Byznys.
Pomohla by digitální etiketa
Někteří čeští prodejci proto usilují o to, aby pro ně bylo jednodušší nabídnout spotřebitelům levnější zboží ze zahraničí. „Šlo by zkusit omezit povinnost mít všechno v českém jazyce. Lidem je to úplně jedno, víte, kolik Čechů jezdí nakupovat do Polska a nemají problém si koupit krabici mléka s etiketou v polštině. Pro povinnost národního jazyka není úplně důvod, vede se i evropská debata o digitálním labellingu, kdy by na obalu byl QR kód a člověk by si přes telefon načetl složení ve své jazykové verzi,“ navrhl Prouza.
O téma se zajímá i europoslanec Tomáš Zdechovský. „Územní omezení dodávek je past na spotřebitele, která se zcela míjí se smyslem jednotného trhu. Pokud někdo žije v menší nebo geograficky odlehlejší zemi EU, neexistuje žádný férový důvod, proč by měl za základní potraviny platit víc než jeho soused v jiném členském státě. Územní omezení dodávek narušuje hospodářskou soutěž a zvyšuje ceny pro spotřebitele. Pokud například máslo stojí v Belgii o 40 procent méně než v sousední zemi, nejde o náklady, ale o záměr,“ uvedl pro SZ Byznys.
„Dodavatele k tomu vede jednoznačně maximalizace zisku přes segmentaci trhu či ochrana vlastních distributorů nebo lokálních partnerů. V některých případech jde prostě o pohodlnost a tradiční struktury, které nechtějí pustit konkurenci do svých revírů,“ dodal.
V minulosti byla za umělé rozdělování vnitřního trhu EU pokutovaná například potravinářská firma Mondelēz. Za omezování přeshraničního obchodu s čokoládou, sušenkami a kávou v rámci EU musela loni zaplatit asi 8,3 miliardy korun.
